Klíčava

Tato kapitola se zabývá Klíčavou a Lánskou oborou, mírně se věnujeme i bývalé koněspřežné dráze. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Klíčava

Vodní dílo Klíčava bylo vybudováno v letech 1949-1955 v říčním kilometru 13,1 toku Klíčavy, který je levostranným přítokem Berounky. Vodní dílo slouží jako zdroj pitné vody pro zásobování obyvatelstva v kladenské oblasti. Hráz je přímá, gravitační, betonová, její délka je 176 metrů a výška nad základy 50 metrů. Odběr pro vodovod je zajištěn dvěma potrubími světlosti DN 450. Voda je odebírána ve dvou etážích. Průměrný roční odběr z nádrže nesmí překročit hodnotu 121 litru za sekundu. Zatopená plocha nádrže činí 64 hektaru a celé vzdutí zasahuje do Lánské obory.

Ve zprávě komisařů České komory z roku 1729 je místo Klíčavy používán název Klíčová.

(1) Architektonicky jedinečnou budovu úpravny vod navrhl Oskar Oehler-Olár v roce 1949, použity jsou zde i místní horniny (červený sýkořický ryolit) na neomítnuté hrubé kamenné zdivo.
(2) Břidlicové lůmky na červené turistické značce mezi Velkou Pozdětinou a Peluňkovou strání.

Jivno

Zřícenina hradu, který byl založen snad v první polovině 13. století králem Václavem I. k loveckým účelům, roku 1551 je již uváděn jako pustý.

V roce 1551 žádá křivoklátský hejtman Jan Žďárský ze Žďáru arciknížete Ferdinanda Tyrolského o povolení kopat na zpustlém Jivně, protože tam jeden ze zbečenských chalupníků našel nějaké mince. Za lidské paměti jest na nějakém pustém zámku, kterému Jivno říkají, člověk ze spaní v kostele Zbečském k tomu ponuknut, naň přišev, drahně peněz a nějaký stříbrný pás vzav, od zlých duchův z toho vrchu a se skály na luhy svržen a pochromen. Jeho Milosti arciknížecí v Strašecí jsem kterýžši čas o tom pověděl a od Jeho Milosti, abych ten zámek bořiti, mohl-li bych co dobrého najíti, povolení dosáhl. Co se Vaším Milostem v tom líbiti chce, za oznámení prosím. Žďárský nechal všechny dosud stojící zdi strhnout a rozkopat až k základům, nenašel ale vůbec nic. Je tedy s podivem, že o téměř půltisíciletí později vůbec na místě nějaké rozvaliny ještě vidíme.

(1) Rekonstrukce hradu na posledním obrázku pochází z publikace Encyklopedie českých hradů od T. Durdíka
(2) Václav A. Berger podle F.K. Wolfa (1803), zdroj: https://www.hrady-zriceniny.cz
(3) Ottovy Čechy.

Hrby

Lánská obora

Křivoklátsko bývá charakterizováno jako kolébka české myslivosti. V roce 1708 získal křivoklátské panství Jan Josef z Valdštejna, který roku 1713 vytvořil v severní části křivoklátského panství z lesních revírů tradičně bohatých na zvěř rozlehlou oplocenou oboru, určenou pro hony nejvyšších aristokratických kruhů. Velká valdštejnská obora zahrnovala celkem 94,4 km2, svého času to byla největší obora v Čechách. Panství, jehož byla Lánská obora součástí, přechází roku 1731 z Valdštejnů na Furstenberky jako součást věna Marie Anny rozené z Valdštejna. V druhé polovině 18. stol. byla Lánská obora na severu obehnána kamennou zdí, aby měla zvěř ztížený přístup do polí ve smečenském panství, kde se stávala kořistí pytláků. Zeď se táhla od hájovny Pustá Dobrá až k budovám Lesní správy v Lužné. Se stavbou se započalo v r. 1777 a práce byly skončeny v r. 1778. Stavební kámen poskytovaly okolní opukové lomy a za spojovací maltu byl používán jíl či pouhá hlína. Zeď byla asi 2 m vysoká, dlouhá 20 km, s mělkými základy, v pravidelných rozestupech zesílená masivními pilíři. Zbývajících 29,6 km obvodu obory bylo ohrazeno novým dřevěným plotem. V r. 1817 byla v části starobylé valdštejnské obory nově zřízena menší Lánská obora o rozloze 30 km2, zahrnující revíry Lány a Ploskov, určená pro intenzivní chov vysoké zvěře. Současně vstoupil v platnost Honební řád Jáchyma z Fürstenberka, v němž bylo podrobně rozepsáno, jak v nové oboře hospodařit a jak se tam chovat. Mezi povinnosti fořtů a hajných patřila též povinnost hlásit případy pytláctví (na chycení pytláka v oboře se vztahovala odměna 24 zlatých, mimo oboru 12 zlatých). Potíže s údržbou dřevěného oplocení přiměly knížete Karla Egona I. z Fürstenberka ke stavbě bytelné oborní zdi. (volně podle knih V. Vodvářky)

