logo

Týřov

Tato kapitola se zabývá Týřovem, Týřovickými skalami a Úpoří. Mapičku můžete zvětšit kliknutím myši, stejně jako další obrázky níže.

mapka

Týřov

Hrad postavený podle vzoru francouzských kastelů na vysokém ostrohu nad řekou Mží (Berounka) byl jedinečnou pevností nejen v Čechách, ale i ve střední Evropě. Na rozdíl od ostatních tehdejších hradů byl schopen aktivní obrany křížovým ostřelováním nepřítele v předpolí shora z devíti okrouhlých věží. Proti nenadálému přepadení ho chránily příkré svahy a soustava hlubokých příkopů. Kromě věží měl hrad ještě dvě hranolovité bašty. Vcházelo se do něj přes padací most a branou na východní straně. Jako jeden z mála hradů nebyl nikdy dobit, vypleněn či zapálen.

Hrad Týřov byl pravděpodobně postaven Václavem I. patrně někdy kolem roku 1230. První historicky doložená zpráva o hradu je z roku 1249, kdy tu král Václav I. zajal svého odbojného syna Přemysla a jeho družinu, když přišli žádat o milost. Roku 1307 se zmocnil křivoklátského panství Vilém Zajíc z Valdeka včetně hradu Týřov. V letech 1315-1316 tu věznil odbojného zemského správce Jindřicha z Lipé, který se vzepřel králi Janovi Lucemburskému. Po smrti Viléma Zajíce z Valdeka (1319) byl Týřov spolu s Křivoklátem vrácen koruně, ale Jan Lucemburský ho postoupil Oldřichu Pluhovi z Rabštejna jako zástavu. Znovu byl hrad vykoupen Karlem IV., ale už roku 1422 ho opět zastavil císař Zikmund a to Aleši Holickému ze Šternberka. V majetku Holických byl Týřov do roku 1454, kdy bylo celé Křivoklátsko včetně Týřova vráceno králi Ladislavovi Pohrobkovi. V roce 1460 držel Týřov Jošt z Ensidle, německý sekretář krále Jiřího z Poděbrad. Jeho potomci vlastnili hrad a deset obcí do roku 1577, kdy vše Jiří z Ensidle prodal za 12 500 kop grošů Janu staršímu z Lobkovic. Ten se však o hrad příliš nestaral, Týřov pustnul a proměnil se ve zříceninu. Týřov spolu s poddanými vesnicemi a dvory vyměnil Lobkovicovi císař Rudolf II. za městečko Kožlany, vedla ho k tomu snaha scelit křivoklátské panství a rozšířit honitbu.. Tak se dostal pustý hrad Týřov opět ke Křivoklátu, s nímž byl potom v roce 1685 prodán Valdštejnům, od nichž přešel roku 1756 do rukou Furstenberků (volně podle Historické památky Rakovnicka, T. Bednařík).

Týřov byl postaven na křivoklátsko-rokycanském komplexu, což je mohutný masiv kambrických vulkanických hornin, andezitů, dacitů a ryolitů. Velká část stavebního materiálu hradu pochází z místních podložních andezitů křivoklátsko-rokycanského komplexu; rozpoznat lze dva druhy – jednak andezity celistvé, jednak mandlovcové. Část staviva však museli dopravit i větších vzdáleností. Byly nalezeny kvádry z kambrických pískovců, proterozoických drob, dokonce i permokarbonských pískovců a pískovců křídových. Zajímavé jsou kvádry z arkóz a slepenců z kladenského souvrství karbonu, jejichž nejbližší výskyty se nacházejí vzdušnou čarou 10 km od Týřova. (Hrady Čech a Moravy, z čeho jsou a na čem stojí)

