logo

Kuchyňka

Tato kapitola se zabývá nejvyšší oblastí Brdských hřebenů - velekopce Písek (Písky), Kuchyňka, Studený vrch a Velká Baba. Mapičku můžete zvětšit kliknutím myši, stejně jako další obrázky níže.

mapka

Studený vrch

Studený vrch je druhým nejvyšším kopcem brdských Hřebenů. V Dobříši a na Rosovicku vrchu říkají Baba, kolem Hostomic se vrchu říká zkráceně Studený. Díky dobrému rozhledu zde československá armáda vybudovala začátkem dvacátých let 20. století třípatrovou triangulační věž prvního řádu. V roce 1939 se protektorátní vláda rozhodla stabilizovat body prvního řádu výstavbou zděných měřických věží, věž na Studeném vrchu byla stavěna v roce 1940-1942. Sedmiboká věž je vysoká 17,5 metru, kámen byl použit z místních zdrojů (řevnický pískovec, dřívější název je drabovský křemenec). Z jejího vrcholu je díky přerostlým stromům omezený výhled. Má šest poschodí a sklep, kde jsou ještě stále umístěny měřící body. Věže se ujalo sdružení TSSB (Turisté severních svahů Brd).
Otevírací doba rozhledny podle místního poutače (stav rok 2014)
duben-září 10-17 o víkendech
říjen 10-15 o víkendech
info: 606436893
Rozhledna má svoje webovky: www.rozhlednastudenyvrch.estranky.cz

(1) z úbočí Studeného vrchu lze najít průhled na hostomickou kotlinu, lze spatřit i hájovnu Jelení Palouky (2)
(3) Kříž je pojmenován po sv. Ivanovi. Původně byl oplocen nízkou čtvercovou zahrádkou o rozměrech asi 4x4 m, v jejíchž rozích stály vysoké listnáče. Na svislém břevně kříže byla připevněna otevřená schránka s dřevěnou soškou světce, vysokou asi 40 cm. Podle pověsti zde odpočíval poustevník sv. Ivan při svém putování po lesích, žijící údajně v 9. století v dnešním Svatém Janu pod Skalou. Křižovatce, u níž kříž stojí, se říkalo „U Ivana“ a zastavovala se tam ještě po 2. světové válce procesí vesničanů z okolí Hostomic, kteří putovali na Svatou Horu u Příbramě. V 60. letech minulého století se zahrádka kolem kříže rozpadla a schránka se soškou zmizela.

Studený vrch - těžba železa

Na úbočí Studeného vrchu nalezneme louku místně zvanou Baba, kde je terén silně poznamenán historickou těžbou železných rud. V okolí areálu Baby se od druhé poloviny 17. století těžila železná ruda – krevel, i když písemné zmínky o obyvatelích areálu jsou až z pozdější doby. Lokalita byla obydlena lesníky nejméně od první poloviny 18. století. Osovská matrika narozených píše, že se v roce 1730 narodila Magdalena Schilingerová, dcera lesníka Františka Schilingera a Anny z Rudy, území dobříšského – v latinském originále ex Ruda, teritorio Dobrischensi. Název Ruda se pro areál běžně užíval v 18. a 19. století a ojediněle ještě v první polovině minulého století na Hostomicku. Dobříšské lesy, v nichž areál leží, byly až do roku 1630 královským majetkem. Ferdinand II. prodal Dobříš nejvyššímu císařskému štolmistrovi a falkenmistrovi hraběti Brunovi z Mannsfeldu. Od té doby po tři století patřil až do roku 1942 areál nepřetržitě k rozsáhlému vlastnictví dobříšských Colloredo-Mannsfeldů, které bylo sice ve dvacátých letech minulého století poněkud zmenšeno nedokončenou pozemkovou reformou, ale to se zdejšího areálu nijak nedotklo.

