Třemšín

Na Třemšíně stával hrad založený Buzici snad na začátku 13. století. Písemně doložen je Beneš z Třemšína z r. 1349. Kolem roku 1420 hrad zpustošili husiti. Arcibiskup kníže Salm pak později Třemšín přebudoval v duchu romantismu, čímž tak trošku zničil jeho dřívější historii. Na vrcholu Třemšína se konaly náboženské poutě i světské národní slavnosti (60-tá léta 19. století). Dokonce zde stála i 18metrová rozhledna (1888). Nynější rozhledna je upravená měřická věž, není z ní ale díky vysokým stromům stejně výhled. Kaple na Třemšíně vystavěna z roku 1771 stojí údajně nad zasypanou studnou. Pod vrcholem u třemšínské boudy nalezneme Gangloffův kříž (stylizované zkřížené bukové větve svázané provazem). Dal ho pod vrchem Třemšín r. 1870 postavit na památku svého působení knížecí arcibiskupský lesmistr Karel Gangloff. Jako významný lesnický odborník se zasloužil o hospodářskou úpravu lesů. Vynalezl také řadu přístrojů k měření dřevní hmoty a proslavil se zejména vynálezem stroje na výrobu šindele. Možná i díky němu připomíná třemšínsko spíš smrkovou plantáž než podhorský les. Pouze ojediněle nalezneme maloplošné rezervace s dominancí buku. Jinak nic jiného než smrky, obzvlášt kolem Moricky. Buk dvoják stáří 200 let, výška brány je 250 cm, šířka u země 170 cm. Vznikl pravděpodobně srůstem dvou boučků, které se do sebe zaklesly.

Třemšínské rezervace

Fajmanovy skály a Klenky jsou přírodní rezervací, zřízenou k ochraně zbytků reliktních borů na buližníkových skalách a sutích a jedlových bučin se smrkem. Z montánních druhů zde roste sedmikvítek evropský (mám ho vyfocený z Hlavy v Centrálkách). PR Getsemanka má chránit květnaté bučiny. PP Hřebenec pak představuje skalní hřbet s reliktním borem a balvanité moře. V moři monokulturních smrků jsou tyto rezervace vyjímečné, jinak nepředstavují nic speciálního.

Marásek

Dnešní vrchol nese jméno Marásek, podle J. Čáky je v lesnické mapě z roku 1831 uvedeno Nad marastkem, což je marastem - bahniskem. Někdy kolem poloviny 19. století zde byla postavena dřevěná pyramida, buď měřičská nebo vyhlídková,a ta dala hoře druhé jméno. Zajímavostí je výskyt kosodřeviny na vrcholu.

Hengst

Hrádek nejasného stáří i funkce, snad strážní bod Třemšínského hradu. V terénu jsou znatelné příkopy a valy, dotčené pravděpodobně Salmovými úpravami v 19. století. Na úbočí Hengstu je na místní poměry rozlehlá skalka Čertovo vřeteno. Poblíž Roubenky naleznete křížek Josefa Milce, o kus dál pak tzv. Stupkův kříž, který je zakreslen v mapě KČT, zmiňuje se o něm i J. Čáka.

Hájovna Na Dědku

Hraniční hřeben

BrkozBrd: "Hraniční hřeben tvořil hranici dělící rožmitálské, březnické a tochovické lesy. Tochovičtí vlastnili převážně vrcholovou partii hřebenu a využívali ji pro tehdy oblíbenou zábavu šlechty, kterou byl lov a hony na zvěř, na kterou si zvali významné hosty. Z této doby pochází pojmenování vrcholu Altán. Zde skutečně byl vybudován dřevěný altán ve kterém se lovcům podávalo malé občerstvení. A aby nejen během honu neutíkala zvěř do sousedních obecních lesů ( Bezděkov, Vševily, Volenice), byla ne této straně vybudována kamenná hradba, nazývaná posléze Panská. A že do zdejších lesů chodili lovit na svou dobu opravdu významní hosté dosvědčuje tzv. Schwarzenbergův kamen." Železná panna (Panna Maria Březnická) - litinová socha Panny Marie v kamenném výklenku, stojící na původním pozemku březnického panství, je připomínkou toho, že zde 8. října roku 1880 na přímluvu Panny Marie šťastně vyvázl majitel panství hrabě Pálffy, který byl postřelen pytláky a zachráněn.Dlouho jsme s přáteli koumali, nad čímže panna stojí. Původní představa byla že jde o logo Woodcraftu, než nás napadlo že jde o Zemi a Měsíc.