(1) V popředí snímku flankovací věže, v pozadí bergfrit (útočištná věž - poslední útočiště obránců hradu).
(2) Nebezpečná past pro opilce a malé děti, žádné varování, žádný plůtek, šups do díry bez šance na vyškrábání zpět.
(3) donjon - obytná věž
(4) V roce 2015 se vlastník zříceniny, Lesy ČR, odhodlal k zahájení zabezpečovacích prací, které by zamezily potupné destrukci zdiva. Předmětem záchrany měl být nejprve donjon - obytná hradní věž. Zhruba měsíc před zahájením prací se však zřítila část obvodové stěny. Proč se zeď po staletích zřítila? Nejde totiž o zdivo, provázané napříč tloušťkou zdi, ale o dvě rovnoběžně stojící stěny, dobře vyskládané z kamene a z výplně dutiny mezi nimi, tzv. emplektonem, který je tvořen drobnými kameny a maltou. Taková konstrukce skvěle funguje, pokud do ní nezatéká (volně podle Věstníku Rakovnického muzea). Vlastní rekonstrukční práce probíhaly na podzim roku 2016.

Týřov, historický

(1) model hradu Týřov podle T. Durdíka, muzeum v Rakovníku.
(2) jedenapůlruční meč nalezený v řece Berounce pod hradem Týřovem (v angličtině hand-and-a-half (bastard) sword), muzeum v Rakovníku.
(3) nálezy keramiky a železných předmětů z výzkumů hradu Týřova, muzeum v Rakovníku.
(4) rekonstrukce hradu u infocedulí u návštěvní knihy, autor neznámý (pravděpodobně Knox)
(5) Podoba hradu v 13. století, hypotetická rekonstrukce podle publikace Encyklopedie českých hradů od T. Durdíka, jemu děkuji za svolení obrázek publikovat.
(6) V rozvalinách týřovského hradu bylo nalezeno velké množství kamnových kachlí. Na tomto kachli je vyobrazen gryf, který šlape po husitském bojovníkovi.
(7) Václav A. Berger (1800) podle F.K. Wolfa (1797), zdroj: http://www.hrady-zriceniny.cz

Matouškov

Chatová osada pod Týřovem vznikla nedlouho po smrti Václava Matouška (1948), jenž tu žil kolem 16-ti let. Ota Pavel o něm napsal povídku Fialový poustevník (původně chtěl napsat celou knihu).

Václav Matoušek se narodil roku 1883 v Cerhovicích, vyučil se řezbářem. K malování ho možná posunul Alfons Mucha, který na zámku Zbiroh tvořil Slovanskou epopej, a jemuž Matoušek pomáhal připravovat plátna a barvy. Poté Matoušek vandroval pět let, došel až do Alp, ale stejně vrátil se do rodného kraje, snad s krátkým intermezem v Drozdově, k soutoku Berounky a Oupořského potoka. Místo se mu zalíbilo, jeho první obrázek zakoupil procházejicí lesník, který mu i dal svolení postavit si přístřešek. Zde žil poté až do konce svého života v podstatě jako poustevník. Zvěř ani ryby prý nelovil. Občas některá svá díla směnil za mléko, mouku či vajíčka.

Poslední rok života měl smutný. Při jarním tání v roce 1948 zatarasily ledy řeku Berounku. Trvale lehce oděný Matoušek měl v chatce půl metru vody. Podchlazeného a vyčerpaného Matouška odvezli do nemocnice v Rakovníce. Odtud však po několika týdnech utekl zpět do své chaty. Asi po dvou měsících byl znovu, tentokrát už naposledy, převezen do rakovnické nemocnice, kde 29. června 1948 zemřel. Pochován je na hřbitově ve Skryjích.

(1) převzato se svolením zdroje - Rakovnicko.cz, z archivu rodiny Konopáskových. Na snímku je vyfocen poustevník a malíř - samouk Václav Matoušek, který mimo jiné žil ve srubu u Oupořského potoka pod hradem Týřov u Berounky až do poválečného období. Fotografie ale není z místa u řeky Berounky, kde měl svůj srub až do povodní, které srub zdevastovaly, ale z blízkého okolí zříceniny hradu Týřov, informaci osobně potvrdil vlastník fotografie p. Eduard Konopásek.
(2) převzato se svolením zdroje - Rakovnický deník

Vosník

Úbočím Vosníku vede na Týřov ze Skryj slepá (jednosměrná) turistická značka. Místy sice najdeme dřevěný chodníček nebo zábradlí, někde je ale stezka relativně úzká a svah dolů k Berounce strmý (obzvlášť nebezpečné pro malé děti či opilce).

