Týřov

Tato kapitola se zabývá zříceninou hradu Týřov, a jeho nejbližšímu okolí - Vosníku a Vápennému vrchu. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Týřov

Hrad postavený podle vzoru francouzských kastelů na vysokém ostrohu nad řekou Mží (Berounka) byl jedinečnou pevností nejen v Čechách, ale i ve střední Evropě. Na rozdíl od ostatních tehdejších hradů byl schopen aktivní obrany křížovým ostřelováním nepřítele v předpolí shora z devíti okrouhlých věží. Proti nenadálému přepadení ho chránily příkré svahy a soustava hlubokých příkopů. Kromě věží měl hrad ještě dvě hranolovité bašty. Vcházelo se do něj přes padací most a branou na východní straně. Jako jeden z mála hradů nebyl nikdy dobit, vypleněn či zapálen.

Hrad Týřov byl pravděpodobně postaven Václavem I. patrně někdy kolem roku 1230. První historicky doložená zpráva o hradu je z roku 1249, kdy tu král Václav I. zajal svého odbojného syna Přemysla a jeho družinu, když přišli žádat o milost. Roku 1307 se zmocnil křivoklátského panství Vilém Zajíc z Valdeka včetně hradu Týřov. V letech 1315-1316 tu věznil odbojného zemského správce Jindřicha z Lipé, který se vzepřel králi Janovi Lucemburskému. Po smrti Viléma Zajíce z Valdeka (1319) byl Týřov spolu s Křivoklátem vrácen koruně, ale Jan Lucemburský ho postoupil Oldřichu Pluhovi z Rabštejna jako zástavu. Znovu byl hrad vykoupen Karlem IV., ale už roku 1422 ho opět zastavil císař Zikmund a to Aleši Holickému ze Šternberka. V majetku Holických byl Týřov do roku 1454, kdy bylo celé Křivoklátsko včetně Týřova vráceno králi Ladislavovi Pohrobkovi. V roce 1460 držel Týřov Jošt z Ensidle, německý sekretář krále Jiřího z Poděbrad. Jeho potomci vlastnili hrad a deset obcí do roku 1577, kdy vše Jiří z Ensidle prodal za 12 500 kop grošů Janu staršímu z Lobkovic. Ten se však o hrad příliš nestaral, Týřov pustnul a proměnil se ve zříceninu. Týřov spolu s poddanými vesnicemi a dvory vyměnil Lobkovicovi císař Rudolf II. za městečko Kožlany, vedla ho k tomu snaha scelit křivoklátské panství a rozšířit honitbu.. Tak se dostal pustý hrad Týřov opět ke Křivoklátu, s nímž byl potom v roce 1685 prodán Valdštejnům, od nichž přešel roku 1756 do rukou Furstenberků (volně podle Historické památky Rakovnicka, T. Bednařík).

Týřov byl postaven na křivoklátsko-rokycanském komplexu, což je mohutný masiv kambrických vulkanických hornin, andezitů, dacitů a ryolitů. Velká část stavebního materiálu hradu pochází z místních podložních andezitů křivoklátsko-rokycanského komplexu; rozpoznat lze dva druhy – jednak andezity celistvé, jednak mandlovcové. Část staviva však museli dopravit i větších vzdáleností. Byly nalezeny kvádry z kambrických pískovců, proterozoických drob, dokonce i permokarbonských pískovců a pískovců křídových. Zajímavé jsou kvádry z arkóz a slepenců z kladenského souvrství karbonu, jejichž nejbližší výskyty se nacházejí vzdušnou čarou 10 km od Týřova. (Hrady Čech a Moravy, z čeho jsou a na čem stojí)

(1) V popředí snímku flankovací věže, v pozadí bergfrit (útočištná věž - poslední útočiště obránců hradu).
(2) Nebezpečná past pro opilce a malé děti, žádné varování, žádný plůtek, šups do díry bez šance na vyškrábání zpět.
(3) donjon - obytná věž

