Koněpruské jeskyně

Jeskyně vznikly ve spodnodevonských vápencích, jejichž vlastnosti a tektonická stavba do značné míry určují rozsah, průběh a tvar jeskynních prostor. Spodní i svrchní patro mají horizontální průběh, patro střední má průběh složitější s výškovým rozpětím 50 m. Svrchní patro (Mincovna) leží nehluboko pod povrchem, je nejméně rozsáhlé, celkem 60 metrů dlouhé. Prostupuje lavicovité až deskovité suchomastské vápence (dalej) a jejich rozhraní s nadložními acantopygovými vápenci (střední devon). Na korodovaných barevných stěnách Mincovny je sporadická sintrová výzdoba, na hlinité počvě s kameny několik stalagmitů a sintrových desek s jezírkem. Střední patro s členitými prostorami je nejrozsáhlejší. U volných prostor šířka převládá nad výškou. Většina jeho prostor sleduje tektonicky postiženou plochu skryté diskordance mezi vápenci koněpruskými a suchomastskými. ( HROMAS, Jaroslav et al. Jeskyně, 2009)
(1) schéma středního (nejrozsáhlejšího) patra
(2) řez jeskyněmi, vycházel jsem především z obrázku v časopise Ochrana přírody
(3) schéma středního patra (zeleně) a horního patra (růžově), které propojuje točité spojovací schodiště (žlutě). Prohlídková trasa čárkovaně.
(4) Promítnutí středního patra do ortofotomapy s vyznačením vrstevnic (vpravo na obrázku je patrné návštěvnické parkoviště)
(5) jeskyně (červeně) promítnuté do 3D modelu, pohled od jihozápadu
(6) pohled od severozápadu

Zlatý kůň

Není příliš košer uvádět informační cedule z naučných stezek, ale místní jsou opravdu dokonalé, fakticky i graficky nádherně ztvárněné. Proč je fotím je i to, že tyto stezky časem podlehnou vandalismu, případně je ochranáři pozmění a já je tak zachovám. Území Zlatého koně bylo ve středověku souvisle lesnaté. Odlesnění a intenzivní pastva koz, ovcí i hovězího dobytka měly za následek ústup původních rostlinných společenstev a šíření teplomilných a suchomilných druhů rostlin.
Zlatý kůň budují spodnodevonské vápence pragu, zejména čisté masivní vápence koněpruské, na které nasedají lavicovité až deskovité vápence suchomastské (dalej = sv. ems), kotýzskou část tvoří vrstevnaté vápence kotýské (lochkov). Čisté koněpruské vápence a suchomastské „mramory“ jsou vyhledávanou surovinou už po staletí. Proto je dnes Zlatý kůň lemován kamenolomy a středověké lůmky jsou i v jeho vrcholových partiích ( HROMAS, Jaroslav et al. Jeskyně, 2009)

Čertovy schody

(1) pohled přes obec Koněprusy na masiv Zlatého koně, zřetelný zlom zapříčinil bývalý Císařský lom, dnes velkolom Čertovy schody

Kotýz

Pozorný turista může na skalách (silurské a devonské vápence) Kotýzu objevit sloní hlavy, já je např. vidím všude. Axamitova brána vznikla propadnutím stropu velké jeskyně, propasti za ní se říká Ve vratech. Jelínkův most je dvojitý vápencový most vzniklý krasovým působením vody. U Havlíčkova mlýna na Suchomastském potoce můžete vidět i vodníka - viz. poslední snímek.
Kotýz tvoří návrší s plošinou ukloněnou k jihu, lemovanou svislými skalními stěnami do údolí Suchomastského potoka. Stěny jsou typovou lokalitou vápenců kotýských (lochkov). Na náhorní plošině Kotýzu bylo koncem doby bronzové, počátkem doby železné a znovu ve slovanské době hradištní opevněné hradiště, jehož valy jsou dodnes patrné. Na rozdíl od Zlatého koně je Kotýz, zejména díky nezájmu o kotýské vápence, přírodně a morfologicky mnohem zachovalejší. Axamitova brána je největší skalní brána v Českém krasu s propasťovitou jeskyní Ve vratech, jde o významnou archeologickou lokalitu, kterou popisuje V. Krolmus v roce 1834, od té doby je nepřetržitě zkoumána. Jelínků most - menší dvojitý skalní most, překlenující zhruba 8 m hlubokou puklinovitou prostoru s ukloněným dnem v jižní hraně Kotýzu, vzniklou na zkrasovělé mocné kalcitové žíle. Nese jméno archeologa Břetislava Jelínka. ( HROMAS, Jaroslav et al. Jeskyně, 2009)
(1) tzv. sloní hlavy
(2) Jelínkův most - pro malé děti na české poměry relativně nebezpečné místo

lom mezi Jarovem a Koledníkem

Lom odkrývá svrchní část kopaninského a spodní část přídolského souvrství s výborně přístupnou hranicí mezi oběma jednotkami.

