logo

Klíčava

Tato kapitola se zabývá hlavně Klíčavou a Lánskou oborou, včetně Lán. Mapičku můžete zvětšit kliknutím myši, stejně jako další obrázky níže.

mapka

Lánská obora

Křivoklátsko bývá charakterizováno jako kolébka české myslivosti. V roce 1708 získal křivoklátské panství Jan Josef z Valdštejna, který roku 1713 vytvořil v severní části křivoklátského panství z lesních revírů tradičně bohatých na zvěř rozlehlou oplocenou oboru, určenou pro hony nejvyšších aristokratických kruhů. Velká valdštejnská obora zahrnovala celkem 94,4 km2, svého času to byla největší obora v Čechách. Panství, jehož byla Lánská obora součástí, přechází roku 1731 z Valdštejnů na Furstenberky jako součást věna Marie Anny rozené z Valdštejna. V druhé polovině 18. stol. byla Lánská obora na severu obehnána kamennou zdí, aby měla zvěř ztížený přístup do polí ve smečenském panství, kde se stávala kořistí pytláků. Zeď se táhla od hájovny Pustá Dobrá až k budovám Lesní správy v Lužné. Se stavbou se započalo v r. 1777 a práce byly skončeny v r. 1778. Stavební kámen poskytovaly okolní opukové lomy a za spojovací maltu byl používán jíl či pouhá hlína. Zeď byla asi 2 m vysoká, dlouhá 20 km, s mělkými základy, v pravidelných rozestupech zesílená masivními pilíři. Zbývajících 29,6 km obvodu obory bylo ohrazeno novým dřevěným plotem. V r. 1817 byla v části starobylé valdštejnské obory nově zřízena menší Lánská obora o rozloze 30 km2, zahrnující revíry Lány a Ploskov, určená pro intenzivní chov vysoké zvěře. Současně vstoupil v platnost Honební řád Jáchyma z Fürstenberka, v němž bylo podrobně rozepsáno, jak v nové oboře hospodařit a jak se tam chovat. Mezi povinnosti fořtů a hajných patřila též povinnost hlásit případy pytláctví (na chycení pytláka v oboře se vztahovala odměna 24 zlatých, mimo oboru 12 zlatých). Potíže s údržbou dřevěného oplocení přiměly knížete Karla Egona I. z Fürstenberka ke stavbě bytelné oborní zdi. (volně podle knih V. Vodvářky)

(1) výstava 300 leté tajemství Lánské obory na Křivoklátě
(2) dřevěný model lovecké chaty, Maxova chata 1880 - výstava 300 leté tajemství Lánské obory na Křivoklátě
(3) Oborní brána v tzv. Myší díře pod Brejlem bývala vstupní branou do bývalé furtstenberské obory. Zeď byla postavena v letech 1787-1798. Václav Vodvářka v článku Klíčava známá i neznámá aneb Aniculus vetitus, říčka zapovězená uvádí, že brána je součástí osmadvacet kilometrů dlouhé fürstenberské oborní zdi z Lužné do Lán, vystavěné v poslední čtvrtině 18. století, která měla zabraňovat zvěři opouštět Lánskou oboru. V místech, kde tahle zeď křížila veřejné silnice, v ní byla vrata, nahrazená kolem roku 1859 vysokými klenutými bránami, jimž se říkávalo lísy. Původní silnice z doby krátce po roce 1822 prošla v první polovině čtyřicátých let 20. století výraznou rekonstrukcí. Silnice v Myší díře byla tehdy přeložena několik metrů stranou od brány a její vozovka byla o dva metry zvýšena do současného stavu.
(4) Snímky věnovala Zdena Bradnová. Lesní správa Lány v roce 2006 vybudovala naučnou stezku, která návštěvníky provede po 4km okruhu, který je doplněn informačními cedulemi, jež obsahují fotografie z obory a informace o ochraně přírody v CHKO Křivoklátsko. Součástí naučné stezky je i obůrka pro zvěř s vyhlídkou a relaxační zónou.
(5) Věnoval Jarda W.

