logo

Kobyla

Tato kapitola se zabývá hlavně lomem Kobyla a jeho okolím - Homolákem a Červeným lomem. Mapičku můžete zvětšit kliknutím myši, stejně jako další obrázky níže.

mapka

Kobyla, bývalý lom

V době provozu lomu byl těžený vápenec dopravován nejprve svážnou dráhou k nákladišti vlečky malodráhy K.B.K. severně od lomu. Touto malodráhou byl kámen odvážen do vápenek a cementárny v Berouně a Králově Dvoře. Slivenecký masivní bělorůžový vápenec se využíval ve vysokých pecích, k saturačním a metalurgickým účelům, pro chemickou výrobu, na vápno, ke stavebním účelům, na moučky a drtě aj. V roce 1914, kdy se lom zakousl do návrší Kobyly hlouběji, byl vyražen dopravní tunel spojující dno s nákladištěm. Tímto tunelem se do lomu dnes dostává většina z návštěvníků, tunel je z větší části vyztužen betonem, jen na konci u lomu je ponechána rostlá skála. Těžba byla ukončena v době světové hospodářské krize v roce 1929, samotná vlečka byla zrušena až o sedm let později. Těžba byla na několik let znovu obnovena v padesátých letech, následně poté byl lom ponechán přírodě.

Většina odkrytých hornin jsou masivní, světlé, místy narůžovělé krinoidové vápence slivenecké (stupeň prag, spodní devon). Jedná se o facii, která laterálně zastupuje koněpruské vápence z oblasti Zlatého koně. Na severním okraji lomu jsou tyto vápence tektonicky ohraničeny voškovským (očkovským) přesmykem. Jedná se o směrnou poruchu, podél které byly při procesech variského vrásnění v mladších prvohorách od severu v podobě překocené vrásy přesunuty starší vápence lochkovského souvrství i silurské vápence požárského souvrství. Celková délka posunu se odhaduje na 1 km. Očkovský přesmyk je považován za nejlépe odkrytou tektonickou poruchu přesmykového rázu ve středních Čechách. Přesmyk je názorně odkryt také v poslední síni jeskyně zvané Zlomená sluj. tato freatická jeskyně (vzniklá rozpouštěním vápence ve vodou stále zatopené zóně) má pěkně modelované stěny a strop takzvanými dovrchními korozními kopulemi.

(1) V jižní stěně jsou dvě jeskyně - Chlupáčova sluj a jeskyně Vestibul. Kosti a zuby jelenů, lvů, jeskyních medvědů, hyen, srstnatých nosorožců, mamutů a koní z Chlupáčovy sluje jsou nyní uloženy v Národním muzeu v Praze.
(2) Chlupáčova sluj na Kobyle, hráškové pizolity, expozice berounského muzea
(3) Zlomená sluj - stěnou lomu odkrytá freatická jeskyně (vznikla rozpouštěním vápence ve vodou stále zatopené zóně) ve vápencích koněpruských s pěknými dovrchními korozními kopulemi. Je v přímém podloží plochy očkovského přesmyku, kterým zadní síň prochází až do šedočerných vápenců s břidlicemi přídolského souvrství svrchního siluru.
(4) korodované skalenoedry kalcitu z nejnižší polohy jeskynní výplně ve Zlomené jeskyni na Kobyle, expozice berounskeho muzea
(5) Jaroslava Petrboka, jež bádal zejména v Chlupáčově sluji, připomíná pamětní deska u ústí štoly.
(6) V době rozmachu cementářské výroby cementářské firmy vykupovaly pozemky s vápenci, z té doby se zde zachovalo velké množství mezníků, ohraničujících majetkové hranice.
(7) Foto Rudolf Hylský (1949) Zdroj snímků: Fotoarchiv - Online archiv geologických fotografií.
(8) Na Kobyle místy nalezneme ohromné množství žlutých lišejníků, mohl by to být nitrofilní terčovník zední (Xanthoria parietina). Jeho mohutná expanze možná souvisí s vyšší dostupností dusíkatých látek ve srážkách.

Kobyla, dronem

Bohužel je Kobyla už tak strašně zarostlá zelení, že fotky z dronu nejsou moc vypovídající.

Kobyla, infocedule

Kobyla - “step”

Horninový podklad jižní části přírodní rezervace je tvořen světlešedými akantopygovými vápenci (stupeň eifel, střední devon), které leží nad vrstevnatými šedými, místy načervenalými biodetritickými vápenci suchomastskými (stupeň dalej, střední devon).

