logo

Koněpruské jeskyně

Tato kapitola se zabývá hlavně Koněpruskými jeskyněmi. Dál se věnuje Kotýzu a místním zajímavostem - Axamitově bráně a Jelínkovu mostu. Mapičku můžete zvětšit kliknutím myši, stejně jako další obrázky níže.

mapka

Koněpruské jeskyně

K původu jména - osada Koněprusy se poprvé připomíná roku 1391 (de Konyeprus). Výklad místního jména působí potíže: jméno vsi souvisí nepochybně se jménem blízkého návrší Zlatý kůň, proslulého jednak pozůstatky slovanského hradiště z 8.-9. století (to navázalo na pravěkou osadu bylanské kultury asi ze 7.-6. století př.n.l.), jednak soustavou krasových jeskyň v podzemí vrchu, známých už člověku starší doby kamenné. Svým tvarem se místní jméno zařazuje ke jménům typu Konělupy (osada lidí, kteří loupili, kradli koně) nebo Konětopy (bažinaté místo, kde se topili koně). Předpokládané sloveso *prusiti není ovšem v češtině doloženo; rovněž souvislost s etnickým jménem Prusi (kmen Prusů) nepřichází vůbec v úvahu. Z toho, že oblast Českého krasu byla nepřetržitě osídlena už od pravěku, lze předpokládat, že se v některých starobylých jménech (srov. též Kotýz, Koda, Kosoř) uchovaly stopy po jazykové vrstvě nejen předslovanské, ale i předgermánské, ba dokonce již i předkeltské (volně podle Lutterer, Majtán a Šrámek: Zeměpisná jména Československa).

Pro veřejnost je zpřístupněna část středního a svrchního patra jeskyní. Prohlídková trasa není bezbariérová, schodiště překonávají značné výškové rozdíly, a proto se prohlídka nedoporučuje osobám s pohybovými problémy nebo velmi malým dětem. Prohlídka jeskyní začíná ve stěně bývalého Houbova lomu, vchodem do Zářijové jeskyně (střední patro). Hned za vstupem je ve stropě jedna z geologických rarit Zlatého koně - neptunická žíla. Jde o trhlinu ve vápenci, vzniklou pod mořskou hladinou již při tvorbě vápencového útesu a posléze vyplněnou sedimenty.

Jeskyně vznikly ve spodnodevonských vápencích, jejichž vlastnosti a tektonická stavba do značné míry určují rozsah, průběh a tvar jeskynních prostor. Spodní i svrchní patro mají horizontální průběh, patro střední má průběh složitější s výškovým rozpětím 50 m. Svrchní patro leží nehluboko pod povrchem, je nejméně rozsáhlé, celkem 60 metrů dlouhé. Prostupuje lavicovité až deskovité suchomastské vápence a jejich rozhraní s nadložními acantopygovými vápenci. Na korodovaných barevných stěnách Mincovny je sporadická sintrová výzdoba, na hlinité počvě s kameny několik stalagmitů a sintrových desek s jezírkem. Střední patro s členitými prostorami je nejrozsáhlejší. U volných prostor šířka převládá nad výškou. Většina jeho prostor sleduje tektonicky postiženou plochu skryté diskordance mezi vápenci koněpruskými a suchomastskými (volně podle Koněpruské jeskyně - A. Komaško, J. Hromas a Jeskyně, J. Hromas).

(1) schéma středního (nejrozsáhlejšího) patra
(2) řez jeskyněmi, vycházel jsem především z obrázku v časopise Ochrana přírody
(3) schéma středního patra (zeleně) a horního patra (růžově), které propojuje točité spojovací schodiště (žlutě). Prohlídková trasa čárkovaně.
(4) Promítnutí středního patra do ortofotomapy s vyznačením vrstevnic (vpravo na obrázku je patrné návštěvnické parkoviště)
(5) jeskyně (červeně) promítnuté do 3D modelu, pohled od jihozápadu
(6) pohled od severozápadu

Koněpruské jeskyně - j. Spallanzaniho, U varhan, U labutě

První zastávka je v prostoře s vysokým kopulovitým stropem, nazvané na počest italského přírodovědce 18. století Lazzara Spallanzaniho. Napravo je nízká Janina jeskyně, vzniklá řícením stropů, vpředu krápníkový útvar Věčná touha - stalaktit se stalagmitem rostoucími proti sobě. Návštěvníci sestoupí po schodišti a projdou kolem sintrového náteku zvaného Labuť do síně U Varhan. Na stěnách jsou excentrické krápníky, rostoucí různými směry bez ohledu na gravitaci. Pod výrazným trsem stalaktitů zde stojí velký stalagmit a za skalní kulisou je jeden z nejkrásnějších krápníkových útvarů jeskyně - řada splývavých stalaktitů zvaná Varhany. Těsnou klesající chodbičkou napravo za síní U Varhan byla před vánoci 1951 objevena Vánoční jeskyně.

