Karlštejn

Karlštejn je jedním z nejznámějších českých hradů, který je velmi oblíben mezi zahraničními turistmi. Takže jich je tu dost. V roce 2007 vede Itálie. Karlštejn byl založen v roce 1348 českým králem Karlem IV., později i římským císařem. Roku 1365 zesílil význam Karlštejna, když na něj nechal císař převést ostatky svatých a uložit je ke korunovačním klenotům do nové honosné kaple sv. Kříže, zřízené v hlavní věži (nejbezpečnější místo hradu) . Hlavní výzdobu Kaple sv. Kříže tvoří kolekce 129 deskových obrazů (místy až ve 4 řadách), na nichž má největší podíl mistr Theodorik. Nejspíše vytvořil sám pouze některé malby - Ukřižování, Bolestný Kristus, a nad provedením zbylých jen dohlžel. V roce 1422 obléhali hrad neúspěšně husité. V 60. letech 19. století vypracoval vídeňský profesor F. Schmidt plány na rekonstrukci, kterou od roku 1887 s několika změnami v původních plánech prováděli J. Střelba a J. Mocker. Možná díky těmto výtečníkům není Karlštejn brán jako památka UNESCO.

Svatý Jan pod skálou

Svatý Jan je zasazen v naprosto úchvatném přírodním okolí. Kačák (=Loděnický potok) odsud k Berounce putuje nádherným údolím. Budete-li mít chvíli času, doporučuji okružní naučnou stezku, která začíná ve Svatém Janu, stoupání je místy drsné. Na jaře v přilehlých lesích kvetou lechy, prvosenky, jaterníky....celé koberce a na vrcholu u kříže se můžete pokochat skvělým výhledem. Historie zdejšího místa začíná podle tradice v době panování knížete Bořivoje, který zde u krasového vývěru objevil poustevníka Ivana (Kavyl Ivanův - "vousy sv. Ivana" popsal poprvé právě v Českém Krasu Josef Ladislav Čelakovský). Byla zde založena kaple sv. Jana na poušti. Břetislav I. ji daroval roku 1030 benediktinskému klášteru na Ostrově (klášteru patřili i brdské Teslíny). Podle buly papeže Klimenta V. je zřejmé, že v roce 1310 bylo ve Svatém janu pod Skalou založeno probošství. Když byl roku 1420 husity zničen klášter na Ostrově, přestěhoval se opat s celým konventem do svatojánského údolí. Na počátku 16. století byl založen kostel Narození sv. Jana Křtitele. Současnou stavbu navrhl C. Lurago v letech 1657-61. V roce 1710 byla za účasti Kryštofa Dienzehofera sňata původní klenba a nahrazena dřevěnou. Zařízení kostela je barokní. Před hlavním oltářem je náhrobek sv. Ivana. Z kostela lze projít do jeskyní, v nichž údajně pobýval poustevník Ivan. S jeskyní sousedí studánka sv. Ivana, z níž vytéká pramen o průtoku 5 l/s a stálé teplotě 8,5 stupně Celsia.
(1) Nápis na bývalé - staré škole sem nebyl schopen sám rozluštit, pomohl mi průvodce po Sv. Janu : "Bůh co velí, bližním co dlužno, co vlasti a králi, ten naučí tebe dům, vděk tedy mládeži doň! MDCCCXXII"
(2) Barrandova lokalita U elektrárny, nalezeno volně v suti

Paraple

Lom Paraple alias Solvayovy lomy, podle společnosti, která zde těžila velmi čistý vápenec. Těžba pokračovala až do roku 1963, kdy byla zastavena. V roce 1993 byla založena Společnost Barbora, která si vzala za cíl zachování důlních a průmyslových památek a rozhodla se komplex bývalých Solvayových lomů oživit formou důlně-průmyslového skanzenu. Lom Paraple - příjemným zázemím pro zdejší zaměstnance býval hornický dům, kuželník a závodní restaurace. Dřív se jí říkalo Zátiší, ale podle altánu , který stávál před budovou a svým tvarem připomínal deštník, si vysloužila název U Paraplete. (Výlety s dětmi v Praze a středních Čechách, Eva Obůrková)

okolí Hostími

Loděnický potok protéká v okolí Hostími prolomenou hradbou skal. Od Hostími po ústí Berounky cestou minete pár opuštěných lomů.
(1) Skála nad Sv. Janem je v katastru nazývána Mramor, též dřívější jméno restaurace bylo Pod Mramorem.

Loděnický potok od Hostími k Berounce

(1) stálá expozice Berounského muzea
(2) Jeskyně nad Kačákem - Objem zemin, vytěžených při archeologických výzkumech a speleologickém průzkumu v této jeskyni činí přes 500 m3 a je největší v celém Českém krasu.Jeskyně vznikla převážně ve vápencích loděnických, ve strukturně složitém prostoru, kde se protínají starší přesmyky a mladší vertikální poruchy. ( HROMAS, Jaroslav et al. Jeskyně, 2009)

Mořina

Velká Amerika

Velká Amerika je notoricky profláklá destinace, uvádím jenom informaci k sousednímu lomu Mexiko (Trestanecký lom): Do tohoto lomu byli v letech 1949 až 1953 posíláni političtí vězni, zesláblí hladověním a fyzickými útrapami ve vyšetřovací a soudní vazbě, trvajíc často déle než jeden rok. Zde byli nuceni pracovat za nelidských podmínek, denně trestáni za nesplnění vysokých pracovních norem. Sankce za nesplnění zhoršovaly jejich stav až k naprostému vyčerpání. Cesta z tohoto pekla vedla s vysokými horečkami či vážným zraněním přes pankráckou vězeňskou nemocnici. Prošlo jím během pěti let více než 1400 politických vězňů.

