logo

Cukrák

Tato kapitola se zabývá počátkem Brd, míněno směrem od Prahy. Začíná na Zbraslavi a končí v údolí Všenorského potoka. Mapičku můžete zvětšit kliknutím myši, stejně jako další obrázky níže.

Brdské hřebeny jsou protaženy ve směru jihozápad – severovýchod. Na jihozápadě hraničí s Brdy Středními (Centrálními), pomyslnou hranicí je řeka Litavka a na severovýchodě se téměř dotýkají Prahy v oblasti Zbraslavi a Lipenců. Všechna vymezení Brd a Brdských Hřebenů jsou ošemetná. Existuje spousta vymezení (geomorfologická, floristická, etnografická), která kladou hranice a počátek Brd na jiná místa – mě vyhovuje vymezení Brd (a Brdských Hřebenů) podávané v knize „Po Brdech se chodí pěšky“ a jejím doplnění „Toulání po Brdech“od Jana Čáky. Ten klade pomyslnou severní bránu do Brd nad Zbraslavské Baně.

mapka

Zbraslav (brána do Brd)

Zbraslav se poprvé připomíná již v roce 1115. Roku 1268 získal osadu král Přemysl II. Otakar a zřídil zde lovecký hrádek. Jeho syn, král Václav II., na místě hrádku založil v 13. století Cisterciácký klášter. Představitelé řádu byli v úzkém styku s panovnickým dvorem, což dokládá i latinský název Zbraslavského kláštera Aula Regia (Královská síň). Představitelé Cisterciáckého řádu podporovali jako rádci i jako diplomaté Přemyslovce, následně potom přenesli svou podporu i na Lucemburky, kdy mají velkou zásluhu na jejich dosazení na český trůn. Klášter se stal (nebo spíše měl stát) pohřebištěm vládnoucí dynastie Přemyslovců. Václav II. zde byl pohřben roku 1305 a po něm i král Václav III., královna Eliška Přemyslovna a později i Václav IV.

V dochované listině Zbraslavského kláštera z roku 1325 stojí, že vrchy vystupující nad Zbraslaví se jmenují Brdy.

V husitských bouřích (1420) na nechráněný klášter zaútočil houf táboritů a pražanů, kdy jej zcela zničili. Klášter po husitských válkách jen živořil a byl ještě několikrát vypleněn za třicetileté války. Nový rozkvět nastal až na počátku 18. století. Do roku 1739 byly podle projektu architektů Jana Blažeje Santiniho a Františka Maxmiliána Kaňky vybudovány nové barokní klášterní budovy, avšak již v roce 1785 byl klášter na základě nařízení Josefa II. zrušen. Všechny nemovitosti přešly do majetku náboženského fondu, který je poté rozprodal. Klášterní budovy byly využívány jako cukrovar, skladiště obilí, výrobna chemikálií a pivovar.

V roce 1769 byla založena rafinerie třtinového cukru v pražské Invalidovně, výroba se ovšem nerozeběhla. A tak lze prvenství připsat Zbraslavi, kde byla rafinerie na zpracování třtinového cukru zprovozněna v roce 1787, dva roky po zrušení zdejšího kláštera. Na počátku 19. století byla výroba rozšířena o zpracování cukrové řepy. Ve 20. století byl klášter díky Cyrilu Bartoňovi z Dobenína zrekonstruován a přestavěn na zámecké sídlo.

(1) Kostel sv. Havla na vrchu Havlín tvoří jednu z daleka viditelných dominant Zbraslavi. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1115. Kostel je původně románský (zbytky románského zdiva jsou velmi dobře patrné), dnes v barokizované podobě. Významnou památkou je trojdílný dřevěný renesanční oltář, dnes uložený z bezpečnostních důvodů v depozitáři Národní galerie.
(2) Kostel sv. Jakuba byl původně kaplí sloužící potřebám kláštera. Po roce 1420, kdy byl rozbořen ještě nedokončený chrám Panny Marie, sloužil jako hlavní klášterní kostel. Kostel Sv. Jakuba byl postaven v r. 1650 - 1654, jedná se o jednoloďní chrám se dvěma kaplemi. Chór má zaklenut barokními křížovými klenbami se štukovou výzdobou. Vnitřní zařízení z r. 1750 pochází z dílny sochaře Ignáce Platzera, obrazy vytvořil Petr Brandl a Karel Škréta. Obraz na hlavním oltáři z r. 1744 je dílo malíře Giovanniho Battisty Piazzetta. V jižní boční kapli je barokní oltář s obrazem Panny Marie Zbraslavské z r.1360, kopií "Madony zbraslavské", která přestavuje vrcholné dílo českého gotického malířství. V lodi kostela stojí pomník Přemysla Oráče od J.Štursy a P. Janáka (z r. 1924) se schránkami lebek králů Václava II. a Václava III. a královny Elišky Přemyslovny.