(1) Velká konkrece s dutinami ve středu velikosti cca 20 cm. Konkrece jsou tvořeny jílovým sedimentem silně prosyceným kalcitem.

Koněpruské jeskyně - Marešova síň, Stará chodba

Stoupající chodba, schodiště a tunely vedou k Marešově síni. Před ní, za prosklenými dveřmi, je Objevná chodba, kterou skalníci (dělníci v lomu) v září a říjnu 1950 do jeskyní poprvé pronikali. Marešovu síň nalezli cestou zpět a pojmenována byla po jejich mistrovi. Výzdoba byla brzy po objevu poničena, neboť se předpokládalo, že jeskyně (jako mnoho předešlých) budou odlámány. Zachovaly se jen zoubkované záclonky a žebrovité krápníky na převislé stěně. Několika schodišti klesá návštěvní trasa okrajem rozlehlého Kuklova dómu až k 27 m hluboké Letošníkově propasti. Dostala jméno jednoho z prvnívh průzkumníků, který se v ní zranil (nestačila mu délka lana). Od propasti se schází do návštěvního okruhu Staré chodby, jejíž stěny dokládají, že důsledně sleduje ukloněné rozhraní mezi koněpruskými a suchomastskými vápenci.

(1) Pohled od Marešovy síně směrem k Letošníkově propasti, vlevo točité schodiště do svrchního patra.

Koněpruské jeskyně - Proškův dóm

Uměle proražený tunel přivede návštěvníky od Letošníkovy propasti do největší prostory Koněpruských jeskyní - Proškova dómu. Jeho vstupní bránu zdobí světová rarita - koněpruské růžice. Koralitové agregáty, v příčném řezu koncentrické stavby, místy s makroskopicky viditelným opálem, patří k nejmladším partiím nejstarší generace sintrů v jeskyních. Stalagmitům na počvě vévodí mohutný, částečně rozpadlý, největší stalagmit v Čechách. Stropy dómu zdobí stalaktity a sintrové náteky, pod vysokým krápníkovým komínem zvaným Proscénium je sintrové Leknínové jezírko. V tomto dómu a v sousedních prostorách byly nalezeny četné kosterní pozůstatky pleistocenních zvířat, i kosti a nástroje člověka.

Koněpruské jeskyně - Pustý a Petrův dóm, j. Petrboka

Podél bloků mohutného závalu, pokračuje chodník do Pustého dómu. Zde je vystaveno několik kopií kosterních nálezů, mimo jiné horní část lebky srstnatého nosorožce (stáří cca 13 000 let), obratle, žebra, úlomek mozkovny a spodní čelist člověka typu Homo sapiens sapiens (stáří cca 13 000 let) a část spodní čelisti opice makaka (stáří cca 650 000 let). Pár schodů vzhůru vede do Petrova dómu s barevnými vrstvami suchomastských vápenců a černými manganovými povlaky a opět klesá do Petrbokova dómu. Prostora překvapí vysokým a členitým stropem, vzniklým na křížení neptunické žíly s příčnou tektonickou poruchou. Z jednoho z komínu vytéká mohutná sintrová kaskáda.

Koněpruské jeskyně - Svrchní patro, Mincovna

Návštěvní okruh se vrací do Kuklova dómu, z něhož ocelové točité schodiště přivede návštěvníky do svrchního patra - Mincovny. V nepříliš rozlehlých, ale vysokých chodbách byla ve středověku tajná penězokazecká dílna. Nálezy z výzkumů jsou uloženy v Národním muzeu v Praze. Zde zůstaly jen stopy po ohništích, znovuodkrytý tajný vchod penězokazů a kopie některých nálezů.