Jméno vrchu odvozujeme podle druhu dřeviny – osiky (kterou zde ale dnes nenajdeme), variantně podle velkého hnízdění vos ve skalách, což tedy zní dost nepravděpodobně. Příjmení Vosník se obecně odvozuje z názvu řemeslnického nářadí - osník (vosník nářečně) představuje poříz, který se používal při šindelářské práci (volně podle Lužická: Oronymie Džbánu, Křivoklátské vrchoviny a Hořovické pahorkatiny).

(1) Historický pohled z roku 1948 (nikoliv z úbočí Vosníku, ale z Luhu), na záběru je ještě přívoz v místě dnešního mostu. Všimněme si, že levý břeh Berounky je oproti dnešku téměř bez dřevin. Zdroj: www.fotohistorie.cz
(2) foceno pomocí dronu

Vysoký vrch a Roudný

(1) pohled na Týřovice
(2) zhruba uprostřed snímku se v mlze skrývají Týřovické skály
(3) Vysoký vrch fotografovaný z úbočí Týřovických skal.
(4) Od Týřova (osady Matouškov) se k Týřovickým skalám jde podél vody blbě. Nejhorší je to v létě, na louce za Matouškovem bují neprostupná kopřivová džungle.
(5) Ale kdysi tu turistická cesta vedla (na fotografii vlevo dole červená značka). Kdy tuhle turistickou cestu přeložili? Bylo to kvůli plánované přehradě, nebo ochranáři chtěli tenhle kus krajiny znepřístupnit? Strženou hranu (na fotce nahoře) jsem původně považoval za dílo tisícileté povodně léta 2002, je to ale asi blbost, protože mezi řekou a touto hranou rostou minimálně stoleté stromy....
(6) Meditační skalka nad vodou pod Vysokým vrchem, už kousek od Týřovických skal.
(7) Rokle mezi Týřovickými skalami a Vysokým vrchem. Docela zrádná záležitost, hodně jsem zde bloudil. Z vrcholu Vysokého vrchu se tahle rokle musí pekelně obcházet, než se člověk k Týřovickým skalám dostane.
(8) Rokle sevřená na jedné straně Vysokým vrchem a Roudným a na druhé straně Vápenným vrchem a kótou Na Budkách.
(9) Na horizontu vpravo - Krušná hora.

Týřovice

(1) umístěno ve skanzenu v Kouřimi
(2) Národní Muzeum?

Týřovické skály

Týřovické skály působí od Berounky velkolepě, rovněž je z nich nádherný výhled na údolí Berounky. Je to jeden z nejhezčích křivoklátských výhledů. Týřovické skály jsou morfologicky zajímavé andezitové skalní věže. Tyto tvrdé a pevné horniny svrchního kambria odolávají zvětrávání.

(1) skalní jehla "Hodiny" - při práci na poli určovali vesničané podle jejího stínu čas (podle O. Dvořáka).
(2) Bohužel netuším z jaké doby pohlednice pochází. Všimněme si, že na levém břehu Berounky oproti dnešku nenajdeme téměř žádné dřeviny.
(3) Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929.

Týřovické skály, dronem

(1) Dronem z Roudného. Týřovické skály jsou schovány za kopcem a vykukuje z nich jenom kousek skalní stepi. Vpravo možno pozorovati pleš na Velké Pleši.
(2) Dronem od Matouškova.

