logo

Praha

Tato kapitola se zabývá druhým největším vrcholem Brd - Prahou. Mapičku můžete zvětšit kliknutím myši, stejně jako další obrázky níže.

mapka

Praha

Praha je druhý nejvyšší vrchol Brd 862 m.n.m. (nejvyšší Tok má 865 m.n.m.).

Název Praha berg (Pražský vrch) zřejmě hora získala podle Pražského arcibiskupství, které rožmitálské panství i s vrchem od roku 1623 do poloviny 20. století vlastnilo. (Pozn.: Sezema z Rožmitálu v roce 1347 věnoval část panství s polovinou hradu pražskému arcibiskupství. Pražští arcibiskupové tento majetek drželi až do roku 1436, kdy jej král Zikmund zastavil Janovi a Václavovi Zmrzlíkům ze Svojšína). Můžeme se setkat i s názorem, že název Praha pochází z období národního obrození, kdy byl vrch pojmenován místními vlastenci podle hlavního města Prahy. Podobně byl pojmenován i druhý nejvyšší bod Křivoklátské vrchoviny (Radče) Brno podle moravského města.
Alternativní, ale v tomto případě zrovna málo pravděpodobnou teorii o vzniku místního jména přináší M. Mackovičová (Oronymie Brdské vrchoviny): Podle J. Malenínské lze jméno vrchu odvodit ze slovesného základu a to buď ze slovesa pražiti vypalovat, tj. odstraňovat lesní porost ohněm anebo prahnouti být suchý, vysychat, stávat se vyprahlým – přesněji z deverbativního jména praha místo vyprahlé sluncem. Orografický objekt je charakterizován jako plochý vrchol strukturního hřbetu z křemenných pískovců a slepenců. V souvislosti s charakterem půdy lze uvažovat spíš o druhé etymologické variantě – půda tohoto vrchu snadno vysychá. Jinou motivaci uvádí J. Čáka, který tvrdí, že se toto jméno objevilo až v polovině 19. století. Vlivem vlasteneckého ovzduší té doby nese prý tento vrch jméno našeho hlavního města. Za původní (německý) název považuje jméno Brei, které značí kaši, a označuje tedy bažinatý terén. Vzhledem k dokladům (jméno Praha je doloženo už v 18. století - Praha B., I. vojenské mapování 1763-1767) lze považovat za pravděpodobnější teorii J. Malenínské.

(1) Meterologický radar na Praze byl postaven roku 2000, tvoří ho 56 metrů vysoká železobetonová věž (47-60 m?). Radar EEC typu DWSR-2500C americké výroby dokáže sledovat meterologické jevy až do vzdálenosti 250 kilometrů (běžné srážky cca 150 km). Ve spolupráci s druhým radarem u obce Skalky u Protivanova na Moravě tak pokrývá celou republiku. Princip funkce radaru je založen na zpětném rozptylu mikrovln (cm-vln) na vodních kapkách a ledových krystalcích ve srážkách a oblačnosti. Vysílač generuje krátké vysokoenergetické pulsy elektromagnetického vlnění, které anténa vyzařuje v podobě úzkého svazku do atmosféry. Část energie se odrazí od cílů meteorologických (srážky) či jiných. Část zpětně rozptýlené energie je zachycena anténou a zpracována přijímačem radaru. Podle polohy antény (azimut, elevace) a času mezi vysláním a příjmem pulsu se určuje poloha cíle. Odrazivost je měřena co nejníže nad povrchem země, obvykle se používají data z hladiny 1-1,5 km nad zemí.
(2) Na temeni Prahy pramení Voložný potok. Dno je tvořeno bílou horninou, v temné smrčině obzvláště kontrastní.