(1) peníz z penězokazecké dílny, stálá expozice berounského muzea (v legendě je psáno že jde o vládní minci, jinde se dočteme že byl padělán husitský haléř (J. Čáka, Hornické tradice v Brdech))
(2) Velké kalcitové polokulovité výrůstky s koncentrickými přírůstkovými vrstvičkami, tzv. růžice, jsou místy prokřemenělě a patří k nejstarší výzdobě Koněpruských jeskyní, stálá expozice berounského muzea
(3) excentrické krápníky, stálá expozice berounského muzea
(4) Neptunické žíly se vyskytují v koněpruské oblasti. Jsou to vertikální rozsedliny V-Z směru mocné 2cm až 20 m. Mohou být hluboké až 100 m. Vznikaly v podmořském prostředí, byly mnohonásobně rozevírané a vyplňované shora sedimenty. (expozice berounského muzea)

Zlatý kůň

Vrch Zlatý kůň (475 m.n.m.), kterým prostupuje systém Koněpruských jeskyní, tvoří vápence spodního a středního devonu. Jsou to zejména masivní spodnodevonské organodetritické vápence koněpruské útesového charakteru staré až 410 milionů let, které se usazovaly v mělkém teplém moři. Tvořily korálový útes, který byl osídlen více než 500 živočišnými druhy, což dokládá mimořádné množství zkamenělin. Na cca. 3,8 milionů let byl útes ostrovem, po jehož opětném ponoření pokračovala sedimentace usazováním vrstevnatých kalových organodetritických vápenců suchomastských. Jak dlouho tato sedimentace probíhala? Pravděpodobně kolem 25 milionů let. Ve vrcholových partiích Zlatého koně se zachovaly vápence akantopygové. Severní svah kopce ostře ohraničuje výrazná geologická porucha (spatřitelná např. na Kobyle) - očkovský přesmyk. Po něm byly při variském vrásnění přes mladší devonské vápence nasunuty starší horniny siluru - vápence, břidlice a diabasy. V řadě lomů na svazích Zlatého koně je už od středověku těžen zejména mimořádně čistý (vysokoprocentní) koněpruský vápenec.

Území Zlatého koně bylo ve středověku souvisle lesnaté. Odlesnění a intenzivní pastva koz, ovcí i hovězího dobytka měly za následek ústup původních rostlinných společenstev a šíření teplomilných a suchomilných druhů rostlin.

(1) Jedná se o 250 m dlouhý, 130 m široký a 15-35 m vysoký stěnový lom, ve kterém byly lámány koněpruské a slivenecké vápence pro výrobu vápna a vápenec nazývaný mydlák jako cementářská surovina. Jednalo se pravděpodobně o velmi starý lom, nazvaný podle svého provozovatele. V 70. letech 19. století byl zakoupen Adamem Tomáškem, na přelomu 80. a 90. let 19. století pak lom koupila Akciová společnost pro výrobu vápna. Po zprovoznění úzkorozchodné dráhy KBK byla před lomem zbudována nakládací rampa. Na konci 30. let 20. století byl Houbův lom spojen s lomem Zlatý koník. Krátce poté byly oba lomy opuštěny. Lom Zlatý koník byl znovu uveden do provozu v roce 1948, těžba však trvala jenom dva roky, protože v severní stěně lomu byly objeveny Koněpruské jeskyně (volně podle M. Hejny: Lomy a vápenice v srdci Českého krasu).
(2) Jedná se o stěnový lom, těžily se zde koněpruské vápence. Lom byl otevřen v roce 1882 firmou Max Herget. Do berounské vápenice byl vápenec původně odvážen povozy, ovšem ihned po zprovoznění úzkorozchodné dráhy KBK byl lom napojen na malodráhu cca 150 m dlouhou svážnou drahou. Hergetův lom byl v provozu až do roku 1933, kdy vápenice Maxe Hergeta vyhořela a už nebyla znovu zprovozněna (volně podle M. Hejny: Lomy a vápenice v srdci Českého krasu).
(3) polokulovité otvory vzniklé uvolněním sloupkovitě odlučných růžic, Nová propast na Zlatém koni u Koněprus, expozice berounského muzea
(4) Bílé, polokulovité , slupkovitě odlučné růžice jsou porostlé paprsčitě stébelnatými krystaly kalcitu (tzv. medového sintru). Povrch je tvořen pizolitickými výrůstky. Nová propast na Zlatém koni u Koněprus. Expozice berounského muzea.

