logo

Plešivec

Tato kapitola se zabývá brdským Olympem - Plešivcem. Vrch Ostrý už vlastně ani nepatří mezi Hřebeny, které končí Litavkou - mám ho ale nějak s Plešivcem spojený. Mapičku můžete zvětšit kliknutím myši, stejně jako další obrázky níže.

mapka

Plešivec

Hoře Plešivec dal jméno její protáhlý hřbet, pro který měla staročeština výraz plechý. Plešivec je jeden z nejzajímavějších kopců Hřebenů, celý vrch je visunutý oproti jiným v linii které tvoří Hřebeny. A ač není nejvyšší, je viditelný a poznatelný i díky svým lomům/sutím zdaleka. K Plešivci jako výrazné hoře se vztahuje i velké množství pověstí a bájí. Fabián tu má například svojí zahrádku. Hadí královna má zase sídlo na Krkavčích skalách, i když nejvýraznější skála Jehla již byla odtěžena lomem. A k Čertově kazatelně se mimo vlastního ďábla váže i drak sídlící na Koníčku. Novější pověstí je pak ta o loupežnících Kubácích, kteří měli svoji skrýš pojmenovanou Masné krámy. Kradli totiž dobytek, který na Plešivci zabíjeli a pak pokoutně prodávali (takže je zde jistá kolaborace místního obyvatelstva) . Pověst končí rozprášením skupiny zločinců udatnou jineckou národní gardou. V reálném světě jinecká národní garda opravdu v roce 1848 zneškodnila bandu pytláků a zlodějů, ovšem ne na Plešivci, ale ve vesnici. Vrchol nejrozsáhlejší sutě která zbyla po Velké skále se nazývá Čertova kazatelna. Mezi Čertovou kazatelnou a skalami U pyramidy jde stezka po horní hraně zarůstajících křemencových lomů, v pohledech na západní svahy Plešivce jsou vidět bílé plochy kamene a sutí.

(1) trojnásobně převýšený 3D model "povlečený" ortofotomapou. Na prvním 3D modelu (pohled z JZ) vidíme uprostřed Čertovu kazatelnu, vlevo tušíme Pyramidu, vpravo Krkavčí skály. Nalevo je kousek meandru Litavky a náběh Ostrého. Druhý 3D model ukazuje pohled ze SZ, Jezírko najdete pod "modrou ťupkou".

Plešivec - Čertova kazatelna

Nejlepší výhled v Brdech. Postupem času zde přibyly lavičky, zastřešené odpočívadlo, tabule naučné stezky, a teď dokonce i cosi s výhledovou fotografií. Jo jo, je toho tady skoro už dost.

(1) Není to špatný nápad, ale staveb na Čertově kazatelně je až dost. Vkusnější mi přijdou Čákova panoramata, která jsou umístěna pod stříškou odpočívadla.
(2) Dobřichovičtí skauti v předjaří 1991 na Čertově kazatelně, to se ještě nenosili outdoorový hadry, ale obyčejný vaťáky.
nahoře (zleva) Tenisák?, Vlk, Zuba, Kuba, Tomáš s holí, níže Luděk, Ungr mladší, Uvíz, nejníže Jeff

Plešivec - U Pyramidy, Fabiánova zahrádka

Plešivec - Jezírko a Radoušský lom

Plešivec - Krkavčí skály, Viklan

(1) Krkavčí skály tvoří tzv. skalecké křemence.
(2) V Monografii Hořovicka a Berounska jsem narazil na kouzelnou pasáž: Podle pověsti zkoušívala se tu prý věrnost manželek. Nevěrná jím ani nehnula, věrné se však lehce točil, jak jím pohnula. Dnešní ženy a manželky zvláště jsou patrně nevěrny všecky, jistě alespoň ty, které se pokusí Viklanem pohnouti.
(3) Eliščina cesta (silnice) je nazvána po kněžně Elišce z Hanau, která tak mohla vyjet kočárem (povozem) téměř na vrchol Plešivce.
(4) Na tomto místě padl dne 25. dubna 1945 zasažen fašistickou střelou neznámý rudoarmějec partyzán.

Plešivec - Čertova rokle, Na Čihadle

(1) Studánka pod Čertovou roklí. Nepil bych z ní, přijde mi že jímá povrchovou vodou steklou z roklí nad studánkou.
(2) Litavka pod Rejkovicemi protéká v rychlém spádu soutěskou, která je známa jako Jakubské údolí. Podle Čáky nese jméno po šlechtici Jakubu Černém z Edelmuthu, který na sklonku 18. století vlastnil panství Lochovice.
(3) V místě křížení s železniční tratí Zdice-Protivín.