Klíčava

Vodní dílo Klíčava bylo vybudováno v letech 1949-1955 v říčním kilometru 13,1 toku Klíčavy, který je levostranným přítokem Berounky. Vodní dílo slouží jako zdroj pitné vody pro zásobování obyvatelstva v kladenské oblasti. Hráz je přímá, gravitační, betonová, její délka je 176 metrů a výška nad základy 50 metrů. Odběr pro vodovod je zajištěn dvěma potrubími světlosti DN 450. Voda je odebírána ve dvou etážích. Průměrný roční odběr z nádrže nesmí překročit hodnotu 121 litru za sekundu. Zatopená plocha nádrže činí 64 hektaru a celé vzdutí zasahuje do Lánské obory.

Jivno

Zřícenina hradu, který byl založen snad v první polovině 13. století králem Václavem I. k loveckým účelům, roku 1551 je již uváděn jako pustý.

V roce 1551 žádá křivoklátský hejtman Jan Žďárský ze Žďáru arciknížete Ferdinanda Tyrolského o povolení kopat na zpustlém Jivně, protože tam jeden ze zbečenských chalupníků našel nějaké mince. Žďárský nechal všechny dosud stojící zdi strhnout a rozkopat až k základům, nenašel ale vůbec nic. Je tedy s podivem, že o téměř půltisíciletí později vůbec na místě nějaké rozvaliny ještě vidíme.

(1) Rekonstrukce hradu na posledním obrázku pochází z publikace Encyklopedie českých hradů od T. Durdíka
(2) Václav A. Berger podle F.K. Wolfa (1803), zdroj: http://www.hrady-zriceniny.cz

Požáry

Hospodářský dvůr na Požárech je poprvé písemně zmiňován v roce 1549. Rozsáhlejší mýcení neboli žďáření lesa je zaznamenáno i v roce 1636. Tento způsob likvidace lesů mohl být také inspirací k dnešnímu názvu osady, která byla po roce 1733 pojmenována Filipov (Philippshof) po jednom z příslušníků Furstenberků. V roce 1782 byla dokončena další vlna odlesňování a dvůr Filipov byl značně rozšířen. Na získaných pozemcích zavedli Furstenberkové velkochov ovcí a zároveň zde začali pěstovat jetel (Matně si vybavuji čísi poznámku jak jim obchody kazil import ovčí vlny z Austrálie-globalizace v 19. století). Listiny z let 1827, 1834 a 1835 hovoří o velkém množství požárů, tento fakt také mohl vést ke změně názvu osady na Požáry. (volně podle T. Bednaříka: Historické památky Rakovnicka)

(1) Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929. Lokace nejasná, v archivu je snímek veden jako - Sv. Alžběta - obr. sv. Huberta (maloval Princ z Ratiboře). Rezervace Svatá Alžběta se nalézá uvnitř Lánské obory, severně od Požárů. Rozcestí Svatá Alžběta (s pomníkem) je zhruba v půli cesty mezi Požáry a Amálií.

Kala a okolí

(1) V revíru Bělečském hlásí památný kámen, že tu byl ubit od pytláků hajný František Pelc z Kalů, protože zastřelil druha pytláků na Šarváši. Byl nalezen s několika ranami holí na hlavě a rukou, ústa měl ucpaná šátkem. Bylo znát, že kladl tuhý odpor, ale přinucen ležet čelem k zemi, udusil se. Na pomníčku je napsáno: U věrném vykonání povinnosti své zavražděn, polehl zde František Pelz knížecí hajný na kalich dne 3ho června 1873.
Pozn.: Zřejmě prvním systematickým amatérským archeologem křivoklátských lesů byl hajný František Pelz. Dokázal shromáždit zhruba 200 nálezů, které měl vystaveny ve své soukromé sbírce v hájovně na Kalech. Dnes jsou z větší části uloženy ve sbírkách Národního muzea.
(2) Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929.

Ploskov a okolí

Ploskovská kaštanka – zdejší alej byla založena Furtstenbergy kolem roku 1850, zjištěné stáří stromů se pohybuje od devadesáti do stopadesáti let. V době vyhlášení za památné stromy (1997) rostlo v Ploskovské kaštance 327 jírovců maďalů, 63 lip srdčitých, 4 jeřáby břeky, 3 olše lepkavé a 3 duby zimní.