(1) výstava 300 leté tajemství Lánské obory na Křivoklátě
(2) dřevěný model lovecké chaty, Maxova chata 1880 - výstava 300 leté tajemství Lánské obory na Křivoklátě
(3) Oborní brána v tzv. Myší díře pod Brejlem bývala vstupní branou do bývalé furtstenberské obory. Zeď byla postavena v letech 1787-1798. Václav Vodvářka v článku Klíčava známá i neznámá aneb Aniculus vetitus, říčka zapovězená uvádí, že brána je součástí osmadvacet kilometrů dlouhé fürstenberské oborní zdi z Lužné do Lán, vystavěné v poslední čtvrtině 18. století, která měla zabraňovat zvěři opouštět Lánskou oboru. V místech, kde tahle zeď křížila veřejné silnice, v ní byla vrata, nahrazená kolem roku 1859 vysokými klenutými bránami, jimž se říkávalo lísy. Původní silnice z doby krátce po roce 1822 prošla v první polovině čtyřicátých let 20. století výraznou rekonstrukcí. Silnice v Myší díře byla tehdy přeložena několik metrů stranou od brány a její vozovka byla o dva metry zvýšena do současného stavu.
(4) Rekonstrukce oborní brány a mostku v roce 2022.
(5) Věnoval Jarda W.
(6) Rezervace Svatá Alžběta se nalézá přibližně uprostřed snímku, pohled od Požárů.
(7) Křižovatce, kde stojí poškozený pomíček, se říká U kolmana, protože tam kdysi dýmaly milíře. V místech pomníčku dne 26. 6. 1945 při autonehodě zahynul ruský vojín Ivan Annsjevič Sigin a byl tam i pohřben. Dne 30. 9. 1947 byly jeho ostatky exhumovány a v nové rakvi pohřbeny na lánském hřbitově do hrobu jiného ruského vojáka, staršiny Vladimíra Tichonoviče Ljakiševa, který zemřel na Lánech přirozenou smrtí dne 8. 6. 1945 (v domě čp. 10 v Lesní ulici u fotbalového hřiště). Na jejich společný hrob na lánském hřbitově nechali Lánští dne 8. 5. 1949 postavit černý mramorový pomník, který je tam dosud (ústní sdělení - V. Vodvářka).
(8) Rozsahy Lánské obory v průběhu času. Tmavě modrá čára je rozsah Lánské obory po roce 1810. Červeně je znázorněna pevná zeď z opuky. Současná Lánská obora je vyznačena světle modře.
(9) Uprostřed Červené mýti, jednoho z největších říjišť Obory, stojí majestátní dub, kterému se říká Dub Dohody. Pod jeho rozložitou korunou se odehrávala jednání mezí československým prezidentem T. G. Masarykem, jugoslávským králem Alexandrem a rumunskými státníky, týkající se se takzvané Malé dohody. Malá dohoda bylo v letech 1921 – 1939 vojensko-politické spojenectví ČSR, Jugoslávie a Rumunska, výrazně podporované Francií.
(10) Uprostřed Lánské obory, poblíž hájovny Zakopaný, roste prastarý mohutný dub, jemuž lidé říkají Zajícův dub. Je-li to skutečně onen strom z následující pověsti, musí být téměř osm set let starý, což je velmi málo pravděpodobné. 