Plešivec - Malá skála

Malá skála - někdy uváděno jako Malý Plešivec, případně jako lom na Malém Plešivci.

(1) Výhled z Malé skály je podobný tomu ze slavnější Čertovy kazatelny. Trochu víc se otvírá Baštinská dopadovka.
(2) Vyleželý důlek ve skále, těžko říct zda jde o dílo přírody či o dílo lidské ruky - nad horní hranou lomu.
(3) je vidět Čertova kazatelna!
(4) zřícený kus betonu pod lomem

Plešivec, historický

Pravěké hradiště na dominantním vrchu leží mimo běžně osídlenou oblast (4 km severně a 8 km jižně se nenacházejí žádná jiná pravěká naleziště), nálezy z hradiště a jeho okolí naznačují že mohlo jít o posvátný okrsek.
Opevněná plocha hradiště zaujímá celý vrchol kopce o rozloze 56 hektarů, z toho zabírá akropole umístěná v severní části hradiště a opevněná další hradbou 16,5 hektaru a rozsáhlé předhradí 39,4 hektaru. Hradbu postavili dávní stavitelé z kamenů proložených dřevěnými rošty, kterou pravděpodobně opatřili na čelní a zadní straně dřevěnou palisádou. Šířka valů byla pravděpodobně tři metry, výška potom dva metry. Zdá se, že val byl konstruován z dílčích, relativně přímějších úseků o délce 100-150m, spojených relativně náhlými lomy. Opevnění se v celém průběhu snažilo pružně využívat přirozené terénní hrany a strmé skalní útvary, které výrazně znesnadňovaly přístup k opevnění. Do pevnosti se vstupovalo pouze jedinou ulicovitou bránou trojúhelníkovitého tvaru z jihu. Další bránou klešťovitého typu se vstupovalo z předhradí na akropoli. Archeologické výzkumy doložily stopy osídlení z mladší a pozdní doby bronzové na mnoha místech vnitřního hradiska i předhradí. Stavbu mohutného opevnění předpokládáme zatím spíše v pozdní době bronzové.
Velké množství nálezů bylo zničeno již v 19. století, bronzové nalezené předměty byly dávány dětem za hračku nebo kováři k přetavení. V době moderní kopec ruinují hledači s detektory kovů, jsou indicie že některé novodobé depoty byly rozkradeny, čímž se mj. ztrácejí souvislosti o funkci hradiště. Existují úvahy o Plešivci jako o centru pravěké metalurgie, z důvodu velkého výskytu bronzových depotů a nálezů slévačských dílen.

(1) Vybrané nálezy z depotů, publikováno v Berounsko a Hořovicko v pravěku a raném středověku - D. Stolz, V. Matoušek
(2) Plánek hradiště přefocený z naučné stezky. Zdroj by měl být snad tuten - K. Motyková: Nové poznatky o opevnění hradiště Plešivec.
(3) zbytky valů na západní straně, mezi Čertovou kazatelnou a bývalou vstupní branou
(4) zbytky valů vnitřního hradiště, východně od Čertovy kazatelny
(5) Mezi tímto trojcestím a Krkavčí skálou měla kdysi existovat brána ve vnějším valu hradiště. V terénu neznalým okem rozlišit nelze.
(6) Brána mohla navazovat na blízké Krkavčí skály.
(7) Nálevkovitá brána ve vnitřním valu je dodnes okem patrná, pohled východ-západ, k Čertově kazatelně
(8) Nálevkovitá brána, pohled západ-východ
(9) Vnitřní a vnější val se stýkají v oblasti Fabiánovy zahrady.
(10) Prostor byl využíván především v mladší a pozdní době bronzové. Na svazích kopce ale bývají nalézány broušené kamenné sekerky neolitického a eneolitického stáří, trošku zvláštně bez souvislostí se stopami běžných sídlištních aktivit. Byl zde také objeven depot z doby laténské a dokonce i poklad stříbrných denárů z 11. století. (podle M. Kuna: Archeologický atlas Čech) Škoda že ne všechny nálezy se dnes přiznají.....

