Karlštejn je jedním z nejznámějších českých hradů, který je velmi oblíben mezi zahraničními turistmi. Takže jich je tu dost. V roce 2007 vede Itálie.
Karlštejn byl založen v roce 1348 českým králem Karlem IV., později i římským císařem.
Roku 1365 zesílil význam Karlštejna, když na něj nechal císař převést ostatky svatých
a uložit je ke korunovačním klenotům do nové honosné kaple sv. Kříže, zřízené v hlavní věži (nejbezpečnější místo hradu)
. Hlavní výzdobu Kaple sv. Kříže tvoří kolekce 129 deskových obrazů (místy až ve 4 řadách), na nichž má největší
podíl mistr Theodorik. Nejspíše vytvořil sám pouze některé malby - Ukřižování, Bolestný Kristus,
a nad provedením zbylých jen dohlžel.
V roce 1422 obléhali hrad neúspěšně husité.
V 60. letech 19. století vypracoval vídeňský profesor F. Schmidt
plány na rekonstrukci, kterou od roku 1887 s několika změnami v původních plánech prováděli J. Střelba a J. Mocker.
Možná díky těmto výtečníkům není Karlštejn brán jako památka UNESCO.
Svatý Jan je zasazen v naprosto úchvatném přírodním okolí.
Kačák (=Loděnický potok) odsud k Berounce putuje nádherným údolím.
Budete-li mít chvíli času, doporučuji okružní naučnou stezku, která začíná ve Svatém Janu, stoupání je místy drsné.
Na jaře v přilehlých lesích kvetou lechy, prvosenky, jaterníky....celé koberce
a na vrcholu u kříže se můžete pokochat skvělým výhledem.
Historie zdejšího místa začíná podle tradice v době panování knížete Bořivoje, který zde u krasového
vývěru objevil poustevníka Ivana (Kavyl Ivanův - "vousy sv. Ivana" popsal poprvé právě v Českém Krasu
Josef Ladislav Čelakovský). Byla zde založena kaple
sv. Jana na poušti. Břetislav I. ji daroval roku 1030 benediktinskému klášteru na Ostrově (klášteru patřili i brdské Teslíny).
Podle buly papeže Klimenta V. je zřejmé, že v roce 1310 bylo ve Svatém janu pod Skalou založeno probošství.
Když byl roku 1420 husity zničen klášter na Ostrově, přestěhoval se opat s celým konventem do svatojánského údolí.
Na počátku 16. století byl založen kostel Narození sv. Jana Křtitele. Současnou stavbu navrhl C. Lurago
v letech 1657-61.
V roce 1710 byla za účasti Kryštofa Dienzehofera sňata původní klenba a nahrazena dřevěnou.
Zařízení kostela je barokní.
Před hlavním oltářem je náhrobek sv. Ivana.
Z kostela lze projít do jeskyní, v nichž údajně pobýval poustevník Ivan.
S jeskyní sousedí studánka sv. Ivana, z níž vytéká pramen o průtoku 5 l/s a stálé teplotě 8,5 stupně Celsia.
Lom Paraple alias Solvayovy lomy, podle společnosti, která zde těžila velmi čistý vápenec.
Těžba pokračovala až do roku 1963, kdy byla zastavena. V roce 1993 byla založena Společnost Barbora,
která si vzala za cíl zachování důlních a průmyslových památek a rozhodla se komplex bývalých Solvayových lomů oživit formou důlně-průmyslového skanzenu.V roce 2008 jsou položeny koleje téměř po celém Parapleti, z mého původního nadšení poněkud ochládám.
Velká Amerika je notoricky profláklá destinace, uvádím jenom informaci k sousednímu lomu Mexiko (Trestanecký lom):
Do tohoto lomu byli v letech 1949 až 1953 posíláni političtí vězni, zesláblí hladověním a fyzickými útrapami ve vyšetřovací a soudní vazbě, trvajíc často déle než jeden rok. Zde byli nuceni pracovat za nelidských podmínek, denně trestáni za nesplnění vysokých pracovních norem. Sankce za nesplnění zhoršovaly jejich stav až k naprostému vyčerpání. Cesta z tohoto pekla vedla s vysokými horečkami či vážným zraněním přes pankráckou vězeňskou nemocnici. Prošlo jím během pěti let více než 1400 politických vězňů.
Oblíbený hlaváčkový lom. Ze skautského mládí si pamatuji průlezy plazivkami - Srbská jeskyně a Netopýrka? A na zvláštní sál s hliněnými figurkami - Panoptikum. Bohužel, nenašel jsem žádnou archivní fotku.
Na posledním snímku je lom Na Chlumu označen červenou šipkou, záběr je pořízen z mostu v Srbsku. Pohled jest pořízen proti proudu Berounky
Podle internetových stránek CHKO Český Kras jde o jeden z význačných krasových systémů v Českém krasu. Jeskyně není zpřístupněna pro veřejnost. Svrchní, prostornější část je vyvinuta ve vápencích loděnických a sahá až do hloubky 25 m. Spodní část jeskyně má spíše freatický charakter. Je tvořena těsnými chodbami většinou oválného průřezu. Narůžovělé krinoidové vápence obklopující tuto část jeskyně patří k vápencům sliveneckým. Celková hloubka jeskynního systému je 44 m a v nejnižším bodě je téměř na úrovni hladiny vody v Berounce.
Na jaře zachytíte Bubovické vodopády s relativně slušným množstvím vody, v létě bývají většinou vyschlé. Vodopády jsou vyhledávanou atrakcí Českého Krasu (je to vidět na mírnější "olezlosti" jejich okolí).
Pod vodopády naleznete teréní stanici CHKO - Kubrychtovu boudu.
Odolnější souvrství vápenců lépe vzdorovala činnosti povrchových vod a dnešní Bubovický potok je na
několika místech překonává přes skalní stupně drobnými vodopády. Vody potoka, obohacené uhličitanem
vápenatým ve formě hydrogenuhličitanu vápenatého Ca(HCO3)2, protékají skalními stupni. Mechy, řasy a játrovky
prorůstají skalnaté dno a břehy odebírají z roztoku
oxid uhličitý a na povrchu rostlin vysráží uhličitan vápenatý CaCO3 v podobě porézních vápenců - pěnovců
O krasových pochodech ve vápencových horninách svědčí i malá jeskyňka na levém břehu potoka.
zdroj dat: web ČSOP
První značenou cestou v českých zemích byla trasa z Berouna přes Herinky a Svatý Ján pod Skalou do Karlštejna, dnes provázená červenou značkou.
Podle Svatoivanské legendy byl dub na Herinkách již v 9. století svědkem setkání knížete Bořivoje s poustevníkem Ivanem. Strom udumřel v roce 1974.
Při kraji lesa stojí moderní kamenný obelisk v podobě slunce. Na úpatí vrchu Herinky nalezneme lesostep Liština s výhledem na Tetín a na kaňon Berounky u Srbska.
