logo

Čertova skála

Tato kapitola se zabývá Čertovou skalou, Valachovem, rozhlednou ve Velké Bukové a mírně odlehlými Slabci. Mapičku můžete zvětšit kliknutím myši, stejně jako další obrázky níže.

mapka

Čertova skála

Geologický podklad území je součástí souvrství neoproterozoických hornin, které zde tvoří levobřežní část údolí Berounky. Výrazný skalní útvar Čertovy skály je tvořen proterozoickými vulkanity, souborně označovanými jako spility, a s nimi sdruženými vulkanickými brekciemi, které tvoří vlastní, morfologicky nejnápadnější části skály. Na některých místech skály vystupují odkryvy spilitů vyvinuté jako typické polštářové lávy. Zaoblené tvary polštářů vznikly při tuhnutí řídké lávy na mořském dně, kde se kolem pomaleji chladnoucích center tvořily rychleji ochlazené, koncentricky uspořádané zóny. Zdejší spility byly původně horninami bazaltového typu, následkem přeměn zvláště za působení hydrotermálních roztoků, však u nich došlo ke změnám minerálního složení. Lávy tvořily na mořském dně rozsáhlé příkrovy, které často dosahovaly mocnosti několika desítek metrů. (Němec J. a Vojen L., Chráněná území ČR, Střední Čechy)

Skalní stepi jsou porostlé teplomilnou flórou, nápadná je zejména tařice skalní.

(1) stálá expozice berounského muzea
(2) Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929.

Čertova skála, vyhledy

(1) věnoval Milan

Čertova skála, 3D model

Model Čertovy skály byl vytvořen na podkladě digitálního modelu reliéfu České republiky 5.generace (DMR 5G), který jsem od zakoupil od ČÚZAKu na základě licenční smlouvy. Dle podmínek smlouvy lze využít jejich výškopisná data pouze na těchto stránkách. :-) Tím snad činím zadost právničině.

Celý model skály lze stáhnout jako soubor ve formátu PDF - v obyčejném Acrobat Readeru lze pak s tímto modelem mimo jiné i rotovat. Soubor je pro stahování dosti velký, něco kolem 4,5 MB.

(1) pohled zhruba od jihu, skály se tyčí nad řekou Berounkou (na modelu jenom kousíček řeky, ale jsou v ní vidět větší balvany pod skálou)
- zdroj výškopisu © Český úřad zeměměřický a katastrální, www.cuzk.cz
(2) pohled ze severu, jakoby z letadla nad skalami
- zdroj výškopisu © Český úřad zeměměřický a katastrální, www.cuzk.cz
(3) pohled zhruba od jihovýchodu
- zdroj výškopisu © Český úřad zeměměřický a katastrální, www.cuzk.cz
(4) černobílý model, zde vynikne výborně charakter skály (zlomy)
- zdroj výškopisu © Český úřad zeměměřický a katastrální, www.cuzk.cz

Kněžská skála

(1) od Zdeny Bradnové
(2) Filmové kulisy snad římského tábora (2016). Hezkou krajinu si Česká televize vybrala.

Nezabudické skály

Nezabudické skály představují názornou ukázku říčního ekofenoménu. Strmý nárazový svah meandru Berounky se skalní stepí, křovišti a zakrslou doubravou je tvořen chudším podkladem proterozoických břidlic a drob.

Lokalita je bohatá na různé ještěrky a hady, vyskytuje se zde osm z deseti původních druhů plazů známých z České republiky. (ještěrka zelená, j. obecná, j. živorodá, užovka podlamatá, u. hladká, u. obojková, zmije obecná, slepýš křehký). Chybí pouze užovka stromová (Poohří, Bílé Karpaty, Znojemsko) a ještěrka zední (v ČR pouze v okolí Štramberka). Kamenné zídky na silnici u Berounky pod rezervací přispívají ke zvýšení početnosti populací plazů, především ještěrky zelené. V zimě slouží zídky jako prostory pro hibernující plazy.

(1) od Zdeny Bradnové

Rozvědčík

Jaroslav Franěk se narodil v Nezabudicích. Když se vyučil strojním zámečníkem, přišla první světová válka. Narukoval do rakousko-uherské armády, ale záhy přeběhl a vstoupil do Československých legií v Rusku. Působil tam jako rozvědčík. Zúčastnil se i slavné bitvy u Zborova, kde byl raněn. Po válce dostal licenci a postavil hostinec, který nazval U Rozvědčíka. On i jeho hostinec se stal inspirací několika povídek Oty Pavla. Obsazením Československa německou armádou v roce 1939 začala poslední etapa života Jaroslava Fraňka. Zapojil se do odboje, jeho činnost byla spojena s organizací Obrana národa. Skupina, ve které působil, byla však vyzrazena a členové pozatýkáni gestapem. Proces s Jaroslavem Fraňkem a jeho přáteli byl krátký. 1. července 1943 skončil na popravišti. Níže přináším přepis dvou dopisů z vězení, které jsou vystaveny v restauraci. Snad to není vůči pozůstalým neuctivé.