Týřov, letecky

(1) V roce 2015 se vlastník zříceniny, Lesy ČR, odhodlal k zahájení zabezpečovacích prací, které by zamezily potupné destrukci zdiva. Předmětem záchrany měl být nejprve donjon - obytná hradní věž. Zhruba měsíc před zahájením prací se však zřítila část obvodové stěny. Proč se zeď po staletích zřítila? Nejde totiž o zdivo, provázané napříč tloušťkou zdi, ale o dvě rovnoběžně stojící stěny, dobře vyskládané z kamene a z výplně dutiny mezi nimi, tzv. emplektonem, který je tvořen drobnými kameny a maltou. Taková konstrukce skvěle funguje, pokud do ní nezatéká (volně podle Věstníku Rakovnického muzea). Vlastní rekonstrukční práce probíhaly na podzim roku 2016.

Týřov, historický

Skorem zapomenutý stojí tento krásný hrad v krajině rozkošně položený a sám sebou z nejedné příčiny zajímavý, zapomenutý proto, že jest od moderních spojovacích prostředků příliš vzdálen. Pod hradem teče Mže (tu také Plzeňka nebo Plzeňská řeka), omývajíc své skalnaté půvabné břehy; do ní ústí se pod samým hradem potok tekoucí od Broum údolím Úpořským, kteréž jest pro pitvornosť svých vysokých břehů navštívení hodno, ačkoliv se tu krása přírodní nejen obtížnou cestou po kameni, nýbrž i častým přecházením přes klikatý potok zaplatiti musí. (August Sedláček)

(1) model hradu Týřov podle T. Durdíka, muzeum v Rakovníku.
(2) jedenapůlruční meč nalezený v řece Berounce pod hradem Týřovem (v angličtině hand-and-a-half (bastard) sword), muzeum v Rakovníku.
(3) nálezy keramiky a železných předmětů z výzkumů hradu Týřova, muzeum v Rakovníku.
(4) rekonstrukce hradu u infocedulí u návštěvní knihy, autor neznámý (pravděpodobně Knox)
(5) Podoba hradu v 13. století, hypotetická rekonstrukce podle publikace Encyklopedie českých hradů od T. Durdíka, jemu děkuji za svolení obrázek publikovat.
(6) V rozvalinách týřovského hradu bylo nalezeno velké množství kamnových kachlí. Na tomto kachli je vyobrazen gryf, který šlape po husitském bojovníkovi.
(7) Václav A. Berger (1800) podle F.K. Wolfa (1797), zdroj: https://www.hrady-zriceniny.cz
(8) Jan Čáka: Týřov, linoryt 1958
(9) Historický pohled Týřova, nedohledal jsem rok vydání. Stráně pod Týřovicemi jsou pravděpodobně spásané, dnes je tam hustý vzrostlý les.
(10) Týřov v 19. století. Malba od Jana Antonína Venuta z roku 1822 zachycuje holé, erozí vypreparované svahy nad Berounkou, dále bezlesé (dnes zalesněné) kopce - zleva Na Budkách, Vápenný vrch a Vosník - a v popředí zříceninu hradu Týřov. (text Živa 06/2022)
(11) Malba od Josefa Šembery z roku 1824 zobrazuje kulturní krajinu parkového charakteru s ořezávanými stromy v údolí Úpořského potoka a bezlesý jihovýchodní svah pod zříceninou. Vyobrazená krajina je dnes zcela zalesněna. (text Živa 06/2022)
(12) Model hradu Týřov vystavený na zámku Rožmitál pod Třemšínem.
(13) kopie čelní vyhřívací stěny komorového kachle se zesměšňujícím motivem gryfa šlapajícího po husitovi z výzkumu T. Durdíka, kovové předměty – cedník, svrchní část visacího zámku, šipka do kuše, skoba, čep, nože, z plechu svinutá trubička, lavičník, zahnutá tyčinka, část ostruhy?, klínek, olověná kule do ruční palné zbraně (15. století) - muzeum Skryje
(14) muzeum Skryje
(15) zdela dole: čelní vyhřívací stěny komorových kamnových kachlů s různými motivy
dole: keramické pokličky a bezuché hrnce zdobené rytou násobnou šroubovicí (2. polovina 13. . počátek 14. století)
nahoře: keramické džbány, pohár a hrnce zdobené rytím a radélkem a komorové kamnové kachle, zlomky skleněných nádob, kostěný korálek, hrací kostka a ozdoba těla kuše, mosazný křížek a pískovcová forma a železné předměty (klíč, ostruha, část zbraně?) (konec 14.-15. století) muzeum Skryje
(16) detail předchozího obrázku - muzeum Skryje
(17) Model hradu Týřova, zpracován dle nákresů prof. T. Durdíka, autor Radek Houba, Neratovice, vystaveno Muzeum Skryje
(18) Týřov v 15. století, umělecká invence, autor Martin Hejduk, vystaveno Muzeum Skryje
(19) muzeum Skryje