Týřovické skály, pleše

Jako pleše označujeme otevřené plochy, jejichž výskyt je podmíněn kombinací vrcholového a říčního fenoménu, expozicí, klimatem, geologickými a půdními poměry. Jedná se o stanoviště, která jsou vázaná na hluboké kaňonovité údolí Berounky a jejích přítoků a na vrcholy z kamenitě zvětrávajících hornin na výslunných návětrných svazích. Pleše se vyznačují primitivními mělkými skeletovitými půdami typu ranker s místy vystupujícím skalním podkladem. Na tato stanoviště se váže komplex půd (rankery, lithosoly) a travinobylinných společenstev, která se vyznačují mozaikovitě uspořádaným bylinným patrem a bohatým zastoupením mechů a lišejníků. Společenstva skeletovitých primitivních půd navazují na semixerotermní trávníky a skalní stepi a jsou ohraničena lemovými společenstvy, která přecházejí do teplomilných křovinných plášťů a rozvolněných zakrslých doubrav. Na pleších se setkáváme s přirozenou vegetační skladbou reliktního rázu. Množství srážek, míra insolace (zjednodušeně oslunění) a tepelné poměry jsou podmíněny reliéfem – sklonem a orientací. S rostoucím sklonem svahu se zvyšuje odtok srážkové vody a na jižně orientovaných svazích se silně uplatňuje výpar vlivem nadměrného oslunění. Nejexponovanější místo se nachází na hřebeni, kde je velmi mělká půda a kde se výrazně uplatňuje působení větru. Nízké srážky a vysoká teplota v letním období zapříčiňují, že výpar převažuje nad srážkami. Tato záporná vodní bilance spolu s edafickými poměry (mělká půda) a mrazy během zimního období znemožňují existenci lesa na těchto lokalitách. Naopak travinobylinné porosty skalních stepí a pleší jsou dobře přizpůsobeny extrémním podmínkám. Mikroklima a reliéf umožňují existenci xerotermní vegetace v jinak lesnatém Křivoklátsku. Působení všech činitelů dohromady (orientace, sklon, působení větru, oslunění, nedostatek vláhy) vytváří extrémní podmínky. Nízká vlhkost těchto stanovišť je způsobena nízkými srážkami (Křivoklátsko leží ve srážkovém stínu Krušných hor), vysoušením půdy větrem, dále výparem způsobeným nadměrným osluněním a přehřátím skalního podkladu a půdy, ale i sklonem (většina srážkové vody steče po strmém skalnatém podkladu). Význačným zdrojem vláhy jsou pro tato stanoviště mlhy a ranní rosa. Oslunění na jižních svazích je velmi intenzívní, teplota při povrchu půdy je značně vysoká (i více než 55 °C na slunci). Volně upraveno podle Srovnávací studie křivoklátských pleší - T. Kučera a V. Mannová

(1) Monitorovací plochy - vliv zvěře na vegetaci, laicky - zarostla by pleš bez okusování muflonů a dnes možná i divokých prasat? Ze stránek CHKO Křivoklátsko přebírám následující odstavec: V oplocenkách dochází k hromadění staré biomasy, náletu a rozvoji keřů (zejména Rosa sp.). Spásání muflony částečně alternuje pastvu domácích zvířat, která v minulosti napomáhala udržovat bezlesí na větší ploše než by umožňovaly ekologické podmínky lokality. Vyloženě negativně se na stavu vegetace projevuje eutrofizace z defekace a nadměrný okus způsobovaný početnou populací této nepůvodní zvěře. Bez silného tlaku muflonů by se xerotermní trávníky pravděpodobně udržely v pásu na okrajích skal, místa s hlubším půdou by pokryly rozvolněné doubravy. Další informace nalezneme např. ve sborníku Bohemia centralis 31 věnovaném Křivoklátsku.
(2) Moje subjektivní dojmy z monitorovacích ploch, rok 2014: Horní oplocenka má více stepní charakter než její neoplocené okolí, kde dominuje ostružiník. Dolní oplocenka naopak docela dost zarůstá šípkem, kdežto okolí má charakter stepi až skalní stepi (bez dřevin).
Mám takový neujasněný dojem že dřív jsem zde ostružiník téměř neviděl, muflonů zde vždy běhalo spousta, dnes se střetávám ale jenom s divokými prasaty.

