Asi kolem roku 500 př. n.l. Křivoklátsko výrazně poznamenalo keltské osídlení. Mluvíme o kultuře laténské, jejíž vrcholná fáze
je nazývána obdobím stradonickým. V té době, zhruba koncem 2. století př.n.l. a v prvních letech naší éry, bylo vybudováno
nedaleko Berouna opevněné sídlo s funkcemi výrobními, obchodními a správními. Stálo na vrcholu Hradišti u Nižbora a bylo
objeveno v roce 1877.
Na vlastním místě nespatříte téměř nic, jenom díky vymezení nízkými drátěnými ohradami si můžeme udělat představu
kde asi oppidum bylo. Černobílé letecké mapy jsou pořízeny z expozice na Nižborském zámku - Informační centrum keltské kultury Nižbor.
Stradonice
keltská expozice na Nižborském zámku (vyfoceno a slepeno z multimediální prezentace)
Žloukovice jsou pohodová víska na Berounce kde končí slepá silnice z Nižbora. Je tu klid, most železniční, kaple a rezervace Kabečnice. Také staré statky, které zatím vyfocené nemám. Poslední dvě fotografie zaslala Jitka Paurová, jde o výhledy z "Placindy".
Jenčov nebo Jinčov? Na turistické mapě najdete Jinčov, Jenčov zase preferují
někteří historikové podle jména Jan (Jen).
Z vlastní zříceniny se už toho moc nedochovalo, zato leží v pěkném přírodním prostředí potoka Vuznice.
Do údolí směrem k řece Berounce (NPR Vůznice) je zakázán vstup, i když údolím vede cesta.
Proto nedoporučeme vstup všem, pro které je jedno kterým lesem právě putují, obzvláště větším dětským oddílům.
Hrad Jenčov byl v polovině 13. století pravděpodobně jedním z loveckých hrádků krále Václava I. Skládal se z obytné budovy
a oddělené čtyřboké věže postavené výše. Vcházelo se do ní z prvního patra po dřevěném můstku. Celý hrad byl přibližně
17 m dlouhý a 9 m široký. Potok Vuznice vytváří kolem něho přirozený vodní příkop.
Rekonstrukce hradu na posledním obrázku pochází z publikace Encyklopedie českých hradů od T. Durdíka.
U kostela sv. Mikuláše na výrazné vyvýšenině uprostřed návsi se nachází velmi cenná dřevěná zvonice vzpěradlového
typu. Zvonové patro není zakryté, což je u nás zcela vyjímečné. Na zvony (původně dva) se zvoní přímo ze země.
Zvonice stojí na nízké podezdívce, která vyrovnává sklon terénu. Je datována rokem 1717.
Gotický kostel sv. Mikuláše ze 14. století, roku 1704 opraven, loď nově vybudována roku 1903, zachována původní křížová klenba v presbytáři
a gotické okenní kružby.
Na posledním obrázku je smírčí kříž v Bělči, jde o plochý žulový kámen s vystupujícím reliéfem řeckého kříže.
V Bratronicích nalezneme hned dva smírčí kříže. První tvoří zaoblený sloupek z hrubozrnné žuly s prohloubeným reliéfem dvojitého kříže na šikmém břevnu. Některé prameny uvádí tento kříž i jako menhir. Druhý je lokalizován na soukromé zahrádce, na kameni je zahloubený reliéf hrotového kříže.
Třetí kříž je pak ve Lhotě. Jde o kamenný hranol v horní polovině nesymetricky zúžený. Na hrubě opracované přední straně jednuduše naznačen řecký kříž. Místní legenda dává památku do souvislosti s utonutím pasáka i s dobytkem. Na posledním obrázku je přes plot vyfocený areál skanzenu výroby dřevěného uhlí ve Lhotě.
V Hudlicích se narodil Josef Jungmann, díky němu teď nemluvíme německy (nevim jestli to je či není výhoda (pozn.: jde o nadsázku)).
V domku (staročeská roubená chalupa z roku 1718) je pamětní síň.
Hned za obcí je docela pěkná skála (Hudlická) se zajímavými výhledy
Hudlice jsou pozdně kolonizační ves, byly založeny roku 1341.