3. prosince 1310 Jan Lucemburský jako nový vladař dobil Prahu a definitivně poražený Jindřich Korutanský, následovaný zástupy svých krajanů, se dal na útěk z Prahy do Bavor. Prchající Němci se krutě mstili, vypalovali vesnice, brali zajatce, klasika. Početný oddíl Korutanských mířil z Prahy na západ ke Křivoklátu. O příchodu Korutanských byla včas informována křivoklátská hradní posádka, v držení Viléma Zajíce z Valdeka. Pan Zajíc se svými lidmi číhali v záloze nedaleko Bělče a jakmile se Němci přiblížili, udeřili na ně Křivoklátští ze všech stran. Zajícovi lidé zahnali rozprášené Korutance do Klíčavského luhu, kde je houfně pozajímali. Většina z nich byla vsazena coby lupiči do věží hradu Křivoklátu, ale třináct z nich, těch nejhorších, kteří barbarsky masakrovali zajatce, bylo spravedlivě potrestáno hned na místě. Pan Vilém Zajíc je nechal pověsit na rozložitých větvích dubu. Tolik stojí v pověsti zaznamenané Albínem Fraňkem a Janem Rennerem.
(11) Z Křivoklátu a z brejlské Lesní správy ve starších dobách celkem běžně vypravovali do Lán pěšího posla (poseláka), aby tam předal instrukce, co a jak zařídit. Z Křivoklátu trvala cesta na Nové Dvory přes tři hodiny, z Brejle se šlapalo poctivé dvě. V zimě, v létě, za každého počasí. Jednou v zimě šel s jakýmsi nařízením poselák Matěj. Na Nových Dvorech vyřídil, co měl uloženo, a hned se obrátil na zpáteční cestu, aby se vrátil ještě za světla. Kousek od Zajícova dubu si udělal malou zastávku, najedl se, pokouřil dýmku, popil pálenky a usnul. Našli ho druhý den, byl zmrzlý na kost a nejevil už známky života. Na místě, kde nešťastný posel navěky usnul, stojí u cesty dřevěný kříž a říká se tu všelijak: U Zmrzlého Matěje, U Matěje, U Zmrzlého, U Matějova křížku.
(12) Masarykův kámen stojí na rozcestí nedaleko za Novými Dvory, kde z přímé cesty vedoucí na Klíčavu odbočuje doprava cesta na Červenou mýť, kudy TGM často rád jezdíval, dodnes se nazývá po něm Masarykova. Žulový kámen vysoký 150 cm a vážící asi 1,5 tuny není nijak opracován, pouze černá deska mramorová deska nese Masarykovo jméno, letopočet jeho narození (1850) a rok umístění kamene (1935). Během nacistické okupace byla odmontována mramorová tabulka se jménem, po osvobození se na kámen vrátila. V roce 1960 měl být zničen celý kámen, dva stateční vojáci ho ale ukryli do vyhloubené jámy a zamaskovali, všichni si tehdy mysleli že kámen byl zlikvidován. V roce 1998 došlo k jeho nalezení a znovuinstalaci na původní místo.
(13) Přemysl Šámal od roku 1919 do roku 1938 působil jako přednosta Kanceláře presidenta republiky, s titulem kancléř. Právě od Šámala vzešla myšlenka, aby se Lány staly přechodným a letním presidentským sídlem. Kancléř věděl, že mnohé složité a delikátní státnické, politické a diplomatické problémy se v přátelském loveckém ovzduší leckdy vyřeší až překvapivě lehce.
(14) Snímky věnovala Zdena Bradnová. Lesní správa Lány v roce 2006 vybudovala naučnou stezku, která návštěvníky provede po 4km okruhu, který je doplněn informačními cedulemi, jež obsahují fotografie z obory a informace o ochraně přírody v CHKO Křivoklátsko. Součástí naučné stezky je i obůrka pro zvěř s vyhlídkou a relaxační zónou.

