logo

Zbiroh

Tato kapitola se zabývá Zbirohem a jeho okolím. Mapičku můžete zvětšit kliknutím myši, stejně jako další obrázky níže.

mapka

Zbiroh, zámek

Raně gotický hrad byl založen ve 13. stol., v 16. stol. byl přestavěn na renesanční zámek. Jako první držitel hradu je uváděn příslušník rodu Sulislavců. Koncem 13. století byli majitelé hradu Zajícové z Valdeka, z nichž Oldřich ze Žebráka sídlil 1327 na Zbiroze. Dalšími držiteli se stali Lucemburkové, Jan Lucemburský a Karel IV. Od roku 1336 byl hrad i s podhradím v držení rodu Rožmberků. Husitské války se Zbiroha nedotkly (jeho okolí bohužel ano). Dalšími majitely byli mimo jiné Zikmund Lucemburský, Kolovratové, Šternberkové a počátkem 16. století to byli Lobkovicové, kteří vládli Zbirohu skoro celých sto let. Po bitvě na Bílé hoře bylo v zámku státní vězení, za třicetileté války jej vydrancovali Švédové. V roce 1868 panství koupil podnikatel B. H. Strousberg (zvaný "král železnic"), který nechal zámek zmodernizovat a upravit do dnešní novorenesanční podoby. Článek o Strousbergově železnici na Brdech připravil externí kolega Petr Pokorný.

(1) 12 metrů vysoká okrouhlá věž ze 13. století je postavena na proterozoickém buližníku (jaspilit).
(2) Gotickou hradní kapli ze 14. století na hradě nechal zbudovat Hanuš mladší z Kolovrat, 29. srpna 1469 v ní byla vyhlášena klatba na Jiříka z Poděbrad.
(3) Ve velkém strousbergovském sále, osvětleném tehdy skleněnou střechou, vytvářel v letech 1910-1928 světově známý malíř Alfons Mucha svá monumentální díla. Nejznámější je cyklus obrazů - Slovanská epopej. Skleněná střecha Muchova ateliéru byla v roce 1928 nahrazena břidlicovou krytinou.

Zbiroh, město

Jméno města Zbiroh prodělalo ve své historii četné změny. Od Sbirow, po Sbyrow, castrum Sbyroh, Swiroho, Sbyeroh, Zbirow, Zbirov a od roku 1913 po úřední změně zní Zbiroh.

Zbirožské muzeum je složeno z městského muzea (1), kde stálá expozice dokumentuje vývoj železářství, cvočkařství, součástí expozice je i selská jizba vybavená venkovským malovaným nábytkem z 19. století. Dalším "muzeem v muzeu" je muzeum J.V. Sládka (2). Poslední obrázek věnovaný Sládkovi zachycuje skálu Hlavatici jak jí vyfotografoval, dnes je ovšem zarostlá lesem. Další fotografie z muzea pochází z výstavy Železnice - Zbiroh mezi Prahou a Plzní (3). Je zde přiblížena trasa železnice budované v 70. letech 19. století v době podnikání B. H. Strousberga na Zbirožsku a další neuskutečněné projekty železničních tratí.
(4) zbraně z výstavy Pytlácké historky z Podbrdska ve Zbirožském muzeu.
(5) datace - překvapivě už socialismus, rodinné album
(6) Původní kostel sv. Mikuláše byl postaven roku 1364. Z původního chrámu se zachovaly pouze zdi, presbytář a věž. V roce 1716 byla gotická stavba přestavěna do barokní podoby. Vnitřní úprava byla provedena v letech 1883. Staré oltáře byly nahrazeny novými, pseudogotickými.
(7) Na horizontu zříme Hlavatou skálu (Hlavatici). Romanticky o ní píše Fráňa Šrámek ve svém románu Stříbrný vítr.

