logo

Zbečno

Tato kapitola se zabývá Zbečnem, Brdatkou a Stříbrným luhem. Mapičku můžete zvětšit kliknutím myši, stejně jako další obrázky níže.

mapka

Zbečno

Zbečno patří k nejstarším sídlů, na křivoklátsku, první zmínka o něm pochází již z roku 1003, kdy kníže Jaromír povýšil věrného hajného Hovoru, který jej pomohl zachránit z rukou zrádných Vršovců na Velízi, do šlechtického stavu, a jmenoval jej vrchním lovčím na hrádku (dvorci) českých knížat Zbečno. Tři dny před vánocemi roku 1100 byl v okolních lesích při návratu z lovu zákeřně zavražděn kníže Břetislav II. Na údajném místě , kde vrah Lorek na knížete zaútočil, je dvojice kapliček. Tam kde Břetislav II. tak dlouho do tmy honil a odkud se tak pozdě navracel, se od těch časů říká Pozdětina (vrch 412 m.n.m.). Ke krvavým událostem došlo v Klíčavském luhu, v místech , kde se až doposud říká V Hrozném (vrch 468 m.n.m.). (Lány a okolí: Václav Vodvářka) Knížecím loveckým sídlem bylo Zbečno asi do roku 1143, pak jej Vladislav II. věnoval strahovskému klášteru.

(1) Kostel sv. Martina , původně románský, uváděný již v letech 1100-24, byl později přestavěn goticky a v letech 1691-1717 zbarokizován. Západní věž byla připojena až roku 1831.
(2) Klenební svorník z kostela sv. Martina. Výstavnost vysokého pozdně gotického presbytáře kostela sv. Martina dokládá také klenební svorník, objevený při opravě roku 1993 ve zdivu barokní sakristie. Svorník zdobí kolčí štít s monogramem krále Vladislava Jagellonského, datující jeho vznik nejpozději do roku 1516, kdy král zemřel.
(3) V sousedství kostela, snad na místě někdejšího knížecího dvorce, stojí patrová barokní fara z roku 1707 s valbovou střechou a bránou s brankou.
(4) Obrázek Pavla Lisého z nádherné knížky Hájemství zelené od Viktora Palivce. Přiznám se, že jsem nikoho neoslovil s dotazem, zda smím převzít obrázek, neboť netuším na koho se obrátit. Snad to nikomu vadit nebude.
(5) Kapličku na zbečenské návsi nechal v roce 1698 postavit mlynář Václav Krupička, jde o raně barokní dílo. Mělké výklenky jsou dnes bez jakékoliv výzdoby, původně v nich byl švabachem psaný nápis sdělující, kdo a kdy nechal kapličku postavit.
(6) Kaplička údajně stojí poblíž místa "atentátu" na knížete Břetislava II. roku 1100.
(7) Kromě vlastní "atentátové" kapličky stojí o pár metrů dál další kaplička naprosto stejného vzhledu. Podle O. Dvořáka je to takzvaná vzdorokaplička, kterou nechal roku 1908 postavit místní učitel Karel Karlach, protože tvrdil, že vražedný útok na knížete se odehrál jinde a že zde je vzpomínáno neštěstí, při němž se někdy v 18. století vůz s kládami zvrhl při projíždění brodem na sedláka.
(8) nálezy keramiky se značkami na dně z území Zbečna a okolí, muzeum v Rakovníku
(9) honosný třmen - Zbečno, severský import z počátku 11. století, muzeum v Rakovníku

Zbečno, Hamousův statek

Usedlost čp. 22 zv. Hamousův statek je roubený špýcharový objekt v jádru z konce 16. století (při dendrochronologickém průzkumu bylo zjištěno, že nejstarší trám statku pochází z roku 1577), v dnešní podobě z roku 1760. Soubor jedné z nejcennějších staveb lidové architektury v Čechách tvoří vedle hlavního objektu i stodola, stáje a chlévy. Ve stavení se bydlelo do roku 1992.

