Stradonice

Asi kolem roku 500 př. n.l. Křivoklátsko výrazně poznamenalo keltské osídlení. Mluvíme o kultuře laténské, jejíž vrcholná fáze je nazývána obdobím stradonickým. V té době, zhruba koncem 2. století př.n.l. a v prvních letech naší éry, bylo vybudováno nedaleko Berouna opevněné sídlo s funkcemi výrobními, obchodními a správními. Stálo na vrcholu Hradišti u Nižbora a bylo objeveno v roce 1877. Na vlastním místě nespatříte téměř nic, jenom díky vymezení nízkými drátěnými ohradami si můžeme udělat představu kde asi oppidum bylo. Černobílé letecké mapy jsou pořízeny z expozice na Nižborském zámku - Informační centrum keltské kultury Nižbor.
Prachový kříž (1) nese jméno (dle záhadologické publikace Tajemné stopy minulostí mezi Brdy a Berounkou) podle původního majitele zdejší samoty Pracha, kterému chalupy shořely a rozpadly se. Podle serveru Hudlicko.cz jde o pověst o uhlíři Františku Prachovi, který si tu postavil chalupu a hledal zlatý poklad. Byl však potrestán duchem křivoklátských lesů, strašným Dymou, který mu chalupu zapálil - zbyl po ní pouze dřevěný kříž, jehož svislý kůl se neustále propadá do země.
(1) ze sbírek Rokycanského muzea

Stradonická rokle

Nižbor

(1) Kopie litinové pamětní desky odlité při příležitosti založení vysoké pece v Nové huti u Nižboru v roce 1773, litina. NTM Praha (výstava v Berounském muzeu)

Čerchov

pohled proti proudu Berounky mezi Nižborem a Žloukovicemi

Žloukovice

Žloukovice jsou pohodová víska na Berounce kde končí slepá silnice z Nižbora. Je tu klid, most železniční, kaple a rezervace Kabečnice. Poslední dvě fotografie zaslala Jitka Paurová, jde o výhledy z "Placindy".

Jenčov

Jenčov nebo Jinčov? Na turistické mapě najdete Jinčov, Jenčov zase preferují někteří historikové podle jména Jan (Jen). Z vlastní zříceniny se už toho moc nedochovalo, zato leží v pěkném přírodním prostředí potoka Vuznice. Hrad Jenčov byl v polovině 13. století pravděpodobně jedním z loveckých hrádků krále Václava I. Skládal se z obytné budovy a oddělené čtyřboké věže postavené výše. Vcházelo se do ní z prvního patra po dřevěném můstku. Celý hrad byl přibližně 17 m dlouhý a 9 m široký. Potok Vuznice vytváří kolem něho přirozený vodní příkop. Rekonstrukce hradu na posledním obrázku pochází z publikace Encyklopedie českých hradů od T. Durdíka.

Vúznice

Běleč

U kostela sv. Mikuláše na výrazné vyvýšenině uprostřed návsi se nachází velmi cenná dřevěná zvonice vzpěradlového typu. Zvonové patro není zakryté, což je u nás zcela vyjímečné. Na zvony (původně dva) se zvoní přímo ze země. Zvonice stojí na nízké podezdívce, která vyrovnává sklon terénu. Je datována rokem 1717. Gotický kostel sv. Mikuláše ze 14. století, roku 1704 opraven, loď nově vybudována roku 1903, zachována původní křížová klenba v presbytáři a gotické okenní kružby. Na posledním obrázku je smírčí kříž v Bělči, jde o plochý žulový kámen s vystupujícím reliéfem řeckého kříže.

Bratronice a Lhota

V Bratronicích nalezneme hned dva smírčí kříže. První tvoří zaoblený sloupek z hrubozrnné žuly s prohloubeným reliéfem dvojitého kříže na šikmém břevnu. Některé prameny uvádí tento kříž i jako menhir. Druhý je lokalizován na soukromé zahrádce, na kameni je zahloubený reliéf hrotového kříže. Třetí kříž je pak ve Lhotě. Jde o kamenný hranol v horní polovině nesymetricky zúžený. Na hrubě opracované přední straně jednuduše naznačen řecký kříž. Místní legenda dává památku do souvislosti s utonutím pasáka i s dobytkem. Na posledním obrázku je přes plot vyfocený areál skanzenu výroby dřevěného uhlí ve Lhotě.

Žlábek a Vysoký vrch

Hudlice

V Hudlicích se narodil Josef Jungmann, díky němu teď nemluvíme německy (nevim jestli to je či není výhoda (pozn.: jde o nadsázku)). V domku (staročeská roubená chalupa z roku 1718) je pamětní síň. Hned za obcí je docela pěkná skála (Hudlická) se zajímavými výhledy. Hudlice jsou pozdně kolonizační ves, byly založeny roku 1341.
(1) Rodný domek Josefa Jungmanna Typická středočeská selská stavba, původně měla dvě střechy. Na chaloupce umístěna již r. 1860 tabulka s nápisem: Zde se narodil Josef Jungmann. V roce 1873 byl před rodný domek postaven pomník, poprsí Jungmannovo bylo ulito podle modelu, B. Kochem, modelářem knížecích furstenberských sléváren v Novém Jáchymově
(2) Pseudorománský kostel Sv. Tomáše Dnešní kostel stojí na místě starého roubeného kostela, byl dostavěn roku 1875.
(3) kaplička v Hudlicích Rodiče J.Jungmanna dopracovali se vzácnou přičinlivostí a šetrností k zámožnosti. Svým nákladem založili v Hudlicích kapličku. Jungmann vypravoval, že zbožná mysl matčina jej vedla cestou, kterou pokládala za jedině spasitelnou, pěstujíc horlivě jeho cit náboženský (podle informačních cedulí).
(4)Hudlická skála - V kamýku z šedého až tmavě šedého buližníku na jihozápadním okraji obce Hudlice jsou vyvinuty dvě drobné jeskyně. Masiv skály je protažen ve směru JJZ-SSV a výrazně vyčnívá (až o 40 m) nad okolní denudační plošinu z proterozoických břidlic. První jeskyně ( S pannou) délky 10,5 metrů leží na úpatí nejjižnějšího útesu. Otevřená puklina šíře 0,6-0,7 metrů vede úzkými průlezy až do koncové kruhové prostory výšky 1,5 m a šířky 2 metry. V jejím středu je plocý balvan („kamenný stůl“), který dal zřejmě vznik pověsti „O panně košili šijící“. Do cca. 8 vysokého abri sz. od vrcholu skály se vstupuje krátkou skalní roklí. Jeho vodorovné dno, kryté hrubým štěrkem, bylo nejspíše uměle opraveno. Šířka vchodu je cca. 4,6 metrů, délka prostoru pod převisem je 5,3 metru. ( HROMAS, Jaroslav et al. Jeskyně, 2009)

Rozhledna na Dědu

Vrch u Berouna (492 m.n.m.), již mimo CHKO Křivoklátsko. Rozhledna 12 metrů vysoká - výhled severozápadně až severně, s omezením i severovýchodně.