Praha, Čákova vyhlídka a další sutě

(1) Můj příspěvek k viditelnosti Alp z Čákovy vyhlídky na Praze. Na zakřivený zemský povrch (modře) jsem vynesl tři klíčové hory, kdy Strážný na Šumavě jež překáží výhledu leží zhruba v ose mezi Brdy a Alpy. Zelenou čarou je přímý výhled pozorovatele přes nejvyšší šumavské kopce. Aby byl alpský vrcholek z Brd vidět, musel by mít výšku nejméně 5000 metrů. A nebo by Šumava musela být výrazně nižší, její výška by nesměla přelézt 550 m.n.m.

Výhledy z úbočí Prahy

Mimo tzv. Čákovu vyhlídku lze občas vyhlížet do krajiny i z úbočí hory, např. na čerstvě vykácených pasekách.

Praha, vojenství

V roce 1941 na vrcholu Prahy (aktuálně německý výcvikový prostor Truppenübungsplatz Kammwald) byla zahájena výstavba moderního radiolokačního zařízení. Plochý vrchol a strmé svahy druhé nejvyšší brdské hory, nacházející se v méně exponované části vojenského cvičiště, byl pro umístění radiolokačního zařízení velmi příhodný. Stanice nesla název Pegasus-Y a byla vybavena pěti až sedmi komplety Y pro goniometrické zaměřování a postupně doplněna třemi až čtyřmi radiolokátory typu Freya EGON. Jeden komplet Y se skládal ze dvou zařízení. Prvním byl měřič vzdálenosti nazývaný Hans E-Mess Gerät, druhým pak goniometrický zaměřovač schopný určit směr, kterým se letadlo nalézá, pod názvem Heinrich Peiler. Z údajů o směru a vzdálenosti bylo možné určit pozici letounu, přičemž dosah signálu činil přibližně 300km. Kolegům z brdy.org se podařilo v terénu nalézt 5 základen věží pro Heinrich, tvořených nezaměnitelnými betonovými patkami se dvěma šrouby. Tvoří souvislou klikatící se linii podél vrstevnice 850 m n.m., přičemž přesně dodržují předepsanou minimální vzdálenost pro dvě zařízení typu Heinrich, která činí 250m. (volně podle brdy.org)

(1) Na západním svahu Prahy stála kasárna pro 120 vojáků a 42 spojovatelek. Dnes na tomto místě najdeme pouze suterénní část budovy, v současnosti je tento objekt využíván jako tzv. sněžná jáma, t.j. sklad sazenic stromků ve tmě a na sněhovém podkladu za účelem prodloužení jejich doby vegetačního klidu. Je ale možné, že se nejedná o německou stavbu, nýbrž o pozůstatek nových kasáren z doby poválečného využití základny (podezdívka někdejší jídelny). Po roce 1990 jsem se v okolí zmateně a vystrašeně pohyboval, velmi matně si vzpomínám, že tam ještě nějaké budovy stály? Úplná demolice areálu prý nastala kolem roku 1996.
(2) Zde padl 5.5.1945 Václav Kreidl z Trokavce.
(3) Sokl věže Heinrich
(4) Ochranná zeď postavení radiolokátoru Freya

Rovina

(1) Stará hájovna Roviny vyhořela v roce 1934 po úderu blesku.
(2) V roce 1935 byla hájovna Roviny obnovena jako roubená dvouhájovna. Vlevo za budovou jsou chlévy, v nichž se ukrývali partyzáni ze skupiny Vasila Majského. Chlévy stojí dodnes (podle T. Makaje: Střední Brdy na starých pohlednicích a fotografiích).

Červený vrch

Ruda pro padrťské a rožmitálské železárny se dobývala v jižních bocích hory Praha, zejména pak z jejího předhoří Červeného vrchu (jméno podle červeného zbarvení oxidující rudy). Pozn.: Mgr. Jiří Křivánek uvádí že ruda byla dodávána především do rokycanských železáren. Po vybrání rudy z povrchu se začaly razit po úpatí hřebeny štoly. Vypráví se, že v jedné z nich , snad Kateřinské, zahynulo závalem velké množství havířů. (Část zámeckého rožmitálského archivu jeden horlivý funkcionář v roce 1950 předal do sběru papíru – bylo to 45q listin a v kůži vázaných knih, od 17. století). Známé je jméno pražského arcibiskupa Václava Leopolda Chlumčanského z Přestavlk, který držel rožmitálské panství v letech 1814-1830. Z jeho podnětu byla těžba železné rudy pod horou Praha značně zintensivněna a tato kutiska až do opuštění v druhé polovině 19. Století nesla název Chlumčanský důl (volně podle J. Čáky: Hornické tradice v Brdech). Chlumčanská štola délky 374 metrů byla vyražena v kontaktní zóně padrťského granitoidního masívku (Ložiska a výskyty nerostných surovin v oblasti Středních Brd).