Železnorudné ložisko Studený vrch - Baba jv. od Hostomic představuje po ložisku Mníšek pod Brdy - Skalka druhé největší ložisko ordovických železných rud na území Hřebenů, dobývané souvisle od údolí potoka Chumavy přes j. úbočí Studeného vrchu (660 m) až k lesní silničce - trnovské cestě a bývalému cechhausu Baba na VSV na celkovou vzdálenost cca 2 km. Bylo těženo od poloviny 17. století, intenzívně pak v 19. století. Ložisko směru ZSZ - VJV se sklonem 45 - 50 stupňů k SSV je sleduje svrchní část vulkanické facie šáreckého souvrství o mocnosti kolem 7 m a směrem po úklonu poměrně rychle vykliňuje. Hlavní poloha Fe rud o mocnosti do 3 m (nejčastěji 1.8 - 2.5 m) je tvořena oolitickou hematitovou rudou místy s příměsí chamositu, s čočkami masivního limonitu, goethitu nebo hematitu a fosforitu. Podle minerálního složení rudy obsahují nejčastěji 24 - 26 %, místy 40 - 50 % Fe. Mocnost ložiskového horizontu s dílčími polohami Fe rud činí 20 - 30 m. Na hřbetu Studeného vrchu (s. od výchozu sedimentárních Fe rud) byl povrchově těžen limonit ze zvětralin paleobazaltové žíly s. - j. směru. Ve stabilním katastru z let 1824 – 1843 je jjv. od Studeného vrchu vyznačena pouze Simony Schacht, resp. Simon und Juda Schacht, později Hieronymus Schacht s povrchovými objekty. K obnově dolování dochází po roce 1867, kdy je ložisko otevřeno štolou Perlavka. Situaci dobývacích prací z 19. století na j. úbočí Studeného vrchu později dobře dokumentují zejména dvě kolorované mapy - Tagkarte Fürst Colloredo Mansfeld´schen Eisensteinbergbaues in Baba z roku 1869 a Přehledná mapa starých důlních děl se štolami perlavskou, Aglai a Černou štolou a se šachtami čís. I až X z roku 1895. Ložisko bylo podle mapové dokumentace dobýváno ve třech hlavních úsecích a čtyřech hloubkových horizontech - od Z k V horizont Perlavské štoly, patra Perlavské šachty, štoly Aglaia a Babské (Kateřinské) štoly. Západní úsek byl na vzdálenost 500 m v úrovni dvou pater otevřen od potoka Chumavy slednou Perlavskou (Prdlavskou, Prlavskou) štolou se šachtou Perlavka a Těžným komínem. Ve středním úseku se nacházely vzájemně nepropojené šachty Aglaia se štolou, šachta II a Černá šachta se štolou. Halda a zářez ústí štoly Aglaia jsou dodnes patrné při lesní cestě od Perlavské štoly pod Studený vrch (v poloze Na Rudě). Nejintenzivněji dobývaným úsekem byl v. úsek Kateřinského cechu v délce cca 750 m. Hlavním důlním dílem byla šachta Kateřina o hloubce 41 m s Kateřinskou (Babí, Babskou) odvodňovací štolou raženou do j. svahu vrchu Studený v délce 300 m, západněji ležící šachta Jeroným (Hieronymus, dříve Simony) a dalších šest těžných šachet v okolí. Mezi ústím štoly a šachtou Kateřina se nachází 20 m hluboká Větrací šachta a Nová úklonná jáma. Vytěžená Fe ruda byla upravována v nedalekém prádle a povozy odvážena do Staré Huti u Dobříše. Jednotlivá důlní díla byla v celé délce ložiska na povrchu propojena starou báňskou cestou. Přes značný horizontální rozsah ložiska dobývací práce probíhaly jen do úklonné hloubky maximálně 40 - 50 m pod povrchem, a to ve formě až osmi dílčích pater propojených řadou komínů (sýpů). Ve starší etapě (v 1. polovině 19. století) probíhala těžba Fe rud na výchozu ložiska i povrchovými dobývkami. Těžba rudy pro huť a železárnu ve Staré Huti u Dobříše byla ukončena počátkem 20. století. (Litochleb: Ložiska a výskyty nerostných surovin na území brdských Hřebenů a v jejich okolí)

Na začátku 2. světové války se firma Eisenindustrie Geselschaft (Pražsko-železářská společnost) snažila obnovit těžbu železné rudy, ale neúspěšně. V areálu byla vyražena štola asi 300 metrů dlouhá, která směřovala pod úhlem 30 stupňů přibližně pod Štajgrovnu. Protože nebyla nalezena dostatečně bohatá železná ruda, byla štola v roce 1941 uzavřena a vchod do ní zakryt šikmou betonovou deskou. Po provedeném průzkumu v 50. letech 20. století zde byly vyčísleny zásoby chudých Fe rud na 1.5 milionu tun. Zpracováno převážně podle informací uvedených na rozhledně a podle dat Geofondu.