Plešivec (lomy, doly)

Křemence: Silně lavicovité skalecké křemence byly ještě v první polovině 20. století těženy v řadě stěnových lomů a jámových lůmků na svazích Velkého Plešivce (654 m) a Malého Plešivce (643 m), z nichž některé zasahují až do prehistorického hradiště. Křemenec byl využíván především na stavby silnic a železnic. V 19. století se v lomech štípaly dlažební kostky pro Prahu a ve 20. letech 20. století zde byla vybudována štěrkovna s denní kapacitou 40 m3, pro opravu silnic. Ke štěrkovně bylo nutno postavit novou silnici, odbočku okresní silnice Běštín – Jince. Štěrkovna měla svůj transformátor a elektrickou síť, budovu pro drtič s elektrickým motorem a větracím zařízením, svážnou drážku, nákladiště, obytné stavení s vodovodem, garáž pro stroje a dílnu. Plešivecký štěrk je sice jeden z nejtvrdších a nejlepších, avšak má (měl) tu vadu, že je křehký a rozpadá se snadno v prach. Značná část Velkého Plešivce pod Čertovou kazatelnou tak vzala za své. Po ukončení těžby zůstalo pod Čertovou kazatelnou rozsáhlé suťové pole (kamenné moře). Křemence na Plešivci dosahují mocnosti 80 až 100 m. Geologický průzkum byl v druhé polovině 20. století prováděn na křemencovém ložisku označovaném jako Malý Plešivec. Zdejší křemence jsou použitelné jako kamenivo pro silniční účely a do betonu. K těžbě ale nedošlo.

Železná ruda: Plešivec dával rudu na několika místech západních svahů i na jižním úpatí, tak zvaném Malém Plešivci. Vypráví se, že z Plešivce a z Rejlkovické hutě pocházelo všechno železo, které se spotřebovalo při stavbě pražského Karlova mostu. (Jan Čáka: Hornické tradice v Brdech) Na z. až sz. svahu vrchu Plešivec byly od středověku, ale zejména od poloviny 18. století do roku 1870, těženy 0.8 - 1 m mocné čočkovité polohy limonitových a hematitových rud směru S - J, vázané na břidlice a tufy šáreckého souvrství, které vystupuje mezi jineckým kambriem a skaleckými křemenci dobrotivského souvrství v nadloží. Železná ruda byla zpracovávána v blízké huti s hamry u Litavky v Rejkovicích. Stará důlní díla na Velkém Plešivci se štolami Ladislav a Dominik znázorňuje rukopisná kolorovaná mapa z roku 1809 (nárys, půdorys a bokorys s legendou, autor Hippmann) . V 2. polovině 18. století je na Plešivci u Rejkovic uváděn důl Velký Plešivec se štolou a na Malém Plešivci důl sv. Petr. Ústí štoly Plešivec s vyzděným portálem je patrné dodnes. Důlní míry zde vlastnila hořovická hutní správa až do roku 1912.(Litochleb: Ložiska a výskyty nerostných surovin na území brdských Hřebenů a v jejich okolí)

(1) Na severozápadním úbočí Plešivce sem objevil zavalený portál štoly, zbytky po dolování železné rudy. Pro představu měřítka je na obrázku GPS. Další štolu nějací nadšenci "prokutávají", podle mě je to vrcholně nebezpečné.
(2) Monografie Hořovicka a Berounska
(3) historická mapa dolu na Plešivci, Geofond
(4) ze sbírek berounského muzea, musím ještě ověřit zda nejde o Plešivec severně od Berouna s kótou 459 m.n.m.

Plešivec, naučná stezka

Tak už i na Plešivci máme naučnou stezku.

Běštín

Židovský hřbitov. Židovské osídlení údajně od 2. poloviny 17. století, náboženská obec neznámého stáří zrušena po roce 1893. Malá synagóga přestavěná na rekreační domek. Hřbitov založen pravděpodobně roku 1835, pohřby do 2. světové války (převážně ze sousedních Hostomic), od osvobození postupně devastován.

Lhotka

(1) Když tři děti majitele hořovického panství Eugena Vrbny z Freudentalu onemocněly morem, modlil se hrabě vroucně ke svaté Anně. Své choti Eleonoře slíbil, že pokud děti přežijí, dá k poctě této světice postavit novou kapli. A stal se malý zázrak - všechny tři děti se opravdu uzdravily, takže hrabě dal na zvoleném místě v roce 1761 kapli skutečně postavit. Na hlavním oltáři je obraz sv. Anny, další obraz pod ním zachycuje rodinnou scénu nemocných dětí, u nichž se modlí kněz a rodiče (David, Soukup: Brdy známé i neznámé).

