pokus

Bubovické vodopády

Tato kapitola se věnuje Bubovickým vodopádům, spolu s Velkou horou a Doutnáčem.

Bubovické vodopády

Vodopády na Bubovickém potoce (Břesnici) patří k zásadním přírodním pamětihodnostem Českého krasu. Bubovický potok se zde prodírá úzkou soutěskou přes skalní stupně tvořené hrubě lavicovitými pevnými vápenci spodnodevonského stupně prag. Tyto vápence vznikaly v moři. Jsou zde popisovány travertinové kaskády, přičemž travertiny - nebo přesněji strukturní pěnovce se zde opravdu tvoří, ale jen v poměrně malé mocnosti. Větší ložisko pěnovce nebo i pěnovcová hráz se zde nemůže vytvořit vzhledem k občasným prudkým přívalům, jimž tyto útvary obvykle padnou za oběť (volně podle původce AOPK).

  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • pěnitec (1)
  • Bubovické vodopády
  • pěnovec (2)
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • 2008: vyschlé vodopády
  • Bubovické vodopády
  • zima 2009 2010
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • cyklisté NEvítáni
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • kočárek neprojede
  • Bubovické vodopády
  • zajímavá skalka
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády
  • Bubovické vodopády

(1) pěnitec: U horního vodopádu se otvírá přímo ve skále u stezky malý trvale provlhlý výklenek, kde se výjimečně tvoří pěnitec i v dnešní době. Pěnitec stejně jako pěnovec je vysráženina uhličitanu vápenatého vznikající za spoluúčasti rostlin, ale v odlišném prostředí. Vylučuje se na stélkách mechorostů, lišejníků a řas na stěnách provlhlých jeskynních vchodů a převisů v podobě drobných inkrustací, které časem, zejména při vyschnutí nebo promrznutí opadávají na dno jeskyně.
(2) pěnovec: Nejzajímavější útvar z pěnovce se vytváří na nejhořejším převislém stupni v podobě tzv. přelivového nosu, kde rychle narůstající pěnovec vyčnívá nad skalní podklad a tvoří tak převis nad horním jezírkem. Neroste však do nekonečna, neboť se po určité době vlastní vahou utrhne a zřítí do jezírka nebo ho odplaví příval.
Pěnovec vzniká v tekoucích sladkovodních vodách v podobě inkrustací na tělech rostlin, např. na mechorostech, opadaných listech, větvičkách ap. obvykle za spolupůsobení živých rostlin, zejména řas.

Kurbrychtova bouda

Být jako 25 letý válečným invalidou není žádné štěstí. A nebylo ani pro Josefa Kubrychta, srbského rodáka, dvakrát raněného v bojích I. světové války, který se po dlouhodobé léčbě snažil uživit jako dělník v lomu. Naštěstí s oficiálním lékařským verdiktem válečného invalidy získal i oprávnění provozovat v Srbsku občerstvení. Spolu se svou novomanželkou Annou si na pronajatém pozemku, v již tehdy turisticky atraktivním místě, postavili nejdřív skromný bufet, který postupně přestavěli pro svoje bydlení a pro ubytování výletníků. V roce 1927 měla bouda podobu penzionu, který byl hojně navštěvován továrníky, bohatšími turisty, lovci a umělci (L. Hermanová, H. Vítová, J. Werich). V roce 1932 získali Kubrychtovi hostinskou koncesi, ale pouze na lahvové pivo, nikoli pro sudové. Před II. světovou válkou začali boudu navštěvovat přírodovědci, zvláště entomologové a botanici. Za II. světové války měla bouda nezbytný nápis Die Baude unter Wasserfal. Rodinné vzpomínky uvádějí ve výčtu tehdejších návštěvníků nejen německé důstojníky Todtovy organizace (ti stavěli u Srbska podzemní továrnu), ale i zběhy z vlakových transportů a koncentráků, partyzány a koncem války i jednoho Vlasovce. Aby nepodlehli v době po komunistickém puči likvidaci, museli vstoupit do družstevní organizace Jednota. Josef Kubrycht umírá v roce 1964. Anna Kubrychtová, která musí přes týden obsluhu a hospodářství zvládnout zcela sama, se pomalu stává bábinkou. A také se stává Bábinkou s velkým B, protože tak jí přezdívají trempové, kteří sem začínají během let stále více sjíždět a trávit víkendy. Anna Kubrychtová umírá v roce 1983. Neobývaná bouda byla během několika let vybydlena, v roce 1986 byla prodána tehdejším ochranářům a v letech 1988 vyhořela (volně podle místní infocedule).