Zlatý kůň, infocedule

Není příliš košer uvádět informační cedule z naučných stezek, ale ty v Krasu jsou opravdu dokonalé, fakticky i graficky nádherně ztvárněné. Proč je fotím je i to, že tyto stezky časem podlehnou vandalismu, případně je ochranáři pozmění a já si je tak zachovám.
V roce 2013 zaznamenávám úplnou informačně-cedulovou mánii. Nově vzniká informační stezka Klonk a přibývají další infopanely např. k NATURA 2000 apod.

Bývalá malodráha Králův Dvůr - Beroun - Koněprusy

V roce 1896 začíná se stavbou malodráhy firma Franz Schon a synové, o dva roky později je zahájen provoz na jednokolejné 11,3 km dlouhé trati spojující lomy v Koněprusích a Tetíně s podniky v Berouně a Králově Dvoře. Pod návrším Zlatý Kůň byl navržen tunel dlouhý 246 m.Trať měla rozchod 760 mm, nejmenší poloměr oblouku 60 m, největší stoupání 30 promile.V roce 1899 byla dána do provozu odbočka k Bílému lomu (u Damilu) dlouhá 0,9 km.V roce 1903 byla před tunelem postavena odbočka k nákladišti Císařský lom, dlouhá 0,44 km.Vlivem krize ve 30. letech došlo k zastavení provozu některých lomů. V roce 1936 bylo zrušeno nákladiště Tetín a odbočka k nákladišti Kobyla. V letech 1940 - 42 byl proražen tunel do již jámového Modrého lomu na Damilu.

Ve svých počátcích využívala malodráha dvě lokomotivy, třicet vozů a o její provoz se starala četa jedenácti zaměstnanců. V roce 1939 to potom bylo dokonce 43 zaměstnanců.

Ke konci 50. let se těžba vápence přesouvala do nově založeného velkolomu Čertovy schody (VČS) a dráha KBK postupně ztrácela na významu, zvláště po otevření normálněrozchodné trati ze seřaďovacího nádraží Beroun do VČS. Poslední vlak KBK zde jel o vánocích roku 1962. (volně podle hornictvi.info)

(1) Mostek v prostoru spojovacích tunelů do horních etáží dnešního lomu VČS-západ a současně nedaleko místa, kde končila jedna z větví úzkorozchodné železnice Koněprusy-Beroun-Králův Dvůr. (volně podle Žák, Majer, Cílek) Český kras.
(2) S malodráhou souvisí i nákladní lanovka z Králova Dvora přes Kosov k Císařskému lomu u Koněprus (dnes Čertovy schody). Podkladem mi byly historické letecké mapy ČR (1953) na kontaminace.cenia.cz.
Lom Kosov s Královédvorskou cementárnou spojovala od roku 1911 nákladní lanová dráha. Trasu tvořily dva samostatné úseky. Hlavní trať I měla horní nakládací stanici v lomu Kosov a dolní vykládací na východním okraji cementárny v Králově Dvoře. V souvislosti s rozvojem Císařského lomu u Koněprus byla trať I prodloužena o další úsek z Koněprus do Kosova, který byl zprovozněn 1911 (1917?). Stanice Kosov byla rekonstruována z koncové na průběžnou. Před stanicí Císařský lom vcházela trať do tunelu, ve kterém se nacházela i samotná stanice. V roce 1927 byla lanovka v souvislosti s výstavbou nových provozů závodu ve spodním úseku rekonstruována. Provoz na lanové dráze byl ukončen v roce 1952, likvidována byla postupně od roku 1957 (volně podle článku M.Sýkory z Dráhy 8/2002).

Čertovy schody

V knize "Esoterické čechy, Morav, Slezsko" od Vodkolka a Kuchaře mne zaujal následující citát: „Je zajímavé, jak se k posvátnému okruhu (Zlatý kůň) chováme dnes. Samo centrum jsme již téměř zlikvidovali. V době, která ztratila svůj posvátný rozměr, nemáme úctu k ničemu. Zlatý kůň se stal děsivým kráterem. Velkolom příznačně nazvaný Čertovy schody – že by tu ďábel skutečně stoupal vzhůru? – vše nemilosrdně ukrajuje. Temnoty se obnažují a to, co mělo být ukryto, se zjevuje. To nejsou příznivá znamení. Ale doba betonová si žádá své... “

(1) pohled přes obec Koněprusy na masiv Zlatého koně, zřetelný zlom zapříčinil bývalý Císařský lom, dnes velkolom Čertovy schody
(2) geopark v botanické zahradě PřF UK, Albertov

Kotýz a Jelínkův most

Pozorný turista může na skalách (silurské a devonské vápence) Kotýzu objevit sloní hlavy, já je např. vidím všude. Jelínkův most je dvojitý vápencový most vzniklý krasovým působením vody.

Kotýz tvoří návrší s plošinou ukloněnou k jihu, lemovanou svislými skalními stěnami do údolí Suchomastského potoka. Stěny jsou typovou lokalitou vápenců kotýských (lochkov). Na rozdíl od Zlatého koně je Kotýz, zejména díky nezájmu o kotýské vápence, přírodně a morfologicky mnohem zachovalejší. (Hromas, Jeskyně, 2009)

Hradišti Kotýz byl v 19. století přičítán velký historický význam. Jeho neslovansky znějící jméno budilo pozornost romanticky orientovaných badatelů a historických nadšenců, kteří jej ztotožňovali s keltskou bohyní Kotys (galskou Eponou), vyobrazovanou zpravidla na koni. Tyto domněnky zdánlivě podporoval i název celého skalního masivu Zlatý kůň. Název Kotýz však s dobou Laténskou, spojovanou s keltským etnikem, nejspíše vůbec nesouvisí – začal se používat až v 19. století a do té doby byla lokalita známa pod německým názvem Tugberg. První archeologické výzkumy na Kotýzu proběhly už ve druhé polovině 19. století a v první polovině 20. století. Stopy osídlení vrchu pocházejí z doby bronzové, doby halštatské a raného středověku (9. století). Lepšímu dochování archeologických struktur zabránila eroze vrcholové plošiny, která odnesla většinu povrchových vrstev, známy jsou tak spíše ojedinělé nálezy keramiky. Dochované opevnění nebylo dosud podrobeno archeologickému výzkumu, a proto zatím nelze určit, v jakém období byl areál ohrazen. Od 20. let minulého století zkoumali archeologové také jeskyně na skalnatých srázech Kotýzu, v nichž byly nalezeny unikátní doklady z období mladšího paleolitu, neolitu, eneolitu, doby bronzové a železné. Opevněná plocha dosahuje asi 5 ha, hradiště tedy patří spíše k menším. Dochovaná délka opevnění činí 430 m u vnějšího a 110 m u vnitřního valu. (M. Kuna: Archeologický atlas Čech)

(1) tzv. sloní hlavy
(2) Rytina kozorožce na břidlicové destičce z Děravé jeskyně je nejznámější magdalénienskou rytinou z oblasti Českého krasu (J. Hromas, Jeskyně)
(3) Nedaleko Jelínkova mostu, v místech bývalého pravěkého hradiště na Kotýzu, roste skupina několika mladých stromů jeřábu krasového (endemit Českého krasu, popsaný v roce 1984, vznikl samovolným křížením jeřábu muku a břeku). Jejich věk je asi 40 let (leták AOPK).
(4) Jelínkův most - pro malé děti na české poměry relativně nebezpečné místo
(5) Jelínků most - menší dvojitý skalní most, překlenující zhruba 8 m hlubokou puklinovitou prostoru s ukloněným dnem v jižní hraně Kotýzu, vzniklou na zkrasovělé mocné kalcitové žíle. Nese jméno archeologa Břetislava Jelínka.
(6) Skály u Kozí díry nad Suchomastským potokem (Monografie Hořovicka a Berounska)

Axamitova brána

Axamitova brána je největší skalní brána (vznikla propadnutím stropu velké jeskyně) v Českém krasu s propasťovitou jeskyní Ve vratech, jde o významnou archeologickou lokalitu, kterou popisuje V. Krolmus v roce 1834, od té doby je nepřetržitě zkoumána.

(1) Pramen pod Havlíčkovým mlýnem. Na krasový pramen s pitnou vodou je vázán vznik sladkovodních vápenců-pěnovců. Tyto světlé pórovité horniny vznikají vysrážením uhličitanu vápenatého při uvolňování oxidu uhličitého z hydrogenuhličitanu vápenatého rozpuštěného ve vodě za spolupůsobení mechů a játrovek.

Na Voskopě

Komentáře (připomínky čtenářů):

Zatím není vložen žádný příspěvek

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu:



www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info