V článku "Železárny na bývalém velkostatku Rožmitál pod Třemšínem, Gustav Hofmann, Vlastivědený sborník Podbrdska 8-9" je zmínka o dolu Sv. Trojice: V roce 1805 mělo být u rožmitálské železné huti dosaženo úspor při těžbě železných rud a to jednak zastavením veškerých pokusů s hledáním nových ložisek, dále byl zastaven provoz dolů u Sedlice, Tří buků a sv. Trojice. Doly Žežice, Skála a Vranovice byly v dobrém stavu a dávaly patřičný užitek. S redukcí a posléze konečným zánikem rožmitálské železné hutě (1877) byla omezována i těžba železné rudy. Jednotlivé důlní míry byly v horních knihách postupně vymazávány již od roku 1851, poslední pak roku 1879.

(1) V roce 2012 byl obnoven padlý podstavec pomníku sv. Jana na křižovatce pod Červeným vrchem. Při okresní silnici k Zaběhlům býval na starém mohutném buku zavěšen obrázek svatého Jana z Nepomuku. U něj se konaly velké poutě a mše. Když v roce 1912 buk padl, byl zde postaven nový žulový podstavec a na něm byla usazena asi 50 cm vysoká soška sv. Jana. V 50. letech byla soška zničena (odcizena?) a podstavec byl zbořen. (Třemšínské listy 07/2012)
(2) Nepříliš půvabné odpadní jezírko pod místem vyústění bývalé dědičné štoly cechu Sv. Trojice (Chlumčanský důl)
(3) Všechna voda končí ještě níže v tušeném propadu, průtok hrubě odhaduji na 0,2 l/s.

Gangloffův náhon

Umělý vodní tok - Gangloffův náhon - zamezoval odtoku části vod z Rožmitálského panství do panství Zbirožského. Voda byla v 19. století (doba boomu zpracování železné rudy) velmi potřebným artiklem a tehdejší hutě a hamry na podbrdsku jí potřebovaly ohromné množství. Stavba je dlouhá přibližně 2 kilometry a podle jejího projektanta a stavitele se jí říká Gangloffův náhon.

(1) Schéma Gangloffova náhonu (červeně) a území (část povodí), které dokázal odvodnit - na mapě fialově. Tato plocha převedené vody má rozlohu zhruba 250 ha. Voda z této plochy by normálně odtekla z panství Rožmitálského do Padrťských rybníků v panství Zbirožském. Gangloffův náhon jí ale odklonil a tak tekla do rožmitálské kotliny. Pozn.: V té době určitě muselo existovat nějaké vodní právo a divím se, že Zbirožští neprotestovali. Vždyť i Schwarzenberský plavební kanál na Šumavě nesměl zadržovat veškerou vodu a část jí musel přepouštět...
(2) Gangloffův náhon, jež plynule přechází do vodoteče Buková.
(3) Gangloffův náhon v místě vyústění bývalé dědičné štoly cechu Sv. Trojice (Chlumčanský důl)

Malý Tok a okolí

Od Nepomuku poměrně strmý svah - na vlastním Malém Toku zajímavé lesní porosty, místy uschlé smrčiny, místy naopak jakoby podmáčené. Na vrcholu jakýsi patník, zatím jsem nezjistil jeho historii, možná je sem čerstvě přesazený.