Většina informací pochází z materiálů prezentovaných ve skanzenu.
(1) Podkladem pro vytvoření orientačního půdorysu byl článek Stavebně historický průzkum domu čp. 22 ve Zbečně (tzv. Hamousův statek), M.Ebel a J. Škabrada v časopise Průzkumy památek 1/1994.
(2) Síň je komunikační část domu, z níž je přístup do velké světnice, obou komor, sklepa a výměnku s kuchyňkou. Přímo proti vchodu pak stojí černá kuchyně, vedle níž jsou dveře do uzavřeného dvora. Dva malé sklípky jsou přístupny po schodišti mezi černou kuchyní a komorami. Sklípek vrchní - menší (s výklenkem po levé straně) sloužil na ovoce, zeleninu, potraviny a mléko, spodní - většípak na pivo a víno v době krčmy, později na skladování brambor. V zadní klenbové části většího sklípku je odvětrávací a vsypávací otvor pro brambory. Oba sklepy jsou kamenné s cihlovou klenbou, která je pravděpodobně z doby Marie Terezie. Původní zaklenutí bylo buď kamenné či z gotických cihel, které jsou ještě zachovány v klenbičce mezi malým a větším sklepem (nad dveřmi. Nad vchodem do malého sklípku je patrně nejstarší trám v domě z roku 1577.
(3) Spodní komora byla využívána na skladování keramiky, nářadí, postrojů a jako jakási spižírna, něco mezi komorou a sklepem. Jsou zde nejstarší stropní trámy v domě z 16. století, nesoucí fošnovou podlahu z přelomu 17. a 18. století.
(4) Vrchní komora je nejstarší a nejsušší část domu, jejíž zadní část směrem ke škole, kde jsou dvě malá okénka, byla využívána zpočátku k bydlení. Místnost byla dělena roubenou příčkou pod prvním stropním trámem od pavlače. Zadní část byla tehdy obytná a přední skladovací. Od poloviny 18. století už (bez dělící roubené příčky) sloužila celá místnost komory ke skladování mouky, obilí, sedraného peří a k sušení bylinek.
(5) Výměnek je nevelká, ale řádně prosvětlená místnost, která sloužila starému hospodáři a jeho ženě ke spokojenému dožití. Stavěná je už z lomového kamene spojovaného červenicí - cihlářskou hlínou. Strop tvoří štípané půlkuláče obalené slámou s hliněnou omazávkou.
(6) Kuchyňka výměnku je malá místnost s jedním oknem, zděným sporákem, kachlovou troubou, s klenutým stropem a kachličkovou zdobenou podlahou asi z první republiky. Původně byla celá místnost šmolkově modře vymalovaná v barvě trouby.
(7) Černá kuchyne byla původně dřevěná, až po roce 1716 vystavěna zděná, otevřená do síně dvěma klenutými oblouky podepřenými pískovcovým tesaným sloupem. Ten byl pravděpodobně druhotně použit z protějšího kostela. V kuchyni bývalo uprostřed otevřené ohniště, kde se vařilo v hrncích, trojnožkách a na roštech. Obsluhovala se z ní nejen chlebová pec, která byla vysunutá pod schodištěm na půdu (směrem do dvora), ale i se odtud přikládalo do kachlových kamen ve velké světnici. V černé kuchyni bylo možno i vyudit a ústil do ní osvětlovací nástěnný krbeček z velké světnice.
(8) Chlebová pec vysunutá do dvora pod vlezem na půdu (na fotce pod žebříkem), byla znovu postavena v letech 1997-1998 na místě pece původní. Pec je funkční a každou sobotu od dubna do září je využívána k ukázce pečení chleba (dopoledne mezi 11 a 12 hodinou).
(9) Ve dvoře v jeho pravé spodní části (proti štítu domu) je stará dřevěná kolna na vozy a nářadí.
(10) vlevo čelní strana obytné části domu s oknem do světnice a do světničky, vpravo zbytky dřevěné rámové konstrukce kolny ve dvoře
(11) kamenná cisterna na pitnou vodu, která se doručovala od jiných studní (statek neměl vlastní studnu), podobné žlaby sloužily také pro podávání lepší potravy koňům
(12) Na dřevěnou kolnu navazuje zděká konírna a malý prasečák. Ve vrchní části rovnoběžně se stavením je pak ovčín a kravín, vlevo ještě pozůstatek pilířové stodoly ubořené ve 30. letech 20. století. Chlévy a stodola byly stavěny v 17. či v polovině 18. století.
(13) V roce 2009 byl za vrchním chlévem postaven podsklepený roubený špýchar. Ten byl na Hamousův statek převezen v roce 1997 jako zapsaná kulturní památka a pochází z Bratronic z čp. 10. Špýchar je podsklepený a jeho vrchní roubená část je přístupná z pavlače.Takovéto drobné stavby bývaly součástí každé větší usedlosti a využívaly se ke skladování části úrody, proto je nalezneme většinou na dohled hlavního obytného domu hospodáře.

Zbečno, Novina

Podlouhlý kámen byl nalezen při rekonstrukci zbečenské návsi. Ležel pod základy původní , později zbořené zvonice z 11. století. V roce 1975 bylo rozhodnuto přemístit jej na břeh rybníčku pod vrchem Novinou.

