Podmokly

Západně od Skryjských jezírek na hranici CHKO najdete ves Podmokly, kde byl nalezen zlatý poklad z keltských dob. Okolo Podmokel je poměrně dost křesťanských soch, jako kdyby chtěly odstínit významný nález.
(1) keltské mince tzv. duhovky, ze sbírek Rokycanského muzea
(2) okraj bronzového vědra, ve kterém byl nalezen tzv. Podmokelský poklad, ze sbírek Rokycanského muzea

Skryjská jezírka

Zbirožský potok vytvořil v porfyritovém hřbetu Dubinky místy až 150 m hluboké průlomové údolí s peřejemi, vodopády a obřími hrnci. Kdysi tu skály uzavíraly úzké údolí a tím zadržovaly vody. Ty prolomily skalní zátaras a vzniklou úzkou skalní průrvou protéká nyní potok vodopádkem.

Skryje

(2) ze sbírek Strašického muzea

Lípa

(1) údolí Zbirožského potoka nad Skryjskými jezírky, kopec Lípa vpravo.

Úpoř

Pod hradem Týřov ústí Úpořský potok do Berounky. Proti jeho proudu naleznete národní přírodní rezervaci, kam je vstup přísně zakázán. Údolí Úpoře je lemováno příkrými svahy, místy až 200 m vysokými, na nichž vznikly periglaciálním mrazovým zvětráním surové a balvanové proudy a osypy.

Vápenný vrch

Týřov

Hrad Týřov byl pravděpodobně postaven brzy po královském hradu Křivoklátu, do jehož majetku také náležel. První písemná zpráva je z roku 1249. Hrad postavený podle vzoru francouzských kastelů na vysokém ostrohu nad řekou Mží (Berounka) byl jedinečnou pevností nejen v Čechách, ale i ve střední Evropě. Na rozdíl od ostatních tehdejších hradů byl schopen aktivní obrany křížovým ostřelováním nepřítele v předpolí shora z devíti okrouhlých věží. Proti nenadálému přepadení ho chránily příkré svahy a soustava hlubokých příkopů. Kromě věží měl hrad ještě dvě hranolovité bašty. Vcházelo se do něj přes padací most a branou na východní straně. Rekonstrukce hradu na posledním obrázku pochází z publikace Encyklopedie českých hradů od T. Durdíka
(1) rekonstrukce hradu u infocedulí u návštěvní knihy, autor neznámý (pravděpodobně Knox)

Vysoký vrch

(1) pohled na Týřovice
(2) zhruba uprostřed snímku se v mlze skrývají Týřovické skály

Týřovické skály

Týřovické skály působí od Berounky velkolepě, rovněž je z nich solidni výhled na Vysoký vrch a Skryje. Chodíme na ně pravidelně, v posledních letech mám subjektivní pocit, že zarůstají ostružiníkem. Rovněž je všude plno bobků od muflonů, nitrifikace skal jest zaručena. Botanici zde založili oplocené pokusné plochy, v červenci 2010 v plošce zastihnete bělozářku, mimo už ne.
(1) skalní jehla "Hodiny" - při práci na poli určovali vesničané podle jejího stínu čas

Velká a Malá Pleš

Zoologicky i botanicky nesmírně cennými stanovišti jsou skály, surové svahy a zejména pak jižní temena některých kopců, kde jsou na mělké půdě podmínky sucha a tepla tak extrémní, že se tu neudržel les, vytvořily se lesostepi a skalní stepi, kterým se tu říká "pleše". Všechna tato stanoviště hostí specifickou teplomilnou faunu. Obrázky sytě zelených buků pak ilustrují poměry o pár set metrů dál, kde se suchá pleš láme do vlhké rokle.

Kouřimecká rybárna

Čertova skála

Na Čertově skále najdeme zajímavý odkryv spilitových polštářových láv starohorního stáří. Skalní stepi jsou porostlé teplomilnou flórou, nápadná je zejména tařice skalní.

Vysoký Tok a Emilovna

(1) U Emilovny je ohrádka s vysazeným " památným dubem zimním " a kámen s cedulí o založení Lesnického parku Křivoklátsko. (2) Na místě mordu cvočkaře Dandy byla mezi Bránovem a Karlovou vsí cvočkaři Dandovi vyvěšena dřevěná malovaná pamětní cedule (2007) - zdroj http://www.admiralgrog.cz.

Okolí Branova

Následující obrázky jsou z míst, o kterých psal Ota Pavel. Centrem je přívoz V Luhu, kde na břehu řeky stojí chalupa převozníka Proška, jehož se svým otcem Otto Popper, pozdější Ota Pavel navštěvoval. Zážitky z tohoto kraje ztvárnil ve svých dílech (zejména Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby). Na pátém obrázku je vyfocena tzv. pamětní síň Oty Pavla. Na sedmém snímku je oblast u Branova, na mapách označovaná jako Propadený zámek (Hradiště pravděpodobně z halštatské nebo hradištní doby). Zde mě GPS trochu zklamala, respektive nevím zdali jsem vyfotil pozůstatky valu Propadeného zámku nebo ne. Měly by být vidět tři rozsáhlé obranné valy, na snímku je pouze jeden, další jsem nenašel.

