logo

Hengst

Tato kapitola se zabývá Hengstem a blízkými rezervacemi. Mapičku můžete zvětšit kliknutím myši, stejně jako další obrázky níže.

mapka

Hengst

Hrádek nejasného stáří i funkce, snad strážní bod Třemšínského hradu. V terénu jsou znatelné příkopy a valy, dotčené pravděpodobně Salmovými úpravami v 19. století. Na úbočí Hengstu je na místní poměry rozlehlá skalka Čertovo vřeteno. Poblíž Roubenky naleznete křížek Josefa Milce, o kus dál pak tzv. Stupkův kříž, který je zakreslen v mapě KČT, zmiňuje se o něm i J. Čáka.

Oronymum je německého původu (der Hengst = hřebec, podle J. Čáky lidově Henšt či Hynšt) a je pravděpodobně motivováno tvarem vrcholu (volne podle M. Mackovičové: Oronymie Brdské vrchoviny).

(1) Poblíž Roubenky stojí při cestě litinový kříž s tabulkou Josef Milec 1896. Zde zahynul jako zaměstnanec arcibiskupského velkostatku při střetu s pytláky. Podle jiných pamětníků (a i podle knih Jana Čáky) zde však padající strom zabil dřevorubce Josefa Milce.
(2) František Stupka byl zabit padajícím kmenem v lesním oddělení Čtyřce.

Červená bouda

Červená bouda získala svůj název od toho, že bývala červeně natřená (Věstník městské spořitelny v Březnici).

(1) Nevím, o co jde. Podle těch nejchytřejších Brdimenů může jít o výlom kamene pro nějakou zajímavou kamenickou práci nebo jde o pozůstatek po dobývání stavebního kamene v malém mimo klasické lomy. Tzv. selské dobývání se soustřeďovalo na rozebírání rozvolněných skalek a výchozů, podle všeho bylo dříve v krajině mnohem víc šutrů a skalek než dnes. Otázkou je, proč by se někdo vrtal s podobným kamenem takhle daleko od civilizace. Podezřelá je také ta malá kaluž, mohla by indikovat opuštěné hornické dílo, ale to asi už moc fantazíruji.
(2) Podobný kámen najdeme nedaleko rozcestí Dlouhá na červené turistické značce. Je navrtaný (očividně poměrně dávno) řadou děr - kdosi ho měl v úmyslu dělit. Díky za upozornění PAWovi.

Moricka

Původní jméno boudy bylo pravděpodobně německé Moritz-Hutte (podobně jako např. v Jeseníkách). A z něho pak vzniklo jméno dnešní, počeštělé (Moricka). Vyznat se v původu místních názvů je matoucí, někdy se naopak na původní český název naroubovávalo jméno německé.

Bouda možná nese jméno po revírníkovi Morici Seidlovi z Roželovské myslivny.

(1) Roku 2015 zaznamenána zvětšená přístavba za boudou, vše oku lahodící.
(2) Brdimen na snímku (dnes vážený státní rada pod pensí) vzpomíná na mladická léta těsně po sametové revoluci, kdy tento seník zachránil skupinku promoklých dobřichovických skautů před smrtí podchlazením při jejich velkém putování kolem Brd. Jo tehdá, to tenkrát pršelo o mnohem více než dnes a deště byly mnohem, mnohem studenější.
(3) Dnes již bohužel nerozluštitelný nápis na křížku jihozápadně od Moricky.

Holý vrch (Hřebence)

Holý vrch (Hřebence) je pojmenováním kóty mezi Třemšínem (Křemelem) a Hengstem, vše na jednom hřebenu. Jména místních vrchů jsou vyjímečně matoucí. Můj soukromý dojem je, že název Hřebence se od dob Stabilního katastru používal pouze pro suť dnešní přírodní památky. Na mapě většího měřítka byl název položen od suti na východ a tak ho někdo v průběhu let mohl vztáhnout i ke kótě mezi Hengstem a Třemšínem.

(1) Ve II. vojenském mapování se pro další zmatení místo Třemošného vrchu objevuje Kobili Hlawa B.
(2) Holý vrch (možná i Hengst) dronem zhruba od Třemšínské boudy, rovná silnice vede ke studánce Kobylí hlava. Sutě vlevo na snímku jsou pravděpodobně úbočí Křemelu.

Skelná huť

Sklená huť pod Třemšínem je uváděna již k roku 1526, bezpečně známe jen doklad z doby jejího zániku v roce 1645. Je to zápis z Rožmitálské pamětní knihy líčící zničení sklárny drancujícími žoldnéři ve třicetileté válce. Po požáru již huť nebyla obnovena na svém původním místě. Když se po skončení války zdejší skláři zase sešli, usadili se blíže Rožmitálu v dnešních Hutích pod Třemšínem. Sklárna v majetku arcibiskupského panství byla od počátku 18. století v nájmu sklářského mistra Jana Dalma, po něm sem přichází Tobiáš Adler, příslušník známé sklářské rodiny. Sklárna v Hutích zaniká roku 1760.