Cukrák

Lesy nad Vltavskými stráněmi proti Vrané nad Vltavou mají poněkud odlišný charakter než zbytek Hřebenů, ale už u Cukráku nalezneme smrkovou monokulturu tak typickou pro jiné části Brd. Dojem kazí pouze rychlostní komunikace „Strakonická“.

Vrch Cukrák se dřív jmenoval Kopanina, nové jméno vzniklo pravděpodobně od Zbraslavského cukrovaru.

(1) geologický řez v ose Černošice - Cukrák - Vrané nad Vltavou (severovýchodním koncem Brd), podle Interaktivní geologické mapy České republiky 1: 25 000, omlouvám se za případné chyby, některé symboly nebyly příliš čitelné
(2) výhled nad přehradou vodní nádrže Vrané (přehrada - pravý dolní roh). Na snímku vlevo nahoře jsou zřetelné skalní výchozy Zvolské homole (kóta Homole) a spíše tušené ústí Jarovského údolí.
(3) Pohled na jih, v dáli železniční most "lokálky na Dobříš" mezi Skochovicemi a Měchenicemi.

Kazín

Na začátku je třeba uvést, že tahle oblast je místopisně hodně zmatená. Kazín, Humenská a hlavně Hladká skála - každý si to vykládá po svém. Jsem teprve na začátku detektivky jménem Kazín :-).
Václav Hájek z Libočan byl prvním, kdo určil Kazín do zbraslavské krajiny, jeho spolehlivost je ovšem kolísavá. V roce 1865 upozornil Jan Orth na uměle navršený pahorek na nedalekém úpatí vrchu Humenská a vyslovil názor, že by mohl být mohylou Kazi z Kosmovy kroniky. Na skále černošického hradiště se v roce 1868 objevil nápis kazín z mohutných písmen, které byly vidět z vlaku Západní dráhy, několik let předtím postavěné. V roce 1916 na Kazíně prováděl archeolog Jan Axamit, který opevnění na kazíně přisoudil středověké tvrzi. Před ní tu bylo dvojí výšinné osídlení - starší eneolitické (pozdní doba kamenná) a po něm halštatské (starší doba železná). Slovanské hradiště tu podle Axamita nikdy nebylo. Nevelké slovanské hradiště, vybudované na místě ještě staršího osídlení, bylo však o kousek dále, na úpatí Humenské.
Kosmova hora Osek
V roce 1852 ztotožnil Václav Vladivoj Tomek horu Osek s vrchem Hevlín nad zbraslavským klášterem. V posledním deselití vyšel pro tuto oblast "přelomový" článek Tomáše Klimka - Kosmova hora Osek a vnímání krajiny v českém středověku (Historická geografie 33 z roku 2005). Autor zde lokalizuje Kosmův Osek na kótu Humenská 367,1 (Kosmova kronika česká: ...vztyčili Kazi mohylu, kterou jest až podnes viděti nad břehem řeky Mže při cestě, kudy se chodí do končin kraje bechyňského přes horu, jež slove Oseka....) Cesta z Prahy do Bechyňska vedla v Kosmově době z Prahy přímo na jih po levém vltavském břehu, v dostatečné vzdálenosti od jeho mokřadatého a přítoky zbrázděného okolí vodního toku. Podle Klimka směřovala s největší pravděpodobností k brodu mezi Dolními a Horními Mokropsy. Existenci významného přechodu přes řeku Mži v těchto místech potvrzují i bohaté nálezy čtyř depotů denárů pocházejících převážně z doby vlády Vladislava I. Po překonání mokropeského brodu musel poutník vystoupat relativně pohodlnými úvozy 170 ti metrové převýšení, které je nejmenší v oblasti Hřebenů, s výjimkou Všenorského potoka. Zde ale badatelé předpokládají problémy s povodněmi a bahnem, možná bylo údolí neprůchodné-sevřené skalami. Další Klimkova úvaha je o vazbě Oseka na hraniční Slavníkův hrad, kdy se domnívá že Kosmas do svého díla zkrátka převzal jiný Osek, lokalit s názvem Osek známe v Čechách více. (Kosmova kronika česká:...knížectví jeho Slavníka mělo tyto hranice, na západ proti Čechám potok Surinu a hrad, ležící na hoře, jež slove Oseka, při řece Mži...) Konkurenční teorie Petra Nového (Cesta přes horu Osek do končin kraje bechyňského, Historická geografie 35/1 2009) předpokládá lokalizaci Oseka na blízký vrch Kámen. Poslední reakcí na předchozí diskuse je článek z roku 2010 - P. Bolina, T. Klimek: K problematice Kosmovy bechyňské cesty.