Koněspřežná dráha

Výstavba železnic hrála ve všech regionech úlohu iniciátora rozvoje hospodářství. Na Křivoklátském panství byla vybudována druhá nejstarší veřejná železnice na evropském kontinentu, první byla trať České Budějovice-Linec. Mimo kontinent patří ovšem prvenství Velké Británii - první veřejná železnice s vozy taženými koňmi 1801, první parní železnice na dopravu uhlí z dolů 1822, a první veřejná doprava na parní železnici 1825.

Roku 1831 byl zahájen provoz v úseku Staré Lány – Praha. S hrabětem Kašparem ze Šternberka (a dalšími šlechtici) založil kníže Egon II. akciovou společnost (Pražská železniční společnost), která se snažila vybudovat koňskou železnici z Prahy přes křivoklátské lesy do Plzně. Dráha zůstala nedokončena, přičemž končila v údolí Klíčavy (Dolní pile na Brejli), kam byla dovedena roku 1838. Ekonomicky se dráze příliš nedařilo, střetávaly se zde i zájmy Furstenberků (především dřevo) a těžařů černého uhlí na Kladně, uhlí se začalo vozit roku 1844. V letech 1863 – 1869 byl úsek mezi nádražími Praha-Dejvice a Lány (dnes Stochov) rekonstruován na normálně rozchodný parostrojní provoz a stal se základem české severozápadní železniční sítě. Mezi nádražím Stochov a údolím Klíčavy u Brejle fungoval poslední úsek koněspřežky jako úzkorozchodná železniční vlečka až do roku 1873, poté byla trať zrušena. Technicky nejzajímavější a nejzachovalejší pozůstatky železničního spodku se nacházejí mezi Píněmi a Brejlem. V Lánech lze spatřit budovu původního nádraží čp. 10 a na Píních nádražní stavení čp. 94.

(1) Plán na prodloužení dráhy přes Zbečno, Nezabudice podél Berounky až do Plzně. Tuto trať vyměřoval mimo jiné J. Barrande. KARTE der zwischen der k. Hauptstadt Prag und der k. Kreisstadt Pilsen beabsichtigten EISENBAHN. Von dem Dorfe Nezabuditz durch das Beraunthal bis zum Dorfe Zbetschno, von da entlang dem Thale des Baches Klitschawa, vorbei dem Dorfe Lahna bis zum Ablegplatz am Sandthor ber der königl. Hauptstadt Prag
(2) Křivoklátsko, Přírodní reservace a kulturní památky, Publikace Státní památkové správy, rok neuveden
(3) kamenné podklady z Pražsko-lánské koňské dráhy (replika nejstaršího typu kolejnice používaného na trati koněspřežné dráhy Praha - Lány), muzeum TGM Lány

Požáry

Hospodářský dvůr na Požárech je poprvé písemně zmiňován v roce 1549. Rozsáhlejší mýcení neboli žďáření lesa je zaznamenáno i v roce 1636. Tento způsob likvidace lesů mohl být také inspirací k dnešnímu názvu osady, která byla po roce 1733 pojmenována Filipov (Philippshof) po jednom z příslušníků Furstenberků. V roce 1782 byla dokončena další vlna odlesňování a dvůr Filipov byl značně rozšířen. Na získaných pozemcích zavedli Furstenberkové velkochov ovcí a zároveň zde začali pěstovat jetel (Matně si vybavuji čísi poznámku jak jim obchody kazil import ovčí vlny z Austrálie-globalizace v 19. století). Listiny z let 1827, 1834 a 1835 hovoří o velkém množství požárů, tento fakt také mohl vést ke změně názvu osady na Požáry. (volně podle T. Bednaříka: Historické památky Rakovnicka)

(1) Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929. Lokace nejasná, v archivu je snímek veden jako - Sv. Alžběta - obr. sv. Huberta (maloval Princ z Ratiboře). Rezervace Svatá Alžběta se nalézá uvnitř Lánské obory, severně od Požárů. Rozcestí Svatá Alžběta (s pomníkem) je zhruba v půli cesty mezi Požáry a Amálií.
(2) Památníky křivoklátským lesníkům a myslivcům, poblíž Požárů. Nejbližší pomístní jména jsou Hoště a V Radlici.

Nový Dům, Alžběta

Hejtman Ladislav ze Šternberka v místě vypáleného Doupna (někdy kolem 1560-1562) na příkaz arcivévody Ferdinanda Tyrolského nechal zřídit zubří oboru a při ní stavení pro hlídače této exotické zvěře. Budově začali říkat nový dům a stala se jádrem stejnojmenné vesničky, která existuje dosud: Nový Dům u Rakovníka.

