Hořovice

Tato kapitola se zabývá Hořovicemi a Komárovem. Mapičku můžete zvětšit kliknutím myši, stejně jako další obrázky níže.

Hořovice - zámek

Hořovice mají celkem zajímavý zámek a park. Statut města byl byl Hořovicím přidělen v roce 1322. V erbu města jsou připomínány Žerotínové a král Václav IV. (žerotínská orlice a tři břevna v barvách Lucemburků - stříbrné a modré) Dalšími vlastníky byli Martinicové a páni z Vrbna, kteří se po velkých požárech (1690, 1694) zasadili o obnovu města a přestavbu zámku. Kvalitní sochařská výzdoba antickými božstvy, sousoší na ohradní zdi i četné sochy v zahradě(antičtí bohové, Herkulovy zápasy a alegorie Dobrého manželství a Špatného manželství) pocházejí z dílny M. B. Brauna a patří k tomu nejpozoruhodnějšímu, co z tohoto ateliéru vyšlo. Zámecká zahrada (7,7 ha) je rozdělena budovou na dvě části, přičemž nejvzácnější dřeviny se nalézají poblíž zámku: jinan dvoulaločnatý, borovice těžká, cypřišek nutkajský, břestovec západní a tulipánovník.

(1) Hořovice počátkem 20. století, pravděpodobně znovu vydaná pohlednice v moderní době, vlastní sbírka

Hořovice - město

(1) Barokní portál klášterního chrámu v Hořovicích, sochařská práce z roku 1674. Nad oušky ostění vyrůstá hladký toskánský architrav s římsovím po stranách zalamovaným, hořejšek je překlenut křídly. V kartuši nesené volutami vidíme nahoře pod hraběcí korunou masku andělíčka a dva erbovní ovály. V jednom erb Bernarta Ignáce z Martinic, dvojité stříbrné lekno, uvnitř hvězda Marie Eusebie ze Šternberka, choti Jaroslava z Martinic, pod leknem pět rozrodových kořínků pošlosti Bernartovy. Ovál je ovinut řetězem řádu zlatého rouna. V druhém medaillonu vinařské nože kněžny Zuzany Polyxeny z Ditrichštejna, druhé manželky Bernartovy (Monografie Hořovicka a Berounska).
(2) Hořovice počátkem 20. století, pravděpodobně znovu vydaná pohlednice v moderní době, vlastní sbírka
(3) Mariánský morový sloup pochází z roku 1711. Podnět ke stavbě byl podobný jako v ostatních českých městech. Hořovice poničené požáry byly v roce 1680 stiženy ještě morem. Se zřetelem k oněm dvěma metlám města byly určeny na podstavec pomníku sochy sv. Floriana (v baretu) a sv. Šebestiána.
(4) kaple Panny Marie Loretánské
(5) První zmínky o Židech v Hořovicích pocházejí z poloviny 17. století, kdy Johana Gonzagová hraběnka z Martinic, majitelka hořovického panství, vydala roku 1652 městu potvrzení starých privilegií, včetně zákazu usazování Židů v Hořovicích. Židé se tehdy ve městě usazovat nesměli, žili proto na venkově. Do města přicházeli jen během dne za obchodem. Tento stav trval až do roku 1849, odkdy získali svobodu pohybu a pobytu. Plnou rovnoprávnost získali však až prosincovou ústavou z roku 1867. Těchto převratných změn využili i Židé z okolí Hořovic a začali se postupně stěhovat do města. V roce 1875 zde ustavili izraelskou náboženskou obec, která tehdy čítala kolem osmi desítek členů. Malé vesnické synagogy v Lochovicích a Praskolesích byly prodány, a z výtěžku prodeje a především z darů se měla financovat novostavba v Hořovicích. Na stavbu mimochodem přispěl i majitel hořovického panství, kníže Hanavský, který byl ovšem protestant. Věnoval 500 zlatých, tento dar připomínala v interiéru synagogy zvláštní mramorová deska. Stavba byla postavena v roce 1903. Boční zdi vytvářely bílé cementové cihly s hladkým vyspárováním a okna s vrchním uzavřením do půlkruhu zase připomínala novorománský styl. Přední štít zdobily sgrafita a dvě desky s citacemi a sedmiramenný svícen. Synagoga sloužila svému účelu až do doby druhé světové války, téměř všichni místní Židé zahynuli v koncentračních táborech. Počátkem roku 1947 získal synagogu evangelický sbor v Hořovicích. Volně podle článku Hořovická synagoga stoletá, J. Topinka, Minulostí Berounska 7.
(6) Pentagon, t.j. pětiúhelníkový vlastní presbytář u sv. Jiljí v Hořovicích má tak hluboké kápě, že gotická žebra s křídly visí dolů jako lišty. Při přestavbě chrámu za Eugena hr. Vrbny r. 1748 upravil architekt tuto přísnou, jednoduchou klenbu v rokokovém stylu. Na klenáku umístil obrovský znak hr. z Vrbnů (Monografie Hořovicka a Berounska).
(7) pohlednici poskytli autoři stránek Filokartie.com
(8) Hořovice socialistické, vlastní sbírka