Getsemanka

Horninový podklad tvoří prekambrické (neoproterozoické) horniny kralupsko-zbraslavské skupiny. Před rokem 2013 byla rezervace rozdělena na dvě části, Getsemanka II ležela na plochém hřbetu tvořeném převážně bazalty (spility), Getsemanka I na středně skloněném svahu tvořeném při horní hraně silicity (buližníky), jejichž balvanitá suť tvoří rozsáhlá zalesněná kamenná moře, která zakrývají níže ležící břidlice a droby. Zdejší kambizemě jsou úživné na spilitech, kdežto na buližnících jsou chudé. Tento fakt se projevuje na bohatosti bylinného patra.

Getsemanka I je oproti Getsemance II druhově chudší, buk je zde na hranici ekologických možností, díky vysoké vlhkosti podehnívá, vytváří polomy či dokonce vývraty. Ideální podmínky pro vzácné houby a lišejníky. V Getsemance II tvořené úživnějšími horninami jsou vyvinuty kyčelnicové květnaté bučiny s kyčelnicí cibulkonosnou a devítilistou. Z druhů chráněných zde zastihneme oměj vlčí mor, měsíčnici vytrvalou a podle některých zdrojů snad i lilii zlatohlávek. Z lišejníků zde roste kriticky ohrožená Thelotrema lepadinum, která indikuje vlhké přirozené horské lesy. Dále se tu na bázi olší nalézá dutohlávka Cladonia norvegica, dosud nalezená v ČR pouze na Šumavě a v Brdech. (volně podle Němec J. a Vojen L., Chráněná území ČR, Střední Čechy) Koneckonců, Šumava je podle některých Brdimenů jenom takové předhůří Brd.

Hřebenec

Vrcholovou skálu a kamenné moře na příkrém svahu ukloněném k západu tvoří různě velké balvany sladkovodních holšínských slepenců (starší paleozoikum - kambrium). Kamenné úlomky se rozkládají po úbočí po délce asi 300 m a šířce po spádnici 50 m. Holšínské slepence jsou lokální facií hořických pískovců, s nimiž se místy zastupují. Převládající složkou zdejších slepenců je křemen. Jsou značně odolné vůči zvětrávání.

V otevřené části kamenného moře rostou kromě mechorostů zejména korovité a lupenité lišejníky. Některé lišejníky patří do skupiny druhů s arkto-alpínským typem rozšíření, vyskytují se v ČR především v pohraničních horách a ve středních Čechách pouze v Brdech (Brodoa intestiniformis, Rhizocarpon eupetraeum, Schaereria fuscocinerea, Umbilicaria deusta a Umbilicaria hyperborea). (Němec J. a Vojen L., Chráněná území ČR, Střední Čechy)

(1) Geodetický bod historické průsekové sítě, detaily sháním....

Na Skalách

Většinu plochy budují prekambrické (neoproterozoické) silicity (buližníky), které místy vytvářejí skalnatý hřeben se sutěmi, nápadně vystupující z ploššího terénu v okolí, jehož podklad tvoří břidlice a droby téhož stáří. Viditelné jsou pozůstatky po těžbě železných rud probíhající od 18. století až do poloviny 19. století.

Buližníkový hřeben s balvanitými rozpady představuje extrémně oligotrofní stanoviště, pravý opak sousední Getsemanky II (pozn.: v roce 2013 došlo ke spojení Getsemanek). Acidofilní bučiny v PR Na skalách mají chudý podrost tvořený třtinou rákosovitou, věsenkou nachovou, šťavelem kyselým a borůvkou.

(1) Spálená bouda (původní název podle O. Dvořáka bouda Knížecí) vyhořela v roce 1945, proto se jí od té doby začalo říkat Spálená bouda nebo Spálenka.
(2) Poblíž skalky nalezneme studánku Pod Horouc skálou. Lokalita je též nazývána Červené vývraty.

Komentáře (připomínky čtenářů):

Od: Vlasta e-mail:kresslova@seznam.cz  (2016-01-15 19:52:51)
U odkazu Červená bouda jsem narazila na dvě fotky částečně opracovaného kamene a malého jezírka. Poprvé mi toto místo ukázal kamarád z nedalekých Hutí p.Tř. a řekl, že se tam opracovával mlýnský kámen pro mlýn v Hutích, ale proč od toho upustili neví. Toto mi potvrdila také paní Kubová z Hutí. Zdravím Vlasta

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu:



www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info