(1) Dne 18. dubna 1945 provedla americká 8. letecká armáda řadu bombardovacích útoků na železniční cíle v Bavorsku a v Čechách. Krátce po 13. hodině přiletěla americká 357. stíhací skupina nad letiště Praha-Ruzyně, aby zabránila startu stíhačů německé Luftwaffe. Ve 13.25 hod. byl nad letištěm německým protiletadlovým dělostřelectvem zasažen americký letoun Mustang P- 51D44-14 789 G4-E Sad Sack. Jeho pilot, Texasan Lt Oskar Thomas Ridley, odlétl směrem na západ, aby se dostal do prostoru ovládaného spojeneckými vojsky. Vážné poškození stroje ho však donutilo na padáku předčasně opustit letoun. Bezpečně přistál v lese mezi Žilinou a Lány, neřízené letadlo se zřítilo o několik kilometrů dál do lesa, vybuchlo a bylo zcela zničeno ohněm. Pilot nalezl útočiště v Lánech, později ho ukryli v lese Na Barvínku za Rudou, kde se pilot skrýval až do konce války. (volně podle Lány v obrazech, proměny v čase - V. Vodvářka).
(2) Lovecká chatá Leontýnka leží v Lánské oboře hned za oborním plotem blízko silnice Lány - Nižbor. Je provozována Lesní správou Lány Kanceláře prezidenta republiky a slouží dosud k ubytování loveckých hostů. Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929.
(3) Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929. Zda se pomníček u Leontýnky zachoval do dnešních let - netuším.

Lány

(1) Ploskovská panenka Maria - co vděčnou upomínku na den 13. října 1863 (narození syna, dědičného prince Maxmilián Egona II. z Furstenbergu) postavila kněžna Leontina z Furstenbergu. Detailnější popis přebírám z knížky V. Vodvářky Lány v obrazech, proměny v čase: Místní tradice vypravuje, že kněžně Leontině z Fürstenberka se v těchto místech ve vzdáleném cípu zámeckého parku zjevila Panna Maria a zvěstovala jí budoucí narození toužebně očekávaného syna. Když se pak dne 13. října 1863 opravdu narodil kníže Maxmilián Egon II., budoucí majitel křivoklátského panství, nechala šťastná matka v místech, kde hlavní alej zámeckého parku v prodloužení vyúsťuje na asfaltovou silnici od Lesní správy na Ploskov, postavit kapličku zasvěcenou Panně Marii. Dlouhá léta sem přiváděli lánští faráři první červencovou neděli početná procesí věřících. Kaplička stojí u silnice v lese dodnes. Obrázek Panny Marie namalovaný na měděném plechu časem vybledl a bylo nutno přikročit k jeho restauraci. Provedl ji asi v roce 1950 akademický malíř František Horník. Koncem května 1956 si na sakrální stavbě zařádil neznámý vandal a vážně poškodil mariánský obraz v jejím výklenku. O jeho pietní opravu se v září 1957 nezištně postaral lánský kronikář Josef Jelínek, vyučený malíř divadelních dekorací. Kostelník Dominik Hasík pak 27. září 1957 zrekultivoval okolí kapličky a opravil plůtek kolem ní. Repliku mariánského obrazu vytvořil v letech 1992 – 1993 P. František Žák, který společně s paní Marií Ramešovou inicioval renovaci celého objektu; právě v té době bohužel kdosi postupně odcizil všechny čtyři tesané pískovcové sloupky v rozích kapličky.
(2) historická pohlednice - Masarykův hrob, rodinné album
(3) Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929.

přírodní rezervace Údolí Klíčavy

Poměrně nová rezervace, největší klenot hořeček ladní pobaltský jsem zatím nepotkal. Místní hubená populace tohoto kriticky ohroženého druhu jde prý stále dolů.

Petrův kámen

Podle legendy se na něm modlil svatý Petr (či poustevník téhož jména). Tři přirozené prohlubně, snad zbytky narušených skalních misek, vytvářejí ideální klekátko pro podepření kolen a loktů sepjatých rukou.

