Hořovice

Tato kapitola se věnuje pouze městu Hořovice.

Hořovice - zámek

Hořovický Nový zámek je barokní stavba ze začátku 18. stol. Vzhled zámku se změnil po roce 1852, kdy se stal jeho novým majitelem hesenský kurfiřt Friedrich Wilhelm I., který vtiskl interiérům druhorokokovou a klasicistní podobu. Hlavním autorem proměn byl kasselský dvorní architekt Gottlob Engelhardt. Potomci knížete z Hanau sídlili v Hořovicích až do roku 1945 a uskutečňovali jeho další úpravy až do dvacátých let 20. stol. Hořovický Nový zámek je dvoupatrová budova s půdorysem písmene H. Zámek obklopuje anglický park, založen v 18. stol., kde roste řada cenných stromů.

(1) Na největším obraze (vlevo nahoře) je zachycen Valdek.
(2) V roce 1890 byla v parku odhalena socha prvního německého majitele Friedricha Wilhelma I. z Hanau, kterou vytvořil štýrský sochař Heinrich Natter.
(3) Hořovice počátkem 20. století, pravděpodobně znovu vydaná pohlednice v moderní době, vlastní sbírka

Starý zámek

Původně zde stála gotická tvrz či hrad, která je v písemných pramenech poprvé zmiňována ve 13. století. Ve sklepích nejstaršího traktu jsou zachovány základy čtverhranné věže zvané nová, která chránila gotický hrad na severovýchodní straně a zřejmě střežila i vstupní bránu na východě. Doba a okolnosti jejího zboření nejsou známy. Celý hrad býval kolem dokola chráněn příkopem a na severovýchodním zranitelném místě i valem. Zásadní přestavba proběhla na konci 15. století, kdy vznikl zámek o půdorysu ve tvaru U. V roce 1639 byl zámek vypálen Švédy a ještě v roce 1648 byl pustý. Po vystavění nového panského sídla sloužil starý zámek jen jako obydlí hejtmana a různých úředníků.

V roce 1929 koupil od Jindřicha Schaumburga Starý zámek stát a zřídil v něm ředitelství Vojenských lesních podniků nově zřízeného vojenského újezdu Brdy. V roce 2012 koupilo zámek město Hořovice. Od roku 2017 zde sídlí Muzeum Hořovicka.

(1) Muzeum Hořovicka - pobočka muzea Beroun
(2) nálezy z Plešivce, Muzeum Hořovicka - pobočka muzea Beroun
(3) nálezy z Valdeka, Muzeum Hořovicka - pobočka muzea Beroun
(4) nálezy ze Želkovic, Muzeum Hořovicka - pobočka muzea Beroun

Hořovice - město

Statut města byl byl Hořovicím přidělen v roce 1322. V erbu města jsou připomínány Žerotínové a král Václav IV. (žerotínská orlice a tři břevna v barvách Lucemburků - stříbrné a modré)

(1) Barokní portál klášterního chrámu v Hořovicích, sochařská práce z roku 1674. Nad oušky ostění vyrůstá hladký toskánský architrav s římsovím po stranách zalamovaným, hořejšek je překlenut křídly. V kartuši nesené volutami vidíme nahoře pod hraběcí korunou masku andělíčka a dva erbovní ovály. V jednom erb Bernarta Ignáce z Martinic, dvojité stříbrné lekno, uvnitř hvězda Marie Eusebie ze Šternberka, choti Jaroslava z Martinic, pod leknem pět rozrodových kořínků pošlosti Bernartovy. Ovál je ovinut řetězem řádu zlatého rouna. V druhém medaillonu vinařské nože kněžny Zuzany Polyxeny z Ditrichštejna, druhé manželky Bernartovy (Monografie Hořovicka a Berounska).
(2) Hořovice počátkem 20. století, pravděpodobně znovu vydaná pohlednice v moderní době, vlastní sbírka
(3) Mariánský morový sloup pochází z roku 1711. Podnět ke stavbě byl podobný jako v ostatních českých městech. Hořovice poničené požáry byly v roce 1680 stiženy ještě morem. Se zřetelem k oněm dvěma metlám města byly určeny na podstavec pomníku sochy sv. Floriana (v baretu) a sv. Šebestiána.
(4) kaple Panny Marie Loretánské
(5) První zmínky o Židech v Hořovicích pocházejí z poloviny 17. století, kdy Johana Gonzagová hraběnka z Martinic, majitelka hořovického panství, vydala roku 1652 městu potvrzení starých privilegií, včetně zákazu usazování Židů v Hořovicích. Židé se tehdy ve městě usazovat nesměli, žili proto na venkově. Do města přicházeli jen během dne za obchodem. Tento stav trval až do roku 1849, odkdy získali svobodu pohybu a pobytu. Plnou rovnoprávnost získali však až prosincovou ústavou z roku 1867. Těchto převratných změn využili i Židé z okolí Hořovic a začali se postupně stěhovat do města. V roce 1875 zde ustavili izraelskou náboženskou obec, která tehdy čítala kolem osmi desítek členů. Malé vesnické synagogy v Lochovicích a Praskolesích byly prodány, a z výtěžku prodeje a především z darů se měla financovat novostavba v Hořovicích. Na stavbu mimochodem přispěl i majitel hořovického panství, kníže Hanavský, který byl ovšem protestant. Věnoval 500 zlatých, tento dar připomínala v interiéru synagogy zvláštní mramorová deska. Stavba byla postavena v roce 1903. Boční zdi vytvářely bílé cementové cihly s hladkým vyspárováním a okna s vrchním uzavřením do půlkruhu zase připomínala novorománský styl. Přední štít zdobily sgrafita a dvě desky s citacemi a sedmiramenný svícen. Synagoga sloužila svému účelu až do doby druhé světové války, téměř všichni místní Židé zahynuli v koncentračních táborech. Počátkem roku 1947 získal synagogu evangelický sbor v Hořovicích. Volně podle článku Hořovická synagoga stoletá, J. Topinka, Minulostí Berounska 7.
(6) Pentagon, t.j. pětiúhelníkový vlastní presbytář u sv. Jiljí v Hořovicích má tak hluboké kápě, že gotická žebra s křídly visí dolů jako lišty. Při přestavbě chrámu za Eugena hr. Vrbny r. 1748 upravil architekt tuto přísnou, jednoduchou klenbu v rokokovém stylu. Na klenáku umístil obrovský znak hr. z Vrbnů (Monografie Hořovicka a Berounska).
(7) pohlednici poskytli autoři stránek Filokartie.com
(8) Hořovice socialistické, vlastní sbírka

Komentáře (připomínky čtenářů):