Prachoviště

Vodní dílo Křivoklát - Červený kámen
Pravděpodobně první nápad vybudovat nějakou pěkně velkou přehradu na Berounce vzniknul v roce 1913, první varianta u Roztok, druhá u Čertovy skály. Objem přehrady by byl srovnatelný s dnešním Orlíkem, výška hráze závratných 64 metrů. Další studie z roku 1966 uvažuje hráz u Roztok výšky necelých 70 metrů. V roce 1974 se řešil mj. zdroj užitkové vody pro chladící systém jaderné elektrárny Temelín (spotřeba 60m3/s – přičemž průměrný průtok Berounky u jejího ústí činí 36 m3/s). Taky se uvažovalo o splavnění Berounky pro dopravu jaderných reaktorů, které se měly vyrábět pro RVHP v Plzni. Poměřovaly se 4 varianty, nejvyšší hráz měla být 60 metrů s přečerpávající nádrží Červený kámen (ověřit zda jde o kótu). Kvůli přehradě by se muselo vystěhovat 14 vesnic. V roce 1976 bylo naštěstí rozhodnuto, že se přehrady na Berounce stavět nebudou, v roce 1977 patří Křivoklátsko do Chráněné biosférické rezervace UNESCO a v roce 1978 se stává CHKO. Ale - ve státním vodohospodářském plánu figuruje Berounka dál jako potenciálně splavná řeka, s projektem 45-ti metrové hráze z roku 1979. Pro tento návrh posloužila dodnes zachovalá průzkumná štola Křivoklát -Červený kámen, ražená v letech 1981-83 v prostoru Bránov - úbočí vrchu Prachoviště. Pro posouzení místních inženýrsko-geologických podmínek a poměrů a jejich vhodnosti pro výstavbu velké přehradní hráze, byla zadána ražba průzkumné štoly v místech budoucí hráze. Po nějaké době však musela být ražba štoly přechodně zastavena kvůli protestům tehdejšího sovětského velvyslance, jehož letní sídlo shodou okolností leželo na kopci nad štolou a pravidelné trhací práce, prováděné ve třech směnách při ražbě štoly jej poněkud rušily. Asi o 2 roky později byla štola již vyražena v plánovaném rozsahu. upraveno převážně podle článku Vodní dílo Křivoklát na Berounce - K.Kraml
(1) Kolejová lávka k ústí připravované průzkumné štoly pro vodní dílo Červený kámen na Berounce. Zachycené traviny a větve dokumentují pohyb hladiny řeky. Z webu Hofmannovy cesty.

Už od raného dětství :-) mě lákalo vydat se z Branova těsně podél Berounky přes Kouřimeckou rybárnu na Týřov. Kraj je to velmi neschůdný, vždy nás to vyhnalo horem kolem Emilovny. Tak sem si alespoň udělal model jak by trasa vypadala. První 3D model (2) je nepřevýšený, pohled zhruba od severu, přes obrázek vine se Berounka, v levém dolním rohu zříme údolí "V luhu". Půjdeme-li proti proudu Berounky, na hraně modelu tušíme Týřovické skály. Ty jsou lépe vidět v pravém dolním rohu na druhém modelu (3), pohled zhruba od západu - 1,5 x převýšeno. Branov zde nalezneme v levém horním rohu.

Nezabudice a Nezabudické skály

Památník Jaroslava Fraňka - v roce 2008 zavřený. Dvanáctý obrázek Nezabudického mlýna jsme obdrželi od externí přispěvovatelky, díky.

Kohoutov

Kohoutov jest národní přírodní rezervace, důvody pro takhle přísnou ochranu nechápu. I když některé partie vypadají pralesovitě, nalezneme i zde téměř hospodářský les (snímek 4). Poslední snímky jsou z polesí sv. Anna, vzhledem k našemu motání a různým mapám možná Mileč.

Okolí Terešova

Přírodní rezervace V horách (též někdy Na horách) leží na hranici CHKO Křivoklátsko u Terešova. Celkem zde roste 3400 ks tisu, pro srovnání v CHKO Křivoklátsko je uváděno 2300 ks této dřeviny (Ochrana přírody, 60,2005).
(1) archivní fotografie, Rokycanské muzeum

Ostrovec a Lhotka

Valachov a okolí

Krakovec

Krakovec je trochu mimo turistický zájem, hlavně díky nedobrému dopravnímu spojení. Václav IV. panství roku 1381 postoupil svému milci Jírovi z Roztok, který patrně zbudoval luxusní rezidenci hrad Krakovec. Po dobrovolném vyhnanství z Prahy a dočasném působení na Kozím Hrádku mistr Jan z Husince hledal na českém venkově nové útočiště. Na Krakovci pobýval zhruba tři měsíce a zde si také připravil svou obhajovací řeč na koncil v Kostnici, kamž se odebral dne 11. října 1414. Architektonicky Krakovec představuje přechod mezi hradem a zámkem. Jeho stavba zanedbávala obranné prvky a soustředila se na tvorbu obytného komfortu. Okázalý přepych i dostatek soukromí tu vytvářelo členění na 26-27 obytných místností v propojených palácových křídlech. Obytné prostory, jejichž luxus dotvářel důmyslný systém vytápění, navíc hleděly do krajiny zcela bezstarostně nebývale četnými a troufale velkými obdélnými okny. Jediná nápadnější obranná stavba byla polookrouhlá věž v čele jádra hradu. Na styku východního a jižního se zachoval prostor kaple s pětibokým presbytářem v podobě našikmo vyloženého velikého arkýře. Arkýř byl patrně záměrně orientován na světelný účinek prvního paprsku vycházejícího slunce v den jarní rovnodennosti. Jeho vnější stěny se zřítily v roce 1855, velká plošina kněžiště dosud spočívá na mohutném pilíři - což je dodnes nejnápadnější a nejproslulejší architektonický prvek hradu. Na posledním obrázku šipkou je označen v té době ještě stojící renesanční štít

Slabce