(1) Severozápadně od jediné dodnes stojící budovy - Maštale nalezneme zbytky tzv. Štajgrovny. Zděná budova ze starohuťských strusek byla postavena asi před 150 lety. Stejně jako všechny ostatní stavby v areálu měla dřevěnou šindelovou střechu. Byla určena pro vedoucího zdejších dolů (štajgra čili šichtmistra). Po zrušení dolů na začátku 20. století se sem v roce 1914 nastěhoval hajný z původní hájovny, která v roce 1914 vyhořela. Zde hájovna vydržela do roku 1947, kdy byla postavena nová hájovna nad Malým Chlumcem. Severně od Štajgrovny se nacházela neomítnutá stavba z kamene a červených cihel, nazývaná havírna.Je o něco mladší než Štajgrovna. V době, kdy se v okolí v 19. a začátkem 20. století dolovalo, to byla ubytovna havířů, kancelář a sklad nářadí.
(2) Zděná stavba s klenutým stropem asi 130 let stará, tzv. „Maštal“. Podle názvu zřejmě sloužila k ustájení koní při panských návštěvách, později jako chlév původní hájovny. Od začátku 20. století byla postupně upravována na loveckou chatu. Společně s navazující kůlnou jsou to jediné zachovalé stavby. Jižně od Maštale stávala původní dřevěná hájovna asi z konce 18. století, kde se bydlelo až do začátku první světové války, v červenci 1914 do základů vyhořela. Stavbu dodnes připomínají zbytky klenutého sklepa.
(3) Původně jsem bádal zda jde o vývěr vody z nějaké štoly, ale podle informaci na rozhledně se v areálu nacházely dva rybníčky s dešťovou vodou, které zde byly jediným zdrojem vody. Sloužily pouze k užitkovým účelům, tedy k napájení dobytka, zalévání apod.
(4) Studánka na úpatí Studeného vrchu je vlastně vyústěním (odvodňovací) štoly. Ještě mi není jasné, zda je o tzv. Prádlo. Vytěžená ruda se tehdy nejprve vodou zbavovala zbytků zeminy v Prádle. To byla vodní nádrž o rozměrech asi 7x7 metrů, vyhloubená k tomu účelu pod svahem přibližně 1,5 km jižně od areálu (pokud je to dnešní studánka, vzdálenost neodpovídá), do níž ústila stará odvodňovací štola ze šachet. Přepadem z nádrže odtékala jenom stružka vody, která se dále k jihu ztrácela v lesním porostu. U nádrže byla studánka, sloužící v letech 1915-47 jako jediný zdroj pitné vody pro celý areál.
(5) Do dnešní ortofotomapy jsem vyrovnal historický plánek z roku 1869 Tagkarte Fürst Colloredo Mannsfeld´s EISENSTEINBERGBAUES in BABA. Ústí odvodňovací štoly velmi přesně koresponduje s dnešní studánkou. Jestli zde byla i lokalita Prádlo pro propírání rudy jsem se zatím nedozvěděl.
(6) Širší pohled na celý historický plánek z roku 1869 Tagkarte Fürst Colloredo Mannsfeld´s EISENSTEINBERGBAUES in BABA. Šlo o území zasahují až k Brdlavce (zde Prlavka). Záležitosti roku 1869 jsou vykresleny fialově.
(7) Mapka znázorňuje evidenci hlavních důlních děl (oranžové křížky) a deponií (modré trojúhelníčky) od Geofondu.
(8) Tagkarte Furst Colloredo Mannsfeld Eisensteinbergbaues in Baba, Geofond
(9) Historický podélný řez dolem, Geofond
(10) Důlní díla v trati Studený vrch v Dobříši (Baba), Geofond
(11) Šichtmistrovy palouky (červený kruh) zachycené dronem od Štajgrovny, v pozadí potom Kuchyňka.
(12) Jihozápadní úpatí Studeného vrchu, mezi vrcholem a Brdlavkou, místní název - Na rudě. Na snímku mj. je obtížně viditelná malá zeď skládaná nasucho.

Štel

Štel, Stehl, Kočičí skála.

