logo

Nižbor

Tato kapitola se zabývá Nižborem a okolím. Mapičku můžete zvětšit kliknutím myši, stejně jako další obrázky níže.

mapka

Stradonice

Asi kolem roku 500 př. n.l. Křivoklátsko výrazně poznamenalo keltské osídlení. Mluvíme o kultuře laténské, jejíž vrcholná fáze je nazývána obdobím stradonickým. V 2. století př. n. l. vzniká u Stradonic jedno z nejvýznamnějších českých oppid. Podle D. Stolze (Vývoj vztahu člověka ke krajině Křivoklátska od neolitu do doby stěhování národů) byla naprostá většina českých oppid zakládána severoitalskými Bóji, kteří byli na počátku 2. století př. n. l. vypuzeni ze svých domovů Římany.

Vstupy do oppida chránily nejméně čtyři klešťovité brány. Zástavbu oppida tvořily oplocené dvorce s řadou obytných a hospodářských staveb o rozměrech 40-60x40-60 m. V každém stál nejméně jeden velký obytný dům a drobnější domky a polozemnice, sýpky, špýchary a hospodářské přístavky. Předpokládá se, že vrcholek oppida mohl představovat kultovní okrsek, kde se prováděly náboženské obřady. Uvnitř hradeb žilo pestré společenstvo od aristokracie s jezdeckým a kněžským stavem, přes rolníky, řemeslníky, kupce až po nevolníky a otroky. Celkový počet obyvatel lze odhadnout na několik tisíc. Ohromné množství importů dokládá rozvinutý dálkový obchod. Pozvolný úpadek oppida souvisí s rozpadem bójské moci v České kotlině v 2. polovině 1. století př. n. l. pod tlakem germánských kmenů. Oppidum bylo definitivně opuštěno nebo zničeno kolem roku 30 př. n. l.

Oppidum bylo objeveno v roce 1877, odhaduje se, že zde bylo nalezeno asi 100 000 nejrůznějších artefaktů, které hledači pokladů rozprodali po celé Evropě a několik set tun zvířecích kostí, které byly zpracovány na kostní moučku. Na vlastním místě nespatříte téměř nic, jenom díky vymezení nízkými drátěnými ohradami si můžeme udělat představu kde asi oppidum bylo.

(1) Prostý dřevěný kříž na stradonickém hradišti označuje místo, kde roku 1877 nalezl Libor Ledr asi jeden metr pod zemí ve zbytku koženého vaku asi 200 kusů keltských mincí, tzv. duhovky. Tři roky poté zde trvala hromadná všelidová honba za poklady, výšina byla totálně překopána a zničena. Až archeologický výzkum z r. 1981 (kvůli plynovodu) v jv. části hradiště prokázal význam oppida, podařilo se určit uspořádání vnitřní plochy a rozsah opevnění. První keltská obydlí zde vznikla kolem roku 150 před n.l., opevnění bylo vybudováno kolem roku 120 př.n.l. Někdy kolem let 40-25 př. n.l. oppidum zaniklo. (Tahle datace mne výrazně překvapila, délka trvání zdejšího obydlení by tak mírně přesahovala pouhých sto let)
Prachový kříž nese jméno - alternativně - (dle záhadologické publikace Tajemné stopy minulostí mezi Brdy a Berounkou) podle původního majitele zdejší samoty Pracha, kterému chalupy shořely a rozpadly se. Podle serveru Hudlicko.cz jde o pověst o uhlíři Františku Prachovi, který si tu postavil chalupu a hledal zlatý poklad. Byl však potrestán duchem křivoklátských lesů, strašným Dymou, který mu chalupu zapálil - zbyl po ní pouze dřevěný kříž, jehož svislý kůl se neustále propadá do země.
(2) ze sbírek Rokycanského muzea
(3) převzato z Berounsko a Hořovicko v pravěku a raném středověku - D. Stolz, V. Matoušek
(4) časně laténská keramika, muzeum pravěku Všeradice
(5) zlomek mlýnu na drcení obilí, muzeum pravěku Všeradice
(6) části tkalcovských závaží, muzeum pravěku Všeradice
(7) Černobílé letecké mapy jsou pořízeny z expozice na Nižborském zámku - Informační centrum keltské kultury Nižbor.
(8) Plánek z Archeologického atlasu Čech (M. Kuna) transformovaný do ortofotomapy.
A1, A2, B, C, D – brány; E – nejvýraznější část opevnění, zvaná vysoká mez; X – možná další brána
(9) váza - ukázka laténské keramiky, oppidum Stradonice, muzeum v Rakovníku
(10) bronzové laténské spony, kostěnné hrací kostky, skleněné korálky a kroužky, bronzové prsteny, kroužky, ozdobná kování, knoflíky, hřebíčky, přívěsky, keramické přesleny (Stradonice), muzeum v Rakovníku
(11) muzeum v Rakovníku

Stradonická rokle

Jde o klasickou lokalitu karbonské flóry, známou již v polovině 19. století. V té době bylo území mezi obcemi Stradonice, Lísek a Zdejcina čilým uhelným revírem, v němž se mělkými šachtičkami a štolami dobývala sloj odpovídající hlavní kladenské sloji kladenského revíru či svrchní radnické sloji radnické pánve. Kromě uhlí se v lomech zdejšího reliktu karbonu v 19. století těžily také horniny brouskového obzoru na brusné kameny a karbonské arkózové pískovce na stavební materiál. Lomy, či spíše drobné lůmky na brousek, které byly podle zpráv z roku 1874 založeny patrně ve svahu západní větve stradonické rokle, jsou dnes zcela zasucené a jejich polohu nelze přesně určit (podle knihy Vycházky za geologickými zajímavostmi Plzně a okolí).