Gollnow, den 8 /VII? 1942
Es ist streng untersagt, geld, Papier, Briefmarken, Tabak, Zigaretten, Zigarren, Lebens- und Genu3mittel und Toilettengegenstande an Gefangene zu schicken oder bei Besuchen mitzubringen. Der Vorstand des Zuchthauses.
Drahý bratře, švagrova, hoši a teti! Děkuji mnoho za Váš dopis, třeba že v něm mimo pozdravů nic nebylo. Já jsem dosti zdráv, vážím 59 kg a mám se v danné situaci dobře. Mrzí mě že nemohl jsem Ti bratře – vše zaplatiti, cítím se Ti stále hodně povinován, myslel jsem na Jarku – který mě též v bídě vypomáhal aspoň trochu prací, že Vám jednou vše odplatim, ale skoro začínám pochybovat . ?Jarka ať si vezme ty hodinky ať má něco po mě ???? Josífku bych rád nechal to po rodičích – cha??tu v Nezabudicích, pole za ???? u Kněžské skály. Mám napsaný testament, je uložený zde v ústavu bude-li to ovšem něco platné, tam jsem to poznamenal. No prozatím to není tak akutní, letos myslím že ne. Nu doufat člověk musí dokud dýchá a tož – doufejme. Rád bych věděl jak to u mě chodí, žena si vždy myslela že nic nedělám, já zatím únavou skoro padal, teď snad ví co to je vše obstarat a vést. Nu, je to daleko za námi – marnost vzpomínat. Jarka a Míla ať navštěvují večer kursy – jsou oba v Praze a mají k tomu příležitost – ať se snaží by to někam dotáhly dokud jsou mladí. Jarko – jeď na posvícení do Krupé a hleď se Božky Horno?fovic – vyřiď jim všem pozdrav a u Sisetů v hospodě pomáhej (výborné koláče mají a dvě žabky) tak se měj k světu, tys býval na holky levý! Tetě to ovšem nepovídej, kam Tě posílám. Buďte zdrávi, líbám Vás – strýc Jaroslav.
Berlin, den 1/VII 1943
Milý bratře, švagrová, Jarko, Mílo a Teti. Dnes večer v 7 hodin zemřu. Přeji Vám by jste byli dlouho zdrávi, spokojeni a šťastni. Milý Pepo, vůči Tobě se cítím dlužníkem, zaplať Ti Bůh za vše cos dobrého mi kdy prokázal. Bylo toho hodně a já jsem si toho vědom. Jsem klidný a smířený se vším. Vy hoši, znovu Vám připomínám hleďte vždy poctivě žíti, založiti si rodinu a míti děti, poslouchejte více svého srdce než rozumu a modlete se za mne. Každý musí jednou zemříti a proto hleďte mít vždy klidné svědomí. Já sám jsem v životě hodně hřešil, čehož lituji – ale odcházím klidem a smířen s Bohem a se vším. Mnoho Vás všecky líbám Váš strejda Jaroslav.

Nezabudice

Nezabudice se poprvé uvádějí roku 1115, z roku 1250 je zmínka o zdejším kostelu sv. Vavřince. Kostel má pozdně gotický presbytář a loď z roku 1708, poslední úpravy proběhly v polovině 19. Století.

Nezabudický mlýn patří k nejstarším na Křivoklátsku, zmiňuje se již v roce 1413. Nově jako vrchnostenský mlýn byl vybudován v letech 1656-57, později několikrát upraven. Mohutnou stavbu kryje polovalbová střecha s bedněným štítem.

Pro Otu Pavla byly vzpomínky na Nezabudický mlýn, bílý jako mouka, co se v něm mlela, velkou posilou ve vážné duševní nemoci, již v posledních letech života trpěl. Nejvíc jsem myslil na Křivoklátsko. Na Nezabudický mlýn a jeho stálé světýlko, které tam zářilo pro pytláky i pro četníky. Když jsem pomalu umíral, viděl jsem především řeku, která v mém životě znamenala nejvíc, a kterou jsem měl rád. Proti mlýnu u jezu chytával ryby, tady s tatínkem a převozníkem Proškem lovil parmy, které měly tělo jako krásná stříbrná letadla na dálkových tratích, tady potkal za bouřlivého poledne zlaté úhoře, na které čekal celé roky. Zdvihli se ze dna jako stáda antilop. Vždycky našli mou návnadu a brali ji okamžitě jako slepice. (rakovnicko.info)