  • Kurbrychtova bouda
  • Kurbrychtova bouda
  • Kurbrychtova bouda
  • Kurbrychtova bouda
  • Kurbrychtova bouda
  • Kurbrychtova bouda
  • Kurbrychtova bouda
  • Kurbrychtova bouda
  • Kurbrychtova bouda
  • Kurbrychtova bouda
  • Kurbrychtova bouda
  • skála nad Kurbrychtovou b.
  • Kurbrychtova bouda
  • rokle u Kurbrychtovy b.
  • Kurbrychtova bouda
  • rokle u Kurbrychtovy b.
  • Břesnice
  • Břesnice (1)
  • Břesnice
  • Břesnice (1)
  • Břesnice
  • Břesnice
  • Břesnice
  • Břesnice, řez údolím (2)
  • Kurbrychtova bouda
  • Kurbrychtova bouda (3)
  • Kurbrychtova bouda
  • Kurbrychtova bouda (3)
  • Kurbrychtova bouda
  • Kurbrychtova bouda (3)
  • Kurbrychtova bouda
  • Kurbrychtova bouda (3)
  • Kurbrychtova bouda
  • Kurbrychtova bouda (3)
  • Kurbrychtova bouda
  • Kurbrychtova bouda (3)

(1) Břesnice (Březnice) je místní synonymum pro Bubovický potok, nebo též místní pojmenování údolí mezi Kurbrychtovou boudou a Srbskem. Podle jazykovědců apelativum břes nářečně odkazuje na vřes, který se v údolí Bubovického potoka přes vápencové podloží patrně v historii hojně vyskytoval. Je to hodně zvláštní, protože soukromě mám pocit že vřes se na vápenci nikde neuchytí.
Vřes je druhem, který na vápenci neroste a ani vzhledem ke svému metabolismu růst nemůže. V půdách na vápenci je totiž dusík, nezbytný pro tvorbu bílkovin, přítomen jako dusičnan. Většina rostlin je schopna jej přijímat a enzymem nitrátreduktázou jej přeměnit na amoniakální formu, která se dále zabudovává do metabolismu. Vřes stejně jako většina ostatních druhů z čeledi vřesovcovitých a brusnicovitých tento enzym postrádá, a může proto růst jen na půdách kyselých nevápnitých, kde je dusík přítomen ve formě amoniakální (volně podle Kubíková: Neznámá tvář Prahy – Příroda a rostlinstvo).
(2) Řez údolím Břesnice. Převzato z publikace V. Ložka: Po stopách pravěkých dějů s laskavým svolením nakladatelství Dokořán.
(3) Fotografie z informační cedule u Kurbrychtovy boudy.

Velká hora

Velká hora, alternativně Vysoká hora.

  • Velká hora
  • Velká hora (1)
  • Velká hora
  • Velká hora (1)
  • Velká hora
  • Velká hora
  • Velká hora
  • Velká hora
  • Velká hora
  • Velká hora
  • Velká hora
  • Doutnáč a Velká hora
  • Doutnáč
  • Velká hora
  • Doutnáč
  • Velká hora
  • Velká hora
  • Doutnáč a Velká hora (2)
  • Velká hora
  • Velká hora
  • Velká hora
  • Velká hora
  • Kurbrychtova bouda
  • step nad Kurbrychtovou boudou
  • lesostep nad Bub. vodopády
  • lesostep nad Bub. vodopády
  • step s lnem r.
  • step s lnem rakouským
  • step s včelníkem r.
  • step s včelníkem rakouským
  • Velká hora
  • Velká hora
  • Velká hora
  • Velká hora
  • Velká hora
  • Velká hora
  • Velká hora
  • Velká hora
  • Velká hora
  • Velká hora
  • Velká hora
  • Velká hora
  • Velká hora
  • výhled z Velké hory na Tetín a Beroun
  • Velká hora
  • Velká hora (3)
  • Velká hora
  • Velká hora (3)

(1) Pohled vylepšený dronem na Velkou horu (vpravo), vzadu vlevo potom lesostepi na Doutnáči.
(2) Pohled z úbočí Střevíce (nad Tomáškovým lomem) - uprostřed Doutnáč, vpravo Velká (Vysoká) hora.
(3) od Kruhového lomu

Doutnáč

Název hory - Doutnáč, může být odvozen od dýmu z milířů, v nichž tu uhlíři pálili dřevěné uhlí. Alternativní teorii přinesl televizní pořad Krajinou domova (2016). Podle něj dokáže třemdava bílá čas od času zapálit okolní porosty, aby měla větší životní prostor. Třemdava je neobvykle aromatická, silice, které se z ní uvolňují, mohou po teplém letním dni i vzplanout, proto je rostlina identifikována jako známý biblický hořící keř (podle botany.cz).