Koněspřežná dráha

Výstavba železnic hrála ve všech regionech úlohu iniciátora rozvoje hospodářství. Na Křivoklátském panství byla vybudována druhá nejstarší veřejná železnice na evropském kontinentu, první byla trať České Budějovice-Linec. Roku 1831 byl zahájen provoz v úseku Staré Lány – Praha. S hrabětem Kašparem ze Šternberka založil kníže Egon II. kapitálově značně silnou akciovou společnost (Pražská železniční společnost), která se snažila vybudovat koňskou železnici z Prahy přes křivoklátské lesy do Plzně. Dráha zůstala nedokončena, přičemž končila v údolí Klíčavy (Dolní pile na Brejli), kam byla dovedena roku 1838. Ekonomicky se dráze příliš nedařilo, střetávaly se zde i zájmy Furstenberků (především dřevo) a těžařů černého uhlí na Kladně, uhlí se začalo vozit roku 1844. V letech 1863 – 1869 byl úsek mezi nádražími Praha-Dejvice a Lány (dnes Stochov) rekonstruován na normálně rozchodný parostrojní provoz a stal se základem české severozápadní železniční sítě. Mezi nádražím Stochov a údolím Klíčavy u Brejle fungoval poslední úsek koněspřežky jako úzkorozchodná železniční vlečka až do roku 1873, poté byla trať zrušena. Technicky nejzajímavější a nejzachovalejší pozůstatky železničního spodku se nacházejí mezi Píněmi a Brejlem. V Lánech lze spatřit budovu původního nádraží čp. 10 a na Píních nádražní stavení čp. 94.

úzkokolejka Řevničov nádraží-Motolka-Černý Les

Zčisnajasna na mě v lese vykoukla nová neznačená naučná stezka o místní lesní železnici. Oproti sousední historické koněspřečce Praha - Lány Píně není tak stará, podle zrus-zan-zel.blog.cz byla v provozu mezi lety 1919-1927.