(1) Při silnici do Lán mineme pomník hajného Wágnera. Zde 5. července 1865 byl zastřelen lesní adjunkt Antonín Vágner pytlákem Vincencem Dlouhým, když dohoniv ho, měl ho již jen chytiti za límec. Pomník byl poničen neznámými vandaly 31. prosince 1993 a opraven v letech 1995-96.
Pytláctví v regionu se věnuje V. Vodvářka ve své knize Lány a okolí ve světle místních a pomístních jmen, ze které přejímám: Srážky pytláků s hajnými často nabývaly charakteru přestřelek a bitek, kdy životy lidí na obou stranách někdy doslova visely na vlásku. Mezi lety 1814 a 1913 ulovili pytláci na Křivoklátsku až třikrát tolik vysoké a srnčí zvěře než legitimní lovci. Letitou pytláckou tradicí prosluly zejména vesnice Žilina a Lhota na smečenském martinickém panství. Tamější poddaní si rádi kořenili každodenní lopotný život lesním pychem na úkor sousedního Křivoklátska. Pytlácká krev přežívala v Žilinských po celá dlouhá desetiletí. Dne 5. července 1865 se žilinští pytláci chystali, že v pravé poledne zatáhnou leč uprostřed Lánské obory. Předpokládali, že tou dobou budou knížecí lidé doma u oběda, a než se stačí seběhnout, bude celá akce dávno skončena. Nápad to nebyl špatný (s tzv. hájenskou hodinkou poledního klidu se dalo počítat jako s jistotou), jenomže tentokrát to nevyšlo. Lesní personál byl předem informován jakýmsi udavačem a už dlouho dopředu ostražitě číhal, co se bude dít. Jakmile pytláci začali zatahovat, udeřili na ně ze zálohy furstenberští hajní a myslivci. Využili momentu překvapení a hned na místě několik pytláků zadrželi. S těmito nešťastníky to dopadlo nejhůře. Hajní je nemilosrdně ztýrali a svázané je za neustálého bití a bolestivých kopanců hnali až do Žiliny. Odsud je vojenská eskorta odvlekla do pražského vězení. Některým pytlákům se podařilo z pasti uniknout, ale příliš si nepomohli. Lesní personál je rozprášil na všechny strany a štval je po lese jako zvěř. Většina uprchlíků byla poblíž Rakovníka schytána a uvězněna do tamější městské šatlavy. Směrem k Rakovníku prchal také pytlák Vincenc Dlouhý, pronásledovaný lesním adjunktem Antonínem Wágnerem. Po nějaké chvíli Vincek postřehl, že kromě Wágnera není široko daleko žádný myslivec nebo hajný. Dlouhý se zastavil, namířil pušku a vyzval Wágnera, aby zanechal dalšího stíhání. Přeskočíš-li tuhle strouhu, zastřelím tě! Lesní adjunkt, v bláhovém domnění, že ho dostatečně chrání postavení knížecího úředníka, zůstal věrný přísaze a neohroženě běžel dál, aby drzého pytláka dopadl. Vincenc Dlouhý nemluvil naplano, bohužel. Bez pronásledovatele pak utíkal dále k Rakovníku, ale tam stejně padl do rukou fořtů a skončil rovněž v rakovnickém vězení. Vincenc Dlouhý se k vraždě přiznal, a odseděl si dvacet let v kriminále. Když Dlouhý vyšel z vězení, dostal příležitost k polepšení, byl přijat křivoklátskou lesní správou na nádenické lesní práce při úpravě cest apod, za nějaký čas byl ale opět přistižen při lesním pychu. Smutnou památkou na lesního adjunkta Antonína Wágnera zůstala kromě pomníčku jeho prostřelená lovecká trubka.