Velká Baba

K původu názvu hory podle J. Malenínské existují tři různé hypotézy, za nejpravděpodobnější pokládá třetí hypotézu:
1) V. Šmilauer se přiklání k metaforickému užití jména lidí k zachycení podoby.
2) T. Welserová zase spojuje toto oronymum s apelativem babyka, staročesky a nářečně babka = druh javoru. Tento javor bývá často zkřivený a svým tvarem může připomínat starou ženu.
3) Původ oronyma lze dále hledat v praslovanském základu bob (bublina – původně bobľa) a slova od téhož základu mohou znamenat také puchýř. Podle A. Profouse byla Baba pro Slovany v době pohanství zosobněním deštivých mraků, které se svým tvarem mohly podobat staré sehnuté ženě. Název tohoto mraku pak mohl přejít i na horu. Možná se tedy jedná o starý pohanský název pro kopce, které byly zasvěceny bohyni deštivého mračna – Bábě. Z praslovanského základu uvedeného pod bodem tři nejspíše také pochází termín bába, který má v ruštině význam bažina, močál nebo bažinaté místo. V ukrajinštině se pak tohoto termínu užívá dokonce ve významu sněhová závěj nebo kulatá hrudka hlíny. Pojmenováním báby bývají také označovány tzv. smírčí kříže, které bývaly vztyčovány jako symbol a výraz pokání za spáchaný zločin – vraždu nebo těžké ublížení na těle.
(volně podle M. Mackovičové: Oronymie Brdské vrchoviny)

Fabiánovo lože či Fabiánova postel mohla inspirovat Karla Jaromíra Erbena k napsání básně Záhořovo lože.

(1) Pozůstatky po těžbě železné rudy z 19. století v oblasti mezi Velkou a Malou Babou. Severovýchodním pokračováním ložiska Písky - Komorsko je rudní čočka mezi kótami Velká Baba (614 m) a Malá Baba (564 m) j. od Hostomic a bývalé podbabské huti ze 17. století. Výchozové partie maximálně 2 m mocné rudní čočky, přeměněné v hematit a limonit, byly povrchově těženy od Velké Baby na JZ až do údolí Chumavy na SV do vzdálenosti cca 800 m. V roce 1769 byl na Malé Babě (Babce) otevřen nový důl. Na sz. úbočí Malé Baby je uváděna stará štola II (mapový server ČGS - Geofond Praha). Primární rudou jsou pevné šedé nebo narůžovělé pelokarbonátové břidlice s hojnými shluky sideritových nebo chloritových ooidů. Zrudnění je vázáno na šárecké souvrství nad vulkanickým komplexem (tufy) a od nadložních skaleckých křemenců je odděleno polohou šáreckých břidlic. (Litochleb: Ložiska a výskyty nerostných surovin na území brdských Hřebenů a v jejich okolí)
(2) Lokalita pod Fabiánovým ložem, tenhle systém rokliček zřejmě taky pochází z doby těžby železné rudy.

Chumava, Brdlavka

Brdlavka mohla vzniknout vývodem důlních vod (Prlavka Stollen).

(1) Místní tajný zdroj mi o přehradě vypověděl: Na začátku devadesátých let započala výstavba nádrže s cílem zadržovat vodu pro Hostomice. Asi tak 500 metrů nad Brdlavkou vykáceli kus údolí, odhrnuli půdu až na jíl a vybudovali tam veliký kamenný přepad. Když zbývalo pouze nasypat hráz, změnili taktiku a všude kolem nadělali vrty a vodu z nich stáhli do potrubí a odvedli do Hostomic. Bohužel tím taky silně oslabili tradiční prameny, takže letos třeba Brdlavka vyschla zcela, což za padesát let, co tam jezdím nepamatuji.
(2) Tohle měl být bezpečnostní přepad na nedokončené nádrži

Kuchyňka

Od roku 1933 je deset hektarů lesa na Kuchyňce chráněno jako přírodní rezervace (dnes je tato rozloha více než dvojnásobná). Probíhala tu ale normální těžba dřeva, zejména jedlových souší, zásahy byly tak velké, že se dokonce v 70. letech 20. století uvažovalo o zrušení ochrany.