(1) Voda vytéká ze zřícené štoly starého furstenbergského dolu Šavel z roku 1811. Ve štole se těžilo pouze po tři roky, pro nezvladatelné přítoky důlních vod bylo dolování r. 1814 ukončeno a důl opuštěn. Štola má délku 62 sáhů a otvírala krevelové lože v křemencovém nadloží. Na zmíněných Josefinkách byla želená ruda dobývána šachtami, které jsou dnes zasypané a v členitém, zarostlém terénu těžko lokalizovatelné. (podle webu Popovického Montanistického Superklubu, kde lze leckdy obtížně oddělit recesi od reality)
(2) ve vodoteči se tvoří oranžové povlaky limonitu pocházejícího z vložek ordovických železných rud.
(3) Ve stěnách lomu převládají slepence s valouny do 10 centimetrů v průměru, uprostřed a zejména ve spodní části lomových stěn vystupují až několik metrů mocné polohy šikmo zvrstvených arkóz (podle knihy Vycházky za geologickými zajímavostmi Plzně a okolí).
(4) stálá expozice berounského muzea, část listu kapradinovité rostliny Rhacopteris elegans, Stradonice
(5) západní větev stradonické rokle
(6) vlastní nálezy čehosi zkamenělého v suti na dně západní větve stradonické rokle.
(7) Chlupáčovo muzeum, kapradina Linopteris squarrosa
(8) pohled na Hýskov a Plešivec z hrany Stradonické rokle

Nižbor

Objekty nižborského zámku a části hospodářského dvora v sobě skrývají pozůstatky gotického hradu, založeného českým králem Přemyslem Otakarem II někdy okolo poloviny 13. století. První zmínka o hradu Miesenburgu (postupnými přeměnami názvu až na nynější Nižbor), nazvaného podle německého názvu řeky Mže - Mies, pochází z roku 1265, kdy již byl hrad správním centrem Podbrdského kraje. Výstavbu dokončil jeho syn Václav II., který zde často přebýval, přijímal státní návštěvy, vydal řadu listin a hostil přátele. Za dob Karla IV. patřil mezi 14 nezcizitelných královských hradů. Po roce 1341 zde žil Karlův mladší bratr Jan Jindřich. Od dob Václava IV. se však častým zastavováním jeho technický stav pomalu zhoršoval až do 16. století. Výrazné přebudování hradu nastalo za Ottů z Losu po roce 1538. Z královského a později z císařského držení byl vyjmut až roku 1601. Další přestavbou mezi lety 1601-1613 byl hrad změněn v renesanční zámek. Jeho podoba velmi utrpěla v průběhu třicetileté války, ale byl znovu opraven. V roce 1685 přechází do vlastnictví Valdštejnů. Do dnešní podoby byl přestavěn na přání Jana Josefa hraběte Valdštejna v letech 1720-1724. Byly zasypány příkopy, zbourány brány, sníženy či zbourány věže. Celá stavba původního královského paláce byla přebudována a zvýšena o patro. Na základy kaple sv. Kateřiny ze 13. století byl v roce 1724 postaven sousední kostel Povýšení sv. Kříže. Barokní a empírové období je dokumentováno výmalbou malého salonku a velkého sálu. Z areálu zámku se postupně stalo sídlo knížecí Furstenberské správy.

Ves v podhradí se původně jmenovala Nová huť, v roce 1415 zde byl v provozu hamr, v roce 1512 Otta z Losu založil železnou huť (hamr s dýmačkou). Na začátku 17. Století byla postavena vysoká pec, kterou v roce 1679 koupil kníže Schwarzenberk a přičlenil jí ke křivoklátskému panství. To v roce 1685 získali Valdštejnové, z Nové huti odebírali železo pro zbrojovku v Duchcově. V roce 1735 pak panství získali Furstenberkové , kteří zde zřídili novou železárnu, v roce 1773 uvedli do provozu moderní vysokou pec. Dřevoúhelné železářství v konkurenci černého uhlí ale nemohlo konkurovat, a tak i v Nižboru hutní výroba roku 1876 končí.

