Český kras

Kvůli narůstajícímu množství fotografií jsme si Český Kras rozdělili na tři oblasti:

• Karlštejnsko
• Koda
• Koněprusy

Českým krasem je obecně nazývána oblast kterou tvoří CHKO Český kras. Geologicky je to však území přibližně o třetinu rozlehlejší. Český kras (jeho zkameněliny) proslul díky Joachimu Barrandovi, mezinárodně proslulému paleontologovi. Dále je tato oblast vyjímečná z hlediska stratigrafie (věda studující stáří hornin), a to díky ustanovení stratotypu (mezinárodně závazné hranice) prvohorních útvarů siluru a devonu na Klonku u Suchomast. Pomocný stratotyp je pak na Budňanské skále u Karlštejna (přímo naproti mostu přes Berounku). Dalším známým prvkem krasu jsou jeskyně, v současné době je jich evidováno přes 500. Nejznámějším a zároveň nejrozsáhlejším jeskynním systémem jsou veřejnosti přístupné Koněpruské jeskyně. Z hlediska historických památek zde dominuje hrad Karlštejn. Turisty méně navštěvován je Tetín, ačkoliv i ten představuje významnou kapitolu naší historie (uškrcení babičky sv. Václava Ludmily). Dále z historických památek jmenujme Svatého Jana pod skalou. V sezóně je oblast kolem Srbska, Bubovických vodopádů, Kačáku a Amerik turisticky velmi intenzivně využívána, pro samotáře to tu rozhodně není.
Český kras je plošně nejrozsáhlejším krasovým územím České republiky. Krasovějící horniny zde vystupují na povrch v několika nesouvislých územích, tvořících pruh 32 km dlouhý a do 8 km šioký, zhruba mezi Prahou a Zdicemi. Z geologického hlediska představuje Český kras jádro výplně spodnopalezoické pražské pánve. Tuto elipsovitou, ve směru SV – JZ protaženou a složitě zvrásněnou sedimentární pánev vyplňují sediemnty stáří od nejnižšího ordoviku (tremadok) až po vyšší střední devon (givet). Pražská pánev je součástí Barrandienu. Sedimentární výplň pražské pánve byla zvrásněna horotvornými tlaky během variského vrásnění (ve svrchním devonu až spodním karbonu) do systému antiklinál a synklinál, porušených četnými směrnými poruchami – přesmyky. V mladším terciéru vznikla zřetelná údolní síť, tvořená širokými údolími, a docházelo k inzenzivní destrukci křídového pokryvu. Vzhledem k malému počtu typických krasových jevů, jako jsou škrapová pole, závrty, ponory povrchových roků a jeskynní systémy s aktivními toky, je Český kras tradičně považován za kras neúplný (merokarst)( HROMAS, Jaroslav et al. Jeskyně, 2009)

3D model Českého krasu