Zbraslav (brána do Brd)

Cukrák

Kazín

Václav Hájek z Libočan byl prvním, kdo určil Kazín do zbraslavské krajiny, jeho spolehlivost je ovšem kolísavá. V roce 1865 upozornil Jan Orth na uměle navršený pahorek na nedalekém úpatí vrchu Humenská a vyslovil názor, že by mohl být mohylou Kazi z Kosmovy kroniky. Na skále černošického hradiště se v roce 1868 objevil nápis kazín z mohutných písmen, které byly vidět z vlaku Západní dráhy, několik let předtím postavěné. V roce 1916 na Kazíně prováděl archeolog Jan Axamit, který opevnění na kazíně přisoudil středověké tvrzi. Před ní tu bylo dvojí výšinné osídlení - starší eneolitické (pozdní doba kamenná) a po něm halštatské (starší doba železná). Slovanské hradiště tu podle Axamita nikdy nebylo. Nevelké slovanské hradiště, vybudované na místě ještě staršího osídlení, bylo však o kousek dále, na úpatí Humenské.

Kosmova hora Osek
V roce 1852 ztotožnil Václav Vladivoj Tomek horu Osek s vrchem Hevlín nad zbraslavským klášterem. V posledním deselití vyšel pro tuto oblast "přelomový" článek Tomáše Klimka - Kosmova hora Osek a vnímání krajiny v českém středověku (Historická geografie 33 z roku 2005). Autor zde lokalizuje Kosmův Osek na kótu Humenská 367,1 (Kosmova kronika česká: ...vztyčili Kazi mohylu, kterou jest až podnes viděti nad břehem řeky Mže při cestě, kudy se chodí do končin kraje bechyňského přes horu, jež slove Oseka....) Cesta z Prahy do Bechyňska vedla v Kosmově době z Prahy přímo na jih po levém vltavském břehu, v dostatečné vzdálenosti od jeho mokřadatého a přítoky zbrázděného okolí vodního toku. Podle Klimka směřovala s největší pravděpodobností k brodu mezi Dolními a Horními Mokropsy. Existenci významného přechodu přes řeku Mži v těchto místech potvrzují i bohaté nálezy čtyř depotů denárů pocházejících převážně z doby vlády Vladislava I. Po překonání mokropeského brodu musel poutník vystoupat relativně pohodlnými úvozy 170 ti metrové převýšení, které je nejmenší v oblasti Hřebenů, s výjimkou Všenorského potoka. Zde ale badatelé předpokládají problémy s povodněmi a bahnem, možná bylo údolí neprůchodné-sevřené skalami. Další Klimkova úvaha je o vazbě Oseka na hraniční Slavníkův hrad, kdy se domnívá že Kosmas do svého díla zkrátka převzal jiný Osek, lokalit s názvem Osek známe v Čechách více. (Kosmova kronika česká:...knížectví jeho Slavníka mělo tyto hranice, na západ proti Čechám potok Surinu a hrad, ležící na hoře, jež slove Oseka, při řece Mži...) Konkurenční teorie Petra Nového (Cesta přes horu Osek do končin kraje bechyňského, Historická geografie 35/1 2009) předpokládá lokalizaci Oseka na blízký vrch Kámen. Poslední reakcí na předchozí diskuse je článek z roku 2010 - P. Bolina, T. Klimek: K problematice Kosmovy bechyňské cesty.

