Hradec

Tato kapitola se věnuje vrchu Hradec a přírodní rezervaci stejného jména směřující ke Stožci. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Hradec

V jednostranném hřbetu se strmým jihovýchodním srázem nalezneme četné skalní výchozy, mrazové sruby a sutě tvrdých sladkovodních prvohorních (kambrium) kloučeckých slepenců.

Dříve vedla turistická značka až na vrchol, na kterém stál dřevěný kříž, podobný jako na Kuchyňce. Kdo ho postavil nevím, nicméně v roce 2008 značka zmizela, kříž je povalen a vedle stojí mohyla. Vegetační kryt je tvořen přestárlým lesem pralesového charakteru (zejména bučinami, javorolipovými porosty a reliktními bory) s bohatým bylinným podrostem (bažanka vytrvalá, věsenka nachová, konvalinka vonná).

Opevněná plocha hradiště se skládá ze dvou zcela odlišných částí, z nichž větší má nepravidelný oválný tvar a výměru přibližně 1,7 ha. K ní se na severovýchodní straně, tedy v místech plynulého napojení ohrazené ostrožny na brdský hřeben, připojuje malá opevněná obdélná plocha, zvaná tradičně Zahrada. Plocha Zahrady činí cca. 7 arů. Vstup na předhradí od severovýchodu byl ještě stížen hlubokým příkopem, přetínajícím šíji ostrožny před čelním valem. Průchod současné lesní cesty v těchto místech zřejmě kopíruje pravěkou situaci, neboť jinde ve valu není žádná další brána patrná. Hradiště vzniklo v období pozdního halštatu.

(1) Hradec snímaný dronem od bývalé Štajgrovny na Studeném vrchu. Budova - hájovna Jelení palouky.
(2) Hradec a Studený vrch z jižního úbočí Hradce (U Michlovky).
(3) Hradec z jižního úbočí Hradce (U Michlovky).
(4) geologický řez v ose Skřipel - Hradec - Trnová, podle Interaktivní geologické mapy České republiky 1: 25 000, omlouvám se za případné chyby, některé symboly nebyly příliš čitelné

Přírodní rezervace Hradec

Jde o les nudlovitého tvaru kopírující hřeben mezi Stožcem a vrcholem Hradce. Od Stožce míjíme čistou bučinu, která se směrem k Hradci zvolna mění na doubravu, na Hradci samém zastihneme i lípy, javory, jeřáby muky a dokonce i habr. Připojuji i vědečtější popis z publikace Němec J. a Vojen L., Chráněná území ČR, Střední Čechy: Suchá a výslunná hrana hostí řídké a světlé porosty smolničkové doubravy (dub zimní, jeřáb muk, smolnička obecná, možná bělozářka větvitá a česnek chlumní. Charakteristická je zde suťová javořina nižších a středních poloh (v keřovém patře chladnomilná růže převislá) nebo chudá bučina na sutích v severovýchodní části území.

(1) Přírodní rezervaci Hradec tvoří převážně bučiny, které jsou na podzim zlatavě zbarvené, čímž se barevně výrazně liší od okolního moře smrkových lesů. Fotografováno dronem od Roudného (49°49′56.456″N, 14°7′24.257″E) směrem na západ.
(2) Záběr zachycující kromě PR Hradec vlevo i vrchy vpravo - Charvát a Lišku, stejné vzletové místo.
(3) Opět ze stejného vzletového místa, ale na opačnou stranu (směrem ke Stožci) focená PR Hradec, v dáli Klondajk.
(4) Padlé dřevo se opravdu nechává na místě, vypadá to hodně zajímavě a pralesovitě.

Jelení palouky

(1) Jelení palouky - plán z roku 1891 (Entwurf eines Doppelhegerhauses fur Chlumec), zdroj SOA Praha. Původně navrženo jako dvoj-hájovna, stejně jako další podobné na Hřebenech.

Císařská louka (bývalá) a svahy pod Hradcem až Stožcem

(1) Tahle lesní partie se nalézá zhruba v místech, kde většina starších map na Císařskou louku odkazuje.
(2) Studánce Pod Císařskou loukou bych v době nouze věřil, vytéká z ní solidní proud studené vody, není to žádná stojatá louže jako jiné studánky na Hřebenech.
(3) Vyrovnání Císařské louky do dnešní ortofotomapy podle II. vojenského mapování. Přesnost by mohla být +-100 metrů. Pro zorientování se na ortofotomapě, vykácený pás je pod dráty vysokého napětí, vlevo nahoře odbočuje ze silnice Dobříš-Hostomice cesta na Stožec, vpravo dole je Trnová. Určitou zajímavostí je pro mne existence bývalé Octárny poblíž Trnové.
(4) Světlou oasou v poušti poloviční roboty, jež zrušena byla až r. 1848, byla knížecí svatba na císařské louce u Dobříše (při cestě z Trnové ke Hradci) r. 1815 (4.7.). Vystrojil ji kníže Rudolf z Coloredo-Mannsfeldu neteři své Jindřišce z Elzu, jež si vzala prince z Turn-Taxisu. Ve hlučných slavnostech plynuly tři dny, kdy celá Dobříš byla pohostěna ve víru všelikých radovánek a hudbě z Příbrami, a kdy viděla tu vystoupiti i nedávno vynalezený balon (Montgolfieru). Obraz svatby visí v pracovně majitele zámku Dobříšského (Ladislav Malý - Příbramsko a Dobříšsko).
(5) Barborův kříž pod Hradcem se nehledal jednoduše, a ještě hůř se hledá příběh za ním. Prošli jsme dobříšské knihy mrtvých, narozených, knihy sňatků a na přijmení Barbora jsme nenarazili. U táborových ohňů jsem zaslechl, že by snad mělo jít o památku na zloděje dřeva. Vyskytují se i teorie, že nápis není původní, ale podepsal se tam dodatečně někdo, kdo s postavením křížku nemá nic společného. Je možné, že příjmení je uvedeno v druhém, nečitelném řádku (který vypadá trochu jako Simonov…), zatímco Barbora je nějaká další osoba.

Komentáře (připomínky čtenářů):