Jince a okolí

Zámek (nyní ruina) je z poloviny 18. stol., v 19. stol. byl přestavěn na pivovar. Vysoká pec Barbora je jednou z posledních dochovaných dřevoúhelných vysokých pecí ve střední Evropě. Podle Čáky je raritou, nejcennější stavební památkou českého železářství. Podle manželky majitele jineckého panství hraběte Rudolfa Vrbny byla nazvána - Barbora. Pec byla postavena na místě staré menší vysoké pece v roce 1810 a 64 let tavila z okolní rudy kov. Pec byla součástí komárovských železáren, ve své době patřila k nejlepším v habsburské monarchii. Její roční produkce činila kolem 1100 tun železa. Část vytaveného železa z Barbory se zkujňovala, ze zbytku se vyráběly roury, strojní součásti a nejrůznější litinové výrobky. V provozu vydržela do roku 1874, kdy už nestačila v konkurenci peci na koksované uhlí. V roce 1886 bylo v zadním traktu budovy bývalé pece osazeno vodní kolo pohánějící pilu, která fungovala až do roku 1951.

Železná ruda z břidlic komárovského pásma se vyskytovala na Jinecku na čtyřech nalezištích; severně od Ohrazenic při cestě k jineckému kostelu, mezi Ohrazenicemi a Křešínem (severně od dnešního Eugenova) a na jižním svahu Ostrého nad Rejkovicemi - tam se vyskytoval krevel v deskovcích (u Ohrazenic v hojném vápencovém tmelu, na Ostrém v nadloží s hnědelem); od nich se složením lišilo ložisko sideritu mezi černými břidlicemi nad Čenkovem na jižním svahu Písku. (Jinecké železářství v prvé polovině 16. století, Jan Šťovíček, Vlastivědený sborník Podbrdska 8-9) O. Dvořák uvádí, že v knížecím dole u Ohrazenice se dobývala železná ruda až do roku 1844.

První doklad o vodním díle určeném pro provoz hutí nalézáme v listině Václava IV. z roku 1390 týkající se obnovení huti v Jincích. V druhé polovině 16. století se začínají zavádět výkonější šachtové pece - dýmačky. Jednalo se o kamenem vyzděnou šachtovou pec o výšce 3-4 m, ve které se vyrábělo kujné houbovité železo. První dýmačky byly pravděpodobně postaveny v Jincích a jejich okolí. Jedna pec byla schopna roční výroby kolem 50 tun železa. Denní spotřeba železné rudy byla asi 30 tun při nízké výtěžnosti kolem 7% kovu. Asi polovina železa přecházela do strusky, kterou se vyplatilo drtit a znovu tavit. Na 10 kg kujného železa se spotřebovalo kolem 60 kg dřevěnného uhlí. Přelom 16. a 17. století přináší významnou technologickou změnu - vysokou pec.Vysoké pece umožňovaly výrobu litiny, která se mj. používala jako munice. Litina byla sice dobře odlévatelná, ale obtížně zkujňovatelná.

(1) Model vysoké pece Barbora se slévárnou v Jincích 1. polovina 19. století NTM Praha (výstava v Berounském muzeu)
(2) historická pohlednice zapůjčena společností philashop.cz
(3) historická pohlednice zapůjčena společností filokartie.com
(4) pohlednice poskytli autoři stránek svatojanske-proudy.cz