Zbiroh, historické pohlednice

pohlednice jsou ze soukromé sbírky H. Hrachové

Drahoňův Újezd

(1) Fotografováno z úbočí Matčiny hory, vlevo na obzoru je vidět vysílač na Radči.
(2) Křtitelnice, téže Křtitelna. V údolí proti Matčině hoře nalézá se památná studánka „Křtitelna“, ozdobená gotickým křížem a nápisem: „Křtitelna, památka zde katolicky křtěných dítek.“ Po r. 1634. u studánky té tajně křtíval z fary vypuzený duchovní za času vpádu švédského.
(3) Věnovala Zdena Bradnová.
(4) lom Třebnuška - velký stěnový lom na štěrkový kámen. Ryolity s xenolity podložních hornin. Dvouetážový lom, těžba horniny na štěrk. Lom byl založen ve svahu kopce východně od stejnojmenné vesnice. Ve stěnách lomu jsou odkryty světlerůžové a šedé porfyrické ryolity s množstvím tmavých xenolitů (podložní horniny).Ty jsou většinou 1-5 cm v průměru. Ryolit obsahuje fenokrysty křemene a živce, kolem 1 mm velkých. Místy jsou hrubozrnnější partie a hornina se vzhledem blíží k žule. Je vyvinuto několik puklinových zón. V největších z nich ve směrech 100 a 190 stupňů jsou žíly a žilné systémy tmavých amfibolických lamprofyrů. (podle http://lokality.geology.cz/3765)

Matčina hora

(1) ze sbírek Strašického muzea
(2) Stopy po kutání zde nalezneme všude.
(3) Na vrcholu Matčiny hory rostou vzrostlé třešně i jiné ovocné dřeviny (na snímku buk), mohlo by to indikovat dřívější přítomnost člověka. V letním vedru dokonce rozeznávám pozůstatky valů, ale to je asi kravina.
(4) Svah Matčiny hory je pokryt sutí kambrických ryolitů, horninu ze štoly řadíme ke spodně paleozoickým vulkanitům Barrandienu, nejlepší shodu nalézáme při porovnání s bazaltoidy silurskými. (Neobvyklá žilná hornina ze štoly pod Matčinou horou u Zbiroha, K. Breiter a K. Žák, Zprávy o geologických výzkumech v roce 2006)
(5) Poezie mě jako dítě 100% nebrala, básnička o lesní studánce od J.V. Sládka ale měla výjimku. Sládkovu knížku mi prarodiče koupili v Dobříši, a tak jsem si básničku propojil se všemi brdskými studánky. Ani jsem moc nechyboval, Zbiroh není daleko.
Při cestě ze Zbiroha na Sýkorův mlýn míjel básník J. V. Sládek studánku v lese zvaném "V Království", která ho později inspirovala k napsání dnes již populární básně.

Znám křišťálovou studánku,
kde nejhlubší je les,
tam roste tmavé kapradí
a vůkol rudý vřes.

Tam ptáci, laně chodí pít
pod javorový kmen,
ti ptáci za dne bílého,
ty laně v noci jen.

Když usnou lesy hluboké
a kolem ticho jest,
a nebesa i studánka
jsou plny zlatých hvězd.

(6) Autorem návrhu a realizace pamětní desky je akademická sochařka Helena Štěrbová.
(7) poblíž studánky J.V. Sládka

Babí skála

Neoproterozoické silicity jsou součástí sledu mořských sedimentů s převahou střednězrnných a jemnozrnných drob. Za čerstva šedočerný až černošedý silicit převážně masivní se sítí žilek bílého křemene, často jsou na povrchu silicitů hematitové a limonitové skvrny a povlaky, kromě vrstevnatosti - lavic mocnosti cca 0,6-1,6m je místy možno pozorovat i čistě masivní nebo brekciovitou texturu silicitů, horniny jsou rozpukány ve směru SZ-JV, ale i SV-JZ, mnohde jsou patrné subhorizontální tektonické ohlazy silicitových bloků. Tyto skalky jsou příkladem selektivní eroze, charakteristické pro horniny, jejichž složení tvoří z 98% SiO2. Geneze této horniny není zcela vyjasněna. Silicity vznikly v klidnějším období mořské sedimentace za částečného spolupůsobení organické hmoty, která zůstala rozptýlena v amorfní podobě v hornině a způsobuje šedé až černošedé zbarvení silicitů. Silicifikace horniny probíhala postupně (lokality.geology.cz).

(1) Výhled z Babí skály směr kostel sv. Petra a Pavla (na fotce nepatrně vidět vlevo) poblíž Řebříku.