Komárov

Komárovské železárny po roce 1800 využívaly následující železnorudné doly:

Jedová hora	katastr Neřežín
Terezie, Petr a a Pavel	katastr Zdice
Komorsko	katastr Čenkov
Hlava	katastr M. Vísky
Velká naděje	katastr M. Vísky
Sv. Petr (Malý Plešivec)	katastr Rejkovice
Eisengrubner	katastr Ohrazenice
Hanzlíkov	katastr Ohrazenice
Zuzana	katastr M. Vísky
Velký Plešivec	katastr Rejkovice
Sv. Augusta (na pastvinách)	katastr Komárov
Podlužská hora	katastr Podluhy
Vostrý	katastr Felbabka
Karolina	katastr Tlustice
1828 Karel (Caroli)	katastr Chlustice
1850 Barbora	katastr Chaloupky
1851 Prokop	katastr Kleštěnice
1852 Eugenie	katastr Cheznovice
1857 Marie	katastr Hvozdce

(1) Pozdní gotický portál starého komárovského zánku ze 16. století (stavěli r. 1502-8 Kunata Pešík s manželkou Kateřinou z Vrtby) Z něho byla tato budova bývalé školy v roce 1888 vystavěna. (Musejní komise města Komárova v červenci XXXX)
(2) Zde zemřel Roman Lubinecký prof. stát. konzervatoře ve Lvově
(3) Povodeň 25.5.1872 výška vodní hladiny
(4) Nad hrází spodního Červeného rybníka si nad stezkou můžeme všimnout tufů komárovského vulkanického komplexu, které zde mají typický hráškovitý rozpad. (Podle webu katedry biologie FPE ZČU v Plzni)
(5) pohlednici poskytli autoři stránek Filokartie.com

Mrtník

První zmínka o obci je z roku 1543. Osudy obce Hvozdec jsou spojeny se sousedním Mrtníkem, který existoval pravděpodobně již ve 13. století. Název obce vznikl ze staročeského "mrt" = staré chrastí, možné vysvětlení je také z původně možného názvu Brtníky po "brtnicích" = včelařích, hledajících roje lesních včel. Mrtník patřil rodu Pešíků z Komárova a náležel do roku 1622 ke komárovskému panství. Původ obce souvisí s činností horníků na nedaleké Jedové hoře, kde se těžila železná ruda s vysokým obsahem rtuti (proto jedová). (podle webu obce)

(1) Kříž tento byl darowan od společnosti slewacske z Komarowa 1873

Praskolesy

Praskolesy leží mezi Brdy a Křivoklátskem. Roku 1620 byl položen základní kámen k farnímu kostelu sv. Mikuláše. V jeho areálu se nachází nejstarší stavba obce - kaple sv. Prokopa. Kostel byl dokončen až v roce 1710.

Otmíčská hora

Otmíčská hora - poměrně cenný ekosystém skalní stepi na diabasovém podkladu, vyskytuje se zde řada teplomilných druhů rostlin. Oblast Otmíčské hory byla využívána od pravěku. Na vrcholu výrazného zalesněného vrchu leží dvojdílné oválné hradiště opevněné dvěma obloukovitými valy na přístupné východní straně.

(1) ze sbírek Strašnického muzea
(2) časně laténská železná zápona, publikováno v Berounsko a Hořovicko v pravěku a raném středověku - D. Stolz, V. Matoušek

Tihava

Štilec

K dílčí depresi kladensko-berounské patří i karbonové ostrůvky nedaleko Žebráku. Jde o lokalitu Štilec, kde byla na bazálních slepencích vyvinuta značně popelnatá spodní radnická sloj o mocnosti do 3,5m, vydobytá povrchovým odklizem v roce 1958. Nadložní brouskový horizont o mocnosti 6 m byl těžen jako dobré abrazivum.

(1) ze sbírek berounského muzea

Komentáře (připomínky čtenářů):

---

www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info