(1) Hladká skála (pomístní název), někdy taky Humenská
(2) pseudokrasová jeskyně na Kazíně - Puklinový jeskynní výklenek ve skalní stěně Kazína u Mokropes. Ve vodorovně uložených vrstvách flyšoidního souvrství letenských vrstev barrandienského ordoviku vznikla na oslabené tektonické zóně boční erozí řeky asi dva metry? nad její hladinou převislá skalní galerie, z níž výklenek vybíhá podél severo – jižní tektonické linie. ( HROMAS, Jaroslav et al. Jeskyně, 2009)
(3) Zdeněk Boháč: Katastry - málo využitý pramen k dějinám osídlení (Historická geografie 20 z roku 1982)
(4)Tomáš Klimek: Kosmova hora Osek a vnímání krajiny v českém středověku (Historická geografie 33 z roku 2005)
(5) kresba Jana Axamita přetištěna v díle J. Čáky

Všenory, Kámen, Horní Mokropsy

(1) pomníček nad trampskou osadou Montana, z posledního dne druhé světové války, v ČR bohužel častý případ
(2) Horní Mokropsy (dnes součást Všenor) - kostel sv. Václava byl postaven v roce 1732 na místě starší románské svatyně, která je zmiňována v 1. polovině 14. století. Pseudorománská věž pochází z roku 1870. V roce 1950 byl v makovici kostela nalezen nákres původního gotického kláštera na Zbraslavi.
(3) Hranici mezi Všenory a Horními Mokropsy historicky vymezoval tzv. Všenorský dub, který dosud stojí u křižovatky ulic Karla Majera a U dubu. Dubu ve Všenorech se odhaduje stáří 320 - 450 let.Je jedním z nejstarších dubů letních ve středních Čechách, roku 1982 byl vyhlášen památným stromem. (4) Pseudorománská kaple sv. Jan Křtitele (1890). Kaple stojí nad hrobkou rodiny Nolčů. Jan Nolč byl poslancem České strany národní a členem spolku pro zřízení Národního divadla v Praze. Především jeho zásluhou zažily Všenory v 70. letech 19. století stavební a společenský rozvoj.
(5) Pohled přes údolí Všenorského potoka na "massiv" Červené hlíny, vlevo nezřetelné Čertovy - Černolické skály, vpravo Chlum nad Dobřichovicemi, který se vyklání z hlavního hřebenu.

Černolické skály

Černolické (Čertovy skály) jsou jedním z nejstarších horolezeckých terénů v Čechách. Využívat se začaly již v roce 1904 - 1905. Skály jsou tvořeny drábovskými křemenci spodně silurského původu (někdy uváděn ordovik).
(1) kříž pod Černolickými skálami
(2) a božský výhled na Cukrák
(3) památník brdským partyzánům x památník československým legionářům (nepotvrzeno)

Hvíždinec

Z Hvíždince se rozkládá pohled na Řevnice, část údolí Berounky a Českého Krasu. Je vidět i nepatrný kousíček střechy hradu Karlštejna. Karlštejn (už větší část oproti Hvíždinci) je vidět i z blízkého lomu Jelení výskoky. Na Hvíždinci můžete spatřit zbytky kamenných schůdků, které jsou podle Čáky (Po Brdech se chodí pěšky) starým dílem Klubu českých turistů. Do dneška si vzpomínám na kouzelnou větu z knihy, že roku 1892 byl první zimní výlet KČT a na zasněžený Hvíždinec si prošlapalo cestu sedmnáct mužů a jedna žena. Studánka pod Hvíždincem nikdy nebyla plna vody k napití, ačkoliv pod ní je to slušně podmáčené.
(1) mapička okolí Hvíždince.Pravý vrchol dle mapy ČÚZK (1), vrchol dle cedule KČT (2), studánka pod Hvíždincem (3), rozcestí U šraňku (4), lom Jelení výskoky (5), studánka pod Výskoky (6) a přibližná poloha vodopádu v Kejné rokli (7).