Světovina a Čertova skála

Z hřebene na vrcholu kopce Světovina je místy vidět i hřbet Radče (Brno) včetně vysílače. Na úplném vrcholu Světoviny, tam kde je turistická cedule, se rozprostírá pohled na údolí Zbirožského potoka včetně Kohoutova.

Jazykovědci se domnívají, že název vrchu odkazuje k prvotnímu významu slova svět, které původně označovalo světlo, úsvit, a jde tedy o vrch, který byl pojmenován podle výrazného osvětlování vycházejícím sluncem. V publikaci Politický a školní okres Rokycany, 1898 je uvedeno, že Světovina byla skála v lesích, kde byly nalezeny skrovné stopy pohanské bohoslužby. Lidová etymologie zmiňuje ještě možnost výkladu vzniku jména na daleký rozhled do světa (volně podle Lužická: Oronymie Džbánu, Křivoklátské vrchoviny a Hořovické pahorkatiny) .

(1) výhled z Čertovy skály na jih, vlevo vyčuhuje silo u bývalé žst. Zbiroh, ve středu snímku statek Švabín?, vpravo hřeben Radče.
(2) skalka na hřebenu Čertovy skály, pomístně zvané Ve skalách
(3) výhled ze Světoviny na sever, vlevo lom u Třebnušky, poté hřbet Matčiny hory a louky kolem Jablecké myslivny
(4) lom ve svrchnokambrických ryolitech
Ryolit je hornina pocházející z magmatu vyvřelého v období svrchního kambria. Je to kyselá vyvřelina s vysokým obsahem SiO2, v mineralogické skladbě dominuje křemen a živce. Stopy po výlevu dokládají vulkanismus v oblasti Strašicko-rokycanského pásma, tedy procesy, které souvisejí s dozvuky kadomské orogeneze.
(5) Socha sv. Jana Nepomuckého z cca. 17. století postavená na památku, že před časy zachráněn byl zdejší duchovní před utonutím v rozvodněném potoce, když šel zaopatřovati do Zbiroha.
(6) Světovina z Babí skály, za ní hřeben Radče.

Řebřík

První písemná zmínka o lokalitě pochází z roku 1318, kdy je v souvislosti s hradem zmiňován Markvart ze Řebříka, příbuzný pánů ze Žerotína. Řebřík spadá do okruhu hradů, u nichž tvoří palác hlavní obytnou i obrannou stavbu, přičemž takové hrady patřily v době posledních Přemyslovců k těm nejúspornějším. (M. Kuna: Archeologický atlas Čech)

Jeden z majitelů se honosil poetickým jménem Petr Prase z Chrástu.

(1) Pod hradem stojí kostel sv. Petra a Pavla, který původně patřil k zaniklé vesnici Řebřík. Kostel byl poprvé uváděn v písemných pramenech k roku 1348. Kostel byl přestavěn v roce 1728 do barokní podoby. Další přestavba je z roku 1874. Dřevěná zvonice je chráněnou památkou.

Skalky kolem Líšné

Skalky kolem Líšné jsem procházel poprvé, a ač vyzbrojen GPS, nejsem si vlastně jistý které skalky jsou vyfoceny. U Čertovy skály je zasazen patník s písmenem "L", jde-li o hranici katastru Líšná, pak nejde o Čertovu skálu :-).

Komentáře (připomínky čtenářů):

Od: Jana Trenčanská dřív Veličková.  (2014-08-06 15:56:01)
Ve Zbirohu mám rodiče,Vlastně maminku Veličkovou.V Plískově mám sestru Zetkovou.Prožila jsem tam celé dětství.Chtěla bych si vzít pár obrázku

Od: Tomáš  (2013-01-23 15:32:08)
Teslíny byly klášter (probošství) v Jižních Brdech, dnes je takto pojmenována osada na silnici Rožmitál-Plzeň. Kvásek - zatím neznám.

Od: p.holý  (2013-01-20 01:11:02)
Opět zdravím ze Žatce,narazil jsem na Teslíny,myslím,že u Zbiroha na mapě KČT je vyznačen zbytek ženského kláštera Kvásek,našel jsem kdysi k němu i něco bližšího,ale nevím,jestli je správně označen,mělo by to být u rybníka,ale ten v mapě chybí,nevíte nějaké podrobnosti?Zároveň děkuji k odpovědi k Záhorsku,fotky z Barbory jsou pěkné.

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu:



www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info