(1) Památník Jaroslava Fraňka - v roce 2008 zavřený. 2012, na webových stránkách muzea TGM Rakovník je zmínka, že návštěva je možná na objednávku. Jaroslav Franěk býval rozvědčíkem v Indočíně. Nikdy mi moc nebylo jasné jak za první republiky mohl sloužit v jiné armádě? Když se vrátil, tak na rozcestí silnic pod Nezabudicemi postavil dřevěný stánek s pivem, rumem a žlutou limonádou a nazval jej Anamo (1931). O tři roky později otevřel o kus dál výletní hostinec U Rozvědčíka. Za druhé světové války byl Franěk zatčen nacisty za účast v odboji a v roce 1943 byl v Berlíně popraven.
(2) Jarní povodeň roku 1655 rozmetala mlýn nezabudický. Vrchnost postavila jej znovu v letech 1656-1657 a k stavbě bylo dáno: 389 kmenů dubových velikých, 362 menších, 475 kmenů jedlových a 121 chvojových (míněna borovice). Tyto doklady opakují hlavní dřeviny křivoklátské, které vidíme i v mapě ze začátku 19. století. Jen buk tu chybí, neboť jde o výkazy dříví užitkového a stavebního.

Velká Buková

(1) bronzové předměty mohylové kultury - dýky (Velká Buková) - muzeum v Rakovníku
(2) čepel eneolitického srpu z baiersdorfského deskovitého rohovce (Velká Buková) - muzeum v Rakovníku

Valachov a okolí

Kamenečné břidlice patří k charakteristickým horninám svrchního proterozoika západních Čech. V minulých stoletích se těžily a používaly k výrobě české kyseliny sírové. Kamenečným břidlicím na křivoklátsku se věnoval R. Jirkovský, který zde poprvé pro vědu popsal minerál Slavíkit. Valachov tvoří strmý sráz nad údolím Tyterského potoka. Převážně spilitová masa tohoto kopce byla relativně tvrdší ve srovnání s okolními horninami, Tyterský potok zde proto vytváří zákrutu, kterou obchází tvrdé horniny Valachova. Celé temeno Valachova je tvořeno spilitem, který zde vytváří příkrov v drobách a břidlicích. Na západním úbočí vrchu je zřetelná dislokace, podle níž se silně zvrásnělé a lístkovitě rozpadlé břidlice stýkají s nadložní lavicí drob. Pod nimi je pásmo černých kamenečných břidlic, které jsou kontaktně metamorfovány. Směrem vzhůru k jihovýchodu se pruh drob postupně ztenčuje a nakonec se zcela vytrácí. Zbývá jen kra černých břidlic, která je uzavřena mezi dvěma spilitovými proudy. Tato kra má kontaktní obrubu, ve které chemické zkoušky prokázaly až 14% obsah síry.

Ve druhé polovině 16. století se na Kralovicku, Radnicku a Plzeňsku započaly kamenečné a kyzové břidlice průmyslově zpracovávat. Koncem 18. století a v 19. století se toto podnikání rozšířilo i na Rakovnicko a Křivoklátsko. Průmyslově vyráběná česká kyselina sírová byla zvána oleum. V tzv. kyzovnách se nalámané pyritonosné kamenečné břidlice nadrobno roztloukly a uložily se na vysoké táhlé hromady. Zde se ponechaly působení vzduchu, deště a slunečních paprsků. Zvětrávání se někdy napomáhalo tím, že se haldy kropily vodou z potoka. Podle odolnosti břidlic tato procedura trvala od šesti týdnů až do několika let. Rozpadem pyritu se vytvořil síran železnatý a kyselina sírová. Vzniklé roztoky se dále okysličovaly na síran železitý, směs těchto síranů s kyselinou sírovou se označovala jako vitriolový louh. Tyto vitriolové louhy postupně prosakovaly hromadami a vytékaly na spodní straně, kde se zachycovaly do dlouhých koryt vysekaných z tlustých kmenů. Roztoky se vedly až k tzv. gypsárně, kde se zachycovaly do zděných pánví - kalibánů, v nichž se odpařováním téměř úplně zbavily vody. Ze silně nasyceného roztoku po ochlazení krystalovaly sírany železa, tj. zelený vitriolový kámen, který se pražením v kotli převedl na bezvodý síran železitý - pálený vitriolový kámen. Tento kámen se pak prudkým žárem v hliněných křivulích rozložil na oxid železitý a oxid sírový. Unikající oxid sírový se pohlcoval ve vodě, a tak vznikala česká kyselina sírová, která se většinou používala k výrobě sádry (německy Gibbs-proto Gypsárna) používané jako minerální hnojivo. Jako materiál k výrobě této sádry se lámaly vápnité břidlice. břidlice se rozemlela na drtiči a v ní obsažený uhličitan vápenatý se rozložil kyselinou sírovou. Tak vznikal síran vápenatý s dvěma molekulami vody, což je sádra.