Pěnčina, Sýkořice a Podřeže

(1) Výklenková kaplička sv. Jana Nepomuckého je barokní zděnou stavbou obdélníkového půdorysu - je opatřena na obou delších stranách výklenkem. V jednom z nich stojí socha sv. Jana Nepomuckého z první poloviny 18. století v životní velikosti, druhý výklenek je prázdný.

Stříbrný luh

Hluboko zaříznuté údolí řeky Berounky vytváří zaklesnutý meandr. Rezervace leží na jeho strmém nárazovém břehu. Zasahuje i do krátkých údolí pravých přítoků Berounky. Území leží v křivoklátsko-rokycanském pásmu. Geologický podklad je tvořen převážně suchozemskými vulkanity svrchního kambria - andezity. V severní části jsou ojedinělé výchozy neoproterozoického spilitu a kontaktně metamorfovaných grafitických břidlic. Vzácně se v území vyskytují výchozy kvartérních pěnovců s bohatou malakofaunou.

Na strmých svazích, které navazují přímo na tok Berounky, jsou rozšířeným společenstvem habrové javořiny. V nich se hojně vyskytuje tis červený a ze vzácnějších druhů např. lilie zlatohlávek. Na živnějších polohách mírných svahů a mělkých údolí rostou lipové bučiny se svízelem vonným, kapradí samcem a bažankou vytrvalou. Na vlhčích půdách převládají květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou a cibulkonosnou. Ve vrcholových partiích se vyvinuly chudé bikové doubravy, které přecházejí do břekových doubrav s tolitou lékařskou a rozchodníkem velkým. Na výchozech spilitu se vyskytují porosty perialpidské pěchavy vápnomilné. Na strmých svazích jsou pohyblivé otevřené sutě, místy zarůstající rybízem alpinským. Druhové bohatství je značné, dosahuje kolem 330 druhů cévnatých rostlin (Němec J. a Vojen L., Chráněná území ČR, Střední Čechy).

(1) věnoval Milan
(2) věnoval Milan, brod v Údolí dýmů u Častonic

Brdatka

Z Roztok vede přes Křivoklát naučná stezka do Zbečna, během cesty potkáte výhled na meandr Berounky. Geologický podklad je tvořen břidlicemi a drobami neoproterozoika s průniky žilných ryolitů v západním okraji území.

(1) Gloriet na Brdatce na tzv. Zbeckých cestách nad řekou Berounkou nechal postavit knížecí Furstenberský lesmistr Jan Gintl v polovině 19. století. Tento dřevěný Gloriet měl sloužit k odpočinku procházejících turistů (podle Tomáše Bednaříka: Rakovnicko).

kaple sv. Eustacha

(1) Kapličku sv. Eustacha dal postavit Jan Kryštof Rayman, křivoklátský vrchní lovčí a svědomitý valdštejnský úředník, roku 1697. Podle V. Vodvářky třicetiletá válka (1618-1648) zdecimovala stavy poddaných a na ty, kteří zbyli, byly uvaleny větší poddanské povinnosti. Sedláci se často bouřili a v lesích se rozmohlo pytláctví. Zatímco valdštejnští fořti s nasazením života pytláky pronásledovali, státní úřady se k nim po dopadení chovaly značně benevolentně. Vysoké tresty za týrání (resp. za zabití) hrozily naopak lesnímu personálu. Tenhle Vodvářkův názor mi silně nabourává moje vnímání práva v 17. století. V roce 1687 fořtknecht Jan Sixta zastřelil pytláka a nastalo jitření mezi poddanými tak silné, že lesník byl křivoklátským hejtmanem vsazen do věže. Provinilci se však podařilo ze šatlavy uprchnout, nebyl vůbec pronásledován, a po čase dostal dokonce milost. Vše nasvědčovalo tomu, že za dobře zorganizovaným Sixtovým útěkem stál landjágr Raymann. Hněv venkovanů se obrátil proti vrchnímu myslivci a hrabě Valdštejn byl donucen ho obětovat. Jan Kryštof Rayman se sám dobrovolně dostavil ke krajskému soudu do Rakovníka, kde byl neprodleně vzat do vazby a uvržen do šatlavy. Spolu s ním bylo za týrání a snad i za zabití pytláků uvězněno dalších šest fořtů. Myslivci zde trpěli 18 měsíců, ačkoliv se hrabě Arnošt Josef z Valdštejna zasazoval o jejich propuštění. Roku 1689 jsou Rayman a ostatní valdštejnští fořti osvobozeni na základě výnosu císaře Leopolda I.
(2) Jako dík za propuštění dal nejprve Rayman v kostele sv. Petra na Křivoklátě postranní oltář sv. Eustacha a později nechal na nejvyšším bodě zámeckého parku postavit kapličku. Její jižní výklenek zdobila freska s obrazem útěku Panny Marie a svatého Josefa do Egypta. V roce 1797 byla zchátralá kaplička z podnětu furstenberského fořtmistra Františka Alstera opravena. V roce 1847 dal tehdejší vrchní lesmistr František Gintl kapličku znovu zrenovovat. Porušená freska v jižním výklenku byla odstraněna, ale v severním výklenku se objevila zcela nová olejomalba na silném plechu, svatý Eustach, patron myslivců. Obraz sv. Eustacha zrestauroval roku 1871 akademický malíř Felix Fischer z New Yorku, syn nadlesního z Obory u Křivoklátu, roku 1897 akademický malíř Vilém Trsek, vnuk fořta z Chyňavy a roku 1933 malíř Karel Šnobl. Oproti V. Vodvářkovi uvádí M. Pecha (Křivoklátský lesník vzpomíná), že autorem obrazu sv. Eustacha je akademický malíř Miloš Endler, namaloval ho v roce 1947 k 250. výročí vybudování a vysvěcení kapličky. Po 35-ti letech ten samý malíř obraz restauroval. Po sametové revoluci byl obraz ukraden, naštěstí byl nalezen v jednom pražském starožitnictví. Dnes kapličku zdobí duplikát, originál visí na chodbě Lesní správy Křivoklát.
(3) Kaple sv. Eustacha se na fotografii nalézá vpravo dole, v pozadí Brdatka a meandr Berounky.
(4) Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929.