Hlavní typ vegetace tvoří suťové lesy, podle stanovištních poměrů se střídají lipové javořiny a kostřavové bučiny. Dominantní dřevinou je dub zimní, javor klen, lípa velkolistá a v minulosti i jedle bělokorá. Nápadné jsou porosty kostřavy lesní. Dříve hojná jedle začala od konce 40. let 20 století odumírat a dnes se živé exempláře nacházejí jen zřídka. To trošku koliduje s mými zkušenostmi, zkusím někdy živé jedle na Kuchyňce spočítat. Prosvětlená místa zmlazují minimálně, proto je dnes v podrostu mnohem více světla a méně vlhkosti než v minulosti. To je pravděpodobně příčinou vymizení měsíčnice vytrvalé, úbytku kapradin a zároveň šíření nepůvodního, dnes hojného náprstníku nachového. Čáka zmiňuje i výskyt lilie zlatohlavé, současnými průzkumy nebyl výskyt tohoto druhu potvrzen, nicméně tento druh je uváděn i z jiných částí Hřebenů.

Kuchyňku tvoří jednostranný hřbet se strmým jihovýchodním svahem, který je budován staroprvohorními sladkovodními (kambrium) kloučeckými slepenci, které vystupují jako skalky nebo skalní sruby se sutěmi na úpatí. Na Kuchyňce (a dál na severovýchod) jsou vyvinuty dva samostatné hřebeny, jeden tvořený kambrickými a druhý ordovickými horninami. Mezi nimi je pruh vysoko položeného zarovnaného reliéfu.

A. Profous uvádí, že pod místním názvem Kuchyňka se může skrývat:
1) označení dvorských zahrad, ve kterých se pěstovala zelenina pro vrchnost
2) pojmenování lesa, ve kterém se chovala a lovila zvěř pro panskou kuchyni. V tomto případě se zdá být pravděpodobnější druhá motivace (vzhledem k charakteru terénu). Většina objektů, které se vztahují k pomístnímu jménu Kuchyňka (louka, pole, les, rybník, pramen, mokrá půda, bývalý močál atd.), je buďto charakterizována jako mokrá, podmáčená místa, nebo se přímo jedná o vodní plochu. Právě přítomnost vlhkosti (a následkem vypařování pak také páry), mohla připomínat kuchyňské prostředí. Tento vrch je navíc vzhledem ke svému okolí poměrně dominantní, a je tedy možné, že když se začala po dešti z tamějšího lesa vypařovat pára, mohl vrch připomínat kuchyň v plném provozu (volně podle M. Mackovičové: Oronymie Brdské vrchoviny).

Pod Kuchyňkou

Lesy jižního svahu Kuchyňky, které protíná Bukovská cesta, rovná jak pravítko. Na malém úseku zde najdeme dvě mohylky zasvěcené Fabiánovi. Je to zvláštní, jak původní křesťanské prvky (kapličky, křížky) z krajiny ubývají, ale něco nového je nahrazuje. Nemám na to úplně silný názor, ale nahradit židovsko-křesťanského Boha Fabiánem mi přijde zvláštní. Ale samozřejmě, nemám nic proti Fabiánovi, hlavně když v lese hřmí nebo někde padám ze skály. To se modlím úplně ke všemu.

(1) Postavena 2012, na místě dřívějšího objektu.
(2) Staré duby, určitě nenáhodně vysazené do kruhu, na dobříšsku se s tím potkáváme relativně často.

Kuchyňka, partyzáni

(1) Na stromě dnes vidí cedule: Posledním sovětským oddílem sezazeným na Podbrdsku byla skupina Smrt fašismu. Oddíl byl složený z deseti bojovníků, mezi nimi byly i dvě ženy – lékařka a radistka. Velitelem oddílu byl sovětský kapitán Olesinský. Zprávy o seskoku sovětských parašutistů se šířily rychle, proto se kolem nich soustředil větší počet českých vlastenců, kteří jim pomáhali. Tento pomník byl postaven v roce 1961 na památku všem, kteří tu padli v boji s německými okupanty. Okolo památníku je 12 menších kamenů s hvězdou jako hroby (Dnes jsou hvězdy nahrazeny dřevěnými kříži). Dle zjištění nejsou v těchto místech padlí partyzáni pochováni. Na pomníku je nápis: Zde padli v boji s nacisty – bojovníci partyzánského oddílu Smrt fašismu Češi, Slováci, Ukrajinci, Rusové a Španělé, kteří v letech II. světové války bojovali za osvobození našeho lidu. Čest jejich památce.
Komunisté nám bohužel ve škole neustále lhali, a tak mnozí z nás partyzánským příběhům po roce 1989 přestali věřit. Ještě tak v zimě jsem si představoval, jak chudáci hladoví někde mrzli, ale nechápal jsem k čemu je k nám z Ruska vysílali. Měli vázat část jednotek na frontě? Měli sabotovat německé (protektorátní) hospodářství? Nebo měli sloužit jako budoucí špioni, až se z Československa stane ruská gubernie? Nevím nevím. Koho ale začínám víc obdivovat víc než vlastní partyzány jsou místní - hajní, lesní dělníci apod. Ti museli riskovat strašně, vždyť hrozilo že jim němci vyvraždí celou rodinu. Jak poznali kdo je partyzán a kdo je nastrčený provokatér? Smekám před nimi.
(2) infocedule v místě křížení tzv. bukovské cesty s cestou do Trnové.

