Počátky Tetína jsou spjaty s vybudováním rozsáhlého slovanského sídliště v 8. století, které podle pověsti
založila Krokova dcera Teta, sestra kněžny Libuše. Historicky doloženou událostí je zavraždění (roku 921 byla uškrcena) kněžny
Ludmily, babičky knížete Václava. Její vrazi byli Tmaň a Kvaň - kteří za provedení zločinu dostali vesnice
nazvané jejich jmény.Tetínský hrad byl postaven v polovině 13. století, v roce 1422 byl obsazen husity a dle jejich gusta zbořen.
V malém Tetíně nalezneme hned tři kostely, múže za to politika a náboženství.
Dnešní kostel sv. Ludmily byl postaven v barokním slohu v 80. letech 17. století. U pilířů po stranách oltáře je umístěna mensa s kamenem, na
němž měla být sv. Ludmila usmrcena.
Nynější kostel sv. Jana Nepomuckého byl původně vystavěn r. 1357 jako farní chrám sv. Michaela. To, co mu zůstalo od počátku zachováno, je jeho poloha v místech pravděpodobného pohřbu
sv. Ludmily. Stojí nad příkrými skalami nad řekou Berounkou, takže ze západní i východní strany nám skýtá jeho
poloha překrásný romantický pohled. Současná stavba kostela je v jádře románská, zřejmě poprvé přestavěná
ve 14. století, později vícekrát. Kostel sv. Kateřiny je prostá románská stavba.
Uměleckohistorické datování zařazuje jeho počátek do 12. století, ale může stát na místě staršího předchůdce,
např. kostela, jehož existence se předpokládá již v době Ludmilina života. Na východní zdi je
zachováno původní úzké románské okénko. Na vnitřní straně zdi uzavírající prostor před kostelem sv. Kateřiny nalezneme pravidelný maltézský kříž vezděný celou plochou do zdi.
Není jasné, zda-li jde opravdu o smírčí kříž.
Podle Wikipedie se na vrcholu Damilu nacházejí skrovné zbytky pravěkého hradiště (slabě zřetelné zbytky valu).
Na jižním úpatí Damilu se nacházejí dva bývalé vápencové lomy – naleziště devonských zkamenělin.
Císařská rokle je součástí národní přírodní rezervace Koda. Tudíž vstup mimo turistické cesty zakázán.
Prosíme všechny ty kteří zákaz ignorují aby si při pohybu roklí počínali opatrně a pokud možno nesešlapávali hrany
pěnovcových (nesprávně někdy úváděných travertinových) jezírek.
Oproti Kodské rokli je zde méně rekreačních chat, které jsou soustředěny v dolní části kaňonu, který ústí u železniční trati do údolí Berounky.
Kodská rokle je součástí národní přírodní rezervace Koda.
Chat je tu neskutečné množství, člověk se diví že se jedná zároveň o území s velmi přísným režimem ochrany přírody.
Údolím rokle vede pěšina, pěnovec vytváří tůňky v horní části údolí. Když se po roce 89 obnovoval dobřichovický skaut, pamatuji si na jeden vylet na Kodu, kde na stěně u vypáleného hotelu byl vyryt text Severské modlitby.
Vyvěračka na Kodě patří k největším v Českém Krasu, má mít stabilní teplotu 10 stupňů Celsia.
Na bývalé hájovně (od mlýna po cestě vzhůru) si všimněte drsné pamětní cedule: BOHUMIL ŽÍHLA
Hajný v Kodě * 12.4.1909 + 27.5.1945 Krátce po znovunabytí svobody, byl zde zavražděn opilými sovětskými vojáky při obraně své rodiny.
Nejstarší zprávy o vsi zvané Luteň pochází již z konce 12. století, kdy ji drželi Buzicové.
Kostel sv. Petra a Pavla dal podle tradice postavit Karel IV. z materiálu, který zbyl po stavbě hradu Karlštejna.
Na dalších snímcích je židovský hřbitov v Litni, který je nejstarším židovským hřbitovem na Berounsku, založený roku 1630.
Poslední obrázky ukazují památné stromy v osadě Leč.
Vrch Bacín u Vinařic je nejvyšším bodem Českého krasu s nadmořskou výškou 499 m.
Archeologický popis posledních výzkumů naleznete zde. Bacín přitahuje i záhadology, mám dojem že je nejčastěji spojován s negativní energií. Při mých návštěvách svítilo sluníčko a nic sem necítil, asi sem ignorant.