(2) Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929.
(3) Podle O. Dvořáka nechal sloupovou kapličku postavit Emil Egon Furstenberk roku 1861 jako upomínku na svoji milovanou sestru Elišku, která zemřela v klášteře v hábitu řeholnice.
(4) Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929.
(5) Na místě císařovnina honu (Alžběta Kristina) z 26.6.1721 dal provést Jan Josef z Valdštejna úpravy. Terén byl zalesněn a byly zřízeny cesty, v jejichž středu byla postavena roku 1723 socha sv. Jana Nepomuckého. Tento český patron měl přispět svou přímluvou u Boha k narození mužského potomka v císařské rodině. Autorem sochy byl pravděpodobně Matyáš Braun a jeho dílna, architektonický návrh podstavce vytvořil pravděpodobně F.M. Kaňka. Blahořečení Jana Nepomuckého proběhlo v Římě den před před císařovniným honem u Nového Domu.(volně podle J.Čech: Císařské hony na Křivoklátsku u Valdštejnů) Nápis na podstavci sochy: Na tomto lesnatém místě jemuž dne 26. měsíce června v roce Spásy 1721 úspěšnější než Diana vznešená římská císařovna Alžběta Christina dodala trojí nejmilostivější důstojností své přítomností lovu a jeho úspěchu význam, jméno a pověst. Ochránci dobrého jména a pověsti nositeli vrcholné slávy Svatému Janu Nepomuckému zmíněné nejvznešenější císařovny království a svému obzvláštnímu ochránci sebe svou rodinu a svůj majetek co nejoddaněji svěřuje k ochraně tuto kamennou sochu trvalé lásky a oddanosti to důkaz dal postavit pán tohoto místa Jan Josef Svaté Římské říše hrabě z Valdštejna atd. komory Jeho svatého císařského a královského veličenstva skutečný tajný rada dědičný atd. v království českém kráječ a téhož království nejvyšší maršálek v roce tisícího výročí založení Libušina sídelního města.
(6) Vysoká dřevěná triangulační věž měla šest pater (Po stopách triangulačních věží a další turistické zajímavosti Čech a Moravy).
(7) tzv. pravdivé zobrazení jeleního honu (J.Čech: Císařské hony na Křivoklátsku u Valdštejnů) V roce 1721 se začalo lovit v 10 hodin u Nového Domu, kde revír se sochou sv. Jana Nepomuckého byl později pojmenován revírem sv. Alžběty, když císařovna za jediný den zde skolila celkem 138 kusů vysoké. Druhý slavný hon se konal o dva roky později, v roce 1723, kdy byl Karel VI. korunován českým králem a navštívil Lány. To lovil sám císař projížděním oborou v těžkém loveckém voze (je dodnes uchován ve sbírkách hradu Křivoklátu) s otáčivou židlí, aby mohl pálit do všech stran. Skolil celkem 120 kusů vysoké. Třetí hon Alžběty Christiny v roce 1730 byl v Luženském revíru. Velké množství honců a fořtknechtů nahánělo zvěř císařovně na koních. Císařovna tehdy složila 46 jelenů.
(8) Honební kočár císaře Karla VI. Vůz nechal vyrobit Jan Josef hrabě z Valdštejna u příležitosti velkého honu, který se konal v lánské oboře v roce 1723. V kočáře bylo pro střelce zhotoveno otáčivé křeslo, do dnešního dne zachované (výstava 300 leté tajemství Lánské obory na Křivoklátě).
(9) Maxova bouda je dnes nazývána Maxovna. Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929.