okolí Kuchyňky, 3D model

Kuchyňka, Čtyřmezí

Čtyřmezí - styk čtyř historických katastrů Dobříš, Rosovice, Hostomice pod Brdy a Buková u Příbramě. Jméno Čtyřmezí bude pravděpodobně novotvar, zatím jsem o něm v této lokalitě neslyšel. Jinak, rezervace Kuchyňky leží již v katastru Pičín.

(1) Slavnostní odhalení proběhlo 4.10.2014.
(2) Někteří poutníci byli až z dalekých krajin, jako jsou např. Dobřichovice.
(3) Již o kus dál než je Čtyřmezí - patník pod Kuchyňkou oddělující dva dnešní katastry (dvě bývalá panství) Dobříš (Herrschaft Doberschisch) a Pičín

Malý vrch

Malý vrch je o pouhých osm metrů nižší než sousední Kuchyňka, se kterou tvoří souvislý hřeben. Ten je díky některým pasekám obzvláště od jihu jasně poznatelný, takový jakoby vykousaný.

(1) Pomocí dronu.

Písky

Nejvyšší hora Brdských Hřebenů je vysoká 691 m.n.m., já jí hrdě nazývám sedmistovkou. Na vrcholu je umístěn radar Řízení letového provozu České republiky. Před rokem 2004 byl radar vidět jak se otáčí, nyní je chráněn modře zbarveným krytem (radom).

Křemence: Původ jména Písek (Písky) pochází podle ložisek písku (písčitě rozpadlé bílé a červené hematitizované skalecké křemence), který byl na několika místech povrchově a pomocí šachtic těžen koncem 19.století a následně zpracováván příbramskou Hartmanovou sklárnou. Sklárna produkovala drobné barevné korálky pro domáckou výrobu dekoračních předmětů a poutního zboží. Průzkumné a těžební práce na sklářský křemenec dokládá nedatovaná mapa (patrně z 2.poloviny 19. století) s vyznačením šachtice (Quarzschurf) a štoly Rudolf nad úrovní komorské dědičné štoly. Z 21 m hluboké šachtice bylo vyraženo 75 m chodeb a komín. Štola Rudolf ražená přibližně ve směru V -Z zastihla polohu křemenců ve vzdálenosti 120 m od ústí,kde pak byla provedena dvě hloubení do 10 m a s patrem o délce 28 m. Celkem bylo v obou důlních dílech vyraženo 222 m chodeb a 50 m vertikálních prací (šachtice,komín, hloubení).