(1) sesuv skály v roce 2013
(2) pseudokrasová jeskyně na Kazíně - puklinový jeskynní výklenek ve skalní stěně Kazína u Mokropes. Ve vodorovně uložených vrstvách flyšoidního souvrství letenských vrstev barrandienského ordoviku vznikla na oslabené tektonické zóně boční erozí řeky asi dva metry? nad její hladinou převislá skalní galerie, z níž výklenek vybíhá podél severo – jižní tektonické linie. (Hromas, Jeskyně, 2009)
Pod vlastním Kazínem, asi 2 m nad řekou, vede pěkná převislá skalní galerie, která asi v polovině skály vybíhá do puklinového jeskynního výklenku o délce 9 m, šířce okolo 1,8 m, výšce ve střední části 2,3 m. Výška vchodu je 4,5 m. Jeskyně založená ve vodorovně uložených vrstvách se táhne podél SJ tektonické linie a směrem do skály se uzavírá až na výšku 40 cm. Na stěnách jsou patrné skrovné zbytky tmelených sutí. Předpokládám, že se jedná o podobný sediment jako v údolí mezi Závistí a Károvem poměrně pevně tmelené sutě, které vznikaly snad počátkem holocénu. V krasových oblastech bývají tmeleny karbonátem, v proterozoiku se setkáváme se směsí jílových minerálů impregnovaných železitými hydroxidy. Vznik těchto tmelenců pravděpodobně spadá do vlhkých a teplých období holocénu, kdy jednak minerální zrna "otevřená" během glaciálu rychle zvětrávala, a kdy velmi bujný lesní porost uvolňoval organické látky příznivě ovlivňující oběh sloučenin železa. Jeskyně vznikla výmolnou činností řeky na oslabené tektonické zóně. Jedná se o druhou jeskyni známou v severní části Brd v Hřebenech (společně s jeskyní Na Babce u Řevnic) a první jeskyni nalezenou ve flyšoidním ordovickém souvrství. (Cílek, Pseudokrasová jeskyně pod Kazínem nad Berounkou)
(3) Zdeněk Boháč: Katastry - málo využitý pramen k dějinám osídlení (Historická geografie 20 z roku 1982)
(4)Tomáš Klimek: Kosmova hora Osek a vnímání krajiny v českém středověku (Historická geografie 33 z roku 2005)
(5) kresba Jana Axamita přetištěna v díle J. Čáky
(6) počátek stoupání od řeky Berounky ke Kazině mohyle dle Kosmova podání (názor T. Klimka)
(7) cesta téměř na úrovni tzv. mohyly Kazi, dnes se soudí že šlo o šíjový val hradiště Humenská
(8) Pohled dronem od Hladké skály směr Praha, úplně vlevo (zhruba ve vertikální polovině snímku) je potom Kazín.

Všenory, Horní Mokropsy

Horní Mokropsy , zdejší kostel sv. Václava byl postaven v roce 1732 na místě původního gotického svatostánku. Ze starého chrámu se dochoval gotický křídlový oltář s cennými malbami.

