Kuchyňka
Tato kapitola se věnuje Kuchyňce a jejímu hřebenu s Malým vrchem. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.
Kuchyňka
Od roku 1933 je deset hektarů lesa na Kuchyňce chráněno jako přírodní rezervace (dnes je tato rozloha více než dvojnásobná). Probíhala tu ale normální těžba dřeva, zejména jedlových souší, zásahy byly tak velké, že se dokonce v 70. letech 20. století uvažovalo o zrušení ochrany.
Hlavní typ vegetace tvoří suťové lesy, podle stanovištních poměrů se střídají lipové javořiny a kostřavové bučiny. Dominantní dřevinou je dub zimní, javor klen, lípa velkolistá a v minulosti i jedle bělokorá. Nápadné jsou porosty kostřavy lesní. Dříve hojná jedle začala od konce 40. let 20 století odumírat a dnes se živé exempláře nacházejí jen zřídka. To trošku koliduje s mými zkušenostmi, zkusím někdy živé jedle na Kuchyňce spočítat. Prosvětlená místa zmlazují minimálně, proto je dnes v podrostu mnohem více světla a méně vlhkosti než v minulosti. To je pravděpodobně příčinou vymizení měsíčnice vytrvalé, úbytku kapradin a zároveň šíření nepůvodního, dnes hojného náprstníku nachového. Čáka zmiňuje i výskyt lilie zlatohlavé, současnými průzkumy nebyl výskyt tohoto druhu potvrzen, nicméně tento druh je uváděn i z jiných částí Hřebenů.
Kuchyňku tvoří jednostranný hřbet se strmým jihovýchodním svahem, který je budován staroprvohorními sladkovodními (kambrium) kloučeckými slepenci, které vystupují jako skalky nebo skalní sruby se sutěmi na úpatí. Na Kuchyňce (a dál na severovýchod) jsou vyvinuty dva samostatné hřebeny, jeden tvořený kambrickými a druhý ordovickými horninami. Mezi nimi je pruh vysoko položeného zarovnaného reliéfu.
A. Profous uvádí, že pod místním názvem Kuchyňka se může skrývat:
1) označení dvorských zahrad, ve kterých se pěstovala zelenina pro vrchnost
2) pojmenování lesa, ve kterém se chovala a lovila zvěř pro panskou kuchyni.
V tomto případě se zdá být pravděpodobnější druhá motivace (vzhledem k charakteru terénu). Většina objektů, které se vztahují k pomístnímu jménu Kuchyňka (louka, pole, les, rybník, pramen, mokrá půda, bývalý močál atd.), je buďto charakterizována jako mokrá, podmáčená místa, nebo se přímo jedná o vodní plochu. Právě přítomnost vlhkosti (a následkem vypařování pak také páry), mohla připomínat kuchyňské prostředí. Tento vrch je navíc vzhledem ke svému okolí poměrně dominantní, a je tedy možné, že když se začala po dešti z tamějšího lesa vypařovat pára, mohl vrch připomínat kuchyň v plném provozu (volně podle M. Mackovičové: Oronymie Brdské vrchoviny).
(1) Příchod na Kuchyňku od východu. Díky prokáceným pasekám už není tak impozantní, jako před lety, kde jsem jako malé dítě mívával pocit, že vstupuji do lesního chrámu.
Kuchyňka, vrchol s křížem
(1) Oltáříček naproti kříži má překvapivou životnost, je to směs křesťanství s východními náboženstvími, soudě podle ubrusu a stuh.
Kuchyňka, dronem
(1) Ve spodní třetině snímku hřbet Kuchyňky, nad ním hřeben Velké a Malé Baby, údolí Chumavy a úpatí Studeného vrchu. Vlevo na horizontu Plešivec.
(2) Vlevo Studený vrch.
(3) Kuchyňka, Písky a Velká Baba od Šichtmistrových palouků.
(4) Kuchyňka od Šichtmistrových palouků.
(5) Východně od Kuchyňky
Kuchyňka, východní partie
Hřbítek mimo rezervaci upadající na východ k pomníku partyzánů (tomu hlavnímu).