Ploskov a okolí

Ploskovská kaštanka – zdejší alej byla založena Furtstenbergy kolem roku 1850, zjištěné stáří stromů se pohybuje od devadesáti do stopadesáti let. V době vyhlášení za památné stromy (1997) rostlo v Ploskovské kaštance 327 jírovců maďalů, 63 lip srdčitých, 4 jeřáby břeky, 3 olše lepkavé a 3 duby zimní.

(1) Dne 18. dubna 1945 provedla americká 8. letecká armáda řadu bombardovacích útoků na železniční cíle v Bavorsku a v Čechách. Krátce po 13. hodině přiletěla americká 357. stíhací skupina nad letiště Praha-Ruzyně, aby zabránila startu stíhačů německé Luftwaffe. Ve 13.25 hod. byl nad letištěm německým protiletadlovým dělostřelectvem zasažen americký letoun Mustang P- 51D44-14 789 G4-E Sad Sack. Jeho pilot, Texasan Lt Oskar Thomas Ridley, odlétl směrem na západ, aby se dostal do prostoru ovládaného spojeneckými vojsky. Vážné poškození stroje ho však donutilo na padáku předčasně opustit letoun. Bezpečně přistál v lese mezi Žilinou a Lány, neřízené letadlo se zřítilo o několik kilometrů dál do lesa, vybuchlo a bylo zcela zničeno ohněm. Pilot nalezl útočiště v Lánech, později ho ukryli v lese Na Barvínku za Rudou, kde se pilot skrýval až do konce války. (volně podle Lány v obrazech, proměny v čase - V. Vodvářka).
(2) Věnoval Petr Trousil.
(3) Lovecká chatá Leontýnka leží v Lánské oboře hned za oborním plotem blízko silnice Lány - Nižbor. Je provozována Lesní správou Lány Kanceláře prezidenta republiky a slouží dosud k ubytování loveckých hostů. Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929.
(4) Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929. Zda se pomníček u Leontýnky zachoval do dnešních let - netuším.
(5) Masarykův kámen (poblíž Žiliny, mimo Lánskou oboru)
(6) Těžní jáma Mirošovského dolu dosahovala hloubky úctyhodných 95 metrů. Po roce 1882 byly opuštěny dolové míry fűstenbergské vrchnosti v lokalitě nazývané V Kapce poblíže Lhoty a Ploskova. Po tomto roce byly tyto dolové míry kryty kutiskovým terénem Mirošovského těžařstva, které zde těžilo. Těžilo zde 1,5 m mocnou břidličnatou sloj uhlí. Mirošovský důl skončil v roce 1889.

Lány

Osada, která vznikla asi v druhé polovině 14. století u hlubokých křivoklátských lesů, dostala jméno podle toho, že byla založena na lánech, tj. pozemcích propůjčených původně jednomu dvorci, a to v rozloze, kterou lze obdělat s jedním potahem za jedno orací období. Slovo lán souvisí se slovem léno, obě mají původ v německém Lehen - propůjčená půda.

(1) Ploskovská panenka Maria - co vděčnou upomínku na den 13. října 1863 (narození syna, dědičného prince Maxmilián Egona II. z Furstenbergu) postavila kněžna Leontina z Furstenbergu. Detailnější popis přebírám z knížky V. Vodvářky Lány v obrazech, proměny v čase: Místní tradice vypravuje, že kněžně Leontině z Fürstenberka se v těchto místech ve vzdáleném cípu zámeckého parku zjevila Panna Maria a zvěstovala jí budoucí narození toužebně očekávaného syna. Když se pak dne 13. října 1863 opravdu narodil kníže Maxmilián Egon II., budoucí majitel křivoklátského panství, nechala šťastná matka v místech, kde hlavní alej zámeckého parku v prodloužení vyúsťuje na asfaltovou silnici od Lesní správy na Ploskov, postavit kapličku zasvěcenou Panně Marii. Dlouhá léta sem přiváděli lánští faráři první červencovou neděli početná procesí věřících. Kaplička stojí u silnice v lese dodnes. Obrázek Panny Marie namalovaný na měděném plechu časem vybledl a bylo nutno přikročit k jeho restauraci. Provedl ji asi v roce 1950 akademický malíř František Horník. Koncem května 1956 si na sakrální stavbě zařádil neznámý vandal a vážně poškodil mariánský obraz v jejím výklenku. O jeho pietní opravu se v září 1957 nezištně postaral lánský kronikář Josef Jelínek, vyučený malíř divadelních dekorací. Kostelník Dominik Hasík pak 27. září 1957 zrekultivoval okolí kapličky a opravil plůtek kolem ní. Repliku mariánského obrazu vytvořil v letech 1992 – 1993 P. František Žák, který společně s paní Marií Ramešovou inicioval renovaci celého objektu; právě v té době bohužel kdosi postupně odcizil všechny čtyři tesané pískovcové sloupky v rozích kapličky.
(2) historická pohlednice - Masarykův hrob, rodinné album
(3) Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929.
(4) Replika historické oborní brány vznikla u příležitostí 100. výročí založení Československa. Ta původní, stržená v roce 1959, byla společně s dalšími vybudována v roce 1859. Již ve druhé polovině 18. století byla lánská obora ze severu ohraničena kamennou dvoumetrovou zdí, která oddělovala oboru od fürstenberského panství. V místech křížení obory se silnicí se nacházely klenuté brány, které zdobily hlavy jelenů s mohutným parožím. Původní brána se dochovala pouze jedna, podle ní pak vznikla tato replika (seznam.cz).
(5) V roce 1910 se ve Vídni konala myslivecká výstava, které se účastnil i kníže Fürstenberg s chotí. Zde zakoupili Rothbergerovu bronzovou sochu Skotského lovce. Socha byla zasazena do lánského anglického parku u zámku. V roce 1921 odkoupila zámek Československá republika a udělala z něj letní sídlo československých prezidentů. Hradní architekt Josip Plečnik zde prováděl parkové úpravy a sochu nechal odstranit. Skotský lovec (lidově Pytlák) byl přemístěn na Nové Dvory, kde vydržel až do roku 2002. Poté byl přemístěn do areálu bažantnice Amálie, od roku 2018 sochu nalezneme před budovou Lesní správy Lány.