(1) Blíže nespecifikovaná bouda - snad z rožmitálských Brd, pohlednici poskytl sběratel ing. Dort. PAW mi napsal následující hypotézu, že srovnáváním proporcí (dveře, umístění komína) mu tato bouda vychází na dnes již zaniklou boudu u sv. Jána. Dneska se tam nacházejí jen rozvaliny, je ale pořád vidět, že bouda byla kamenná.
(2) Před 130-ti lety! se v lesní boudě u Sv. Jana měřily klimatologické a meterologické údaje, v Brdech to byla pravděpodobně nejvýše položená měřící stanice. Na obrázku je graf s průměrnými ročními úhrny srážek za období pět let. Z článku klimatické poměry Rožmitálska, Hubert Hoyer, Vlastivědný sborník Podbrdska 22 jsem použil roky 1879-1883, kdy existovalo stanic nejvíc, později byly některé rušeny. V grafu jsou stanice seřazeny podle nadmořské výšky (modrý puntík). Je hezky vidět, že nadmořská výška neimplikuje vyšší srážkové úhrny, jestli tedy lze takhle historickým datům věřit.
(3) rozcestí severně od Malého Toku na cestě která jímž prochází a západně od vrchu Hradiště

Voložný potok

Pokud nastane v Brdech sucho, lze podle článku Nekrasové jeskyně ve slepencích brdského kambria (Žák, Živor), Český kras 2012 pozorovat u části Voložného potoka jeho ztracení se do podzemí. Je to docela zajímavé místo, kde je ve dně údolí tolik hrubé suti, že za běžných a malých průtoků potok po povrchu v asi 100 m dlouhém úseku vůbec neteče. Autoři článku spekulovali dokonce o tom, že tam v poslední době ledové mohl být tzv. kamenný nebo též skalní ledovec, tedy těleso suti, které se údolím trochu pohybuje a která má mezi kameny mezerní led. Když by potom v holocénu led roztál, tak by ta velká porózita suti umožnila tento méně běžný jev. Dokázaná přítomnost skalního ledovce zde ale není.

(1) Obrázky PAWa, který je nasnímal ve velmi suchém roce 2015, kdy celý horní tok Voložného potoka (300m) vyschnul.
(2) Vypráví kamarád kamaráda (nejsem si jist, zda by mu nevadilo uvést jeho jméno): Poprvé jsem se o tom místě dozvěděl z úst starých vandráků tak před 24lety, kdy jsem ještě chodil coby mladý jinoch v hluboké ilegalitě do Cent. Brd na vandry. Při jednom setkání u ohně, tuším, že to bylo někde poblíž Borské hájovny, už nevím. Tam mi vyprávěli o této horní časti udolí. Les je tam tak hustý a tmavý že tam sluneční paprsky skoro neproniknou a sníh se tam udrží dlouho do jara, připomíná jim to jedno s údolích v Tatrách podobného názvu. Dnes je situace úplně jinde, les je tam vykácený. Ceduli jsem tam poprvé viděl tak před 12lety. Tak si myslím, že je to trempský název, i když i pár místních tomu říká stejně. Těm trempíkum bylo tenkrát tak kolem 50let.

Paterák

Kopec je nazýván Paterákem nebo i variantně Peterákem. Pro jméno Paterák by svědčil fakt, že v místě vrcholu kopce se protíná pět průseků lesní rozdělovací sítě. Název by to tedy byl hypoteticky velmi mladý, protože lesní rozdělovací síť zde navrhnul taxátor a lesmistr rožmitálských arcibiskupských lesů Karel Daniel Gangloff po roce 1860.