Malá Amerika a okolí

Oblast malé Ameriky podrobně popisuje následující stránka. Pro mne je to území s příliš velkým množstvím lidí a proto se stahuji na blízké lesostepi.

Lom Na Chlumu

Oblíbený hlaváčkový lom. Ze skautského mládí si pamatuji průlezy plazivkami - Srbská jeskyně a Netopýrka? A na zvláštní sál s hliněnými figurkami - Panoptikum. Bohužel, nenašel jsem žádnou archivní fotku. Na posledním snímku je lom Na Chlumu označen červenou šipkou, záběr je pořízen z mostu v Srbsku. Pohled je pořízen proti proudu Berounky
Lom na Chlumu u Srbska byl založen roku 1920 v tělese čistých vápenců koněpruských a sliveneckých, upadajících zde k SZ. V provozu byl do roku 1961 (formálně i později). Těžba ve spodní etáži byla ukončena po nepodařeném komorovém odstřelu a skalním sesuvu velkého rozsahu. Menší těžba ve východní části lomu a odstřel volných blokův oblasti sesuvu se uskutečnily ještě v letech 1970-1974. K objevu hlavní části jeskynního systému Srbských jeskyní došlo v polovině 40. let. Postupně byly lomem objevovány další jeskyně, současně však byly zasypávány volné krasové dutiny pode dnem lomu. Dvě dnes největší známé jeskyně v lomu, tedy Srbské jeskyně a Netopýří jeskyně, byly propojeny v roce 2003, celková délka systému dosahuje délku 1,2 km. ( HROMAS, Jaroslav et al. Jeskyně, 2009)

Lom Alkazar

Těžba v lomu Alkazar probíhala v 1. pol. 20. stol., dnes je to semeniště horolezců.

okolí Barrandovy jeskyně

V roce 2009 se zde málem přihodil smrtelný úraz, kdy osamělý lezec pár dní ležel polámán na dně jeskyně. Mobily v podzemí často nefungují! Podle internetových stránek CHKO Český Kras jde o jeden z význačných krasových systémů v Českém krasu. Jeskyně není zpřístupněna pro veřejnost. Svrchní, prostornější část je vyvinuta ve vápencích loděnických a sahá až do hloubky 25 m. Spodní část jeskyně má spíše freatický charakter. Je tvořena těsnými chodbami většinou oválného průřezu. Narůžovělé krinoidové vápence obklopující tuto část jeskyně patří k vápencům sliveneckým. Celková hloubka jeskynního systému je 44 m a v nejnižším bodě je téměř na úrovni hladiny vody v Berounce.
(1) Díky výstavbě cyklostezky došlo k částečnému prokácení dřevin a obnažení místních skal, což by mohlo být prospěšné pro některé světlomilnější rostliny. Červený půdní typ by mohl být Terra fusca, zatím neověřeno.

Bubovické vodopády

Na jaře zachytíte Bubovické vodopády s relativně slušným množstvím vody, v létě bývají většinou vyschlé. Vodopády jsou vyhledávanou atrakcí Českého Krasu (je to vidět na mírnější "olezlosti" jejich okolí). Pod vodopády naleznete teréní stanici CHKO - Kubrychtovu boudu. Odolnější souvrství vápenců lépe vzdorovala činnosti povrchových vod a dnešní Bubovický potok je na několika místech překonává přes skalní stupně drobnými vodopády. Vody potoka, obohacené uhličitanem vápenatým ve formě hydrogenuhličitanu vápenatého Ca(HCO3)2, protékají skalními stupni. Mechy, řasy a játrovky prorůstají skalnaté dno a břehy odebírají z roztoku oxid uhličitý a na povrchu rostlin vysráží uhličitan vápenatý CaCO3 v podobě porézních vápenců - pěnovců O krasových pochodech ve vápencových horninách svědčí i malá jeskyňka na levém břehu potoka. zdroj dat: web ČSOP

Herinky

První značenou cestou v českých zemích byla trasa z Berouna přes Herinky a Svatý Ján pod Skalou do Karlštejna, dnes provázená červenou značkou. Podle Svatoivanské legendy byl dub na Herinkách již v 9. století svědkem setkání knížete Bořivoje s poustevníkem Ivanem. Strom udumřel v roce 1974. Při kraji lesa stojí moderní kamenný obelisk v podobě slunce. Na úpatí vrchu Herinky nalezneme lesostep Liština s výhledem na Tetín a na kaňon Berounky u Srbska.

Karlík a Karlické údolí

Zatím uvádím snímky kostela sv. Martina a Prokopa. Románská rotunda sv. Martina z 12. století byla pravděpodobně postavena za vlády krále Přemysla I. Otakara. Dnes slouží jako presbytář novorománského kostela z r. 1899, který zahnuje i současnou barokní věž.