Vinice

Přírodní památka Vinice je základním profilem, na kterém byl stanoven sled jednotlivých biostratigrafických zón uvnitř jineckého souvrství. Na strmém svahu se skalními výchozy je odkryt téměř úplný profil souvrství středního kambria s přechodem do nadložních sedimentů ordoviku, které je tvořeno šedozelenými prachovci až jílovitými břidlicemi, ve vyšších polohách pak se zvýšeným podílem písčitého materiálu. Nejstarší vrstvy, reprezentující nejnižší střední kambrium, tvoří žlutošedé a hnědé prachovce a pískovce se vzácnou faunou brachipoidů (Westonia) a trilobitů (Ellipsocephalus vetustus). Paleontologicky mnohem bohatší je následující zóna zelenošedých břidlic a prachovců, vůdčím trilobitem je Eccaparadoxides pusillus. Značnou část svahu Vinice tvoří následující 200 metrů mocný interval obsahující jen chudší faunu. Velmi hojnou faunou se naproti tomu vyznačuje nadloží, jedná se o zhruba 30 metrů mocnou zónu s vůdčím a pro tuto oblast charakteristickým trilobitem Paradoxides gracilis. Tato zóna hojně obsahuje i další druhy, jako například Hydrocephalus minor, Conocoryphe sulzeri a Ptychoparia striata, z ostnokožců například druh Lichenoides priscus. Nejvyšší část jineckého souvrství, v níž se již projevuje nápadně klesající rozmanitost fauny, není na Vinici uspokojivě odkryta. Charakteristický pro tuto část souvrství je hromadný výskyt drobného trilobita Ellipsocephalus hoffi, jehož nahloučené úplné krunýře téměř pokrývají některé části vrstevních ploch místních břidlic. Nejmladší část jineckého souvrství obsahuje téměř výlučně pouze zbytky inartikulátních brachipoidů Linguella havliceki, které jsou soustředěny v některých písčitých a slídnatých vrstvách. Jejich hojný výskyt zřejmě značí pokles salinity mořské vody bezprostředně předcházející ústupu kambrického moře z naší oblasti.

(1) Přírodní památka Vinice
(2) vyfotografováno v Národním muzeu Praha
(3) ze sbírek Strašického muzea
(4) expozice hornického muzea Příbram

Čenkov

(1) pohlednice poskytli autoři stránek svatojanske-proudy.cz

Na horách

Skalní podklad je tvořen staroprvohorními mořskými (střední kambrium - jinecké a ohrazenické souvrství) horninami, tj. břidlicemi, drobami a slepenci, které na jižním svahu vytvářejí menší suťová pole. Na ploše se páslo ještě v 70. letech 20. století, poté začala zarůstat dřevinami, jež byly vyřezány v roce 1982, roku 1996 byla vyhlášena přírodní památka.

Hlavním typem vegetace jsou pionýrská bylinná společenstva a subxerotermní trávníky, ráz lokality dotváří soliterní borovice lesní a jalovce obecné. Z trav dominuje kostřava ovčí. Ze vzácných druhů zde nalezneme vstavač kukačku, koniklec luční, bělozářku větvitou, kociánek dvoudomý, lněnku alpskou a v přilehlém boru je hojný zimostrázek alpský. Lokalita je významná fytogeograficky, protože zdejší flóra a vegetace s charakterem téměř termofilním (teplomilný) se nachází nedaleko hranic brdského oreofytika. (Němec J. a Vojen L., Chráněná území ČR, Střední Čechy)

Ostrý

Vrch Ostrý leží naproti Plešivci, přes Litavku, a tak si ho neřadím mezi vrchy Hřebenů. Na druhou stranu, ani do Centrálek mi moc nepasuje. Na vrcholu je zachováno okrouhlé tvrziště (nejasného původu) s příkopy.

Železná ruda: Na z. hřebenu vrchu Ostrý bylo v délce cca 1.5 km (až k Zelenému mlýnu s. od Rejkovic) těženo ložisko čočkovitého oolitického hematitu s obsahem železa do 49 % o mocnosti 0.6 - 1 m (lokálně 3.8-5.5 m) a směru cca V - Z. Ložisko bylo intenzívně dobýváno od poloviny 18. století téměř do konce 19. století (1891) hlavními doly Rudolf a František. Ze sz. úbočí vrchu Ostrý byla centrální část ložiska podsednuta štolou, raženou od SSZ k JJV, která podle údajů Lipolda (1863) dosáhla délky 380 m. Báňské mapy z 2. poloviny 19. století dokumentují na Ostrém vrchu i další důlní díla - šachtu Václav se štolou, šachtu Barboru se starou šachtou (1883 - 1884) a novou šachtu (1891). V připovrchových partiích byly těženy limonitové rudy. Na počátku 19. století se v dole Rudolf ročně těžilo kolem 900 t rudy s průměrným obsahem 23 % Fe, blízký důl František produkoval ročně kolem 1200 t rudy obdobné kovnatosti. Ruda byla zpracovávána v jinecké huti, patřící pod komárovské železárny a později přímo v Komárově. (Litochleb: Ložiska a výskyty nerostných surovin na území brdských Hřebenů a v jejich okolí)