Železná ruda: Další těženou surovinou na Pískách byla železná ruda, která se tu těžila pro jineckou pec Barbora a po jejím vyhasnutí pro železárny v Komárově. Železnorudné ložisko Písky – Komorsko se nachází na j. svahu vrchu Písek (691 m). Směr rudního horizontu je ZSZ - VJV a úklon 45 - 50° k SSZ. Rudní horizont je vyvinut v šáreckém souvrství na bázi prachovitých šáreckých břidlic a spočívá na vulkanické sérii – alterované bazaltové aglomeráty, bazalty, mandlovce a tufy. V nadloží vystupují lavicovité skalecké křemence. Úklon souvrství je kolem 45° k ZSZ. Západní část ložiska je tektonicky výrazně porušena dislokacemi směru SZ - JV. Mocnost rudní polohy dosahuje až 1 m, ale po úklonu se postupně zmenšuje. Rudy jsou představovány oolitickým hematitem s kolísavým podílem tufové příměsi (do 50 % Fe), ve výchozových partiích limonitem (do 38 % Fe), místy jsou zastoupeny chudé žluté rudy. Od poloviny 19. století zde probíhaly intenzívní dobývací práce v souvislosti s báňským podnikáním správy Hessen-Casselského hořovického panství. Ložisko bylo otevřeno systémem úklonných šachtic na výchozu a několika provozními a odvodňovacími (dědičnými) štolami, raženými z podloží ložiska. Hlavní komorská dědičná štola o délce 260 m se nachází na zjz. úbočí Písku pod lesní silničkou k radiolokátoru. Hlavní důl Komorsko je situován těsně pod vrcholem kóty Písek a jeho pozici spolu s tzv. cechhausem znázorňuje i historická mapa druhého vojenského mapování z let 1819 až 1858. Jeho ústí v plochém obvalu pod křemencovým hřbetem (200 m vjv. od radiolokátoru řízení letového provozu), zpevněném suchou zdí (tzv. peron), je patrné dodnes. Zde stávaly i provozní budovy dolů. Nejstarší dochovaná rukopisná kolorovaná mapa železnorudného dolu Komorsko pochází z roku 1858 s doplněním v roce 1860, poslední je mapa profilů dolu Komorsko z let 1890 – 1891. Důlní práce na Komorsku probíhaly ještě počátkem 20. století, patrně v souvislosti s těžbou sklářského křemence. Intenzívní těžbou bylo ložisko rychle vyčerpáno. Zásoby, odhadnuté koncem 60. let 19. století na 10 162 t, v roce 1875 činily již 4739 t a v roce 1889 jen 1610 t. Důl Komorsko byl uzavřen v roce 1902. (Litochleb: Ložiska a výskyty nerostných surovin na území brdských Hřebenů a v jejich okolí) Čáka uvádí, že v ústřední komoře dolu byl výklenek s lidovou dřevořezbou svaté Barbory, patronky horníků.

Šimákovna: Jižní štola dolu Komorsko (provozní štola Rudolf) ústila na lesní louku, kde stála roubená chalupa naddůlního (cechhaus). Po jednom z nich nesla chalupa jméno – Šimákovna. Chalupa Šimákovna zmizela po uzavření dolu Komorsko, nedaleko od její původní polohy byla v roce 1942 postavena lovecká chata horského typu, která podědila název Šimákovna. Chalupa Šimákovna byla také jedním z prvních turistických středisek kraje. V devadesátých letech 19. století se zde začali objevovat turisté z řad KČT. Přesvědčili majitele místních lesů knížete z Hanau o zbudování 15-ti metrové dřevěné rozhledny (také ji financoval). Nazvali ji rozhlednou Eliščinou, na počest hořovické kněžny. Rozhledna sloužila deset let do roku 1901, kdy byla rozbořena – podle správy hořovického velkostatku z bezpečnostních důvodů. Pravděpodobnou příčinou byl velký počet turistů v lese, který otravoval knížecí rodinu.

(1) Pohled od vrcholu na severovýchod přes Baby na Studený vrch, na horizontu tušíme Hradec.
(2) Pohled na Kuchyňku.
(3) Pohled na Centrální Brdy. V ose snímku najdeme Komorsko a na horizontu Třemošnou.
(4) Výklenková kaplička s obrázkem Panny Marie Svatohorské, postavena byla po polovině 19. století. Kousek od této kapličky stávala formanská hospoda s kovárnou, opředená strašidelnými pověstmi. Zmiňuje jí spisovatel Franta Župan ve své knize Pepánek Nezdara. Podle knihy Tajemství brdských vrcholů I. se objevuje na třetím vojenském mapování (1877-1880). Na konci 19. století jsou připomínány již jen její zříceniny.
(5) Věnoval ctihodný Surikata.
(6) Historický protektorátní nákres Šimákovny (Furstliche Jagdhutte 30.6.1941, Furstlich Hanausche Herrschaftsdirektion Horschowitz Bauverwaltung Prag, Architekt Anton Gabriel Projektionskanzlei Prag V, Josefstadtegasse 11). Zdroj SOA Praha.
(7) Věnovala Zdena Bradnová.
(8) geologický řez v ose Písky - Holý vrch - Buková, podle Interaktivní geologické mapy České republiky 1: 25 000, omlouvám se za případné chyby, některé symboly nebyly příliš čitelné
(9) Na rozcestí Křižatky byl v roce 1826 učiněn objev hrnce plného bronzových šperků a zbraně a nářadí (tzv. jinecké bronzy).
(10) Revier Komorsko, zdroj: SOA Praha, archiv Hořovického velkostatku.