Nový dům, Alžběta

(1) Při silnici do Lán mineme pomník hajného Wágnera. Zde 5. července 1865 byl zastřelen lesní adjunkt Antonín Vágner pytlákem Vincencem Dlouhým, když dohoniv ho, měl ho již jen chytiti za límec. Pomník byl poničen neznámými vandaly 31. prosince 1993 a opraven v letech 1995-96.
Pytláctví v regionu se věnuje V. Vodvářka ve své knize Lány a okolí ve světle místních a pomístních jmen, ze které přejímám: Srážky pytláků s hajnými často nabývaly charakteru přestřelek a bitek, kdy životy lidí na obou stranách někdy doslova visely na vlásku. Mezi lety 1814 a 1913 ulovili pytláci na Křivoklátsku až třikrát tolik vysoké a srnčí zvěře než legitimní lovci. Letitou pytláckou tradicí prosluly zejména vesnice Žilina a Lhota na smečenském martinickém panství. Tamější poddaní si rádi kořenili každodenní lopotný život lesním pychem na úkor sousedního Křivoklátska. Pytlácká krev přežívala v Žilinských po celá dlouhá desetiletí. Dne 5. července 1865 se žilinští pytláci chystali, že v pravé poledne zatáhnou leč uprostřed Lánské obory. Předpokládali, že tou dobou budou knížecí lidé doma u oběda, a než se stačí seběhnout, bude celá akce dávno skončena. Nápad to nebyl špatný (s tzv. hájenskou hodinkou poledního klidu se dalo počítat jako s jistotou), jenomže tentokrát to nevyšlo. Lesní personál byl předem informován jakýmsi udavačem a už dlouho dopředu ostražitě číhal, co se bude dít. Jakmile pytláci začali zatahovat, udeřili na ně ze zálohy furstenberští hajní a myslivci. Využili momentu překvapení a hned na místě několik pytláků zadrželi. S těmito nešťastníky to dopadlo nejhůře. Hajní je nemilosrdně ztýrali a svázané je za neustálého bití a bolestivých kopanců hnali až do Žiliny. Odsud je vojenská eskorta odvlekla do pražského vězení. Některým pytlákům se podařilo z pasti uniknout, ale příliš si nepomohli. Lesní personál je rozprášil na všechny strany a štval je po lese jako zvěř. Většina uprchlíků byla poblíž Rakovníka schytána a uvězněna do tamější městské šatlavy. Směrem k Rakovníku prchal také pytlák Vincenc Dlouhý, pronásledovaný lesním adjunktem Antonínem Wágnerem. Po nějaké chvíli Vincek postřehl, že kromě Wágnera není široko daleko žádný myslivec nebo hajný. Dlouhý se zastavil, namířil pušku a vyzval Wágnera, aby zanechal dalšího stíhání. Přeskočíš-li tuhle strouhu, zastřelím tě! Lesní adjunkt, v bláhovém domnění, že ho dostatečně chrání postavení knížecího úředníka, zůstal věrný přísaze a neohroženě běžel dál, aby drzého pytláka dopadl. Vincenc Dlouhý nemluvil naplano, bohužel. Bez pronásledovatele pak utíkal dále k Rakovníku, ale tam stejně padl do rukou fořtů a skončil rovněž v rakovnickém vězení. Vincenc Dlouhý se k vraždě přiznal, a odseděl si dvacet let v kriminále. Když Dlouhý vyšel z vězení, dostal příležitost k polepšení, byl přijat křivoklátskou lesní správou na nádenické lesní práce při úpravě cest apod, za nějaký čas byl ale opět přistižen při lesním pychu. Smutnou památkou na lesního adjunkta Antonína Wágnera zůstala kromě pomníčku jeho prostřelená lovecká trubka.
(2) Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929.
(3) Podle O. Dvořáka nechal sloupovou kapličku postavit Emil Egon Furstenberk roku 1861 jako upomínku na svoji milovanou sestru Elišku, která zemřela v klášteře v hábitu řeholnice.
(4) Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929.
(5) Na místě císařovnina honu (Alžběta Kristina) z 26.6.1721 dal provést Jan Josef z Valdštejna úpravy. Terén byl zalesněn a byly zřízeny cesty, v jejichž středu byla postavena roku 1723 socha sv. Jana Nepomuckého. Tento český patron měl přispět svou přímluvou u Boha k narození mužského potomka v císařské rodině. Autorem sochy byl pravděpodobně Matyáš Braun a jeho dílna, architektonický návrh podstavce vytvořil pravděpodobně F.M. Kaňka. Blahořečení Jana Nepomuckého proběhlo v Římě den před před císařovniným honem u Nového Domu.(volně podle J.Čech: Císařské hony na Křivoklátsku u Valdštejnů) Nápis na podstavci sochy: Na tomto lesnatém místě jemuž dne 26. měsíce června v roce Spásy 1721 úspěšnější než Diana vznešená římská císařovna Alžběta Christina dodala trojí nejmilostivější důstojností své přítomností lovu a jeho úspěchu význam, jméno a pověst. Ochránci dobrého jména a pověsti nositeli vrcholné slávy Svatému Janu Nepomuckému zmíněné nejvznešenější císařovny království a svému obzvláštnímu ochránci sebe svou rodinu a svůj majetek co nejoddaněji svěřuje k ochraně tuto kamennou sochu trvalé lásky a oddanosti to důkaz dal postavit pán tohoto místa Jan Josef Svaté Římské říše hrabě z Valdštejna atd. komory Jeho svatého císařského a královského veličenstva skutečný tajný rada dědičný atd. v království českém kráječ a téhož království nejvyšší maršálek v roce tisícího výročí založení Libušina sídelního města.
(6) tzv. pravdivé zobrazení jeleního honu (J.Čech: Císařské hony na Křivoklátsku u Valdštejnů) V roce 1721 se začalo lovit v 10 hodin u Nového Domu, kde revír se sochou sv. Jana Nepomuckého byl později pojmenován revírem sv. Alžběty, když císařovna za jediný den zde skolila celkem 138 kusů vysoké. Druhý slavný hon se konal o dva roky později, v roce 1723, kdy byl Karel VI. korunován českým králem a navštívil Lány. To lovil sám císař projížděním oborou v těžkém loveckém voze (je dodnes uchován ve sbírkách hradu Křivoklátu) s otáčivou židlí, aby mohl pálit do všech stran. Skolil celkem 120 kusů vysoké. Třetí hon Alžběty Christiny v roce 1730 byl v Luženském revíru. Velké množství honců a fořtknechtů nahánělo zvěř císařovně na koních. Císařovna tehdy složila 46 jelenů.
(7) Honební kočár císaře Karla VI. Vůz nechal vyrobit Jan Josef hrabě z Valdštejna u příležitosti velkého honu, který se konal v lánské oboře v roce 1723. V kočáře bylo pro střelce zhotoveno otáčivé křeslo, do dnešního dne zachované (výstava 300 leté tajemství Lánské obory na Křivoklátě).
(8) Maxova bouda je dnes nazývána Maxovna. Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929.

Komentáře (připomínky čtenářů):

Zatím není vložen žádný příspěvek

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu:



www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info