Tetín

Počátky Tetína jsou spjaty s vybudováním rozsáhlého slovanského sídliště v 8. století, které podle pověsti založila Krokova dcera Teta, sestra kněžny Libuše. Historicky doloženou událostí je zavraždění (roku 921 byla uškrcena) kněžny Ludmily, babičky knížete Václava. Její vrazi byli Tmaň a Kvaň - kteří za provedení zločinu dostali vesnice nazvané jejich jmény.Tetínský hrad byl postaven v polovině 13. století, v roce 1422 byl obsazen husity a dle jejich gusta zbořen. V malém Tetíně nalezneme hned tři kostely, múže za to politika a náboženství. Dnešní kostel sv. Ludmily byl postaven v barokním slohu v 80. letech 17. století. U pilířů po stranách oltáře je umístěna mensa s kamenem, na němž měla být sv. Ludmila usmrcena. Nynější kostel sv. Jana Nepomuckého byl původně vystavěn r. 1357 jako farní chrám sv. Michaela. To, co mu zůstalo od počátku zachováno, je jeho poloha v místech pravděpodobného pohřbu sv. Ludmily. Stojí nad příkrými skalami nad řekou Berounkou, takže ze západní i východní strany nám skýtá jeho poloha překrásný romantický pohled. Současná stavba kostela je v jádře románská, zřejmě poprvé přestavěná ve 14. století, později vícekrát. Kostel sv. Kateřiny je prostá románská stavba. Uměleckohistorické datování zařazuje jeho počátek do 12. století, ale může stát na místě staršího předchůdce, např. kostela, jehož existence se předpokládá již v době Ludmilina života. Na východní zdi je zachováno původní úzké románské okénko. Na vnitřní straně zdi uzavírající prostor před kostelem sv. Kateřiny nalezneme pravidelný maltézský kříž vezděný celou plochou do zdi. Není jasné, zda-li jde opravdu o smírčí kříž.
(1) Tetín - středohradištní a mladohradištní keramika, stálá expozice v Berounském muzeu
(2) jeskyně Martina, stálá expozice v Berounském muzeu
(3) na plotě fary: "Václav Hájek z Libočan, známý kronikář český, děkan karlštejnský působil v letech 1527 - 1533 jako duchovní v tetínských kostelech "

Damil

Podle Wikipedie se na vrcholu Damilu nacházejí skrovné zbytky pravěkého hradiště (slabě zřetelné zbytky valu). Na jižním úpatí Damilu se nacházejí dva bývalé vápencové lomy – naleziště devonských zkamenělin.
Vrch Damil budují devonské vápence stupňů lochkov a prag, dobývání vápenců na Damilu začalo již ve středověku, hlavní rozmach těžby byl však vymezen až dobou provozu úzkorozchodné dráhy Králův Dvůr –Beroun – Damil – Koněprusy (1898 – 1962). ( HROMAS, Jaroslav et al. Jeskyně, 2009)

Císařská rokle

Císařská rokle je součástí národní přírodní rezervace Koda. Tudíž vstup mimo turistické cesty zakázán. Prosíme všechny ty kteří zákaz ignorují aby si při pohybu roklí počínali opatrně a pokud možno nesešlapávali hrany pěnovcových (nesprávně někdy úváděných travertinových) jezírek. Oproti Kodské rokli je zde méně rekreačních chat, které jsou soustředěny v dolní části kaňonu, který ústí u železniční trati do údolí Berounky.
Ve starším holocénu docházelo v rokli nejprve ke tmelení sutí pěnovcem (před zhruba 9000 lety), na těchto brekciích pak během klimatického optima holocénu (zejména v atlantiku) vznikly až 5 metrů mocné kaskády čistých pěnovců. Ty byly, včetně tmelených sutí, prorvány erozí během mimořádných přívalových srážkových událostí před méně než 2000 lety. Nové kaskády pěnovců potom vznikaly v těchto průrvách. Těžba bloků pestrých vápenců loděnických pro kamenické účely („karlštejnský mramor“, “mramor od Korna“) opakovaně probíhala v malém lomu vysoko v pravém úbočí rokle. Tento historický lom s možností výlomu bloků až 2,5 x 1,5 x 1,5 m patří k zajímavým historickým lomům Českého krasu, kde lze dodnes sledovat jednotlivé fáze technologie vrtání a oddělování bloků. Nejstarší těžba v lomu není přesně historicky doložena, o mramoru od Karlštejna se také zmiňuje Balbín již v roce 1679 (Miscellanea historica Regni Bohemiae). Těžbu z 60. let 18. století dokládá kronika liteňské fary. Poslední dobývání, ze kterého zůstala řada opracovaných bloků rozvlečených podél spodní části rokle, proběhlo ve 20. letech 20. století firmou Kamenické závody (dříve Ing. J. Velíšek). Kámen byl použit například na rozměrné sarkofágy v Ústřední síni Národního památníku na Žižkově. ( HROMAS, Jaroslav et al. Jeskyně, 2009)

Kodská rokle

Kodská rokle je součástí národní přírodní rezervace Koda. Chat je tu neskutečné množství, člověk se diví že se jedná zároveň o území s velmi přísným režimem ochrany přírody. Údolím rokle vede pěšina, pěnovec vytváří tůňky v horní části údolí. Když se po roce 89 obnovoval dobřichovický skaut, pamatuji si na jeden vylet na Kodu, kde na stěně u vypáleného hotelu byl vyryt text Severské modlitby. Vyvěračka na Kodě patří k největším v Českém Krasu, má mít stabilní teplotu 10 stupňů Celsia. Na bývalé hájovně (od mlýna po cestě vzhůru) si všimněte drsné pamětní cedule: BOHUMIL ŽÍHLA Hajný v Kodě * 12.4.1909 + 27.5.1945 Krátce po znovunabytí svobody, byl zde zavražděn opilými sovětskými vojáky při obraně své rodiny.
(1) Obrázek mlýna je přetisknut z článku Mlýn v Kodě - přírodovědné, historické a technické aspekty publikovaném v časopisu Český kras XXXIV/2008 díky laskavému svolení majitele duševních práv Muzea Českého krasu.
(2) V roce 2010 došlo k zásadnější opravě rybníčka na Kodě, včetně opěrných zdí. Rybníček je vyčištěn, ale okolí vypadá stroze a víc "technicky".
(3) Jarní aspekt v Kodské rokli - fialové a bílé dymnivky, žluté sasanky pryskyřníkovité, bílé sasanky hajní.

Střevíc

Liteň a okolí

Nejstarší zprávy o vsi zvané Luteň pochází již z konce 12. století, kdy ji drželi Buzicové. Kostel sv. Petra a Pavla dal podle tradice postavit Karel IV. z materiálu, který zbyl po stavbě hradu Karlštejna. Na dalších snímcích je židovský hřbitov v Litni, který je nejstarším židovským hřbitovem na Berounsku, založený roku 1630. Poslední obrázky ukazují památné stromy v osadě Leč.

Bacín, Šamor, Mramor

Vrch Bacín u Vinařic je nejvyšším bodem Českého krasu s nadmořskou výškou 499 m. Archeologický popis posledních výzkumů naleznete zde. Bacín přitahuje i záhadology, mám dojem že je nejčastěji spojován s negativní energií. Při mých návštěvách svítilo sluníčko a nic sem necítil, asi sem ignorant.
(1) ze stálé expozice Berounského muzea