logo

Hostomice pod Brdy

Tato kapitola se zabývá podbrdskými městečky a vsi Hostomice, Osov a Lochovice. A taky Neumětely a Libomyšlí - obcemi mezi Brdy a Krasem. Mapičku můžete zvětšit kliknutím myši, stejně jako další obrázky níže.

mapka

Hostomice pod Brdy

(1) Protižidovské excesy, které se v roce 1866 rozšířily do mnoha okresů v Čechách, měly svůj počátek v podbrdském městečku Hostomice. Zdejší kraj byl po staletí znám svou tradicí zpracování kovu. Jedním z nejvýznamnějších odvětví, kterým se živila značná část obyvatel, byla výroba hřebíků a cvočků. S rozvojem strojní výroby v polovině 19. století postupně klesal význam ruční práce. Tento dobový trend postihl také cvočkařské řemeslo. K uživení rodiny bylo zapotřebí, aby pracovaly ženy i děti. I tak žili cvočkaři na hranici bídy, neboť cena jejich výrobků neustále klesala. Podbrdský kraj byl chudý a nabízel velmi málo jiných pracovních příležitostí, a tak neměli místní cvočkaři jinou možnost obživy. Za této situace stačilo jen málo, aby se snadno nechali vyprovokovat k nějakým výtržnostem. Impulsem, který vyvolal vzbouření lidu, byla událost z 26. února 1866. Toho dne došlo k incidentu mezi synem cvočkařského mistra a židovským obchodníkem, který za vyrobené hřebíky vyplatil méně než obvykle. Syn cvočkařského mistra byl údajně hubatý, obchodník chlapce udeřil do tváře a vyhodil ho s krvácejícím obličejem z krámu.Na náměstí se zrovna konal Svatomatějský jarmark - plno lidí, kteří se chlapce hned ujali. Ideální spouštěcí mechanismus pro rabování místních obchodů a obchodů v okolních vsích -Osov, Běštín, Bezdědice. (VELMI volně upraveno podle K. Tarantová, Antisemitismus na Berounsku a jeho projevy, Minulostí Berounska 9)
(2) Gotická stříbrná monstrance z Hostomic - publikace Monografie Hořovicka a Berounska k ní uvádí dataci 1422. Podle internetových Hostomických listů byla monstrance darována samotným Karlem IV. a měla být zhotovena někdy okolo roku 1354.

Zátor

(1) Pohlednice poskytl Jan Tumlíř, děkujeme.
(2) Pohlednici poskytl Jan Tumlíř. Uprostřed hráze vybíhají směrem k mlýnu vantroky, které na mlýn přiváděly vodu, vidět jsou na snímku obtížně.
(3) To, co vidíme vytesané ve skále (břidlice), je vysekaná výpusť ze Zátorského rybníka.
(4) Bývalý Zátorský rybník. Díky nedostavěné přehradě na Chumavě se zrychlila eroze, obnažený jíl se splavoval do vodoteče a první místo, kde se voda zpomalila a jíl se usazoval byl právě Zátorský rybník. Takže dnes je na jeho místě jen kyselá louka.

Šiberna, Velký a Malý Chlumec

Podle F. Cuřína se doklady o toponymu Šiberna omezují na oblast ohraničenou na severu Davlí a Hostomicemi a směřující dále na jih na Neveklovsko, Benešovsko, Sedlčansko, Táborsko a Soběslavsko. Tyto doklady také jasně ukazují, že se tu střídají dvě hláskové podoby tohoto jména – s -rn- (Šiberný) a s -nn- (Šibenný). Za základ pokládá F. Cuřín znění Šibenný a spojuje ho s apelativem šibenice. Dále F. Cuřín konstatuje, že jméno Šiberna zřejmě vzniklo z adjektiva šiberný/šibenný a že tento neobvyklý způsob tvoření byl pravděpodobně způsoben ztrátou etymologické evidence tohoto jména. Navíc tu mohla působit analogie (pazderna, šlajferna), protože z adjektiv zakončených na -ný se substantiva obvykle netvoří. S tímto Cuřínovým názorem polemizuje L. Olivová-Nezbedová, která uvádí, že substantivum Šiberna vzniklo v lidové výslovnosti zkrácením samohlásky v koncovce složeného skloňování substantivizovaného adjektiva ženského rodu, ze Šiberná se stala Šiberna. Kdysi tu bývalo popravčí místo, což by potvrzovalo teorii F. Cuřína, který spojuje toto oronymum s apelativem šibenice (volně podle M. Mackovičové: Oronymie Brdské vrchoviny).

(1) Na skalce na kótě 527 je v mapách kreslen křížek, zatím mi uniká.
(2) Znalci autorských práv prosím přivřete obě oči, tato fotka pochází z knihy Palaeozoic of the Barrandian: (Cambrian to Devonian) I. Chlupáč. Pokusím se tenhle geologický jev nafotit sám. Vrch U skalky jižně od Malého Chlumce. Řevnické křemence v blízkosti tektonického pásma Studeného vrchu, subhorizontální rýhování indikuje horizontální složku pohybu.

