Zbirožský potok vytvořil v porfyritovém hřbetu Dubinky místy až 150 m hluboké průlomové údolí s peřejemi, vodopády a obřími hrnci.
Kdysi tu skály uzavíraly úzké údolí a tím zadržovaly vody.
Ty prolomily skalní zátaras a vzniklou úzkou skalní průrvou protéká nyní potok vodopádkem.
Na pátém obrázku si povšimněte malého křížku, v horním pravém rohu.
Západně od tohoto útvaru na hranici CHKO najdete ves Podmokly, kde byl nalezen zlatý poklad z keltských dob.
Památník je bohužel dost nevzhledný, tak sem ho ani nefotil. Směrem ke Zvíkovci je vcelku podařeně opravena kaplička - poslední obrázky.
Pod hradem Týřov ústí Úpořský potok do Berounky. Proti jeho proudu naleznete národní přírodní rezervaci, kam je vstup přísně zakázán.
Údolí Úpoře je lemováno příkrými svahy, místy až 200 m vysokými, na nichž vznikly periglaciálním mrazovým
zvětráním surové a balvanové proudy a osypy.
Hrad Týřov byl pravděpodobně postaven brzy po královském hradu Křivoklátu, do jehož majetku také náležel.
První písemná zpráva je z roku 1249. Hrad postavený podle vzoru francouzských kastelů na vysokém ostrohu nad řekou Mží (Berounka) byl
jedinečnou pevností nejen v Čechách, ale i ve střední Evropě.
Na rozdíl od ostatních tehdejších hradů byl schopen aktivní obrany křížovým ostřelováním nepřítele v předpolí shora z devíti okrouhlých věží.
Proti nenadálému přepadení ho chránily příkré svahy a soustava hlubokých příkopů.
Kromě věží měl hrad ještě dvě hranolovité bašty. Vcházelo se do něj přes padací most a branou na východní straně.
Rekonstrukce hradu na posledním obrázku pochází z publikace Encyklopedie českých hradů od T. Durdíka
Týřovické skály působí od Berounky velkolepě, rovněž je z nich solidni výhled na Vysoký vrch a Skryje. Chodíme na ně pravidelně, v posledních letech mám subjektivní pocit, že zarůstají ostružiníkem. Rovněž je všude plno bobků od muflonů, nitrifikace skal jest zaručena.
Zoologicky i botanicky nesmírně cennými stanovišti jsou skály, surové svahy a zejména
pak jižní temena některých kopců, kde jsou na mělké půdě podmínky sucha a tepla tak extrémní,
že se tu neudržel les, vytvořily se lesostepi a skalní stepi, kterým se tu říká "pleše".
Všechna tato stanoviště hostí specifickou teplomilnou faunu.
Obrázky sytě zelených buků pak ilustrují poměry o pár set metrů dál, kde se suchá pleš láme do vlhké rokle.
Následující obrázky jsou z míst, o kterých psal Ota Pavel.
Centrem je přívoz V Luhu, kde na břehu řeky stojí chalupa převozníka Proška,
jehož se svým otcem Otto Popper, pozdější Ota Pavel navštěvoval.
Zážitky z tohoto kraje ztvárnil ve svých dílech (zejména Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby).
Na třetím obrázku je vyfocena tzv. pamětní síň Oty Pavla.
Na pátém snímku je oblast u Branova, na mapách označovaná jako Propadený zámek (Hradiště pravděpodobně z halštatské nebo hradištní doby). Zde mě GPS trochu zklamala, respektive nevím zdali jsem vyfotil pozůstatky valu Propadeného zámku nebo ne. Měly by být vidět tři rozsáhlé obranné valy, na snímku je pouze jeden, další jsem nenašel. Od Branova směrem ke Kouřimecké rybárně jsou z úbočí Prachoviště vyfoceny dva výhledy nad Berounkou, zhruba naproti restauraci U rozvědčíka.Poslední obrázek Nezabudického mlýna jsme obdrželi od externí přispěvovatelky, díky.
Na Čertově skále najdeme zajímavý odkryv spilitových polštářových láv
starohorního stáří. Skalní stepi jsou porostlé teplomilnou flórou, nápadná je zejména tařice skalní.
Na posledním obrázku je Kouřimecká Rybárna, u této osady se nalézá památný dub letní - tzv. Dub Oty Pavla, na snímku vlevo od chalupy s červenou střechou.
Krakovec je trochu mimo turistický zájem, hlavně díky nedobrému dopravnímu spojení.
Václav IV. panství roku 1381 postoupil svému milci Jírovi z Roztok, který patrně zbudoval luxusní rezidenci hrad Krakovec.
Po dobrovolném vyhnanství z Prahy a dočasném působení
na Kozím Hrádku mistr Jan z Husince hledal na českém venkově nové útočiště.
Na Krakovci pobýval zhruba tři měsíce a zde si také připravil
svou obhajovací řeč na koncil v Kostnici, kamž se odebral dne 11. října 1414.
Architektonicky Krakovec představuje přechod mezi hradem a zámkem. Jeho stavba zanedbávala obranné prvky a soustředila se na
tvorbu obytného komfortu.
Okázalý přepych i dostatek soukromí tu vytvářelo členění na 26-27 obytných místností v propojených palácových křídlech.
Obytné prostory, jejichž luxus dotvářel důmyslný systém vytápění, navíc hleděly do krajiny zcela bezstarostně
nebývale četnými a troufale velkými obdélnými okny. Jediná nápadnější obranná stavba byla polookrouhlá věž v čele jádra hradu.
Na styku východního a jižního se zachoval prostor kaple s pětibokým presbytářem v podobě našikmo vyloženého velikého arkýře.
Arkýř byl patrně záměrně orientován na světelný účinek prvního paprsku vycházejícího slunce v den jarní rovnodennosti.
Jeho vnější stěny se zřítily v roce 1855, velká plošina kněžiště dosud spočívá na mohutném pilíři - což je dodnes nejnápadnější
a nejproslulejší architektonický prvek hradu.
Na posledním obrázku šipkou je označen v té době ještě stojící renesanční štít