Bezzásahové území je území, které je ponecháno samovolnému vývoji. Nejedná se o původní lesy, ale o sekundární, přírodě blízké lesy, které splňují alespoň základní atributy přirozenosti – mají méně pozměněnou dřevinnou skladbu, jsou částečně věkově i prostorově strukturované. Lokalita Doutnáč leží ve staré sídelní oblasti, ovlivňované člověkem již v neolitu a dnešní stav a složení lesních společenstev nelze považovat za věrný obraz potenciální přirozené vegetace. Bezzásahová oblast byla vyhlášena roku 2004 a pokrývá masiv vrchu Doutnáče (432,6 m n.m.) a její rozloha činí 68 hektarů. Převažují zde strmé svahy všech expozic, v jižní a východní části svahy dosahují sklonů 30 stupňů. Geologické podloží Doutnáče tvoří šedé až červené vápence devonského stáří.

Ve druhé polovině 18. století došlo k nadměrné těžbě stavebního dříví bez následné obnovy, navíc bylo v revíru paseno na 70 kusů dobytka. Převažujícím hospodářským tvarem, který historicky podmínil současnou podobu lesních porostů na lokalitě, byl les nízký (výmladkový). Lesní hospodářský plán z roku 1806 vykazuje zastoupení výmladkového lesa 96%. Na severních expozicích převažoval buk, na jižních dub. V mapě LHP nejsou vylišeny hranice stepi, avšak její dlouhodobou existenci dokládají okrajové věkovité duby, které jsou jednostranně větevnaté. Do roku 1835 se obmýtní doba pohybovala okolo 40-50 let, po roce 1835 byla snížena na 30 let. Od roku 1864 započaly snahy o převod lesa nízkého na les střední a následně vysoký, avšak zvláště na vysýchavých stanovištích les nízký (výmladkový) nadále dominoval. Až do roku 1887 se provádělo hrabání steliva. Dnes jsou hlavními dřevinami území dub zimní, lípa srdčitá, habr obecný a buk lesní. Buk jako jediná dřevina zájmového území tvoří v jeho severní části nesmíšené jednoetážové porosty, na většině území však převládají porosty s bohatou druhovou i prostorovou strukturou. Mezi dřevinami přirozené obnovy výrazně dominuje jasan ztepilý. Tato dřevina dává přednost půdám obohaceným dusíkem, takže její prosperita pravděpodobně souvisí s atmosférickou depozicí sloučenin dusíku. Co se týká vlivu zvěře, dvě třetiny jedinců přirozené obnovy bylo poškozeno okusem terminálního prýtu. (volně podle Doutnáč – monitoring lokality ponechané samovolnému vývoji-Janík a kol.)

  • Doutnáč
  • Doutnáč, dronem
  • Doutnáč
  • Doutnáč, dronem
  • Doutnáč
  • Doutnáč
  • Doutnáč
  • škrapy na Doutnáči (1)
  • Doutnáč
  • Doutnáč
  • Doutnáč
  • Doutnáč
  • Doutnáč
  • Doutnáč
  • Doutnáč
  • Doutnáč
  • Doutnáč
  • Doutnáč: kručinka
  • Doutnáč
  • Doutnáč: chrpy
  • Doutnáč
  • Doutnáč: infocedule
  • Doutnáč
  • Doutnáč: medovník
  • Doutnáč
  • Doutnáč: oman?
  • Doutnáč
  • Doutnáč: třemdavy
  • Doutnáč
  • Doutnáč
  • Doutnáč
  • Doutnáč
  • Doutnáč
  • Doutnáč
  • Doutnáč
  • Doutnáč
  • Doutnáč
  • Doutnáč (2)
  • Doutnáč
  • Doutnáč (2)
  • Doutnáč
  • Doutnáč (3)
  • Doutnáč
  • Doutnáč, výhled (4)
  • Doutnáč
  • Doutnáč, výhled (4)
  • lesostepi na Doutnáči
  • lesostepi na Doutnáči