Rožmitál pod Třemšínem

Na náměstí navštivte muzeum Brdský památník, utkvěl mne v hlavě model centrálních Brd vyřezaný z překližky. Vlastní hrad je v jakémsi stadiu oprav, dovnitř vás nikdo nepustí. Pěkná procházka je alejí z lip, jasanů a olší do Starého Rožmitálu. Na hřbitově je pohřben Jakub Jan Ryba, autor slavné české vánoční mše "Hej mistře, vstaň bystře". Nedaleko hory Třemšín postavil v letech 1250-65 Oldřich z Březnice hrad nazývaný Rosental. Tehdy již zřejmě stála osada s kostelem v místě dnešního Starého Rožmitálu. Od roku 1347 do počátku husitských válek vlastnili polovinu Rožmitálu pražští arcibiskupové, druhá polovina náležela pánům z Rožmitálu. Známou osobností byl Lev z Rožmitálu, který v letech 1465-67 vykonal ve službách krále Jiřího z Poděbrad slavnou mírovou diplomatickou cestu.Dominantu hradu tvoří jeho nejstarší část - hranolová věž se vstupní branou. Ze západní strany k ní přiléhá dvoupatrový palác zdobený renesančními sgrafity. Barokní kostel sv. Jana Nepomuckého na náměstí je novobarokně přestavěn. V Rožmitále učil v letech 1788-1815 na zdejší škole hudební skladatel a pedagog Jakub Jan Ryba (1765-1815). Složil na 1400 skladeb, včetně známé české mše "Hej mistře, vstaň bystře".Na faře ve Starém Rožmitále působil krátce Václav Hájek z Libočan.

Březnice

U zámku stojí za povšimnutí zajímavý kultivar buku lesního, má listy podobné jako jeřáb břek. Ve vlastním zámku je největším unikátem Lokšanská knihovna, místnost patří k nejstarším knihovním sálům Čech i Moravy. Zámecká kaple, založená původně v gotickém stylu, byla zasvěcena Panně Marii. Zámek obklopuje anglický park o rozloze 20 ha s řadou cizokrajných dřevin. Na náměstí dominuje kostel sv. Františka a Ignáce vystavěný Luragem (1642-1650) pro jezuity. Další zajímavý kostel naleznete na hřbitově - kostel sv. Rocha. Je docela malý a kdyby neměl titulní stranu s věžičkou - hrozně by se mi líbil. Zatim jsem nikde nenašel, jestli i tu věžičku projektoval C. Lurago.... Z celé Březnice mne nejvíc dojímá pozůstatek židovské čtvrti Lokšany(1570) se synagogou(1725). Dřív muselo jít o totálně izolované gheto, do kterého se šlo dostat pouze úzkým průchodem. Židovský hřbitov za městem (založen před rokem 1617), ač dle pramenů cenný na mne nezapůsobil žádným mystickým dojmem, možná kvůli přítomnosti frekventované silnice.

Nové Mitrovice

Nové Mitrovice se nalézají v Jižních Brdech. Dobré výchozí místo pro prozkoumávání zdejších rezervací, většinou bukových izolovaných porostů či suťových lesů. Velmi zajímavý kostel, vedle kostela rovněž zajímavá fara. V roce 1626 je zde připomínána železná huť, ves sama vznikla až na přelomu 17. a 18. století. Ve druhé polovině 17. století došlo k rozmachu železářství, vznikla vysoká pec a hamry. Obec byla pojmenována po majiteli panství V. J. Vratislavovi z Mitrovic, který zaměřoval železárny na zbrojařskou výrobu. Barokní kostel sv. Jana Nepomuckého s centrálním osmibokým presbytářem byl postaven v roce 1722-26 snad podle návrhu J. Santiniho, upraven v roce 1777.
V lese se ukrývá rybník Drahota, s poměrně "tenkou" hrází a o kus dál směrem na Fajmanovy skály nalezneme pomník : "Upomínka věnována lesnímu Panu Jos. Ječnýmu zvěčnělému dne 6. března 1854 od lesníků Sp. Poříčských roku 1876".

Pročevily

Pročevily, staročesky Pročežvily, 5 km západně od Březnice. Patřívaly v 14. st. k arcibiskupskému zboží rožmitálskému. Bylo tu tehdá 3 a půl lánu a 3 držitelé. Potom prodány k statku strýčkovskému a s ním pak dostaly se r. 1638 k panství hrádeckému. Roku 1625 odváděli 4 sedláci desátek. Roku 1654 byly tu 4 grunty a 2 chalupy. Za vsí na výšině (591 m) postavena byla Jezuity březnickými nejprve kaple sv. Barbory, k níž později přistavěny ambity, čímž kapli dána podoba kostelíku. Kostelík má stříbrnou monstranci, ciborium a kaditelnici a jeden stříbrem a zlatem vyšívaný ornát.

Hvožďany a Starý Smolivec

Bývalý brdský pralesní hvozd dal jméno i obci, neboť Hvožďany jsou vsí lidí žijících ve, nebo u hvozdu. Nejstarší písemná zpráva o obci pochází z r. 1352. V té době stál ve vsi gotický kostel sv. Prokopa a gotická vodní tvrz. Od roku 1408 drželi ves páni z Třemšína a v r. 1474 získaly ves rytířské rody Vydunů z Obytec, Koupských z Břízy, Koců z Dobrše a Vitanovských z Vlčkovic. Kolem r. 1500 byla stará tvrz opuštěna a při jz. okraji obce založena nová tvrz a spolu s poplužním dvorem je poprvé připomínána v r. 1542.
Žulový kříž ve Starém Smolivci. V noze přeražen a i jinak poškozen. Na hlavě vryp latinského kříže, pod ním Kristův monogram. Na ramenech několik písmen nedávajících smysl a pod břevnem letopočet 1751.