Lány, muzeum TGM

Lány, zámek

Na místě staré tvrze si postavil král Rudolf II. kolem roku 1600 lovecký zámeček, který se stal základem pozdějšího zámku.

(1) Masarykův salonek – Místnost využíval jako pracovnu Vasil Škrach, osobní knihovník, archivář a literární tajemník prezidenta Masaryka. Za Furstenberků sloužil salon jako malá jídelna. Místnosti se někdy říká Černý salon podle empírového nábytku z černě lakovaného hruškového dřeva. Autorem obrazu Pastýř se stádem je Rosa da Tivoli.
(2) Pracovna – V Masarykově době byly u zdí pracovny umístěny regály s knihami a oblíbené holubníky, uprostřed stál psací stůl a psací pult, protože T.G. M měl ve zvyku pracovat vestoje. Dnes pracovna slouží jako přijímací salon prezidenta republiky.
(3) Knihovna – Za T.G. Masaryka byla knihovna zařízena velmi prostě, podél stěn stály jednoduché regály, tzv. holubníky, do nichž si prezident ukládal výpisky, novinové výstřižky a korespondenci. Stůl a židle jsou vyrobeny podle návrhu architekta J. Plečnika. Dominantou místnosti je barokní mramorový krb, uvnitř krbu vidíme železnou desku se znakem Furstenberků. Nad krbem je obraz Hra v kostky podle španělského malíře Murilla. Na protější stěně visí obraz ze 17. století, který pravděpodobně představuje švédskou královnu Kristinu jako bohyni Athénu.
(4) Audienční (Žlutý) sál – Probíhají zde například jednání prezidenta republiky se zahraničními delegacemi. Za Furstenberků sloužil jako hlavní zámecký salon, v době prezidenta Masaryka byl jedinou místností s původním barokním mobiliářem a hedvábnými tapetami. Stěny zdobí renesanční portréty arcivévodů a arcivévodkyň v dětském věku.
(5) Modrá jídelna – Jídelna používaná k menším společenským setkáním je zařízena ve stylu třetího rokoka. Její úprava se zachovala v původní podobě z doby Furstenberků. V době první republiky sloužila místnost jako čekárna před audienčním sálem. Dnes zde prezident republiky hostí například předsedu vlády při pravidelných konzultacích.
(6) Jídelna a hudební salon – Tento největší prostor zámku vznikl odstraněním příčky mezi Hudebním salonem a jídelnou v 80. letech 20. století. Hudební salon býval za prezidenta Masaryka hlavním společenským sálem, v září 1937 se zde konalo také poslední rozloučení se zesnulým prezidentem TGM. Bílo-zlaté židle s bleděmodrým potahem vyrobil Thonetův závod ve Vídni pro Pražský hrad po roce 1848.
(7) Hala reprezentačního patra – Slavnostní schodiště ústí v prvním patře do haly reprezentačního podlaží. Prostor je členěn dvěma páry sloupů z umělého mramoru a obzvláštněn čínskými vázami z poloviny 19. století. Do vyřezávaných rámů kolem dvěří jsou zasazeny rokokové obrazy vodních a suchozemských ptáků a Venuše v dílně Vulkánově.

Lány, kostel Nejsvětějšího Jména Ježíš

Lány, zámecký park

Komentáře (připomínky čtenářů):