Týřovické skály, 3D model

Model Týřovických skal byl vytvořen na podkladě digitálního modelu reliéfu České republiky 5.generace (DMR 5G), který jsem od zakoupil od ČÚZAKu na základě licenční smlouvy. Dle podmínek smlouvy lze využít jejich výškopisná data pouze na těchto stránkách. :-) Tím snad činím zadost právničině.

Celý model skály lze stáhnout jako soubor ve formátu PDF - v obyčejném Acrobat Readeru lze pak s tímto modelem mimo jiné i rotovat. Soubor je pro stahování dosti velký, něco kolem 6,5 MB.

(1) zdroj výškopisu © Český úřad zeměměřický a katastrální, www.cuzk.cz

Úpoř

Pod hradem Týřov ústí Úpořský potok do Berounky. Proti jeho proudu naleznete národní přírodní rezervaci, kam je vstup přísně zakázán. Údolí Úpoře je lemováno příkrými svahy, místy až 200 m vysokými, na nichž vznikly periglaciálním mrazovým zvětráním surové a balvanové proudy a osypy.

(1) Zhruba pod Vápenným vrchem
(2) Zhruba pod Vápenným vrchem, vlevo dole statná Lunaria rediviva
(3) Pod soutokem s Prostředním potokem.

Úpoř - levý břeh (Tok, U Tří skalek)

Úpoř - Cangrovna a historické úpravy toku

Javorový cukr se na křivoklátsku zpracovával od roku 1811 v dílně na hranicích revíru bušohradského, skrejského a kouřimeckého v oupořském údolí , která byla nazývána Cukrárnou (Zuckerhutte). Stejně jako jinde, netěšil se ani zde tento průmysl dlouhému trvání a zanikl již koncem roku 1813, kdy se všeobecně ukázalo, že javorová šťáva obsahuje jen málo cukru a že by se proto výroba nevyplácela. V roce 1814 se již zařízení cukrárny zrušilo, kotle byly přiděleny flusárnám a budova byla přeměněna pozdějí v obydlí pro plavce, kteří Oupoř splavňovali , pak v hájovnu, která zanikla při katastrofální povodni v roce 1872. V údolí Oupoře je doložena výroba šindele, výroba octu louhováním z dubového dřeva.

Úpořský potok byl od roku 1834 nákladně upravován za účelem jeho splavnění. Nadlesní Jan Nittinger z Obory, který tyto práce podnikal a na ně dozíral, vyžádal si na revírním správci Ottovi Hetzendorfovi z Ripolsdanu, který býval u něho na Kouřimci adjunktem, vyslání čtyř zkušených plavců z Kitzingthalu ve Švábsku, který mu je v roce 1834 na smlouvu poslal. Přišli plavci Jan, Jakub a Tomáš Zangerové a Tomáš Thormann. Jejich úkolem bylo vybednění břehů Úpořského potoka k účelům plavení dříví kmenového i polenového, stavba nádrží, jakýchsi primitivních zdymadel, zavedení transportu dlouhého i polenového dříví z pasek k vodě na ručních sáňkách, a plavení stavebního dříví po potoce k řece. (volně podle článku Když se po Berounce pavilo dříví, Minulostí Berounska 4)

U Broum došlo k protržení Velkého (Bušohradského) a Kučerova rybníka a všech nádržek, umožňujících plavení dřeva Oupořským údolím. Charakter tohoto lesního údolí se zcela změnil. Vozová cesta, která tudy vedla po břehu potoka, zmizela, a dno údolí bylo zaneseno třímetrovou vrstvou bahna a kamení. Bušohradský velký rybník (Na mapě II. vojenského mapování je vidět rybník východně od dnešní hájovny Bušohrad) již nebyl nikdy obnoven, také plavení dřeva definitivně skončilo. Dramatickou událost připomíná malá okrouhlá tabulka na skále nad Oupořským potokem, v místech, kde se dodnes říká "Na cangrovně". Je na ní napsáno: "Zde hajný Vavřinec Staněk přítomností ducha zachránil sebe, manželku a čtyři dítky své od utopení dne 25. května 1872. Dříve dřevěným brlením regulovaná strouha s řadou stavidel zmizela a s ní i loučky a políčka v údolní nivě. (volně podle O. Dvořáka: Nebeská stavidla se otevřela) Dnes je tu 100 procentní divočina.