Kejná, Kamenná

Babka, Strážný a Pišťák

Jsou to vrcholy nad Řevnicemi, na Babce stával kdysi vyhlídkový pavilon (uváděn v průvodci z roku 1910!). Poblíž vrcholu Babky se také těžil polodrahokam jaspis, zdejší jaspisy byly údajně použity k výzdobě kaple svatého Kříže na Karlštejně.
(1) Převis pod vrcholem bývá nazýván jeskyní, případně pseudokrasovou jeskyní. Není mi jasné, jakou část odlámal bývalý lom. Na stropu jeskyně zříme geologický jev „čeřiny v negativu (2)“
(3)Další jeskyně (pseudokrasová dutina?) se nachází 120 metrů severovýchodně od vrcholu Babky. Jeskynní výklenek v řevnických křemencích barrandienského ordoviku se čtyřmi vchody (z toho dva neprůlezné), vzniklý patrně kryogenním zvětráváním a odnosem kvarcitů podél tektonických puklin, není vyloučena ani jeho menší umělá úprava. ( HROMAS, Jaroslav et al. Jeskyně, 2009)
(4) pohled ze Strážného na Babku
(5) Moklický potok v místě bývalých Nezabudic, jejich lokace je přibližná.
(6) Horní tok (rokle) Moklického potoka.
(7) V jednom místě horního toku Moklického potoka jsem nalezl zbytky velkého množství vybouraného betonu, pravděpodobně navezený bordel. Žádné zbytky tajemného obydlí, žádný poklad, ale lokalita by mu svědčila...

Jezírko

Opuštěný lom nad Halouny, částečně zatopený, nese název "Jezírko". U něj se rozkládá trampská osada El Paso. Na ní lze studovat sukcesní pochody u milovníků přírody: 1.skaut 2. divoký skaut 3. tramp campový 4. tramp dřevěno-chatkový 5. chatař betono-haciendový svůj "majetek" oplocující (co kdyby si dřívější stadia milovníků přírody chtěla Jezírko troufale prohlídnout?)
Dějiny osady, na vyvážení mého ostrovtipu, poslal Krtek z El Pasa: redakčně kráceno: Toto místo bylo do roku 1921 obecní lom (majetek obce Lety). V roce 1921 se po odstřelu skály objevila voda a zatopila lom. Kolem roku 1923 toto místo objevili tři osadníci z osady Westend – Údolí hadrů (Hatě). Byli to – Klein zvaný Hezoun,Nanuk (civilní jméno neznám a nějaký Tuček). Ti si zde pronajali starou boudu na nářadí, kterou zde měli lamači kamene. Kolem roku 1924 zde postavili první boudu EL PASO. Postavili ji na jediném možném,trochu rovném a přístupném místě. Vše co je kolem, srovnaný terén, hlína, stromy, udělali další osadníci,kteří se stali členy osady. Průběžně jich tady bylo v době krize tak 8-10. Skládali kameny a každou sobotu nosili v uhlířských putnách z Haloun od hospody „U zrzavého paviána“ hlínu kterou jim zde hospodský připravil. A ještě k tomu Bobovi Hurikánovi - v těch dějinách trampingu je dost nepřesností. Například udává, že El Paso je z roku 1927 ale velice jednodušše dokážu,že se pletl. První oficiální smlouva je z roku 1925 z 8.8.Mám na boudě kopii originálu. A v časopisu Brdská vločka udává Marko Čermák, že má nejstarší boudu na Brdech, udává (na co má první doklad) rok 1926.Tak jsem mu dokázal že El Paso je starší. Dál Krtek popisuje, kolik úsilí stojí chataře udržovat pořádek a čistit jezírko.
(1) omezený výhled na vrchol Babky ze hřbítku vedoucího od Jezírka (hraniční zeď)
(2) Nad Nezabudickým (Moklickým) potokem naproti hradišti na Pišťáku se tyčí osamělé skalisko Čertova putna, tak praví v roce 2011 vydaná kniha Otomara Dvořáka.Jinou skálu jsem v tomto bodě nezastihnul.

