Na Jedlině, stejně jako na Toku, rostlinstvu dominuje vřes, borůvka a brusinka. Oproti Toku se ale na Jedlině objevují březové porosty, zřejmě sukcesní stadia. Místy si člověk přijde jak někde za Uralem. Na dopadovce najdeme také bunkr který učinkoval ve filmu Obecná škola, o bunkrech vyčerpávajícím způsobem pojednává stránka brdy.net.
Z úbočí Hlavy je solidní výhled směr křivoklátsko. Na tomto kopci jsem v Brdech prvně spatřil sedmikvítek evropský.
Tento druh dle litaratury roste v jehličnatých lesích vyšších horských poloh, na rašelinných loukách.
Samozřejmě, kdo by pochyboval o tom že by Brdy nebyly hory?
Svatá Dobrotivá je nyní součástí Zaječova, na celý areál je pěkný výhled z vrcholu lomu západně od kostela.
Na to, že v okolí nejsou bohatá sídla je velikost chrámu zarážející.
Svatá Dobrotivá byla za husitských válek zpustošena, poté obnovena, a po roce 1552 znovu zpustla. Přestavbou po roce
1676 dostal klášter Svatá Dobrotivá dnešní barokní podobu. Původní kostel Zvěstování Páně byla gotická bazilika ze 14. století, po roce 1676 barokně přestavěná.
V trojlodním chrámu jsou uloženy ostatky sv. Benigmy (Dobrotivé). Na podstavcích u triumfálního oblouku stojí gotická soška sv. Dobrotivé z doby kolem roku 1327 a pozdně gotická soška Madony. K presbytáři kostela přiléhá kaple sv. Dobrotivé, původně gotická z roku 1327, zbarokizovaná patrně G. Santinim.
Směrem k prostoru mají památník vojáci PTP.
V areálu jejich dřívějšího tábora je dnes pila vojenských lesů.
Hrad Valdek byl vybudován nejpozději v 50. letech 13. století jako rodinné sídlo Zajíců z Valdeka.
Architektonickou dispozicí patří mezi nejsložitější gotické hrady sasko-hessenského typu s okrouhlou obrannou věží (bergfrit) stojící volně za hradební zdí.
Mostem přes hluboký příkop vylámaný ve skále a branou se vstupovalo do prvního hradního nádvoří s hospodářskými budovami.
Do vnitřního hradu na druhém nádvoří vedla malá branka. Kromě severního paláce zde stála mohutná věž dosud 18 m vysoká o průměru 10 m, se zdmi silnými 3,6 m. Úzkým průchodem se vstupovalo do vnitřního nádvoří ohraničeného hlavním čtyřpodlažním palácem. Je to patrně první případ sálové stavby s dvorní pavlačí u nás.
Roku 1263 Oldřich Zajíc z Valdeka odtud zakládal první augustiniánský klášter v Čechách, Svatou Dobrotivou,
V říjnu 1346 byl Valdek poprvé a naposledy obléhán Děpoltem z Rýzmberka a po třech dnech dobyt.
Vzápěti jej však opravili a za husitství se stal oporou katolické strany. Valdek postupně vlastnila řada dalších majitelů, ale opravy přesahovaly jejich finanční možnosti. Po roce 1623 se již uvádí jako pustý. Na sklonku 19. století byl součásti hořovického velkostatku knížat z Hanau, kteří jej poněkud opravili v duchu romantických představ. Hrad Valdek si oblíbil i Karel Hynek Mácha.
Od roku 2007 můžete o víkendech a státních svátcích na Valdek legálně. Vojenské myšlení ovšem přetrvává, když sem si fotil turistický rozcestník pod Valdekem, obořila se na mě osoba v zeleném mundůru neidentifikovatelné armády s řevem "Pane, co to děláte, vždyť jste ve vojenském prostoru!"
Přes údolí Červeného potoka nalezneme Jindřichovu skálu, s pěkným výhledem na Valdek, v terénu objevíte i zbytky litinového zábradlí z původní vyhlídky. Horolezecký terén.
Zámek (nyní ruina) je z poloviny 18. stol., v 19. stol. byl přestavěn na pivovar. Významnou památkou je vysoká pec Barbora z roku 1810, která byla v provozu do roku 1874.
Stále nemám ujasněné jména vrcholů či skalek Jineckých hřebenů.
Většina mě dostupných map uvádí vrchol Koníčka na vrchol "Komín",
Hřebeny (Hřeben) pak na vrchol "Pec". Podle GPS skalka "Koníček" opravdu leží na Koníčku (666 m.n.m.).
Těsně vedle ní je i skalka "Komín", která ale není na Komíně :-) (689 m.n.m.)
Samozřejmě budu rád za upřesnění. Mimo vlastní velmi zajímavý hřeben nalezneme na severním úbočí Komína až Hřebenů slušné skalky a sutě.
Jejich jména neznám, znalí je tají :-). Na Kančím zubu je umístěna "podvrcholová kniha", kam samozřejmě nevyšplhám (na lezci.cz mi potvrdili že jde opravdu o tuto skalku, ale kdyby tam některý ctihodný návštěvník vylezl, rád se nechám poinformovat).
V sutích se kromě borovice objevuje i bříza, kde bych jí nečekal.
V Brdech obecně občas nalezneme zbytky po milířích, na severním úbočí Jineckých hřebenů jsem jich však zatím viděl nejvíce.
Během stoupání z Ohrazenic si můžete všimnout na Brdy nyní netypického listnatého lesa,
převážně kyselé bučiny. Dříve to byl pravděpodobně nejhojnější typ lesa.
Tahle bučina je dobře vidět jako "světlejší les" na posledním 3D modelu, je to pohled přibližně od severovýchodu.
Hořovice mají celkem zajímavý zámek a park. Statut města byl byl Hořovicím přidělen v roce 1322. V erbu města jsou připomínány Žerotínové a král Václav IV. (žerotínská orlice a tři břevna v barvách Lucemburků - stříbrné a modré) Dalšími vlastníky byli Martinicové a páni z Vrbna, kteří se po velkých požárech (1690, 1694) zasadili o obnovu města a přestavbu zámku. Kvalitní sochařská výzdoba antickými božstvy, sousoší na ohradní zdi i četné sochy v zahradě(antičtí bohové, Herkulovy zápasy a alegorie Dobrého manželství a Špatného manželství) pocházejí z dílny M. B. Brauna a patří k tomu
nejpozoruhodnějšímu, co z tohoto ateliéru vyšlo. Zámecká zahrada (7,7 ha) je rozdělena budovou na dvě části, přičemž nejvzácnější dřeviny se nalézají poblíž zámku: jinan dvoulaločnatý, borovice těžká, cypřišek nutkajský, břestovec západní a tulipánovník.
Vrch Ostrý leží naproti Plešivci, přes Litavku, a tak si ho neřadím mezi vrchy Hřebenů. Na druhou stranu, ani do Centrálek mi moc nepasuje. Na vrcholu se podle mapy nalézají bývalé železné doly, blíže Felbabce jsou zasypány skládkou, na vrcholu můžeme spatřit terénní nerovnosti, jámy - které očividně nemají přírodní charakter. Na vrcholu je zachováno okrouhlé tvrziště (nejasného původu) s příkopy.