V roce 1845 se uvádí, že na gypsárně u Nezabudic bylo zaměstnáno 16 dělníků, kteří ročně vyrobili 2000 vídeňských centů sádry na hnojivo. Zprávy o těžbě na Valachově jsou poměrně kusé. Jak se zdá, probíhaly zdejší práce krátce před rokem 1871. Dolní štola prý procházela ložiskem litého kyzu, takže surovina na výrobu hnojiva byla vynikající jakosti. V roce 1872 přišla velká povodeň (jako i jinde ve zdejším kraji), která odnesla stavby i zařízení. (volně podle J. Němec: Geologie chráněného přírodního výtvoru Valachov, Bohemia centralis 12)

(1) Na Valachově v revíru Hřebečnickém je pomníček na kraji lesa, na němž je psáno, že zde 18. srpna 1889 byl úkladně zastřelen hajný Isidor Kolský z Valachova pytlákem Kopřivou z Německých Slabec. Tento pytlák byl odsouzen na 20 let trestu žaláře (podle Viktora Palivce: Hájemství zelené)
(2) Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929.
(3) Ve starém lůmku situovaném nad ostrým ohybem cesty se dříve těžily vápnité břidlice a droby, které byly používány k výrobě sádry ve dnešní samotě Gypsárna. Srážely se jimi louhy z kyzových břidlic neoproterozoika, těžených v okolí mnoha štolami. Historické prameny uvádějí, že tyto vápnité břidlice byly i pokusně vypalovány na vápno – s nevalným výsledkem. Zbytky strusky a výpalků lze hojně nalézt v suti pod ohybem cesty. Geologicky důležitý je zde hlavně zastižený litotyp neoproterozoika – vápnité droby, které jinak tvoří v Barrandienu jen malé výskyty a vyskytují se poměrně vzácně. Hornina se na první pohled příliš neliší od běžných drob a břidlic, je ale často rozpukaná a protkána milimetrovými žilkami kalcitu a také základní hmota horniny obsahuje vedle jílu a drobového detritu jemně krystalický kalcit. (podle stránek Geologické lokality České geologické služby)
(4) Dřevěná zvonice je opatřena třemi zvony z let 1607, 1755 a 1858.
(5) Kostel sv. Štěpána - původní dřevěný kostel stával ve Skřivani už v první polovině 14. století. Na přelomu 16. a 17. století postavil majitel Skřivaně Ferdinand Renšperk kostel zcela nový. Kostel se skládá z krátké lodi, k níž přiléhá na východ pětiboký presbytář, jehož nároží jsou podepřena dvěma opěrnými pilíři. K východní straně je připojena kruhová sakristie.
(6) F.K. Wolf (1790)
Uvedeno se souhlasem zdroje: www.fotohistorie.cz

Tyterský potok

okolí Pustovět

Slabce

(1) Kámen s tabulkou upozorňující na průběh 50. rovnoběžky areálem zámku

Komentáře (připomínky čtenářů):

Od: Tomáš  (2015-06-18 09:13:43)
Hromady butráků u Tyterského potoka byla památka na čerstvou povodeň, dole u Rozvědčíka ještě ořezávali napadané stromy, takže to bylo čerstvé.
Lom na vápenité droby mě zklamal, zarostlý a hlavně malinkatý - nedokážu si představit jak mohl být surovinovou základnou. Vůbec celá ta výroba sádry (na hnojiva?)mě připadá ekonomicky totálně nevýhodná, ale asi se jim to rentovalo. Mapička je uvedena v http://lokality.geology.cz/d.pl?item=7&id=3289&Okres=RA&vyb=1&text=Lokality%20v%20okresu:

Od: Karel KESTNER  (2015-06-18 08:51:45)
Zdravím! Velmi pěkné stránky, budu se sem vracet a poslal jsem odkaz na ně i kamarádovi. mám ještě dotaz. Marně jsem hledal hromady u gypsárny. A taky lom, co uvádíte s číslovkou (2) na nápenité droby. Jsou snad v ústí Hracholuského potoku, nikoli na Tyterském potoku? Předem děkuji za odpověď a jen takový návrh - mapky s body by takové tápání odstranily.

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu:



www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info