Cukrák - Kazín

Asi nejznámější část Brd, zjednodušeně lze říci že osa Hřebenů běží od Zbraslavi k Jincům, přičemž vrch Plešivec "vybočuje".... Někteří opomíjejí Cukrák a Všenorský vrch Kámen a mluví o Hřebenech až od údolí Všenorského potoka.

Černolické skály

Černolické (Čertovy skály) jsou jedním z nejstarších horolezeckých terénů v Čechách. Využívat se začaly již v roce 1904 - 1905. Skály jsou tvořeny drábovskými křemenci spodně silurského původu (někdy uváděn ordovik).

Hvíždinec

Z Hvíždince se rozkládá pohled na Řevnice, část údolí Berounky a Českého Krasu. Je vidět i nepatrný kousíček střechy hradu Karlštejna. Karlštejn (už větší část oproti Hvíždinci) je vidět i z blízkého lomu Jelení výskoky. Na Hvíždinci můžete spatřit zbytky kamenných schůdků, které jsou podle Čáky (Po Brdech se chodí pěšky) starým dílem Klubu českých turistů. Do dneška si vzpomínám na kouzelnou větu z knihy, že roku 1892 byl první zimní výlet KČT a na zasněžený Hvíždinec si prošlapalo cestu sedmnáct mužů a jedna žena. Studánka pod Hvíždincem nikdy nebyla plna vody k napití, ačkoliv pod ní je to slušně podmáčené.

Babka, Strážný a Pišťák

Jsou to vrcholy nad Řevnicemi, na Babce stával kdysi vyhlídkový pavilon (uváděn v průvodci z roku 1910!) směrem k Pišťáku naleznete camp Myšák, obzvláště mystické místo.

Jezírko

Opuštěný lom nad Halouny, částečně zatopený, nese název "Jezírko". U něj se rozkládá trampská osada El Paso. Na ní lze studovat sukcesní pochody u milovníků přírody: 1.skaut 2. divoký skaut 3. tramp campový 4. tramp dřevěno-chatkový 5. chatař betono-haciendový svůj "majetek" oplocující (co kdyby si dřívější stadia milovníků přírody chtěla Jezírko troufale prohlídnout?)

Skalka

Skalka byla za komunismu málem zničena těžbou nekvalitní železné rudy, kostelík dokonce poklesnul, což si můžete povšimnout na šestém obrázku. V budově bývalého kláštera pořádají mníšečtí výstavy a taky tu je bufet, docela stabilně otevřený, i v zimě. Kostel Sv. Máří Magdaleny na Skalce byl postaven po velké morové epidemii na náklady mníšeckého hr. Serváce Ignáce Engela z Engelflussu v letech 1692-1693 slavným stavitelem pražského baroka Kryštofem Dienzenhoferem. Vzorem pro stavbu byla kaple ve francouzském Aix en Provence (Diezenhofer byl v Provence na studijní cestě), kde sv. Máří dlela na pokání. Místo se stalo záhy poutním místem pro široké okolí. Interiér představoval jeskyni, podlaha byla pokryta křemennými oblázky, ze stěn a stropu visely krápníky. Na výzdobě interiéru se podíleli významní umělci baroka, např. řezbář Jan Bendl nebo malíř Karel Škréta. Nejcennější skaleckou památkou byl patrně nástropní obraz "Sv. Máří Magdalena" od Petra Brandla. Tato freska se nacházela v klášterním refektáři, obraz je považován za jedno z nejvýznamějších Brandlových děl. Nyní je umístěn v kostele sv. Václava v Mníšku. Dalším zajímavým dílem je "Pieta" sochaře Jana Brokoffa, umístěná v poustevně.

Mníšek pod Brdy

Na místě kde dnes vidíme mníšecký zámek stála již ve středověku tvrz, sloužící k ochraně obchodní trasy - Zlaté stezky, vedoucí z Bavor do Prahy. Za vlády posledních Přemyslovců byla tvrz přestavěna na lovecký hrádek. V roce 1487 dostávají Mníšek do vlastnictví Vratislavové z Mitrovic, kteří na místě bývalé tvrze budují zámeček. Po třicetileté válce prodávají zpustošený Mníšek Engelům z Engelsflussu. Zámek, jak ho vidíte dnes, je postaven ve stylu pozdní severské renesance podle plánů významného barokního stavitele Carla Luraga. Proč má zámek pouze tři věže? Pravděpodobné vysvětlení je, že Engel jako příslušník nižší šlechty nemohl porušit dobové konvence a postavit zámek se 4 věžemi. Od nejstarších dob byly v Mníšku i jeho okolí hledány a pak i těženy nejrůznější nerostné suroviny. Na Zlatém vrchu u Zadního rybníka můžeme najít zbytky středověké šachty, kde se těžilo zlato. O těžbu železa se SZ od Závitského zlomu pokoušeli již Keltové. Mezi Skalkou a Řevnicemi jsou totiž v křemencových vrstvách , které prošly na konci prvohor hercynským vrásněním, patrná četná železná zrudnění. Těžba železa v novověku probíhala od roku 1746, dopravovala se do Staré Huti u Dobříše. V 50. letech 20. století byla naplánována intenzivní těžba zdejší rudy (podíl železa menší než 30%), která se upravovala v hrudkovacích pecích. V roce 1966 byla těžba pro pokračující obtíže zastavena, bylo to zoufale nerentabilní i na komunistický režim.

Stožec

Východně od vrcholu Stožce (respektive Jistevníku a Brda, i když tyhle názvy málokdo používá) bývala vojenská základna. Stavbou této základny byl dotčen hřeben Hřebenů (Hřebeny v užším slova smyslu). Je patrný z ortofotomapy díky vyššímu podáílu listnáčů, nebo na našem 3D modelu Hřebenů.