(1) výhledy z úbočí Pateráku (sedlo mezi Paterákem a Kočkou, místně zvané "U ležatého mezníku").
(2) výhledy ze severního úbočí Pateráku, pár desítek metrů od vrcholu Pateráku
(3) Přesně do pravých úhlů opracovaný kamenný řecký kříž (všechna ramena stejně dlouhá). V úhlech, které jsou sevřeny hlavou a rameny, kde někteří kameníci zvyšují pevnost kříže, je místo segmentu srdce. U jiných objektů v ČR nebylo zaznamenáno. Podle Čáky tady dne 5. září 1870 zastřelili pytláci lesníka Václava Gregora ze Záběhlé.
(4) Na vrcholu Pateráku stojí kámen připomínající vyměřování lesů rožmitálského panství, o čemž svědčí i vytesaný nápis Triangulační polygonální síť k lesu Rožmitál 1897.
(5) Patero průseků v detailu.
(6) Po roce 1860 byla vytyčena v rožmitálských arcibiskupských lesích nová rozdělovací síť. Navrhl ji vedoucí taxačního oddělení a pozdější lesmistr Karel Daniel Gangloff. Na většině území byla rozdělovací síť obdélníková a šachovnicově pravidelná, ale právě v okolí Pateráku a Březového vrchu se stáčela do oblouku, neboť musela reagovat na průběh hranice panství. Průseky rožmitálské (červeně) a zbirožské (modře) lesní sítě totiž na sebe vzájemně nenavazovaly. Pět průseků , které se protínaly v jednom bodě na vrcholu kopce daly Pateráku patrně jeho jméno. Podklad: mapa třetího vojenského mapování.

Březový vrch

(1) V dáli lze spatřit vysílač na Radči (vrch Brno).
(2) Studánka na úbočí Březového vrchu, která nádherně fungovala i v horkém a suchém létě roku 2012. Díky, rokycanští skauti!
(3) Bouda Eisnerka vyhořela v roce 2010 a již není obnovena.

Kočka

Podle vrchu Kočka je pojmenován členovec Kockurus grandis, kdy tu byly v paseckých břidlicích nalezeny jeho polokruhovitě hlavové šíty. Tento živočich obýval dna sladkých vod spolu s dvěma dalšími tvory: Kodymirus vagans (jméno na počest českého geologa Kodyma) a Vladicaris subtilis (jméno po objeviteli Vladimíru Havlíčkovi). Tito nejstarší obyvatelé Čech zde žili zhruba před 550 miliony let. Pasecké břidlice (podle obce Dominikální paseky) zde tvoří vrstvu 8-10 m mocnou, složenou z velmi jemných břidlic.

Kodymirus vagans představuje nejstarší sladkovodní fosilii nejen z Čech, ale i ze světa. V dnešním stupni poznání je fauna paseckých břidlic vůbec nejstarší známou zvířenou prostředí, které není ryze mořské - právě to je její specifikou i faktorem, který výrazně zvyšuje význam brdského spodního kambria pro geologii a paleontologii v mezinárodním měřítku.

(1) Kodymirus vagans - rekonstrukce členovce paseckých břidlic ze stálé expozice Berounského muzea.
(2) archivní obrázek
(3) stav v roce 2013
(4) Chlupáčovo muzeum

Plešec

(1) Velmi pravděpodobně jde o zbytky dolu Dagmar, který těžil kaolín. Toto malé ložisko kaolinu si asi v letech 1932 pokoušelo dobývat město Příbram. Založili tu šachtu Dagmar, a ze zdejšího kaolinu pálili keramiku.
(2) Štoly a pinky Vranovice kolem dnešní Pourky těžily železnou rudu. Pavel Toufar v své knize Toulky kolem Třemšína uvádí, že v obecním lese severně od obce Sedlice se nachází štola, která navazuje na štolu a posléze šachtu na těžbu železné rudy, táhnoucí se od hájovny Pourka až pod vrch zvaný Plešec. Hornické práce a stavba štoly byly tady ukončeny už v roce 1840... Tomu nějak nerozumím, když skončili hornické práce, kdo by se kutal se štolou?
Osvětlení mi přinesl článek Ložiska a výskyty nerostných surovin v oblasti Středních Brd. Významný ložiskový úsek žilných Fe-rud je Vranovický (Sedlický) cech sz. od Vranovic. Ložisko tvořené třemi limonitovými žilami směru SSV-JJZ mocnými 0,5-2,5 m bylo otevřeno několika doly do hloubky 40 m a 626 m dlouhou štolou, zaraženou v roce 1840 rožmitálskou hutní správou. Štola je do vzdálenosti 370 m vyzděna eliptickou kamennou klenbou a kamenný portál s vyznačeným rokem 1840 je zachovaný dodnes. Jen v letech 1740-1840 bylo vytěženo přes 50 000 tun rudy pro rožmitálskou huť. Železnorudné žíly stejného charakteru byly v polovině 19. století otevřeny Cechem Marie Pomocnice na vrchu Plešec.
(3) malý svatý obrázek na křižovatkách cesty od Boru a z Nepomuku do Lázu (mezi Malým Tokem a Plešcem).

