logo

Rožmitál pod Třemšínem

Tato kapitola se zabývá Rožmitálem pod Třemšínem. Mapičku můžete zvětšit kliknutím myši, stejně jako další obrázky níže.

mapka

Rožmitál pod Třemšínem

Snad podle šípkových růží planě rostoucích v malebném údolí byl rožmitálský hrad nazván, tehdy podle módy německy, Rosenthal. Stejně tak jako páni z Třemšína odvozovali i páni vládnoucí v krajině pod Třemšínem svůj původ od proslulého rodu Buziců. Prvním historicky doloženým příslušníkem tohoto rodu byl Jetříšek Buzovic. Jemu vděčí Rožmitál za svůj městský znak. Jako první začal užívat přídomku "z Rožmitála" až Oldřich, syn Budislava, rady krále Václava I. Po Oldřichovi se stal pánem Rožmitála jeho syn Protiva z Rožmitála, po něm jeho syn Zdeněk z Rožmitála a po něm Sezima z Rožmitála. Roku 1347 věnoval Sezima mimo jiné polovici hradu pražskému arcibiskupství. Jaroslav Lev z Rožmitála a z Blatné v létech 1465 - 7 podnikl ve službách svého švagra českého krále Jiřího z Poděbrad diplomatickou cestu po zemích starého kontinentu. Jeho sestra Johana z Rožmitála byla v létech 1458 - 71 českou královnou, poté co se stala druhou manželkou krále Jiřího z Poděbrad. Třetím slavným, a možná i vůbec nejslavnějším příslušníkem rodu byl Jaroslavův syn Zdeněk Lev z Rožmitála, nejvyšší sudí a od roku 1507 nejvyšší purkrabí pražský. Vedl nádherný, ale náročný život, zadlužil rožmitálské panství tak, že jeho synové je nemohli udržet. Práva od četných věřitelů skoupil roku 1550 Florian Gryspek z Gryspachu. Městu Rožmitál vymohl nová privilegia na trhy roku 1567, podporoval vědy a umění. Koupí statků po konfiskacích značně rozmnožil své jmění. V době jejich držení Rožmitála došlo k významným úpravám zámku. Byl přistavěn renesanční tzv. gryspekovský palác (od věže vlevo). Po bělohorské bitvě bylo Gryspekům odňato všechno jmění. Arcibiskup Arnošt Vojtěch hrabě z Harrachu žádal krále Ferdinanda II., aby statky dříve arcibiskupské mu byly opět dány. Stalo se tak roku 1623 a od té doby mu nepřetržitě patřily až do roku 1948. Nejoblíbenějším arcibiskupem, jemuž byla v Rožmitále prokazována veliká úcta, byl Vilém Florentin Josef kníže Salm - Salm, jenž si velmi zamiloval rožmitálskou krajinu.

(1) Dominantu hradu tvoří jeho nejstarší část - hranolová věž se vstupní branou. Ze západní strany k ní přiléhá dvoupatrový palác zdobený renesančními sgrafity.
(2) Kostel sv. Jana Nepomuckého byl vystavěn v roce 1729, v roce kanonizace sv. Jana Nepomuckého. Dlouhou dobu byl pouze kaplí, bez statutu filiálního kostela. Kostel byl letech 1904-05 obnoven v novobarokním slohu s prvky secese Josefem Fantou, který byl mimo jiné i architektem pražského Hlavního nádraží.
(3) Zámecká hospoda byla původně zámeckou kovárnou, připomínanou již v 16. století. Patří k nejcennějším barokním stavením s klasicistním přístavkem. Současný vzhled je výsledkem úprav v letech 1770 a 1804 s mansardovou střechou krytou šindelem a pozdější přestavby z roku 1985
(4) Sousoší sv. Václava s anděly z roku 1802
(5) vlevo na historické pohlednici je nerealizovaný návrh kostela v centru Rožmitálu
(6) historická pohlednice zapůjčena společností philashop.cz
(7) pohlednici poskytl sběratel ing. Dort

Podbrdské muzeum

Starý Rožmitál

Jedno z nejstarších míst osídlení jižních Brd je okolí Starého Rožmitálu. V hradištní době se toto území dostává pod vládu rodů Buziců (Bzuici, Buzovici) po předku Buzovi. Nejstarší částí města je Starý Rožmitál, zvaný Staré město, latinsky Antiqua civitas. Právě zde byla nalezena keramika z mladší doby hradišťní z 10. a 11. stol.

(1) Lípa v Aleji Johanky z Rožmitálu - mohutná lípa zdobí začátek aleje, pojmenované po české královně Johaně, manželce Jiřího z Poděbrad. Úctyhodný staletý strom o objemu kmene 6,75 m se nachází za Podzámeckým dvorem.
(2) Gotický portál kostela Povýšení sv. Kříže, ze 13. století
(3) Barokní brána na bývalý hřbitov kolem kostela
(4) Barokní kaplanka čp. 2 z roku 1795 s mansardovou střechou. Na faře (mimo snímek) ve Starém Rožmitále působil krátce Václav Hájek z Libočan.
(5) Na hřbitově ve Starém Rožmitálu je pohřben Jakub Jan Ryba, autor slavné české vánoční mše "Hej mistře, vstaň bystře". V Rožmitále učil v letech 1788-1815 na zdejší škole.
(6) Pohled kolem roku 1900 na kostel ve Starém Rožmitále přes dnes již neexistující Podkostelský rybník
(7) Požár kostela v roce 1933

Starý Rožmitál, cvokařské muzeum

Muzeum věnované zaniklému řemeslu cvokařskému. Součástí muzea je také stará cvokařská dílna zachovalá ve stavu z přelomu 19. a 20. století. K vidění je zde výheň s cvokařským měchem a cvokařský tzv. špalek ze žuly, na jehož povrchu jsou přípravky pro výrobu hřebíku. U špalku pracovali dva cvokaři. Vybavení veřtatu doplňují různé kleště pro uchopení žhavého drátu či výkovku, cvokařské kladivo a vzorky výrobků. Ve výklenku jsou umístěny potřeby denní potřeby většinou z 1. poloviny 20. století. Pozn.: Měl jsem dřív zafixováno, že to byli cvočkaři, a ne cvokaři.

Voltuš

Blízkou mohylu Jakuba Jana Ryby již uvádím v kapitole Hraniční hřeben.

(1) Na okraji Voltuše při cestě do Hutí byla až do konce 19. Století v provozu flusárna, kde se louhováním popela z dřevěného uhlí vyrábělo žíravé draslo, potřebné pro výrobu skla nebo mýdla.
(2) Tzv. Posraný kámen na okraji lesa u Voltuše. Urbář z roku 1740 ho jmenuje jako „tak řečený usraný kámen“

Komentáře (připomínky čtenářů):

Zatím není vložen žádný příspěvek

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu:



www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info