(1) historická mapa dolu, Geofond
(2) Štajgrovna - místo, kde stával dům hlídače - štajgra rudných dolů (setkáváme se i s pojmem štajgr jako mistr), zanikla 1908
(3) pozůstatky studny dnes již neexistující hájovny, poblíž bývalé štajgrovny
(4) Propadliště po železnorudném dolu Sv. Rudolf (1804-1880)
(5) Propady mezi sv. Rudolfem a vrcholem
(6) Zídka podpírající lesní cestu, která stoupá přímo k vrcholu strmým sklonem (podél hranice katastrů Felbabka a Rpety), možná z doby provozu dolů.
(7) stopy kutání pod vrcholem
(8) pozůstatky dolování nad studánkou Pramen Svobody (skoro to vypadá na ústí dědičné štoly díky charakteru železité vody (oranžové bahno), ale nemám to ověřeno) Podle Geofondu se zde nacházela štola Ostrý a šachty - spodní a horní komín Ostrý. Současně se v okolí nacházejí mladší vojenské a lesnické stavbičky, které vypadají jak stará hornická díla.
(9) Eisensteingrube Wostrei nebo též Eisenbergwerke Na Wostrim znázorňuje i historická mapa druhého vojenského mapování z let 1819 (1836?) až (1852?) 1858 a třetího vojenského mapování (1877-1880).
(10) V lůmku je odkrytý pěkný geologický profil s ostrým rozhraním vrstev, jako negeolog si pouze tipuji - břidlice na křemencích?

Felbabka

Díky hornické činnosti, přinášející obyvatelům zaměstnání, se původní samota Felbabka rozrostla na osadu.

Komentáře (připomínky čtenářů):

Od: Brnušáková Jana  (2017-04-05 18:29:21)
Plešivec je velmi inspirativní, procházím se tu denně a tak jsem pod jeho stínem napsala pohádku Královna ze Železné hory. Od února 2017 je na pultech knihkupectví.Jana

Od: návštěvní kniha na Plešivci  (2015-05-28 14:04:52)
Co každý z celého srdce chce?
Dosáhnout vrcholu Plešivce!
To je veškeré touhy jádro
-a pak pohladit milé ňadro!

obojí provedeno 24.5.2015

Od: Jan Haken  (2013-03-15 17:52:37)
Komorsko byla poměrně velká středověká ves a k ní se měl vázat už v té době starý důl.Ves zanikla pravděpodobně po velkém požáru v pol.15 století.Později byl důl znovuobnoven pro huť Barbora v Jincích a měl údajně kvalitní rudu.Chata Šimákovna má převzaté jméno po bývalé štajgrovně, která konc.19 století sloužila i jako turistická chata a hostinec.Poslední vstup do šachet byl zavalen v 70.letech min.století.

Od: Tomáš  (2013-03-15 13:00:23)
Důl Komorsko je pro mne záhada, souvisel nějak s tím na sousedních Pískách a nebo měl nějakou souvislost s dnešní hájovnou Komorsko? Dodatek z J. Čáky: Hornické tradice v Brdech: Památkou na důl Komorsko je zarostlý odval, na kterém dnes stojí lovecká chata zvaná Šimákovna. Před ní stála v těchto místech chalupa, ve které bydleli naddůlní. Do dolu Komorsko vedly z různých stran tři štoly, které se setkávaly v prostorné komoře v nitru hory. Odtud šel stupňovitý větrací komín k povrchu. V ústřední komoře byl výklenek s lidovou dřevořezbou svaté Barbory, patronky horníků. Důl Komorsko byl uzavřen v roce 1902.

Od: Jan Haken  (2013-03-14 17:28:54)
Nikola má pravdu,byla to kultura knovízská, keltové se tu jen "šmrncli".Prý Markomani. Je tu ale i víc zajímavých míst a bývalých dolů či šachet, např.Komorsko, Ohrazenice. A údajně kromě nalezené pravěké pece na bronz pod Velkou skálou /1866/, byla pod Plešivcem první železná pec.A na Komorsku zaniklá osada Prameniště, ono jich v okolí bude asi víc. Ale, máš to udělané moc pěkně,jen tak dál Honza

Od: Tomáš  (2013-03-13 13:59:34)
Děkuji moc za upozornění, rozhoupávám se k lepšímu popisu, ale buď narážím na díla přespříliš vědecká, a nebo naopak na příliš new-age mystická.

Od: Nikola Dekastellová  (2013-03-11 18:57:33)
Máte to hezky udělané. Jen jedno bych vytkla.
Hradiště na Plešivci patřilo mladší a pozdní
době bronzové, nebylo keltské.

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu:



www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info