Charvát

Oronymum mohlo být motivováno třemi způsoby:
1) J. V. Bezděka uvádí, že oblast dnešního Příbramska náležela v době kolem roku 950 n. l. kmeni libických Slavníkovců, který se považuje za kmen českých Charvátů
2) Podle J. V. Bezděky bydlíval kolem roku 1598 na fořtovně východně od Dobříše vrchní lesní, fořt a lovčí Jiřík mladší Konstantin z Červeného pole a Sumoše, původem Charvát, odněkud z oblasti dnes už bývalé Jugoslávie.
3) z osobního jména Charvát, podle majitele.
(volně podle M. Mackovičové: Oronymie Brdské vrchoviny)

Osov

Kostel Narození sv. Jana Křtitele je dílem vrcholného baroka a pochází z let 1734-1738. Chrám je jednolodní obdélníková stavba se zaobleným presbytářem, postranní sakristií a oratoří. Její velmi hluboké základy spočívají na dubových pilotách. Na jeho stavbě se podílel i Lurago, tento objekt je hodnocen po Karlštějně jako nejvýznamnější dílo okresu Beroun. V okolí je vyhlášena i Krajinná památková zóna Osovsko.

(1) Vyduté západní průčelí se středním rizalitem, ukončeným štítem, nese portál s kartušemi a letopočtem 1737 a po stranách rizalitu niky se sochami z dílny Františka Ignáce Weisse (kol. 1695-1756), českého sochaře a řezbáře, od něhož pochází i vnitřní výzdoba - řezbářské a sochařské práce na oltářích a kazatelně. Ve 40. létech 18. století byla pražská Weissova dílna, v té době nejvýznamnější svého druhu, na vrcholu svých schopností (podle stránek prostor-ad.cz).

Vižina

(1) Izolované třetihorní ložisko keramických jílů. V tektonicky založených depresích mezi Velkým Chlumcem, Vižinou a Podbrdy v sz. podhůří Hřebenů v. až sv. od Hostomic jsou zachovány splachové jílovité sedimenty miocénního stáří, které na povrch vystupují jen v ojedinělých (z části umělých) odkryvech a většinou jsou skryty pod souvislým pokryvem deluviálních (svahových) uloženin, mocným 5 až 15 m, někdy i více. Výskyty keramických jílů v okolí Hostomic vedly v 17. až 18. století k rozvoji hostomického hrnčířství a hostomická keramika se stala známou i za hranicemi Podbrdska. Jediným průmyslově využívaným ložiskem jílu v pozdější době byla vižinská miocénní pánvička j. od obce Vižiny nedaleko železniční trati. Ložisko je známé od 19. století, kdy se jíly k výrobě hrnčířského zboží těžily šachticemi. Menší průmyslová těžba byla prováděna od roku 1939 a od roku 1961 již byla těžba jílů mechanizovaná. Těžba povrchovým odklizem (hliništěm) dosahovala k hladině podzemní vody (360 m n. m.). Průměrná mocnost dobývané polohy činila 6 až 10 m při skrývce svahových kamenitých hlín o mocnosti 3 až 5 m. Surovina byla zpracovávána v Rakovnických keramických závodech a pobočce v Praze - Hlubočepích pro výrobu dlaždic a obkládaček, později po snížení kvality těžených jílů na výrobu kanalizační keramiky. V současnosti ložisko nízce žáruvzdorných kameninových jílů těží firma LB MINERALS, s.r.o. Miocénní výplň vižinské pánvičky o šířce 500 až 800 m a délce cca 4000 m je mocná až 40 m a je tvořena tmavě až světle šedými, zelenošedými, žlutohnědě až červeně smouhovanými prachovitopísčitými jíly, které z jílových minerálů obsahovaly hlavně illit a kaolinit. Vznik pánvičky byl podmíněn synsedimentárními pohyby, při kterých došlo k poklesu předterciérního reliéfu podél radiálních poruch. Do pánvičky byl v miocénu splachován jílovitý, prachovitý a písčitý materiál fosilního zvětralinového pláště Hřebenů. Texturní znaky sedimentů a převaha jílovitých součástek svědčí o pomalé, poměrně pravidelné a někdy ve značně mocných úsecích dobře vytříděné sedimentaci. Jílovité sedimenty obsahují pylová zrna krytosemenných a nahosemenných rostlin -společenstva středně miocénního lesa. (Litochleb: Ložiska a výskyty nerostných surovin na území brdských Hřebenů a v jejich okolí)