(1) Opěrné zdi byly stavěny pravděpodobně pro lepší splavnění Úpořského potoka (plavení dříví). Pod Krkavčinami jsou nejvíce patrné.
(2) Na této fotografii je vidět i fragment zdi i na druhé straně potoka.
(3) Fotografie (Zuckerhütte, Hegerhaus im Oupořthal) pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929
(4) Cukrárna dle Stabilního katastru stávala na katastru Skryjském. Soutok Prostředního potoka s Úpoří byl trojhranicí Skryj, Broum a Karlovy vsi (podklad: archivnimapy.cz).

Úpoř - Krkavčiny

(1) pohled údolím Úpoře, směr ku Berounce
(2) Kopec přes údolí Úpoře by mohl být Tok.
(3) Kopec úplně vpravo by měl být Zadní vrch, údolí vlevo od něj poměrně výrazně zaříznul Prostřední potok.

Prostřední potok

(1) ústí Prostředního potoka do Úpoře poblíž historické Cangrovny
(2) červená šipka - zídka ve svahu (nejasného stáří, nejasného určení)
(3) Dronem, v horním pravém rohu snímku - Velíz a Krušná hora.
(4) Pohled údolím Prostředního potoka.

Vápenný vrch

Podstatná část vápna použitá na stavbě Týřova pocházela z vápenců Českého krasu. Víme to poměrně bezpečně, protože část (nebo snad všechen?) vápenec byl na vápno vypalován až nedaleko stavby a opakovaně se stávalo, že i velké kusy vápence byly bez vypálení zabudovány přímo do zdiva. Kusy silurských a hlavně devonských vápenců jsou nejsnáze k nalezení ve zdivu první stavební fáze hradu. Mimo vápenec na hrad putovaly opuky (zřejmě z oblasti Džbánu) a arkózy od Rakovníka, nejspíše ze Senecké hory. Jedna z důležitých přístupových cest vedla k hradu jistě shora přes křivoklátské kopce od dnešní Karlovy Vsi. V sedle za Vápenným vrchem se dají najít zbytky devonského vápence z Českého krasu a také natavené místní horniny z vápenických pecí. Vápenný vrch se tudíž jmenuje po vápenci importovaném, neboť sám žádný vápenec neskýtá. Volně podle (Žák, Majer, Cílek) Český kras.

(1) Úplně v popředí Vápenný vrch. Přes údolí Úpoře ční Vysoký vrch a za ním se ztrácejí Týřovické skály a Čertova skála.
(2) Ve středu snímku - Týřov.
(3) Dole u Úpoře.
(4) Tuhle skalku jsem si sám pro sebe pokřtil na Dvě věže.

U Obrázku (Vápenný vrch)

V sedle za Vápenným vrchem se dají najít pozůstatky vápenických pecí. Ještě bližší lokalizaci jsem nalezl v článku Výsledky petrografického rozboru architektonických prvků z Týřova, M. Dvořáková (Věstník Rakovnického muzejního spolku). Tzv. pyrotechnologické zařízení neboli vápennou pec lokalizuje autorka na severní okraj loučky s Obrázkem.

(1) Louka vpravo je místem, který místní lesníci nazývají U Obrázku, víc informací k dějinám místa bohužel nemám. Poměrně blízko se nacházel Fousův kal, ale zda je zde nějaká spojitost - nevím. Dole na snímku začíná pleš na Vápenném vrchu.

Jelenec

Obyčejná hájovna která poslouží jako dobrý orientační bod při případném bloudění místním nepřehledným terénem, stýká se tu hodně cest.

