Králova stolice

Kapitola se věnuje bývalé oboře Králova stolice. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Králova stolice

Při prodeji dobříšského panství Brunovi Filipu, hraběti z Mannsfeldu, nejvyššímu lovčímu a sokolníku v království českém, v roce 1630 si český král i pro své dědice vyhradil právo lovu na červenou (jeleni a daňci) a černou zvěř (divočáci) v dobříšských lesích. V roce 1709 dal Karel František Adam Antonín Mansfeld pátrat v deskách zemských, zdali některý z císařů, jakožto králů českých, onu královskou výjimku zrušil, ale marně. Aby tedy bylo ze strany Mansfeldů vyhověno této královské výjimce, byla pro červenou zvěř (v roce 1766?) v sousedství Staré obory zřízena obora Královská stolice. Rozkládala se od vrcholku Aglaia až k Mokrovratům, ohraničovala ji hradba 18 km dlouhá a dodnes jsou zde zbytky pilířů původního ohrazení z roku 1766. V centru obory stával altán z březových kmenů (dnes v jiné podobě obnovený), kolem kterého byl kruhový průsek a šest paprskovitých průseků od altánu k okrajům obory. Jméno dostala obora po výšině, kde se podle pověsti zastavovali k občerstvení na honu již čeští králové. Pravděpodobně posledním královským návštěvníkem obory byl v roce 1879 tehdejší korunní princ Rudolf, který se zde zúčastnil jako český králevic velkolepého honu. Právo českých králů k lovu červené a černé zvěře v dobříšských lesích bylo zapsáno v Deskách zemských až do roku 1927, kdy bylo zrušeno.

Černá zvěř pak byla chována v revíru chouzavském až do roku 1856, kdy byla tato obora zrušena.

(1) depozitář dobříšského muzea
(2) Ohrazení východní části obory tvořily kamenné sloupky s drážkami po stranách, do nichž se upevňovaly dřevěné fošny (ráhna). Právě východní část obory byla určena k pořádání parforsních honů. Obora zde byla rozčleněna paprsčitými průseky a v jejím středu stával dřevěný gloriet.
(3) Pilíř hlavní brány
(4) Lesnická mapa z roku 1882, čím tmavší porosty - tím jsou starší.

Kodetka a Ježovka

Původní ohrazení obory Králova stolice, o délce bezmála 19 kilometrů, zabralo podstatnou část území dobříšských lesů. Topografii území přerušovala komunikace vedoucí z Prahy do Dobříše, která oboru rozdělovala na dvě části. Na každé straně při ohrazení zmíněné komunikace stál jeden správcovský dům, označený jako Kodetka untere (dolní) a Kodetka obere (horní), správci zajišťovali průjezd oborou a starali se o zamezení úniku zvěře do volné přírody.

(1) V severovýchodní stěně opuštěného jámového lomu vystupují sedimenty střední části štěchovické skupiny (dříve pospilitová serie) barrandienského svrchního proterozoika. Jde převážně o středně zrnité droby vystupující v lavicích několik m mocných. Jen vložky tvoří prachovce a břidlice, případně též jemnozrnné, či hrubozrnné droby. Vrstvy mají směr 80 stupňů, úklon 55 stupňů k JV (lokality.geology.cz).

Tušima

Tušima, Tušimské rybníky - zatím jsem nenarazil na poutníky, kteří by tato jména používali. V době mého dětství největšímu rybníku trampové říkali Ontario.

Kolomazná pec

Zhruba v půli cesty mezi Dolním Tušimským rybníkem a zastávkou Mokrovraty se v rovinaté placce zvedá mírný kopeček s vykutaným dolíkem. Chytřejší brdimeni z Brdských listů k této lokalitě uvádějí: Stavitelé pece využili přirozený výchoz břidličnaté horniny a vyhloubili v něm pracovní prostor jámovitého či trychtýřovitého tvaru o maximálním průměru kolem 6m. Tento trychtýř je podsednutý malou štolkou, širokou zhruba 1m a svažující se nikoliv od středu směrem ven, jak by bylo obvyklé, nýbrž směrem právě opačným. Z této pece tedy dehet neodtékal samovolně, byl s největší pravděpodobností vytahován v nádobách obsluhou, a to právě zmíněnou chodbičkou, dlouhou zhruba 8m. Zatímco podobné milíře postavené “na špičku” jsou popsány v literatuře jako tzv. “dehtařské milíře” a byly nejspíše poměrně běžnou primitivnější alternativou ke skutečné dvouplášťové peci, nahrazení výtokového kanálku svažující se štolou je raritou. Ve vnější stěně tělesa pece se nachází urovnaná cca 5 m dlouhá plošinka, na které pravděpodobně stál přístřešek pro obsluhu. Nikde na obvodu pece však nenajdeme žádné čelestny ani jiné otvory pro přikládání, stejně tak chybí, přinejmenším na povrchu, keramické střepy a kameny prošlé extrémním žárem (kromě tu a tam viditelného zčernání od ohně). Pec není doposud datována, ale podle výskytu úlomků precizně tvarovaných cihel a stupně zachovalosti terénního reliéfu lze usuzovat, že se jedná o zařízení novověké, nikoliv středověké. Na základě všeho výše uvedeného lze tedy vyslovit teorii, že u Mokrovrat bylo vybudováno za důvtipného využití terénních podmínek mírně atypické zařízení, které bylo v principu dehtařským milířem, avšak podle místní tradice bylo a stále je nazýváno kolomaznou pecí.

Komentáře (připomínky čtenářů):