V zabitém

V čase husitských válek je Podbrdsko zhruba rozděleno na katolickou stranu (Karlštejn, Plzeň) a husitskou stranu s centry v Příbrami a Březnici (v obou městech se také angažovali později jezuité). Sluší se také dodat že Příbram byla dříve majetkem pražských arcibiskupů a Arnošt z Pardubic zde postavil kamenný hrad. Když začaly husitské války, přešel pražský arcibiskup Konrád z Vechty na stranu podobojí (1421) a s ním i příbramští. V zabitém by mohlo být místem střetu husitské strany a katolické strany vedené hejtmanem měst pražských Hanušem z Kolovrat. V roce 1876 postavil Jan Zykán na místě předpokládaného bojiště pomníček s husitským kalichem, který byl i památkou na jeho zesnulého čtyřletého syna, který se zde smrtelně popálil při klukovské hře - přeskakování ohně.

(1) nádržka, pravděpodobně požární na úbočí Provazce, pomístní jméno U jelena

Komentáře (připomínky čtenářů):

Od: Medulína  (2015-11-08 18:36:13)
Ale,ale Fabiáne,nebuď takový nevrlý,nemusíš se pořád povalovat. Na Brdech se teď dějí věci. Já jsem ráda,když tady projde lidská duše.Ono tady opravdu není přelidněno. Medulína

Od: Fabián  (2015-10-26 14:44:59)
Děkuji značkářům že konečně odmazali cestu k mému loži a turisti mě teď nenajdou. Budu tu mít konečně klid. Fabián

Od: Tomáš  (2014-04-02 16:19:24)
Díky moc Honzo za příspěvek k Zabitým, zkusím ho časem přetavit na stránky. Jinak doporučuju přečíst článek od Pavla Wunsche (kde jenom bere tolik času?)
http://www.brdskelisty.cz/vojenstvi/v-zabitych.html

Od: Jan Haken  (2014-03-28 18:30:23)
Dobrý den,chtěl bych jen trošku ke kapitole V zabitém. V Příbrami byl malý hrádek ze 14. stol. dnešní "Zámeček". Hanuš z Kolovrat třikrát vyplenil Příbram v odvetě za vyplenění jeho Dobříše husity v r. 1421, jednou odešel poražen. Proto příbramští pověřili obranou Příbrami husitského hejtmana Jana Zmrzlíka ze Svojšína spolu s jeho bratrem Petrem.Příbram nebyla téměř opevněna a proto se husité rozhodli pro boj mimo město, a to u Litavky kousek na Čenkovem.Husité měli 18 jezdců a 300 pěších, Hanuš měl 104 jezdců.Příbramští , hejtmani Zmrzlík a Absolon Kovařík byli poraženi dne 8. září 1422. Podle některých záznamů se poté Žižka odebral na Orlík aby synům svého přítele přispěl ku pomoci dne 11.září.Ale k pomoci již nedošlo.

Od: Václav Burle  (2013-12-26 20:58:31)
Kuchyňka výskyt lilie zlatohlavé - Také jsem jí tam několikrát hledal a nic. Zajímavé je, že ve velkém roste přímo v pražských lesích. T toho plyne, že se snad i na Kuchyňku jednou vrátí. Mám informace, že lidé, kteří sbírali z léčivých pohnutek cibule, již mezi námi nejsou a nové generace to nezajímá. To je možná důvodem toho, že lilií je stále povícero.

Chcete je ukázat. Nemám problém pro vás zorganizovat fototoulku...

Od: václav komínek  (2013-01-16 08:54:57)
pod jineckou, uváděná většinou pod obcí čenkov, kam katastrálně komorsko patří.

Od: iveta  (2012-12-05 10:35:53)
Dobrý den,nevíte prosím pod kterou farnost patřila ta hájovna Komorsko ? Byly to Jince ? Děkuji Iveta

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu:



www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info