Skřipel

(1) Památkově chráněné stromořadí s 299 kaštany o stáří cca 140 let. Původně tu ze Skřipele k zámku v Osově vedla alej lipová, ale lípy byly v 2. pol. 19. stol. nahrazeny jírovcem maďalem.
(2) Asi uprostřed mezi oběma vesnicemi se na severní straně u silnice nachází pomníček, zřízený na paměť ukončení pozemkové reformy (podle stránek prostor-ad.cz).
(3) křížek v aleji
(4) Šance - čtyřúhelníkový (zhruba 130 x 110m) valový areál, pravděpodobně Viereckschanze. Někdy jsou zmiňovány jako "Švédské šance". Potenciální švédové (polní opevnění z dob třicetileté války) ovšem mohli využívat již existující prehistorickou stavbu. O. Dvořák ve své záhadologické knize Litavka řeka skrytých pokladů píše o zjištění amatérských badatelů, kdy v období kolem prvního listopadu, kdy se slavil keltský svátek mrtvých Samhain, zapadá slunce, pozorované z prohloubeného místa uprostřed valů, přesně za vrcholem posvátné hory Plešivce. Když protáhnete na mapě uhlopříčku obdélníku skřipelských Šancí až na Plešivec, projde tato přímka Krkavčími skalami - čili přes sídlo Hadí královny a kolem proslulého viklanu.

Lochovice

(1) historická pohlednice zapůjčena společností filokartie.com
(2) neolit 5500-4300 př. n.l., keramická nádoba kultury s vypíchanou keramikou, berounské muzeum
(3) neolit 5500-4300 př. n.l., keramická nádoba lengyelské kultury, berounské muzeum
(4) neolit 5500-4300 př. n.l., nádoba kultury s lineární keramikou, berounské muzeum

Neumětely, Košík

Nejstarší zmínka o obci pochází z roku 1266, kdy zdejší tvrz patřila ke klášteru Zbraslavskému.

Pověst o Horymírovi zaznamenal český kronikář Jan Dubravius, opírající se o Václava Hájka z Libočan (lehce nedůvěryhodný). Vlastní klasicistní pomník v Neumětelích pochází z roku 1887.

(1) Celodřevěná zvonice byla postavena po roce 1763, nákladem hraběte Kaunice z Osova. Zvonice je krytá šindelem, má zhruba čtvercový půdorys a celkovou výšku zhruba 7 m. Dva schody přede dveřmi tvoří velké balvany, údajně z Plešivce.
(2) V Neumětelích byl kostel vystavěn ve 14. století. Farní kostel sv. Petra a Pavla je v jádře gotický, barokně byl přestavěn v polovině 18. století. Nejstarší část stavby je na východní straně presbytář s úzkými gotickými okny po stranách hlavního oltáře. Roku 1384 přispěl zdejší kostel částkou 30 grošů na zamýšlenou cestu krále Václava IV. do Říma ke korunovaci (Pozn.: roku 1383 byl pod tlakem francouzské diplomacie donucen upustit od této jízdy). Kostel nemá věž.
(3) Velké kameny v dávných dobách sloužily jako náhrobní kameny, kryjící pohanské hroby na kostelním návrší. Největší z těchto kamenů leží na hrobě koně Šemíka, další dva slouží jako schody do zvonice. Z těch pradávných dob se do dnešních dnů dochovalo i dalších pět kamenů, které byly v roce 2006 umístěné do parčíku u pomníku Šemíka (podle informací obce Neumětely).
(4) Pomník byl zhotoven roku 1887, nákladem 185 zlatých, které věnoval kníže Schwarzenberg. Byl opracován v lomech obce Lounína, kamenickým mistrem Velíkem ze Tmaně. Do obce byl přivezen na pěti povozech.
(5) historická pohlednice zapůjčena společností filokartie.com
(6) Na vrcholku Košíku je dnes vidět pouze nízký kamenný pylon z roku 1882 – pomníček ředitele osovského schwarzenberského panství Kristiána Gassauera, jenž získal značné zásluhy o meliorace pozemků a zamokřených luk v údolí Chumavy kolem Neumětel, přičemž ovšem v roce 1866 vzala za svéčást neumětelského „dolního“ tvrziště Ve Valech. Tehdy bylo odstraněno zdivo tvrze, zvedající se dosud asi do metrové výšky a kvůli melioraci louky navíc ještě vykopáno do určité hloubky.Současně byly zarovnány zbytky valu na obvodu tvrziště a část vodního příkopu (K. Sklenář, K historii zkoumání tvrziště v Neumětelích, Minulostí Berounska 12).
(7) původní Šemíkův pomník (Monografie Hořovicka a Berounska)
(8) hypotetická rekonstrukce opevnění a zástavby, publikováno v Berounsko a Hořovicko v pravěku a raném středověku - D. Stolz, V. Matoušek

Komentáře (připomínky čtenářů):

Zatím není vložen žádný příspěvek

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu:



www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info