Komentáře (připomínky čtenářů):

Od: Tomáš  (2013-05-20 15:46:12)
Ajajaj, já psal pouze horský les a dal to do uvozovek :-)... klimax mne tedy nenapadl. Netroufnu si posoudit co zde bylo kdysi.
Navíc jako perlička se uvádí u jedle/smrku v minulosti, že němečtí lesníci komolili tyto názvy a pak z překladů do češtiny mohl vzniknout špatný dojem :-) o početnosti třeba jedlí

Od: pavel  (2013-05-20 07:54:22)
Nejsem v těchto věcech odborník. Sám jsem měl určité pochybnosti o smrkových klimaxech na Praze a Toku (ale nikoli už u podmáčených smrčin na Padrti). Nicméně i dle mínění AOPK se na několika místech ve vrcholových partiích Brd (mj. také na Praze) údajně o klimax jedná. Naposledy se to uvádí v návrhu zonace CHKO, kde je uváděn také tento důvod. O oligotrofním podloží netřeba diskutovat, to je jasné. Pokud jde o imise, jsou také prokázané, avšak zřejmě v případě Brd se (prozatím) nejedná o nějak extrémně dramatickou situaci. V tomhle měly a mají asi Brdy trochu kliku.

Od: kletečka  (2013-05-19 20:38:06)
"klimaxový" vzhled smrčin na Praze je dán velice chudým a kyselým podložím(křemence)a dále poměrně vysokým stupněm defoliace(pravděpodobně dálkový přenos imisí a ten vzhledem k poloze Brd je možný ze všech stran;blízkost velkých měst).Klimax je dán zejména klimatickými podmínkami a ty jsou v horských smrčinách opravdu trošku jiné.Shrnu-li to -celkově špatný stav smrkových porostů na hřebenech vysokých Brd.Naopak by bylo dobré zvýšit zde podíl skutečně klimaxových a hlavně melioračních(půdě prospěšných)dřevin- tj.buku a jedle.Nedělejme z Brd zase tak vysoké hory,mějme je rádi takové jaké jsou.

Od: pavel  (2013-05-15 02:00:45)
Tome, ohledně klimaxových horských smrčin na Praze nemusíš mít žádné rozpaky. Jsou o nich přesvědčeni i lidé z AOPK - a i proto je navrhují chránit.
A ještě dvě poznámky k vodotečím:
1) Správně usuzuješ, že Hradišťský potok nemá pokud jde o pojmenování "historickou" oporu. I při velmi pečlivém pátrání se zatím jeví, že se jedná o tok bezejmenný a proto bylo využito soukromé pojmenování, které mu dal Roman P. Myslím, že je stejně dobré, jako jakékoli jiné a fakt, že ztéká z Hradiště představuje i jisté logické pojmenování.
2) Na druhou stranu se mýlíš, pokud jde o Třítrubecký potok - nechal ses "zblbnout" blbými mapami. Nepramení na Praze (ani v jejím masivu), ale těsně pod Borským sedlem. To, co mylně považuješ (ve shodě s některými mapami) za Třítrubecký potok je ve skutečnosti potok Voložný.
Jinak jen poznámka: Na Praze jsou návštěvní knihy dvě - jednak přímo na vrcholu, druhá je na Čákově vyhlídce, kterou jsi na fotkách zvěčnil.

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu:



www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info