(1) Škrapy vznikají rozpouštěním vápenců třeba pod vlivem půdních roztoků nebo v okolí kořenů. Tento vyjímečně pravidelně vyvinutý škrap v podobě klíčové dírky pochází z Doutnáče, ale jedny z nejkrásnějších škrapů naleznete na vrcholu Bacína nebo na úpatí Tobolského vrchu. (Podzemní Praha: V.Cílek)
(2) V pařezinách (výmladkový les) vyrůstají stromy v trsech ze starého pařezu, jde pravděpodobně i o tento případ.
V 18. století byly výmladkové lesy přítomny prakticky na celém území. Ještě v závěru 19. století výmladkové lesy v Českém krasu převládaly, např. na panství Karlštejn o rozloze 1 540 ha lesa bylo vysokokmenného lesa pouze necelých 20 % celkové rozlohy. Obmýtí pařezin se obvykle pohybovalo kolem 30 let, počty výstavků u středního lesa kolísaly kolem 100 – 150 jedinců na jeden hektar. Pro celou oblast byl také charakteristický vysoký podíl holin (např. v roce 1936 jsou holiny na bývalém panství Karlštejn uváděny v rozsahu 34 %). (volně podle článku MOŽNOSTI ZAVEDENÍ PAŘEZINNÉHO HOSPODÁŘSTVÍ A PŘEVODU NA TVAR STŘEDNÍHO LESA NA VYBRANÝCH LOKALITÁCH V NPR KARLŠTEJN-Liška, Buriánek)
(3) Fotografie v vrcholu, moc na ní není patrná malá prohlubeň (kaliště) téměř na vrcholu. Zvláštní.
(4) Často jsem při výhledech na Velkou (Vysokou) horu a na Doutnáč tyhle kopce zaměňoval, oba mají zdálky velmi podobné lesostepní fleky. A tak jsem provedl opačnou úlohu a vyfotil výhled z Doutnáče, odkud je tedy na něj zpětně vidět.

Králova studna

  • Králova studna
  • Králova studna
  • Králova studna
  • Králova studna
  • step u Královy studny
  • u Královy studny
  • step u Královy studny
  • u Královy studny
  • step u Královy studny
  • step u Královy studny
  • step u Královy studny
  • step u Královy studny
  • step u Královy studny
  • step u Královy studny
  • step u Královy studny
  • výhled na Velkou horu
  • step u Královy studny
  • step u Královy studny
  • step u Královy studny
  • step u Královy studny
  • step u Královy studny
  • říjnová třemdava
  • Dřínová hora
  • Dřínová hora

Komárkova lesostep

Půda na otevřených plochách je humozní rendzina, sice většinou nevelké mocnosti (15-35 cm), nicméně překrývající skalní podklad, který zde vychází jen na nepatrných řídce roztroušených plochách. Bezlesí je zde podmíněno jednak příznivou celkově jihozápadní orientací, jednak sklonem vápencových vrstev, který se na větších plochách blíží sklonu svahu, takže skalní podklad zde má poměrně kompaktní charakter, což podporuje odtok srážkových vod, usnadňuje odnos půdy při náhlých přívalech nebo tání a brání hlubšímu zásaku srážek. Bezlesí je pravděpodobně již od pravěku ovlivňováno také pastvou. (zdroj?)

  • Komárkova lesostep
  • Komárkova lesostep
  • Komárkova lesostep
  • Komárkova lesostep
  • Komárkova lesostep
  • místní infocedule (1)
  • Komárkova lesostep
  • jeřáb (2)
  • Komárkova lesostep
  • dřínový lem lesostepi
  • Komárkova lesostep
  • výhled z lesostepi (3)
  • Komárkova lesostep
  • výhled z lesostepi (4)
  • Komárkova lesostep
  • výhled z lesostepi (4)
  • Komárkova lesostep
  • výhled z lesostepi (5)

(1) Prvotní dojem po pastvě koz je že se to s tou progresivní ochranou přírody trochu přehání, oproti té poctivé konzervativní ochraně přírody, která spočívala v oplocování lokalit a vyhánění trampů :-). Nicméně argumenty na infoceduli mne donutili hlouběji popřemýšlet a něco na nich je. Vůbec mě nevadí ožírání keřů a stromů a narušování půdy-paráda, rozroste se step, akorát by mě zajímalo jak příroda najednou zpracuje takové množství trusu a co to provede s druhovou skladbou kytek.
(2) kříženec jeřábu muku a břeku, v Českém Krasu se objevují jeřáb barrandienský a jeřáb krasový, který v současném pojetí roste pouze na pravém břehu Berounky (botany.cz).
(3) výhled na Císařskou rokli
(4) výhled směr lom Na Chlumu
(5) výhled na Tomáškův lom

Komentáře (připomínky čtenářů):

Zatím není vložen žádný příspěvek

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu: