logo

Koníček

Tato kapitola se zabývá hřebenem Koníčka. Mapičku můžete zvětšit kliknutím myši, stejně jako další obrázky níže.

mapka

Koníček

Vrch byl pojmenován po skalním útvaru na svém vrcholu, který připomíná koňskou hlavu; ještě v roce 1648 se vrchol jmenoval Kůň a až v 18. století byl název pozměněn na současný (1763-1767 Konischek Berg - I. vojenské mapování, 1839 Konicek - Stabilní katastr, 1842-1847 Koniczek B. - II. vojenské mapování, 1877-1879 Koníček - III. vojenské mapování).

(1) daroval Čeněk

Koníček, vrcholové skály

Vrchol Koníčku je tvořen torem - pyramidální skalou, jehož jedna část připomíná hlavu koně (skalka Koníček), druhá potom věž či komín (skalka Komín), odtud se táhne mrazový srub s osypy. Geologové místní horninu klasifikují jako slepenec ohrazenického souvrství, které náleží do středního kambria.

(1) daroval Čeněk
(2) Za geodetickou tyčí skalka Komín, vlevo potom skalka Koníček

Koníček, bučina

Během stoupání z Ohrazenic si můžete všimnout na Brdy v současné době netypického listnatého lesa, převážně kyselé bučiny. Dříve to byl pravděpodobně nejhojnější typ lesa. Zbytek původního smíšeného porostu brdské krajiny na Koníčku zachránil lesní inspektor Leopold Anger za svého působení v Jincích (1907-1917). Území dal oplotit před zvěří, aby zaručil přirozené zmlazení tohoto kusu ráje. (podle článku Vrchní lesní rada Leopold Anger, Gustav Novotný, Minulostí Berounska 3)

Koníček, ostatní

(1) Základové patky vojenské pozorovací věže. Vhsb.cz uvádí, že podle zbytku letopočtu na jedné z betonových patek a dobové literatury, vojenská pozorovací věž (rozhledna) byla poblíž vrcholu Koníčka postavena v roce 1931. Rozhledna byla zrušena do roku 1948.
(2) skalka v sedle mezi vrchem Koníčka (666 m.n.m.) a zbylými Jineckými hřebeny, díky nové pasece s úchvatným výhledem na křivoklátsko (na fotce např. Točník).
(3) Původně jsem měl mylně zeď za hranici bývalých panství. Jenomže je vedena ve směru kolmém na předpokládanou hranici panství - viz. moje mapa. Vysvětlení jsem získal od ing. Pernegra - ve 2.pol 19. století existovala rozsáhlá obora ve středu hořovických lesů, jejíž plot byl z větší části dřevěný, ale v této svažité lokalitě kamenný.
Pozn.: Vojtěch Dyk ve svých pamětech uvádí, že na Hořovickém panství byla jedna obora pro vysokou a jedna pro daňčí zvěř - Krejčovka. Obora na vysokou byla v roce 1889 otevřena úplně a plot byl zpracován na dřevěné uhlí. Obora na daňky a černou zvěř byla nadále ponechána.
(4) V archivu Hořovického velkostatku (SOA Praha) jsem nalezl mapičku Revier Thiergarten (spojitost s předchozím snímkem zdi od obory).
(5) Ač nejsem geolog, půjde na 99% o slepenec.
Z knížky Geologická paměť krajiny (Kukal, Němec, Pošmourný) přenáším v mírně zjednodušené formě pojednání o slepencích v Brdech (teprve podle výše uvedené publikace jsem si konečně dokázal představit vznik této horniny): Ve starohorách (před 700 miliony let) se v hlubším moři ukládaly droby a jílovité břidlice. Na konci starohor pronikaly horké roztoky horninami a v puklinách z nich krystalizoval žilný křemen. Kadomská orogeneze na konci starohor rozlámala horniny včetně naší žíly a zdvihla kru do horských výšek. Podobné vývyšeniny jsou snadno zbroušeny erozí, zvláště když je na to dost času. A času bylo dost, několik desítek milionů let. Eroze byla rychlá, až několik centimetrů za rok, takže za miliony let mohlo být sneseno i několik kilometrů hornin. Eroze byla samozřejmě výběrová, odolaly jí buližníky, spility a další pevné horniny.Křemenné žíly, i když jsou též odolné, nebyly tak mohutné, aby se nerozpadly. Takže z naší žíly zbyly ostrohranné kusy křemene, možná bloky, možná balvany. Ty se nahromadily v suti na úpatí srázů. Jelikož bylo chladné počasí, mráz trhal bloky na menší kousky a ty menší bloky se dostaly do toků divočících řek. Ostrohranný blok se v řece pomalu omílal a jeho hrany se zaoblily. Po milionech let se dostáváme do spodního kambria. Na dnešním Příbramsku a v Brdech byla souše, z kadomského horstva, již dost zarovnaného, se v chladnějším polosuchém podnebí splachoval klastický materiál do kotlin. Na povrchu souše se tvořila pouštní dlažba z odolných hornin, bloků, balvanů a valounů. Zvětrávání, jež trvalo mnoho tisíciletí, zachovalo jen ty nejstabilnější horniny - křemenné, kvarcitové a buližníkové valouny, případně ty nejtvrdší porfyrity. Po jílových břidlicích a fylitech nezůstaly ani stopy. Mohly se zachovat i nějaké valouny drob, ale ne mnoho. Všechen ten materiál byl splachován vodními přívaly do kotlin, které se podobaly dnešním mezihorským depresím. S takovými přívalovými dešti se dostal do kotliny i náš křemenný valoun. Zmenšil se odíráním při transportu a jeho hrany se zaoblily. Nad ním se kupily další hromady štěrku a písku, až se jich navršilo několik stovek metrů. Hmotnost nadloží a trochu víc tepla způsobily, že byl valoun přitmelen k ostatním a stal se součástí slepence. Pozn.:Tenhle proces je pro mne tedy vrcholně obtížně představitelný. jelikož v něm převládaly křemeny samotné a i další horniny tvořené hlavně křemenem, jako třeba buližníky, říkáme mu křemenný slepenec. Nyní mu bylo souzeno odpočívat ve slepencovém objetí několik desítek milionů let. Mezitím zalilo Příbramsko a Brdy moře a na slepencích se uložily jílové břidlice s trilobity a jinou faunou. Pak moře ustoupilo a na slepenec se znovu navalily říční štěrky a písky. Již během sedimentace slepenců a pískovců, ale hlavně po ní se vylévaly vulkanické horniny, jelikož se jim otevřela přívodní cesta z magmatického krbu až k povrchu. Lávy ohřály podložní slepence a ještě o trochu více je zpevnily. Tektonické pochody při sopečné činnosti však nadělaly v celé hornině i ve valounech trhlinky. Celé masivní polohy slepenců a pískovců rozpukaly a deformovaly se.Po milionech let se valoun ve slepenci dostal do ordoviku, sopečná činnost pokračovala a zemská kůra také nebyla nejklidnější. Vrstvy kambrických slepenců se prohnuly, změnila se krajina-kde byly sníženiny, udělaly se hřbety. Ordovické moře nebylo ani velké, ani hluboké, takže náš valoun ve slepenci zůstal na souši, dost vysoko nad mořskou hladinou. Nevyhnul se zvětrávání a podařilo se mu osvobodit z tmelu pevného slepence. Dešťové přívaly jej spláchly do ordovického moře s mnoha dalšími. Náš sledovaný křemenný valoun se zmenšil a ještě více zaoblil. Valoun se spolu s pískem a jílem uložil na dno ordovického moře. Usadily se na něj další štěrky, písky a jíly, a když byl pohřben pod stovkami metrů nadloží, zpevnil se s dalšími kolegy na slepenec. Ve slepenci byly s valounem starohorní horniny i vulkanické horniny z blízkého okolí. Objevila se i fauna, sem tam nějaký ramenonožec a trilobit. Celý ordovik se na něj valily další písky a jíly, až jich bylo na dva kilometry. V takové hloubce stoupla teplota na více než 50 stupňů Celsia. Slepenec se měnil, nestabilní materiál se rozpadal, překrystaloval, valoun však vydržel. Poté došlo k pohybům zemské kůry, dno pánve se zdvihalo a vztyčilo horstvo, zvané variské. To ovlivnilo všechny sousední horniny. Silurské a pak i devonské moře zmizelo a slepenec se ocitl opět na souši. Ordovický slepenec byl zohýbán, protnut zlomy a valoun z něho vypadnul. Z velehorských výšek byl přívaly spláchnut do permského náplavového kuželu. Opět se na něj nanesly písky i jezerní jíly. S kousky granitových úlomků se znovu stmelil ve slepenec, tentokrát již zcela drobnozrnný. Eroze snižuje variské velehory, valounek se zmenšuje v křemenné zrno, které v křídě sedimentuje na dně moře v rozpadavý křemenný pískovec. Po ústupu křídového moře pískovec finálně zvětrává na písek.

Hřeben

Nejvyšší vrchol tzv. Jineckých hřebenů je někdy označován názvem Hřeben (720 m.n.m.). Zde nalezneme různě staré pozorovatelny, ze kterých spolehlivě uvidíme na dopadovku Brda, a s pomocí dalekohledu i na Tok a Jedlinu (Jordán). Kóta 689 m.n.m. mezi Hřebenem a Koníčkem se někdy pojmenovává jako Komín.

(1) Výhled z Jineckých hřebenů (pozorovatelny) na Tok (vzdálenější dopadovka) a na Brda (bližší dopadovka)
(2) V Brdech obecně občas nalezneme zbytky po milířích, na severním úbočí Jineckých hřebenů jsem jich však zatím viděl nejvíce.
(3) Fotografováno odněkud z úbočí Komína směrem na sever, patrný je Velíz vlevo a Krušná hora vpravo. Kaštany uprostřed by se snad mohly nacházet někde mezi Krejčovkou a Hrachovištěm?
(4) Skalka poblíž sedla Hřeben - Pec.

Kančí zub

Na Kančím zubu je umístěna "podvrcholová kniha", kam samozřejmě nevyšplhám (na lezci.cz mi potvrdili že jde opravdu o tuto skalku, ale kdyby tam některý ctihodný návštěvník vylezl, rád se nechám poinformovat).

Pec

Vystrkov

(1) Výhled z Vystrkova, vpravo se pne hřeben Koníčku, uprostřed na horizontu je na fotogafii neznatelná věž na Sádce
(2) Výhled z úbočí Koníčka na Vystrkov, vlevo od něj vidíme typickou siluetu Plešivce se sutí na Čertově kazatelně

Komentáře (připomínky čtenářů):

Od: pavel  (2013-05-14 20:58:58)
Pro pana Kužela: Sice asi se zpožděním, ale přeci:
Pásmo pozorovatelen na Jineckých Hřebenech, vč. zde vyfotografované jedné z nich pochází z různých období, první již z první republiky. Ani v jediném případě se nejedná o "partyzánské pozorovatelny", ale o regulérní pozorovatelny vojenské, zbudované na vhodných místech pro sledování výsledku cvičných střeleb ve zdejším vojenském újezdu, který se datuje už od roku 1927.
(Pokud máte v úmyslu psát o partyzánech v Brdech, doporučuji krajní opatrnost a raději se vystříhat "díla" Čestmíra Amorta. Ono to v Brdech (a zvlášť v těch Středních) nebylo s partyzány zas tak "horké".

Od: Karel Kužel  (2012-11-16 22:18:21)
Dobrý den, pracuji na projektu Paměť národa (www.pametnaroda.cz) a rád bych použil obrázek partyzánské pozorovatelny - Hřeben. Prosím, sdělte mi, zda a za jakých podmínek smím obrázek použít.
S pozdravem,
Karel Kužel

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu:



www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info