(1) Velký sál. Malířská výzdoba ve velkém sálu vznikla zřejmě v letech 1804 nebo 1805. Jedná se o empírovou dekorační výmalbu, která je provedena hlinkou na vápenné omítce.
(2) salonek
(3) Farní kostel Povýšení sv. Kříže - původní gotický palác byl zakončen nad špicí ostrohu kaplí sv. Kateřiny o rozměrech 8 x 5,5 m. Měla jedno pole s křížovou klenbou a zdi členěné válcovými sloupky s výklenky. Podélá osa bývalé kaple směřuje k východu a je kolmo na osu nynějšího kostela. Při přestavbě původního hradu v roce 1724 do nynější podoby byla ke kapli sv. Kateřiny přistavěna sakristie. Nový kostel je barokní, jednolodní, obdélníková stavba o rozměrech 12 x 8 m. s plochým stropem a dvěma bočními výklenkovými kaplemi.
(4) historická pohlednice zapůjčena společností philashop.cz
(5) Soukromá hvězdárna (vpravo nahoře), kterou zde postavil dr. Ladislav Pračka v roce 1910, stojí přesně na průsečíku 14. poledníku a 50. rovnoběžky.
(6) Věnoval Pavel Vosyka.

Nižbor a Furstenberkové

Jihozápadně od zámku je hrobka Furstenberku s pomníkem Karla Egona Furstenberka. Hrobka byla postavena v roce 1787 princem Filipem, neboť nebylo možné pohřbívat pod zámeckým kostelem v důsledku omezení samotného císaře Josefa II (z hygienických důvodů císař zakázal pohřbívání v obcích). Trojúhelníkový mramorový pomník stával na hrobce až do roku 1824, vzhledem k jeho sešlosti byl demontován a uložen v zámku, na začátku roku 1890 byl opět nově upraven k hrobce. Vstupní brána byla postavena na konci roku 1890. Velký litinový kříž s pseudogotickým soklem byl usazen kolem roku 1860, pochází z bývalé knížecí slévárny v Novém Jáchymově.

(1) Kopie litinové pamětní desky odlité při příležitosti založení vysoké pece v Nové huti u Nižboru v roce 1773, litina. NTM Praha (výstava v Berounském muzeu)
(2) Tento odlitek byl zhotoven na paměť založení vysoké pece v Nižboru v roce 1773. Text na desce: Když jejich Osvícenost knížecí pan Karel Egon z Furstenbergu, nejvyšší purkrabí pražský slavně panoval na témž statku Nižburku. Tenkrát byla tato vysoká pec na 126 (ti) volšových kůlích založena a za pana Jana Novotnýho direktora zdejší roku 1773 vystavěna. Obec tuto pamětní desku získala do vlastnictví v dražbě roku 2006.

Libabina a Žížaly

Oblast severně od Otročiněvsi a jihozápadně od Nižbora. Ačkoliv v Nižboře máme jednoho sympatizujícího lufťáka-o této lokalitě nevěděl. Přišli jsme na ní až díky knížce Křivoklátským královským hvozdem od O. Dvořáka.

(1) Na místě zvaném Kolomazna podle O. Dvořáka sedláci promazávali kola svých vozů, když odváželi místní dřevěné uhlí k hutím. Jako symbol tu po nich zůstal tzv. kolomazný kámen s vytesaným reliéfem loukoťového kola. Možná ale šlo o celní znamení, v tomto místě kdysi vedla hlavní cesta z Nižboru na Křivoklát. Další z možných hypotéz přináší Jarda (v komentářích). Vytesané kolo na kameni symbolizuje kolo keltského boha Slunce.

Červený kříž

Čerchov

pohled proti proudu Berounky mezi Nižborem a Žloukovicemi

(1) Věnoval Pavel Vosyka.

Žloukovice

Žloukovice jsou pohodová víska na Berounce kde končí slepá silnice z Nižbora. Je tu klid, most železniční, kaple a rezervace Kabečnice.

(1) Věnovala manželka pana Adamíka.
(2) Věnovala Jitka Paurová, jde o výhledy z Placindy (Placiny).

Žloukava

Kabečnice

Levý nárazový údolní svah s výraznými skalními stěnami podkopávaný Berounkou je tvořen neoproterozoickými břidlicemi a drobami. Zde vyvinutá skalní step je nejrozsáhlejší ukázkou svého druhu v CHKO Křivoklátsko.

V původních doubravách se v minulosti páslo a nadměrně těžilo, což vedlo k ničení podrostu a degradaci půdy. Na počátku 20. století byly obtížně zalesnitelné svahy osázeny nepůvodní borovicí černou.

Komentáře (připomínky čtenářů):

Od: bergcelt @seznam.cz  (2015-09-23 23:44:58)
..pár slov k tématu ,,tzv. Kolomazna,,--neznám místo v Čechách ,které by v dávných dobách určovalo formanům , kde mají mazat kola povozů...!!!! Nikde to není doloženo...!!! A těch formanů co celou Evropou projíždělo...!!! Je to možná jen verze ,která se dál předává po internetu...V souvislosti je zajímavé,že kámen nejspíše pochází z lomu u Stradonic---je poblíž Stradonického oppida na trase --Krušná Hora --kde i Kelti těžili železnou rudu a vytesané kolo na kameni přesně symbolizuje kolo boha Slunce --- stejné jako jsou archeologické nálezy i přímo ze Stradonic---....!!!! Tak to je další možnost interpretace krásného kamene ... Jarda----

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu:



www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info