Flóra lesostepní enklávy je nápadně druhově chudší než podobné lokality v údolí Berounky a převládají v ní druhy šířené pastvou. To je typické pro koněpruskou část Českého krasu a je to dáno vyšší nadmořskou výškou této oblasti a absencí skalních biotopů, které by v lesnatých částech poledové doby fungovaly jako útočiště nelesní flóry. (Němec J. a Vojen L., Chráněná území ČR, Střední Čechy)

Akantopygový lom

Homolák

Barvy jak z Photoshopu, podařilo se chytit krásný podzimní den a jezírko mělo vysokou hladinu. Barva vody je způsobena odrazem oblohy a obsahem uhličitanu vápenatého. Lom je zavážen (rekultivován), ale jezírko snad zůstane nedotčeno, podrobnější informace bohužel nemám. Stěny bývalého lomu jsou navětralé a všude můžeme vidět stopy čerstvých sesuvů či nedávno zřícených balvanů. Milé děti, rozhodně sami jezírko neobcházejte, uklouznete do něj po kluzkém jílu, a už se z něho kvůli kolmým stěnám nevyhrabete.

(1) Jeden z rozsáhlých lomů v koněpruském devonu, lom Homolák u Měňan, byl původně bez stálého jezera. Přirozený krasový odtok ze dna lomu se ale postupně zanesl, takže došlo k jeho zaplavení. Na rozdíl od sousedního lomu Plešivec nebyly v lomu Homolák zjištěny žádné významnější jeskyně (Žák, Majer, Cílek: Český kras)
(2) Snímky věnovala Zdena Bradnová.
(3) sintrová výzdoba jeskyně Jatka86 (již odtěžené?), lom Nový Homolák, expozice berounského muzea
(4) Zaváží se (rok 2016) tak, aby nebylo zasypáváno jezírko, asi abychom chránili obojživelníky. Vymyslel to ale nějakej pomatenec, protože to bude mnohem horší past než předtim. Pokud člověk nebo zvíře uklouzne na svahu, spadne do vody a nemá šanci se pak vyhrabat ven.

lom Plešivec

Červený lom

Předmětem těžby v Červeném lomu byly velmi kvalitní suchomastské vápence devonského stáří. Suchomastské vápence, neboli tzv. suchomastský mramor byl jako první z českých mramorů zaznamenán v mezinárodním katalogu mramorů. V technické praxi byly rozlišeny tři odrůdy – rouge national (šedorůžový až modrošedý vápenec), rouge tcheque (hnědočervený, ohnivě červený až zarudlý vápenec) a rouge roayal (šedorůžový vápenec s bělavými vločkami a žilkami kalcitu). S těmito mramory se setkáme v mnoha významných budovách (dlažba v chrámu sv. Víta, podstavce pod busty ve foyer Národního divadla, oltáře na Svaté hoře u Příbrami, v Národním muzeu, Černínském paláci a Obecním domě).

Těžilo se blokovou těžbou. Původně byla hornina rozpojována pomocí různých palic a klínů, či ručními odvrtávacími soupravami, které byly později nahrazeny odvrtávacími soupravami na stlačený vzduch. K trhacím pracím byla používána hlavně nevýbušná směs Cevamit, či vzácně, černý prach. Klasické trhací práce se používaly jen zřídka, a to hlavně k rozpojení nadložních acanthopygových vápenců. Lom patřil suchomastskému velkostatku, který ho dále pronajímal jednotlivým kameníkům. Ve dvacátých letech 20. století získává lom Králodvorská cementárna, která ho ovšem také dále pronajímala. Pracuje zde čtrnáct dělníků s jedním dozorcem, je zde zřízena svážná dráha a nad lomem je postaven ruční jeřáb s nosností 7 tun, kterým se zvedají kamenné bloky. Po znárodnění v roce 1948 bloková těžba ustává a mramory jsou tu do roku 1970 těženy pouze jako drcené stavební kamenivo.

O Červeném lomu se nepřímo zmiňuje již Bohuslav Balbín, kdy píše, že purpurově červený, dále pestrý mramor s žilkami dobývají na četných místech, zejména u Karlštejna v kopcích. Balbín zde měl pravděpodobně na mysli Červený lom a lom v Císařské rokli. (volně podle M. Hejny: Lomy a vápenice v srdci Českého krasu)

(1) suchomastský vápenec, spodní devon, st. dalej, Červený lom u Suchomast, se používá jako architektonicko-dekorativní surovina vhodná pro mramorové obklady stěn (expozice berounského muzea)
(2) Červený lom je vykután v masivu Kobyly, od této kóty má ostatně jméno i turisticky známější lom severovýchodně odsud. Na fotografii je skalní hrana (těžko říct zda přírodní či člověkem pozměněná) přes hřeben od Červeného lomu. Zajímavé zákoutí.

Meňany

(1) pískovcový mezní kámen z obce Měňany 16.-17. století, kámen označoval užší region obce, expozice berounského muzea
(2) Dronem od Kobyly

Komentáře (připomínky čtenářů):

Zatím není vložen žádný příspěvek

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu:



www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info