logo

Hořovice

Tato kapitola se zabývá Hořovicemi a Komárovem. Mapičku můžete zvětšit kliknutím myši, stejně jako další obrázky níže.

mapka

Hořovice - zámek

Hořovický Nový zámek je barokní stavba ze začátku 18. stol. Vzhled zámku se změnil po roce 1852, kdy se stal jeho novým majitelem hesenský kurfiřt Friedrich Wilhelm I., který vtiskl interiérům druhorokokovou a klasicistní podobu. Hlavním autorem proměn byl kasselský dvorní architekt Gottlob Engelhardt. Potomci knížete z Hanau sídlili v Hořovicích až do roku 1945 a uskutečňovali jeho další úpravy až do dvacátých let 20. stol. Hořovický Nový zámek je dvoupatrová budova s půdorysem písmene H. Zámek obklopuje anglický park, založen v 18. stol., kde roste řada cenných stromů.

(1) Na největším obraze (vlevo nahoře) je zachycen Valdek.
(2) V roce 1890 byla v parku odhalena socha prvního německého majitele Friedricha Wilhelma I. z Hanau, kterou vytvořil štýrský sochař Heinrich Natter.
(3) Hořovice počátkem 20. století, pravděpodobně znovu vydaná pohlednice v moderní době, vlastní sbírka

Starý zámek

Původně zde stála gotická tvrz či hrad, která je v písemných pramenech poprvé zmiňována ve 13. století. Ve sklepích nejstaršího traktu jsou zachovány základy čtverhranné věže zvané nová, která chránila gotický hrad na severovýchodní straně a zřejmě střežila i vstupní bránu na východě. Doba a okolnosti jejího zboření nejsou známy. Celý hrad býval kolem dokola chráněn příkopem a na severovýchodním zranitelném místě i valem. Zásadní přestavba proběhla na konci 15. století, kdy vznikl zámek o půdorysu ve tvaru U. V roce 1639 byl zámek vypálen Švédy a ještě v roce 1648 byl pustý. Po vystavění nového panského sídla sloužil starý zámek jen jako obydlí hejtmana a různých úředníků.

V roce 1929 koupil od Jindřicha Schaumburga Starý zámek stát a zřídil v něm ředitelství Vojenských lesních podniků nově zřízeného vojenského újezdu Brdy. V roce 2012 koupilo zámek město Hořovice. Od roku 2017 zde sídlí Muzeum Hořovicka.

(1) Muzeum Hořovicka - pobočka muzea Beroun
(2) nálezy z Plešivce, Muzeum Hořovicka - pobočka muzea Beroun
(3) nálezy z Valdeka, Muzeum Hořovicka - pobočka muzea Beroun
(4) nálezy ze Želkovic, Muzeum Hořovicka - pobočka muzea Beroun

Hořovice - město

Statut města byl byl Hořovicím přidělen v roce 1322. V erbu města jsou připomínány Žerotínové a král Václav IV. (žerotínská orlice a tři břevna v barvách Lucemburků - stříbrné a modré)