Matouškov

Chatová osada pod Týřovem vznikla nedlouho po smrti Václava Matouška (1948), jenž tu žil kolem 16-ti let. Ota Pavel o něm napsal povídku Fialový poustevník (původně chtěl napsat celou knihu).

Václav Matoušek se narodil roku 1883 v Cerhovicích (J. Vácha uvádí Rádobytce), vyučil se řezbářem. K malování ho možná posunul Alfons Mucha, který na zámku Zbiroh tvořil Slovanskou epopej, a jemuž Matoušek pomáhal připravovat plátna a barvy. Poté Matoušek vandroval pět let, došel až do Alp, ale stejně vrátil se do rodného kraje, snad s krátkým intermezem v Drozdově, k soutoku Berounky a Oupořského potoka. Místo se mu zalíbilo, jeho první obrázek zakoupil procházejicí lesník, který mu i dal svolení postavit si přístřešek. Zde žil poté až do konce svého života v podstatě jako poustevník. Zvěř ani ryby prý nelovil. Občas některá svá díla směnil za mléko, mouku či vajíčka.

Poslední rok života měl smutný. Při jarním tání v roce 1948 zatarasily ledy řeku Berounku. Trvale lehce oděný Matoušek měl v chatce půl metru vody. Podchlazeného a vyčerpaného Matouška odvezli do nemocnice v Rakovníce. Odtud však po několika týdnech utekl zpět do své chaty. Asi po dvou měsících byl znovu, tentokrát už naposledy, převezen do rakovnické nemocnice, kde 29. června 1948 zemřel. Pochován je na hřbitově ve Skryjích.

(1) Převzato se svolením zdroje - Rakovnicko.cz, z archivu rodiny Konopáskových. Na snímku je vyfocen poustevník a malíř - samouk Václav Matoušek, který mimo jiné žil ve srubu u Oupořského potoka pod hradem Týřov u Berounky až do poválečného období. Fotografie ale není z místa u řeky Berounky, kde měl svůj srub až do povodní, které srub zdevastovaly, ale z blízkého okolí zříceniny hradu Týřov, informaci osobně potvrdil vlastník fotografie p. Eduard Konopásek.
(2) V. Matoušek u původní chatky v údolí Úpoře.
(3) Ledy na Berounce v březnu roku 1948, V. Matoušek vpravo.
(4) Převzato se svolením zdroje - Rakovnický deník, Skryje od Týřovického vodojemu, 1943.
(5) Týřov z Oupoře, 1936. Skryje a okolí v obrazech Václava Matouška - soubor pohlednicí vydaných obcí Skryje.
(6) Šlovický jez a Čechův mlýn, 1935. Skryje a okolí v obrazech Václava Matouška - soubor pohlednicí vydaných obcí Skryje.
(7) Týřov ze Skryjského luhu, 1933. Skryje a okolí v obrazech Václava Matouška - soubor pohlednicí vydaných obcí Skryje.
(8) Nad Zbirožským potokem (?), 1925. Skryje a okolí v obrazech Václava Matouška - soubor pohlednicí vydaných obcí Skryje.
(9) Současný srub v osadě Matouškov není původní. Z Matouškovy doby jsou údajně pouze dveře, které jsou z vnitřní strany malované květinami
(10) Muzeum Skryje

Vosník

Úbočím Vosníku vede na Týřov ze Skryj slepá (jednosměrná) turistická značka. Místy sice najdeme dřevěný chodníček nebo zábradlí, někde je ale stezka relativně úzká a svah dolů k Berounce strmý (obzvlášť nebezpečné pro malé děti či opilce).