(1) Přibližně tady se nachází lokalita Fousův kal, díky křivoklátským lesníkům za rady, kde se tak zhruba nachází. Skryjský pytlák Fous byl chycen a dán k městskému právu do Rakovníka, ale vyzul se z obvinění tím, že i jemu dodával zvěřinu, proto byl soud přerušen. Fous byl jedním z nejbystřejších pytláků na Křivoklátsku a dodnes se jeho jméno připomíná v místě zvaném Fousův kal v kouřimeckém revíru (pod Jelencem), kde prý skonal.
(2) Od hájovny Jelenec směrem k jihozápadu míjíme kótu 450 m.n.m. nad Úpoří, na jejím svahu jsou překvapivě slušné rozhledy na Úpoř.
(3) Rozhled po směru toku Úpořského potoka, kopec se skalkou Výrovka je Vosník.
(4) Výhledy proti proudu Úpoře, mírně patrné skály Krkavčiny.
(5) Zadní vrch - přes údolí Úpoře.

Komentáře (připomínky čtenářů):

Od: Vizi (vizi[at]liten.cz)  (2017-03-27 11:44:22)
V roce 1974 již je v mapě červená TZ vedená od přívozu V Luhu pěšinou nad řekou, teprve poté stoupá k Malé Pleši. Modrá značka již nevede údolím Klučné, ale jako dnes od Leontýnského zámku, stále ale pokračuje Ševcovou cestou, mimochodem právě tohle vedení značky (úplně původně červené) vysvětluje dnešní celkem dlouhý souběh zelené a modré od rozcestí V Buku, původně každá vedla jinudy. Na levém břehu řeky se ustálila žlutá značka z Roztok do Nezabudic v trase dnešní červené, původně vedla po silnici. No a tím se dostávám k poslední mapě této oblasti z mé skromné sbírky, ta je z roku 1989 a zde zachycený stav odpovídá po Skryje dnešnímu, od Skryjí ke Zvíkovci červená pokračuje stále po levém břehu. Ke zrušení pravobřežní červené (+ značek v Úpoři) došlo zřejmě kolem roku 1984, v tomhle roce byly vyhlášeny dvě NPR, kterými značka procházela - U Eremita a Velká Pleš - a zároveň byla rozšířena NPR Týřov.

Od: Vizi  (2017-03-27 11:30:36)
K červené TZ Roztoky - Skryje - Zvíkovec, je zajímavé, že tato značka tak nějak "přeskočila" z jednoho břehu na druhý, původně vedla vždy na opačném než dnes.
Původní červenou vyznačil KČT z Roztok údolím Klučné do Karlovo Vsi, dále Ševcovou cestou kolem Skočové do údolí Úpořského potoka a k Týřovu. Po válce došlo k vyznačení nové červené přes Branov, tento stav zachycuje mapa z roku 1960, trasa byla vedena pěšinou od ústí Klučné (dnes NS "U Eremita"), od přívozu V Luhu ovšem patrně nevedla přímo nad řekou (pěšinou co jsem zdolal), ale přes Propadený zámek kolem Malé Pleše ke Kouřimecké rybárně a stezkou pod Týřickými skalami, ono to z mapy moc dobře nejde vyčíst. Původní trasa údolím Klučné změnila barvu na modrou, u "Cukrárny" ještě začínala žlutá kolem hájovny Písky do údolí Skryjského potoka a dále ke hřbitovu a do Skryjí, pozůstatky značení lze dodnes najít. Tenhle stav platil ještě podle mapy z roku 1967, menší změny jsou na mapě vydané v roce 1974.

Od: Vizi  (2017-03-27 11:13:40)
Značka tam ale skutečně kdysi vedla, u potůčku jsem jí znovu na několika místech objevil. Vzhledem k tomu, v jakém stavu byl tento úsek, jsem k možnosti projít od Kouřimecké rybárny k Týřovu skeptický, ano značka tam vedla, ano pěšina tam byla a projít se to dá. Rozhodně ale doporučuji pevnou obuv, aspoň trochu slušnou fyzičku, dobré počasí (za mokra patrně neschůdné) a taky vyrazit mimo vegetační období. Charakter stezek byl velmi obdobný "opičí stezce" Skryje - Týřov anebo ještě lépe naučné stezce "U Eremita" (Roztoky - Branov), ostatně obě tyto stezky byly v minulosti součástí trasy červené TZ.

