Černolické skály

Kapitola se věnuje Černolickým skalám, rozhledně Korunka, kótě Červená hlína a Brandejsově hrobce. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Černolické skály

Černolické (Čertovy skály) jsou jedním z nejstarších horolezeckých terénů v Čechách. Využívat se začaly již v roce 1904 - 1905, intenzívněji po první světové válce. Také dnes náležejí k nejnavštěvovanějším horolezeckým terénům v okolí Prahy. Čertovy skály lezci dělí na pět skalních útvarů – Kulička, Malá skála, Dvojitá věž, Střední věž a Severovýchodní věž.

Výrazné skalní sloupy a zdi jsou tvořené řevnickými (dříve se používal pojem drabovskými) křemenci ordoviku, které jsou příčnými tektonickými liniemi rozděleny do tří větších a řady drobných skalek. O síle tlaků, které zde působily při vyzdvižení a vrásnění, svědčí vyhlazené plochy zlomů. Řevnické křemence vznikly v moři jako mělkovodní sediment, zhruba před 450 miliony let, s bohatým společenstvem vertikálních ichnofosilií Skolithos a Pragichnus a místy zachovanou úlomkovitou faunou trilobitů, ramenonožců a konulárií. Já osobně jsem tedy na zdejších skalách nikdy žádnou zkamenělinu nenašel. Dnešní Český masiv byl v té době v mírném až chladném podnebním pásmu na jižní polokouli.

Skály jsou porostlé chudou acidofilní květenou, najdeme tu například metličku křivolakou, vřes obecný a na sešlapávaných místech chmerek vytrvalý. Ve skalních spárách rostou jen nenáročné kapraďorosty, jako například sleziník severní. Z mechů jsou na skalních výchozech nejnápadnější nevelké polštáře ploníku chluponosného. (Němec J. a Vojen L., Chráněná území ČR, Střední Čechy)

O vsi Černolice (původně Črňlice) je první písemná zmínka v listině kláštera kladrubského z roku 1239. Původní název se odvozuje od spojení slov černé líce. V okolí obce se ve středověku stavěly milíře a vyrábělo se dřevěné uhlí. Uhlíři byli od sazí umounění.

(1) Jak vypadala Země v době vzniku řevnických křemenců? Většina lidí asi na této mapě ani nepozná svou planetu. Země se tehdy otáčela rychleji, dny a noci byly tedy kratší. Český masiv je označen červenou značkou. Ležel v mírném až chladném pásu na periferii Gondwany. Text je převzat z https://drabek.bigbloger.lidovky.cz/clanok.asp?cl=301550 , mapa z https://www.scotese.com/earth.htm.
(2) kříž pod Černolickými skálami
(3) a božský výhled na Cukrák
(4) Památník s prstí z bojišť československých legionářů v období I. světové války přežil nacistický i komunistický režim, ten svobodný již ne. Lze narazit také na tezi že jde o památník památník brdským partyzánům. Třetí variantu přináší Martin Mašát: Po 2. světové válce zde byla zabudovaná kovová schránka, ve které byla urna s prstí od Dukly. Proto se tady každoročně sjížděla mládež, hlavně školy a vojsko z Lešan přivezlo např. tank a jinou vojenskou techniku. Svazarm zajišťoval další sportovní aktivity.
(5) Smíchovsko a Zbraslavsko, redaktor František Hansl
(6) Žert fotografický s Alpami u Dobřichovic. Kdo nebyl za humny a chce u svých známých vzbuditi zdání zcestovalosti může dáti se fotografovati na Černolických skalách u Dobřichovic – alpskou výzbroj půjčí mu ochotně v některém pražském obchodě. Fot. V . Krajník, časopis Český svět, 1909-1910.

Červená hlína

Na úpatí kóty Červená hlína u Černolic byly povrchově těženy železité okry, využívané jako matné barvivo při výrobě keramiky.

(1) Červená hlína – jméno má původ v železitých břidlicích, které barví do červena vrchní zvětralou horninu.

Červená hlína, rozhledna Korunka

Rozhledna Korunka byla postavena v roce 2022. Je z ní výhled na část Dobřichovic, Karlík, Všenory, Černošice, vrch Kámen a přes Černolice směrem na Povltaví.

Brandejsova hrobka

Roku 1890 kupuje baronka Jana Schafferová od dřívějšího majitele řiteckého panství dr. Klaudyho celý rozsáhlý majetek velkostatku, který se táhl od Řitky do Čisovic a dále odtud k Bojovu. Snad o něco později přichází na Řitku i hrabě Leopold Brandis, který má za manželku dceru zmíněné baronky Schafferové, aby se tu ujal – podle zápisu až 8. 7. 1896 celého hospodářství. Kromě polí jim patřil i rozsáhlý kus lesa, který se prostíral většinou na západní straně od jejich zámku. Hrabě tu byl spokojen a denně mohl chodit střílet do lesa, kde měl i střelnici. Místo se mu tady v lese natolik líbilo, že zde nechal postavit nejen kapličku, ale mnohem později, až v roce 1928, i hrobku, kde jsou pohřbeni členové jeho rodiny. Stavba kapličky se sochou sv. Antonína Paduánského byla provedena roku 1908 a téhož roku dne 16. června posvěcena líšnickým farářem Josefem Černým. Kaplička od roku 1960 tak rychle pustla, že o dalších několik let později byly její zdi rozvaleny a dnes tam najdeme jen hromadu cihel a kamení.

(1) Díky komentáři od Hamstera jsem se dozvěděl, že poblíž Brandisovy (Brandejsovy) hrobky existuje nějaký Domeček. Domeček byla zvláštní stavba, jejíž základy dodnes leží na kopci vlevo od Brandisovy hrobky, když stojíme čelem k jejímu kříži. Byla to kombinace strážní chaty pro hajného a kapličky s malým oltářem, bylo zde i harmonium a v místnosti byly i kamna. Kaple byla zasvěcena sv. Antonínu Paduánskému. Na harmonium hrával varhaník, když u Brandisovy hrobky probíhal nějaký obřad.
(2) Neznám přesnou lokalizaci místa U hlavatého kamene, ale tenhle malý lůmek leží na dřívější panské hranici zhruba v nejvyšším bodě zdejšího hřebenu. Ploché temeno vrchu se dříve nazývalo Brdavý, na konci 19. století se mu začalo říkat „U hlavatého kamene“, podle jednoho hraničního bodu.

Komentáře (připomínky čtenářů):