Koukolova hora

Koukolova hora byla pojmenována podle majitele panství v blízkých Popovicích, Viléma Koukola, který zde žil v 15. století. Vystavěl jí rektor Univerzity Karlovy Antonín Karel Murdoch, vlastník tmaňského panství. V minulosti se na Koukolově hoře těžil vápenec. Jižně od Koukolovy hory se nachází obec Tmaň, první zmínka o ní pochází z roku 1170. Podle pověsti se její jméno odvozuje od Tumoně, jednoho z vrahů kněžny Ludmily na Tetíně r. 921. Pozor, na vrcholu není příliš bezpečno pro malé všetečné dětičky.
Na Koukolově hoře (tvořena ostrovem vápence spodního devonu (lochkov) se nacházejí jedny z nejvýše položených jeskyní Českého krasu (cca. 455 m.n.m). V jejich výplních jsou zvětraliny a přemístěné sedimenty křídového stáří. V opuštěném lomu pod vrcholem se nalézá jeskyně Pod kapličkou, délka cca. 55 metrů. ( HROMAS, Jaroslav et al. Jeskyně, 2009)
(1) 2010 - opravená kaple sv. Blažeje, která byla postavena v roce 1832
(2) před rokem 2009 trosky výklenkové kaple

Klonk

Stratigrafický profil Silur/Devon Klonk u Suchomast (mezinárodního významu)

Kobyla

Na Kobyle je v severní stěně lomu odkryt tzv. Očkovský přesmyk, kdy jsou starší vrstvy nasunuty na vrstvy mladší. Pochopil jsem kde přesmyk je až z nové (2007) informační cedule, kterou sem instalovala správa CHKO (snad nebude vadit když jednu ceduli s nákresem přesmyku zde uveřejním). V jižní stěně jsou dvě jeskyně - Chlupáčova sluj a jeskyně Vestibul. Kosti a zuby jelenů, lvů, jeskyních medvědů, hyen, srstnatých nosorožců, mamutů a koní z Chlupáčovy sluje jsou nyní uloženy v Národním muzeu v Praze. V dubnu 2008 byly dřeviny celého okolí lomu Kobyla porostlé výrazným žlutým lišejníkem.
Na severním úpatí Kobyly lom dobýval koněpruské vápence od druhé poloviny 19. století až do hospodářské krize jako stěnový lom. Uzavřen byl roku 1929 a železniční vlečka do lomu byla zrušena v roce 1936. Těžba byla na několik let obnovena ještě v 50. letech, kdy byl zahlouben. Lom odkryl nejen geologicky významnou plochu očkovského přesmyku, podél něhož byly ve velkém rozsahu přesunuty silurské vrstvy přes devonské vápence, ale také řadu krasových kapes a jeskyní s paleontologicky a archeologicky cennými výplněmi.
Zlomená sluj - stěnou lomu odkrytá freatická jeskyně ve vápencích koněpruských s pěknými dovrchními korozními kopulemi. Je v přímém podloží plochy očkovského přesmyku, kterým zadní síň prochází až do šedočerných vápenců s břidlicemi přídolského souvrství svrchního siluru.
Chlupáčova sluj a Vestibul - jeskynní prostory, z velké části původně zaplněné sedimenty významného paleontologického obsahu. Chlupáčova sluj je zcela sedimenty zaplněná ukloněná jeskynní chodba, podélně proříznutá lomem a jeskyně Vestibul je její zachované pokračování. ( HROMAS, Jaroslav et al. Jeskyně, 2009)

Neumětely

Pověst o Horymírovi zaznamenal český kronikář Jan Dubravius, opírající se o Václava Hájka z Libočan (lehce nedůvěryhodný). Vlastní klasicistní pomník v Neumětelích pochází z roku 1887.