(1) Barokní portál klášterního chrámu v Hořovicích, sochařská práce z roku 1674. Nad oušky ostění vyrůstá hladký toskánský architrav s římsovím po stranách zalamovaným, hořejšek je překlenut křídly. V kartuši nesené volutami vidíme nahoře pod hraběcí korunou masku andělíčka a dva erbovní ovály. V jednom erb Bernarta Ignáce z Martinic, dvojité stříbrné lekno, uvnitř hvězda Marie Eusebie ze Šternberka, choti Jaroslava z Martinic, pod leknem pět rozrodových kořínků pošlosti Bernartovy. Ovál je ovinut řetězem řádu zlatého rouna. V druhém medaillonu vinařské nože kněžny Zuzany Polyxeny z Ditrichštejna, druhé manželky Bernartovy (Monografie Hořovicka a Berounska).
(2) Hořovice počátkem 20. století, pravděpodobně znovu vydaná pohlednice v moderní době, vlastní sbírka
(3) Mariánský morový sloup pochází z roku 1711. Podnět ke stavbě byl podobný jako v ostatních českých městech. Hořovice poničené požáry byly v roce 1680 stiženy ještě morem. Se zřetelem k oněm dvěma metlám města byly určeny na podstavec pomníku sochy sv. Floriana (v baretu) a sv. Šebestiána.
(4) kaple Panny Marie Loretánské
(5) První zmínky o Židech v Hořovicích pocházejí z poloviny 17. století, kdy Johana Gonzagová hraběnka z Martinic, majitelka hořovického panství, vydala roku 1652 městu potvrzení starých privilegií, včetně zákazu usazování Židů v Hořovicích. Židé se tehdy ve městě usazovat nesměli, žili proto na venkově. Do města přicházeli jen během dne za obchodem. Tento stav trval až do roku 1849, odkdy získali svobodu pohybu a pobytu. Plnou rovnoprávnost získali však až prosincovou ústavou z roku 1867. Těchto převratných změn využili i Židé z okolí Hořovic a začali se postupně stěhovat do města. V roce 1875 zde ustavili izraelskou náboženskou obec, která tehdy čítala kolem osmi desítek členů. Malé vesnické synagogy v Lochovicích a Praskolesích byly prodány, a z výtěžku prodeje a především z darů se měla financovat novostavba v Hořovicích. Na stavbu mimochodem přispěl i majitel hořovického panství, kníže Hanavský, který byl ovšem protestant. Věnoval 500 zlatých, tento dar připomínala v interiéru synagogy zvláštní mramorová deska. Stavba byla postavena v roce 1903. Boční zdi vytvářely bílé cementové cihly s hladkým vyspárováním a okna s vrchním uzavřením do půlkruhu zase připomínala novorománský styl. Přední štít zdobily sgrafita a dvě desky s citacemi a sedmiramenný svícen. Synagoga sloužila svému účelu až do doby druhé světové války, téměř všichni místní Židé zahynuli v koncentračních táborech. Počátkem roku 1947 získal synagogu evangelický sbor v Hořovicích. Volně podle článku Hořovická synagoga stoletá, J. Topinka, Minulostí Berounska 7.
(6) Pentagon, t.j. pětiúhelníkový vlastní presbytář u sv. Jiljí v Hořovicích má tak hluboké kápě, že gotická žebra s křídly visí dolů jako lišty. Při přestavbě chrámu za Eugena hr. Vrbny r. 1748 upravil architekt tuto přísnou, jednoduchou klenbu v rokokovém stylu. Na klenáku umístil obrovský znak hr. z Vrbnů (Monografie Hořovicka a Berounska).
(7) pohlednici poskytli autoři stránek Filokartie.com
(8) Hořovice socialistické, vlastní sbírka

Komárov

Komárov je jedním z tradičních center podbrdského železářství. Vrcholu dosáhly zdejší hutě v 18. a v 19. století, kdy patřily hraběti Rudolfovi z Vrbna. Hrabě se totiž o hutnictví i provozy zdejších dolů podrobně zajímal a mimo jiné také zjistil, že se komárovské železné rudy nejlépe hodí pro výrobu litiny. Tímto směrem tedy zaměřil rozvoj celého podniku a brzy tak vybudoval jedny z nejvýznamnějších sléváren v Evropě. Sortiment komárovských sléváren byl velmi široký, od uměleckých děl až po drobné předměty pro osobní potřebu. Už v roce 1829 zde také vznikla vzorkovna s expozici cenných odlitků, která se stala základem budoucího muzea. Firma C. T. Petzold, která slévárnu v roce 1902 koupila, se ale o vzorkovnu příliš nestarala a původní kolekce byla časem z větší části rozdána a rozprodána. Majitelem jedné z jejich části se stala i obec Komárov, která toho daru využila a v roce 1934 založila muzeum. Návštěva komárovského muzea vás seznámí především s šíří celého spektra litinových výrobků, které zahrnuji vše od drobných medailí či předmětů domácí potřeby až po monumentální sochy a další plastiky (volně podle Plch, Pohunek: Kam za technickými památkami: Praha a střední Čechy).

Komárovské železárny po roce 1800 využívaly následující železnorudné doly:

Jedová hora katastr Neřežín
Terezie, Petr a a Pavel katastr Zdice
Komorsko katastr Čenkov
Hlava katastr M. Vísky
Velká naděje katastr M. Vísky
Sv. Petr (Malý Plešivec)katastr Rejkovice
Eisengrubner katastr Ohrazenice
Hanzlíkov katastr Ohrazenice
Zuzana katastr M. Vísky
Velký Plešivec katastr Rejkovice
Sv. Augusta (na pastvinách) katastr Komárov
Podlužská hora katastr Podluhy
Vostrý katastr Felbabka
Karolina katastr Tlustice
1828 Karel (Caroli) katastr Chlustice
1850 Barbora katastr Chaloupky
1851 Prokop katastr Kleštěnice
1852 Eugenie katastr Cheznovice
1857 Marie katastr Hvozdce