Od: Vizi  (2017-03-27 11:05:35)
Zdravím, tak jsem v sobotu konečně vyrazil prozkoumat původní trasu červené TZ od Roztok k Týřovu. Konkrétně jsem si chtěl projít část V Luhu - Malá Pleš, tento úsek je v Základní mapě ČÚZK 1:10000 stále zakreslen jako pěšina. U přívozu je ještě na skále patrná červená značka na začátku pěšinky, ta je sice neudržovaná, ale průchozí je, ... tedy dokud po pár stech metrech nezmizí :-( Ze začátku jsem si v euforii říkal, že bych mohl pokračovat až ke Kouřimecké rybárně a zkusit "prorazit" na Týřov, později jsem přemýšlel jestli se vrátím nebo zavolám na protější břeh řeky o pomoc někoho s loďkou. Nakonec jsem prošel až pod Malou Pleš k ústí bezejmenného potůčku, ale byl to silně adrenalinový zážitek, více než tři desítky let opuštěná pěšina v suťovém svahu na většině míst zmizela, občas se dá zjistit kudy vedla, ale většinou jsem si vybíral nejméně neschůdnou pěšinku a přemýšlel jestli je vyšlapaná od lidí nebo od zvířat.

Od: milanmilan2@seznam.cz  (2016-01-16 19:23:20)
Dobrý den. Tajně a pokoutně jel jsem na kole přes Karlovu Ves Ševcovskou cestou. Tehdy bez navigace v mobilu. Jen s mapou 1-25.000. Vešel jsem do NPR a kolo vedl. Zážitek. Ochranář u Cengrovny tvrdil, že se projít nesmí a nedá směrem k Týřovu. Dá. Ukecal jsem ho. Cedulky hajného jsem si nevšiml. Kochal jsem se, ale času moc nebylo. Příště jsem jel k Emilovně a zkusil najít vstup na skály Týřovické, rovněž NPR. Stále bez map v mobilu, skončil jsem vlevo proti proudu nad Skalami, asi Vysoký či jiný. Brod pod Skalami umožnil mi vstup na levý břeh, Kouřimecká rybárna včetně dubu, zážitek veliký. Dotaz - lze pěšky od Matouškova po pravém břehu dojít na Kouřimeckou louku pod Týřovickými skalami ? Jel jsem tam x- krát na lodi, ale na stezku to moc nevypadá, není to ale už taky v NPR ? Prosím o info na mail, díky.

Od: Zdena  (2014-03-02 09:48:09)
Obrazy Václava Matouška ve Skryjích a okolí opravdu existují. Jejich výstava se uskutečnila ve Skryjích 24.8.2009 u příležitosti oslav obce.Jeden obraz jsme viděli u pana Houby ve Skryjích.Nevím jestli tam pan Houba má trvalé bydliště,nebo tam jezdí jen na víkendy.

Od: Tomáš  (2014-01-11 13:14:37)
Nikde jsem nenašel žádnou fotografii obrazů tzv. fialového poustevníka (Václav Matoušek)), který žil šestnáct let ve srubu na potoce Oupoři pod hradem Týřov. Jeho obrazy mají být povětšinou v soukromých sbírkách usedlíků v okolí povodí řeky Berounky.

Od: Tomáš (webmaster)  (2012-10-22 14:39:37)
Chystám se tam co nevidět a ověřím :-). V terénu by měly být ještě dnes patrny zbytky po plavení dřeva - těžko odlišitelné od současných lesáckých staveb. U vyplavené hájovny na skále možno vidět pamětní desku:
http://www.brdy.info/krivoklatsko/hrdina_upor.jpg

Od: p.holý  (2012-10-22 13:55:25)
Zdravím vás,musím pochválit supr stránky.Mám dotaz-zbytky ,cukrárny´ na soutoku Oupořského a Prosředního potoka jsou patrné?-takto to aspoň uvádí průvodce č.53 Křivoklátsko nakladatelství S+D,projel jsem tudy pravděpodobně na kole,ale nic takového si nevybavuji.

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu:



www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info