Údolím Všenorského potoka původně vedla od Řitky zemská silnice Zlatá stezka, která přes brod na Berounce do Prahy vstupovala přes Slivenec.

(1) kresba je z týdeníku Světozor, roč. 1872, číslo 25 a jejím autorem je český malíř a ilustrátor Edvard Herold
(2) pomníček nad trampskou osadou Montana, z posledního dne druhé světové války, v ČR bohužel častý případ
(3) Horní Mokropsy (dnes součást Všenor) - kostel sv. Václava byl postaven v roce 1732 na místě starší románské svatyně, která je zmiňována v 1. polovině 14. století. Pseudorománská věž pochází z roku 1870. V roce 1950 byl v makovici kostela nalezen nákres původního gotického kláštera na Zbraslavi.
(4) Hranici mezi Všenory a Horními Mokropsy historicky vymezoval tzv. Všenorský dub, který dosud stojí u křižovatky ulic Karla Majera a U dubu. Dubu ve Všenorech se odhaduje stáří 320 - 450 let.Je jedním z nejstarších dubů letních ve středních Čechách, roku 1982 byl vyhlášen památným stromem.
(5) Pseudorománská kaple sv. Jan Křtitele (1890). Kaple stojí nad hrobkou rodiny Nolčů. Jan Nolč byl poslancem České strany národní a členem spolku pro zřízení Národního divadla v Praze. Především jeho zásluhou zažily Všenory v 70. letech 19. století stavební a společenský rozvoj.

Kámen

Podle Čáky na starých lesnických mapách tu čteme německé jméno Meerstein, ale i staří lidé říkali kopci Merštajn, v překladu tedy mořský kámen. Zvláštní jméno - mohlo by dobře vzniknout v době romantismu, ale možná že sahá svým původem ještě hlouběji. V 16. století patřily totiž vsi Horní a Dolní Mokropsy šlechtici Jakubovi Menšíkovi z Menštejna a ten také vlastnil část našeho vrchu. Menštejn - Merštajn. Nejde tu o dávnou zkomoleninu?

Ačkoliv ve svahu vedou kdysi upravené cestičky, vrch není příliš navštěvován. Není se moc čemu divit, jeho svahy jsou dosti příkré a neschůdné.

(1) Pohled přes údolí Všenorského potoka na "massiv" Červené hlíny, vlevo nezřetelné Čertovy - Černolické skály, vpravo Chlum nad Dobřichovicemi, který se vyklání z hlavního hřebenu.
(2) Černolické skály z Kamene, výrazné přiblížení.
(3) Výhled z Kamene na hlavní brdský hřeben (masiv Červené hlíny) přes údolí Všenorského potoka, vpravo vybočuje vrch Chlum nad Dobřichovicemi.

Všenorská bonanza

Omluvte mi prosím nadpis bonanza, zní to možná na místní poměry trošku nabubřele. Přebral jsem ho, stejně jako většinu zde uvedených informací z článku Ložiska a výskyty nerostných surovin na území brdských Hřebenů a v jejich okolí (Litochleb). Na území Hřebenů se nacházejí dvě montánně významné technické památky po hydraulické těžbě zlatonosných rozsypů - Všenory a Klínec (i když ten já si s Brdy už moc nespojuji).

Tvorba zlatonosných rozsypů na území Hřebenů prvotně souvisí s existencí dávného vodního toku, který před cca 23 - 20 miliony let odvodňoval střední Čechy. Jeho sběrná oblast byla v Podkrkonoší a na západě Českomoravské vrchoviny, odkud protékal směrem na západ do pražského okolí a teprve na Křivoklátsku se obracel na SZ s ústím v podkrušnohorské pánevní oblasti. Základ dnešní říční sítě lze pravděpodobně klást do období od 6 do 1,8 milionu let v návaznosti na tektonické pohyby a výzdvih předkvartérní paroviny. V prostoru dnešních Hřebenů mezi Vltavou a Berounkou vzniklo díky hřbetu ordovických řevnických křemenců na SZ průtočné jezero s odtokem Všenorskou bránou směrem k Berounu s akumulací sedimentů klíneckého stadia spodního miocénu. Zdrojem zlata pro vznik převážně kvartérních rozsypů nebyla přímo primární ložiska v oblasti Hřebenů, ale terciérní zlatonosné říční a jezerní sedimenty klíneckého stadia, transportované a akumulované vodním tokem (snos zlata z území dnešního jílovského zlatonosného revíru), rozrušované zvětráváním a do okolí rozplavované v kvartéru vznikající hydrologickou sítí.