Skalka

Skalka byla za komunismu málem zničena těžbou nekvalitní železné rudy, kostelík dokonce poklesnul, což si můžete povšimnout na šestém obrázku. V budově bývalého kláštera pořádají mníšečtí výstavy a taky tu je bufet, docela stabilně otevřený, i v zimě. Kostel Sv. Máří Magdaleny na Skalce byl postaven po velké morové epidemii na náklady mníšeckého hr. Serváce Ignáce Engela z Engelflussu v letech 1692-1693 slavným stavitelem pražského baroka Kryštofem Dienzenhoferem. Vzorem pro stavbu byla kaple ve francouzském Aix en Provence (Diezenhofer byl v Provence na studijní cestě), kde sv. Máří dlela na pokání. Místo se stalo záhy poutním místem pro široké okolí. Interiér představoval jeskyni, podlaha byla pokryta křemennými oblázky, ze stěn a stropu visely krápníky. Na výzdobě interiéru se podíleli významní umělci baroka, např. řezbář Jan Bendl nebo malíř Karel Škréta. Nejcennější skaleckou památkou byl patrně nástropní obraz "Sv. Máří Magdalena" od Petra Brandla. Tato freska se nacházela v klášterním refektáři, obraz je považován za jedno z nejvýznamějších Brandlových děl. Nyní je umístěn v kostele sv. Václava v Mníšku. Dalším zajímavým dílem je "Pieta" sochaře Jana Brokoffa, umístěná v poustevně.
(1) Nejohroženější nemovité památky podle NPÚ: Torzo budovy bývalého hostince v poutním areálu Skalka. Jedná se o poměrně rozlehlou barokní budovu, přízemní, původně s využitým podkrovím.

Mníšek pod Brdy

Na místě kde dnes vidíme mníšecký zámek stála již ve středověku tvrz, sloužící k ochraně obchodní trasy - Zlaté stezky, vedoucí z Bavor do Prahy. Za vlády posledních Přemyslovců byla tvrz přestavěna na lovecký hrádek. V roce 1487 dostávají Mníšek do vlastnictví Vratislavové z Mitrovic, kteří na místě bývalé tvrze budují zámeček. Po třicetileté válce prodávají zpustošený Mníšek Engelům z Engelsflussu. Zámek, jak ho vidíte dnes, je postaven ve stylu pozdní severské renesance podle plánů významného barokního stavitele Carla Luraga. Proč má zámek pouze tři věže? Pravděpodobné vysvětlení je, že Engel jako příslušník nižší šlechty nemohl porušit dobové konvence a postavit zámek se 4 věžemi. Od nejstarších dob byly v Mníšku i jeho okolí hledány a pak i těženy nejrůznější nerostné suroviny. Na Zlatém vrchu u Zadního rybníka můžeme najít zbytky středověké šachty, kde se těžilo zlato. O těžbu železa se SZ od Závitského zlomu pokoušeli již Keltové. Mezi Skalkou a Řevnicemi jsou totiž v křemencových vrstvách , které prošly na konci prvohor hercynským vrásněním, patrná četná železná zrudnění. Těžba železa v novověku probíhala od roku 1746, dopravovala se do Staré Huti u Dobříše. V 50. letech 20. století byla naplánována intenzivní těžba zdejší rudy (podíl železa menší než 30%), která se upravovala v hrudkovacích pecích. V roce 1966 byla těžba pro pokračující obtíže zastavena, bylo to zoufale nerentabilní i na komunistický režim.

Stožec

Východně od vrcholu Stožce (respektive Jistevníku a Brda, i když tyhle názvy málokdo používá) bývala vojenská základna. Stavbou této základny byl dotčen hřeben Hřebenů (Hřebeny v užším slova smyslu). Je patrný z ortofotomapy díky vyššímu podáílu listnáčů, nebo na našem 3D modelu Hřebenů.
Studánka (1) u hájovny Knížecí studánky je dotována přes 300 metrů dlouhým povrchovým "akvaduktem (2)".

okolí Voznice

obora Aglaia

Králova stolice

(1) Podle knihy "Stromy nás povedou Dobříší a okolím" se zde měla nacházet Kolomazná pec, zatím bohužel nenalezena.
(2) Podél cesty mezi rybníky jsou sázeny skupinky vzrostlých dubů, skoro jako parková úprava.