Naučná stezka Brdatka

Dnes EU financuje ledasjakou naučnou stezku, tuhle ale pamatuji z mládí, možná se dokonce mnoho desetiletí nezměnila. Pro mě formativní záležitost, stejně jako ta u Svatého Jana.

Roztoky a vyhlídka Paraplíčko

Místní jméno Roztoky má původ ve jménu roztok, jež ve starší češtině znamenalo rozdělený tok, tzn. místo, kde se jakoby roztékají vodní toky (v dnešním pojetí je to soutok). Protože v dávných dobách postupovalo osídlování vždy od dolního toku směrem k toku hornímu, tedy proti proudu řek a potoků, měli první pojmenovatelé obrácený pohled na křižovatky vodních toků, než máme dnes my (volně podle Lutterer, Majtán a Šrámek: Zeměpisná jména Československa).

(1) Všimněme si málo zarostlých strání nad Berounkou (Sokolí, Baba). Ráj botaniků, ale to v té době nevěděli, naopak se snažili všechno zalesňovat. Chápu je, bránili erozi, stromy jsou taky pěkné :-) Ale krajina byla tehdy oproti naší dnešní tak nějak přehlednější.
Uvedeno se souhlasem zdroje: www.fotohistorie.cz
(2) Věnoval Jarda W.

Na Babě

Severní a západní svahy Sokolí jsou tvořeny neoproterozoickými břidlicemi a drobami s průnikem žilného ryolitu. Jiný prostup žilného ryolitu mimo rezervaci (těsně u její hranice) vytváří pro dané území charakteristický útvar místně nazývaný Špičatka. Jihozápadní svahy Sokolí a dolní část západních skalních svahů Baby tvoří horniny se skluzovými závalky. Jižní svahy Sokolí jsou spilitovým tělesem. Většinu kopce Baba tvoří svrchnokambrický andezit křivoklátsko-rokycanského pásma. Severní okraj chráněného území je tvořen výrazným terénním zlomem vytvářejícím hřeben táhnoucí se od jihovýchodu k severozápadu.

V rezervaci je chráněna botanicky nejvýznamnější křivoklátská pleš. Je zde vyvinuto několik typů xerotermních trávníků, pěchavová skalní společenstva, teplomilná doubrava a teplomilné lemy ve strži. Ze vzácnějších druhů zde najdeme česnek tuhý, koniklec luční, třemdavu bílou, kavyl Ivanův a růži oválnolistou. (Němec J. a Ložek V., Chráněná území ČR, Střední Čechy)

(1) Věnoval Milan, pohled od Špičatého luhu, vlevo je nádraží v Roztokách. Špičatku nalezneme zhruba uprostřed snímku, v ose řeky Berounky.

Komentáře (připomínky čtenářů):

Zatím není vložen žádný příspěvek

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu:



www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info