Všenory a Kámen

Všenory a Horní Mokropsy je dnes už vlastně propojená obec. Vrch Kámen tyčící se nad nimi, míval i alternativní jména, jako Meerstein nebo Merštajn. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Horní Mokropsy

Horní Mokropsy , zdejší kostel sv. Václava byl postaven v roce 1732 na místě původního gotického svatostánku. Ze starého chrámu se dochoval gotický křídlový oltář s cennými malbami.

(1) kresba je z týdeníku Světozor, roč. 1872, číslo 25 a jejím autorem je český malíř a ilustrátor Edvard Herold
(2) pomníček nad trampskou osadou Montana, z posledního dne druhé světové války, v ČR bohužel častý případ
(3) krajina u Mokropes (míněno Horních) - Ottovy Čechy
(4) Horní Mokropsy (dnes součást Všenor) - kostel sv. Václava byl postaven v roce 1732 na místě starší románské svatyně, která je zmiňována v 1. polovině 14. století. Pseudorománská věž pochází z roku 1870. V roce 1950 byl v makovici kostela nalezen nákres původního gotického kláštera na Zbraslavi.
(5) Systém roklí mezi Horními Mokropsy a Jílovištěm, na brdské poměry velmi strmé. Název Bučí jsem tedy u místních nikdy neslyšel, spíš nad Chaloupkami. Na poslední, ne moc kvalitní fotce je vidět, jak rokle prořezává kolmo jednotlivé geologické vrstvy.

Všenory

Údolím Všenorského potoka původně vedla od Řitky zemská silnice Zlatá stezka, která přes brod na Berounce do Prahy vstupovala přes Slivenec.

(1) Ottovy Čechy.
(2) Hranici mezi Všenory a Horními Mokropsy historicky vymezoval tzv. Všenorský dub, který dosud stojí u křižovatky ulic Karla Majera a U dubu. Dubu ve Všenorech se odhaduje stáří 320 - 450 let.Je jedním z nejstarších dubů letních ve středních Čechách, roku 1982 byl vyhlášen památným stromem.
(3) Pseudorománská kaple sv. Jan Křtitele (1890). Kaple stojí nad hrobkou rodiny Nolčů. Jan Nolč byl poslancem České strany národní a členem spolku pro zřízení Národního divadla v Praze. Především jeho zásluhou zažily Všenory v 70. letech 19. století stavební a společenský rozvoj.

Kámen

Podle Čáky na starých lesnických mapách tu čteme německé jméno Meerstein, ale i staří lidé říkali kopci Merštajn, v překladu tedy mořský kámen. Zvláštní jméno - mohlo by dobře vzniknout v době romantismu, ale možná že sahá svým původem ještě hlouběji. V 16. století patřily totiž vsi Horní a Dolní Mokropsy šlechtici Jakubovi Menšíkovi z Menštejna a ten také vlastnil část našeho vrchu. Menštejn - Merštajn. Nejde tu o dávnou zkomoleninu?

Ačkoliv ve svahu vedou kdysi upravené cestičky, vrch není příliš navštěvován. Není se moc čemu divit, jeho svahy jsou dosti příkré a neschůdné.

(1) Pohled přes údolí Všenorského potoka na "massiv" Červené hlíny, vlevo nezřetelné Čertovy - Černolické skály, vpravo Chlum nad Dobřichovicemi, který se vyklání z hlavního hřebenu.
(2) Černolické skály z Kamene, výrazné přiblížení.
(3) Výhled z Kamene na hlavní brdský hřeben (masiv Červené hlíny) přes údolí Všenorského potoka, vpravo vybočuje vrch Chlum nad Dobřichovicemi.
(4) vlevo Všenorské údolí (nad ním Kámen), vpravo kousek Nového Dvoru, na horizontu uprostřed Cukrák

Kámen - kaplička, kříž, sochy

Novogotická kaplička Panny Marie byla vysvěcena mokropeským farářem na mariánský svátek dne 8.12.1881. Je to drobná zděná stavba se štítem obráceným do údolí, nad vchodem je mramorový kříž. Kaplička byla vykradena po roce 1989.

Autoři soch Rytíře a Artemis jsou Jaroslav a Jiří Bímovi, 2017.

(1) Kříž vztyčený JUDr. A Skopcem v roce 1880 a zrekonstruovaný Jaroslavem Bímem v roce 2021.

Všenorská bonanza

Omluvte mi prosím nadpis bonanza, zní to možná na místní poměry trošku nabubřele. Přebral jsem ho, stejně jako většinu zde uvedených informací z článku Ložiska a výskyty nerostných surovin na území brdských Hřebenů a v jejich okolí (Litochleb). Na území Hřebenů se nacházejí dvě montánně významné technické památky po hydraulické těžbě zlatonosných rozsypů - Všenory a Klínec (i když ten já si s Brdy už moc nespojuji).