Jméno vrchu odvozujeme podle druhu dřeviny – osiky (kterou zde ale dnes nenajdeme), variantně podle velkého hnízdění vos ve skalách, což tedy zní dost nepravděpodobně. Příjmení Vosník se obecně odvozuje z názvu řemeslnického nářadí - osník (vosník nářečně) představuje poříz, který se používal při šindelářské práci (volně podle Lužická: Oronymie Džbánu, Křivoklátské vrchoviny a Hořovické pahorkatiny).

(1) Historický pohled z roku 1948 (nikoliv z úbočí Vosníku, ale z Luhu), na záběru je ještě přívoz v místě dnešního mostu. Všimněme si, že levý břeh Berounky je oproti dnešku téměř bez dřevin. Zdroj: www.fotohistorie.cz
(2) foceno pomocí dronu

Vosník, vyhlídka (Královka)

Vyhlídka se na mapy.cz jmenuje Oskarova. Má to ale háček, jediný Oskar, kterého jsem ve vztahu k vyhlídce dohledal, je pes.

Vosník, Výrovka

Nalevo na skalisku dosud trčí už časem tak omšelý dřevěný křížek, který tam před lety zasadil pobožný hajný a denně se k němu chodil modlit. Chudého lesáka sem jednou přivedl knížepán Furstenberg až z Tyrol, aby nu tu, usazený v nedaleké hájovně, chránil lesní bohatství. Hájenku z roku 1872 vzala voda, hajný prý se s rodinou v noci sotva zachránil, ale nahnutý křížek na skále stále ještě vypráví o bláhové důvěřivosti lesákově v boží milost..... (Diogenes a kočky, K. Mejstřík)

(1) Červená skvrna uprostřed obrázku je kvetoucí šťovík (šťovík menší pravděpodobně).

Vápenný vrch

Podstatná část vápna použitá na stavbě Týřova pocházela z vápenců Českého krasu. Víme to poměrně bezpečně, protože část (nebo snad všechen?) vápenec byl na vápno vypalován až nedaleko stavby a opakovaně se stávalo, že i velké kusy vápence byly bez vypálení zabudovány přímo do zdiva. Kusy silurských a hlavně devonských vápenců jsou nejsnáze k nalezení ve zdivu první stavební fáze hradu. Mimo vápenec na hrad putovaly opuky (zřejmě z oblasti Džbánu) a arkózy od Rakovníka, nejspíše ze Senecké hory. Jedna z důležitých přístupových cest vedla k hradu jistě shora přes křivoklátské kopce od dnešní Karlovy Vsi. V sedle za Vápenným vrchem se dají najít zbytky devonského vápence z Českého krasu a také natavené místní horniny z vápenických pecí. Vápenný vrch se tudíž jmenuje po vápenci importovaném, neboť sám žádný vápenec neskýtá. Volně podle (Žák, Majer, Cílek) Český kras.

(1) Úplně v popředí Vápenný vrch. Přes údolí Úpoře ční Vysoký vrch a za ním se ztrácejí Týřovické skály a Čertova skála.
(2) Ve středu snímku - Týřov.
(3) Dole u Úpoře.

Vápenný vrch, Dvě věže

Tuhle skalku jsem si sám pro sebe pokřtil na Dvě věže. Jinak se jí také říká Mufloní věž.

U Obrázku (Vápenný vrch)

V sedle za Vápenným vrchem se dají najít pozůstatky vápenických pecí. Ještě bližší lokalizaci jsem nalezl v článku Výsledky petrografického rozboru architektonických prvků z Týřova, M. Dvořáková (Věstník Rakovnického muzejního spolku). Tzv. pyrotechnologické zařízení neboli vápennou pec lokalizuje autorka na severní okraj loučky s Obrázkem.

(1) Louka vpravo je místem, který místní lesníci nazývají U Obrázku, víc informací k dějinám místa bohužel nemám. Poměrně blízko se nacházel Fousův kal, ale zda je zde nějaká spojitost - nevím. Dole na snímku začíná pleš na Vápenném vrchu.

Komentáře (připomínky čtenářů):