(1) Pozdní gotický portál starého komárovského zánku ze 16. století (stavěli r. 1502-8 Kunata Pešík s manželkou Kateřinou z Vrtby) Z něho byla tato budova bývalé školy v roce 1888 vystavěna. (Musejní komise města Komárova v červenci XXXX)
(2) Zde zemřel Roman Lubinecký prof. stát. konzervatoře ve Lvově
(3) Povodeň 25.5.1872 výška vodní hladiny
(4) Nad hrází spodního Červeného rybníka si nad stezkou můžeme všimnout tufů komárovského vulkanického komplexu, které zde mají typický hráškovitý rozpad. (Podle webu katedry biologie FPE ZČU v Plzni)
(5) pohlednici poskytli autoři stránek Filokartie.com

Mrtník

První zmínka o obci je z roku 1543. Osudy obce Hvozdec jsou spojeny se sousedním Mrtníkem, který existoval pravděpodobně již ve 13. století. Název obce vznikl ze staročeského "mrt" = staré chrastí, možné vysvětlení je také z původně možného názvu Brtníky po "brtnicích" = včelařích, hledajících roje lesních včel. Mrtník patřil rodu Pešíků z Komárova a náležel do roku 1622 ke komárovskému panství. Původ obce souvisí s činností horníků na nedaleké Jedové hoře, kde se těžila železná ruda s vysokým obsahem rtuti (proto jedová). (podle webu obce)

(1) Kříž tento byl darowan od společnosti slewacske z Komarowa 1873

Praskolesy

Praskolesy leží mezi Brdy a Křivoklátskem. Roku 1620 byl položen základní kámen k farnímu kostelu sv. Mikuláše. V jeho areálu se nachází nejstarší stavba obce - kaple sv. Prokopa. Kostel byl dokončen až v roce 1710.

(1) infopanel z výstavy 20 let archeologie Berounska a Hořovicka, berounské muzeum
(2) ukázka přepálené a zdeformované keramiky z objektu 53 archeologického výzkumu

Otmíčská hora

Horninový podklad tvoří průnik granulované lávy ordovických bazaltů (diabasy) komárovského komplexu, které mají místy mandlovcový charakter a jsou odkryty starým lomem. Geomorfologicky jde o masivní suk vypreparovaný odnosem z okolních, méně odolných hornin.

Na vrcholu skály je malá plocha kostřavové skalní stepi s kostřavou walliskou, mochnou písečnou, bělozářkou liliovitou a větvitou, koniklecem lučním, diviznou knotovitou, tolitou lékařskou a rozrazilem ožankovitým. Patrně nejvýznamnějším rostlinným druhem území je ostřice vřesovištní. Na okraji křovin se najde plamének přímý, na okraji lomové stěny ožanka hroznatá. Skála je narušena velkým lomem, který zničil větší část původně rozhlehlejší skalní stepi. Vyskytuje se zde vzácná a zajímavá houba břichatka - hvězdovka bradavková. (Němec J. a Vojen L., Chráněná území ČR, Střední Čechy)

Oblast Otmíčské hory byla využívána od pravěku. Na vrcholu výrazného zalesněného vrchu leží dvojdílné oválné hradiště opevněné dvěma obloukovitými valy na přístupné východní straně. Na vrcholu Otmíčské hory byla umístěna akropole o rozměrech 25-50x 160 m o velikosti 0,8 ha, jejíž plocha byla zřejmě uměle zarovnaná. Doposud jediný archeologický průzkum podnikl na hradišti v letech 1952-53 J. Maličký, který zjistil vedle eneolitických nálezůi početné doklady halštatského osídlení.

(1) Věnovala Zdena Bradnová.
(2) ze sbírek Strašnického muzea
(3) časně laténská železná zápona, publikováno v Berounsko a Hořovicko v pravěku a raném středověku - D. Stolz, V. Matoušek
(4) časně laténská železná zápona, vystavěná v muzeu pravěku Všeradice

Tihava

Štilec

K dílčí depresi kladensko-berounské patří i karbonové ostrůvky nedaleko Žebráku. Jde o lokalitu Štilec, kde byla na bazálních slepencích vyvinuta značně popelnatá spodní radnická sloj o mocnosti do 3,5m, vydobytá povrchovým odklizem v roce 1958. Nadložní brouskový horizont o mocnosti 6 m byl těžen jako dobré abrazivum.

(1) ze sbírek berounského muzea
(2) část listu plazivé kapradiny Desmopteris alethopteroides, Štilec, ze sbírek berounského muzea
(3) šištice liánovité přesličky Sphenophyllostachys sp., Štilec, ze sbírek berounského muzea

Komentáře (připomínky čtenářů):

Zatím není vložen žádný příspěvek

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu:



www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info