Tvorba zlatonosných rozsypů na území Hřebenů prvotně souvisí s existencí dávného vodního toku, který před cca 23 - 20 miliony let odvodňoval střední Čechy. Jeho sběrná oblast byla v Podkrkonoší a na západě Českomoravské vrchoviny, odkud protékal směrem na západ do pražského okolí a teprve na Křivoklátsku se obracel na SZ s ústím v podkrušnohorské pánevní oblasti. Základ dnešní říční sítě lze pravděpodobně klást do období od 6 do 1,8 milionu let v návaznosti na tektonické pohyby a výzdvih předkvartérní paroviny. V prostoru dnešních Hřebenů mezi Vltavou a Berounkou vzniklo díky hřbetu ordovických řevnických křemenců na SZ průtočné jezero s odtokem Všenorskou bránou směrem k Berounu s akumulací sedimentů klíneckého stadia spodního miocénu. Zdrojem zlata pro vznik převážně kvartérních rozsypů nebyla přímo primární ložiska v oblasti Hřebenů, ale terciérní zlatonosné říční a jezerní sedimenty klíneckého stadia, transportované a akumulované vodním tokem (snos zlata z území dnešního jílovského zlatonosného revíru), rozrušované zvětráváním a do okolí rozplavované v kvartéru vznikající hydrologickou sítí.

(1) Centrem těžby byla tzv. všenorská dobývka v pleistocénních náplavech původního koryta potoka tekoucího od Klínce před soutokem s Všenorským potokem, cca 150 m jz. od současného toku. V recentních aluviálních náplavech se vyskytují opracované plíškovité zlatinky nebo valounky do velikosti 1.5 mm. V depresi skalního podloží při bedroku se ukládaly zlatem bohaté sedimenty z rozplaveného miocénu až pliocénu. Dobývka má rozměry cca 120 x 70 m a je středovým hřbetem rozdělena na dvě části. V těžebně zpracovatelském areálu byl v roce 1977 proveden montánně archeologický výzkum. Archeologické nálezy (zlomky keramiky) odpovídají mladší době halštatské a středověku (kovové předměty) .
(2) ?hráz?
(3) Zdrojem technologické vody pro zpracování rozsypů (jílování, rýžování) byly kromě místních vodotečí vybudovány vodní strouhy. Ve starší fázi těžby pliocénních sedimentů byla voda přiváděna cca 1.2 km dlouhou strouhou z vodní nádrže, situované v místě pozdější pískovny při sz. okraji Klínce (průběh strouhy v terénu je dodnes patrný), a po spádnici pak rozváděna do těžebně zpracovatelského areálu. V druhé fázi těžby po objevu všenorské bonanzy došlo k přeložení potoka od Klínce do 600 m dlouhé umělé strouhy, ústící do dobývky v hloubce cca 10 - 15 m pod povrchem .
(4) Zatopená jáma po těžbě písku a keramických jílů v lese V šachtách sz. od Klínce. Bělavé až šedé keramické jíly, obsahující velké množství fosilizovaných zbytků rostlin (listy, kůra, semena) vytvářejí v miocénních píscích a štěrkopíscích klíneckého stadia místy i mocnější vložky, uložené v hloubce 12 až 15 m pod povrchem. Koncem 19. a počátkem 20. století byly tyto jíly těženy na okraji Jílovišťského lesa v poloze V šachtách z. od Klínce. Jak naznačuje místní název, byly jíly těžené pomocí šachtic nebo hlubších jam, jejichž zavalená a místy i vodou zatopená ústí jsou v lese patrná dodnes . Těžbu jílu zaznamenal ještě v roce 1911 R. Kettner. Jíly byly používány k místní výrobě hrnčířského a kachlového zboží.
(5) Ústí technologické štoly V Pekle. V lokalitě Klínec (už trochu mimo Brdy v povodí Bojovského potoka) je využití hornických prací - štol jako účelové součásti technologie hydraulického zpracování těžených rozsypů v porovnání s ostatními zlatonosnými oblastmi zcela ojedinělé a svým významem přesahuje i rámec České republiky. Hlavní dobývka v poloze V Pekle má rozlohu 150 x 50 - 70 m, maximální hloubku 13 - 18 m a generální směr V - Z s jazykovitými výběžky k J až JJZ. Časově lze těžebně zpracovatelský areál u Klínce zařadit minimálně do 13. až 14. století, ale nelze vyloučit, že se jedná o práce svým založením mnohem starší.

Jíloviště

Komentáře (připomínky čtenářů):