(1) Centrem těžby byla tzv. všenorská dobývka v pleistocénních náplavech původního koryta potoka tekoucího od Klínce před soutokem s Všenorským potokem, cca 150 m jz. od současného toku. V recentních aluviálních náplavech se vyskytují opracované plíškovité zlatinky nebo valounky do velikosti 1.5 mm. V depresi skalního podloží při bedroku se ukládaly zlatem bohaté sedimenty z rozplaveného miocénu až pliocénu. Dobývka má rozměry cca 120 x 70 m a je středovým hřbetem rozdělena na dvě části. V těžebně zpracovatelském areálu byl v roce 1977 proveden montánně archeologický výzkum. Archeologické nálezy (zlomky keramiky) odpovídají mladší době halštatské a středověku (kovové předměty) .
(2) ?hráz?
(3) Zdrojem technologické vody pro zpracování rozsypů (jílování, rýžování) byly kromě místních vodotečí vybudovány vodní strouhy. Ve starší fázi těžby pliocénních sedimentů byla voda přiváděna cca 1.2 km dlouhou strouhou z vodní nádrže, situované v místě pozdější pískovny při sz. okraji Klínce (průběh strouhy v terénu je dodnes patrný), a po spádnici pak rozváděna do těžebně zpracovatelského areálu. V druhé fázi těžby po objevu všenorské bonanzy došlo k přeložení potoka od Klínce do 600 m dlouhé umělé strouhy, ústící do dobývky v hloubce cca 10 - 15 m pod povrchem .
(4) Zatopená jáma po těžbě písku a keramických jílů v lese V šachtách sz. od Klínce. Bělavé až šedé keramické jíly, obsahující velké množství fosilizovaných zbytků rostlin (listy, kůra, semena) vytvářejí v miocénních píscích a štěrkopíscích klíneckého stadia místy i mocnější vložky, uložené v hloubce 12 až 15 m pod povrchem. Koncem 19. a počátkem 20. století byly tyto jíly těženy na okraji Jílovišťského lesa v poloze V šachtách z. od Klínce. Jak naznačuje místní název, byly jíly těžené pomocí šachtic nebo hlubších jam, jejichž zavalená a místy i vodou zatopená ústí jsou v lese patrná dodnes . Těžbu jílu zaznamenal ještě v roce 1911 R. Kettner. Jíly byly používány k místní výrobě hrnčířského a kachlového zboží.
(5) Ústí technologické štoly V Pekle. V lokalitě Klínec (už trochu mimo Brdy v povodí Bojovského potoka) je využití hornických prací - štol jako účelové součásti technologie hydraulického zpracování těžených rozsypů v porovnání s ostatními zlatonosnými oblastmi zcela ojedinělé a svým významem přesahuje i rámec České republiky. Hlavní dobývka v poloze V Pekle má rozlohu 150 x 50 - 70 m, maximální hloubku 13 - 18 m a generální směr V - Z s jazykovitými výběžky k J až JJZ. Časově lze těžebně zpracovatelský areál u Klínce zařadit minimálně do 13. až 14. století, ale nelze vyloučit, že se jedná o práce svým založením mnohem starší.

Komentáře (připomínky čtenářů):

Od: Jirka  (2013-11-26 13:14:00)
Velice povedena stranka. Zvlast Hladka skala je pekny místo. Dekuju

Od: Honza  (2013-07-07 21:19:41)
07/2013 Spadl kus skály pod Kazínem a modrá turistická je uzavřená.

Od: prochazkovazuzana  (2012-10-21 16:08:10)
fajn, čerpala jsem z toho prčo svoje poznámky k vycházkám

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu:



www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info