Kuchyňka, partyzáni
(1) Na stromě dnes vidí cedule: Posledním sovětským oddílem sezazeným na Podbrdsku byla skupina Smrt fašismu. Oddíl byl složený z deseti bojovníků, mezi nimi byly i dvě ženy – lékařka a radistka. Velitelem oddílu byl sovětský kapitán Olesinský. Zprávy o seskoku sovětských parašutistů se šířily rychle, proto se kolem nich soustředil větší počet českých vlastenců, kteří jim pomáhali. Tento pomník byl postaven v roce 1961 na památku všem, kteří tu padli v boji s německými okupanty. Okolo památníku je 12 menších kamenů s hvězdou jako hroby (Dnes jsou hvězdy nahrazeny dřevěnými kříži). Dle zjištění nejsou v těchto místech padlí partyzáni pochováni. Na pomníku je nápis: Zde padli v boji s nacisty – bojovníci partyzánského oddílu Smrt fašismu Češi, Slováci, Ukrajinci, Rusové a Španělé, kteří v letech II. světové války bojovali za osvobození našeho lidu. Čest jejich památce.
Komunisté nám bohužel ve škole neustále lhali, a tak mnozí z nás partyzánským příběhům po roce 1989 přestali věřit. Ještě tak v zimě jsem si představoval, jak chudáci hladoví někde mrzli, ale nechápal jsem k čemu je k nám z Ruska vysílali. Měli vázat část jednotek na frontě? Měli sabotovat německé (protektorátní) hospodářství? Nebo měli sloužit jako budoucí špioni, až se z Československa stane ruská gubernie? Nevím nevím. Koho ale začínám víc obdivovat víc než vlastní partyzány jsou místní - hajní, lesní dělníci apod. Ti museli riskovat strašně, vždyť hrozilo že jim němci vyvraždí celou rodinu. Jak poznali kdo je partyzán a kdo je nastrčený provokatér? Smekám před nimi.
Další se zajímavých tezí, jak to bylo opravdu s brdskými partyzány, přinesl v roce 2017 časopis 100+1. Podle článku Česká stopa v akci Voron: pokus o likvidaci generála Vlasova byli shození partyzáni ve skutečnosti agenti NKVD, kteří chtěli monitorovat nebo zlkvidovat generála Vlasova, který za druhé světové války vystupoval pod dohledem Němců proti bolševismu a organizoval Ruskou osvobozeneckou armádu. Dne 25. března 1945 seskočila skupina Fakel II (Pochodeň) vedená plk. Jakovem Alexejevičem Kozlovem vystupujícím pod jménem Bogun a 26. března přistála skupina Priboj pod velením npor. M. R. Soboleva alias Žuka. V noci 27. března šlo o skupiny Grom, Sever, které velel mjr. Filipp Vasiljevič Zacharenko, Uragan 2 v čele s V. A. Kubrjacevem (alias Beljajev), ale celá čtyřčlenná skupina tragicky zemřela při dopadu. Téže noci měly větší štěstí výsadky Praga a Škval, jenž podléhal mjr. Nikolaji Ivanoviči Grigorjevovi, který používal krycí jméno Gajdar. Tato skupina, v níž byl i Komissarov, měla přistát asi 5 km severovýchodně od Dobříše, tedy v oblasti Hřebenů na východním úpatí Brd poblíž Kytína a Mníšku pod Brdy. Všechny skupiny se poměrně záhy dostaly do kontaktu s členy tamních odbojových seskupení, především z Hnutí za svobodu a R 37 Brdy, případně s funkcionáři v ilegalitě pracující KSČ, jimž však pravý účel pobytu patrně nikdy nesdělily, a oficiálně vyvíjely jen zpravodajskou a destrukční činnost. Své české pomocníky využívaly jako ochotné informátory o místních poměrech, spojky a průvodce při cestách do Prahy i jinam, kde se snažily zachytit stopu, jež by je dovedla až k Vlasovovi. Nejblíže se k Vlasovovi dostala operativně čekistická skupina Uragan 1 pod velením kpt. Petra Stěpanoviče Saveljeva (krycí jméno Pavlov) vysazená až 31. března. Také ona měla plnit i destrukční úkoly. Podle Saveljeva se jim podařilo na zámek v Suchomastech, kde se počátkem května dočasně usídlil štáb 1. divize ROA, proniknout v převlečení za dělníky, ale přestože se naskytla příležitost ukončit život Vorona, Saveljev pokyn nevydal, protože neměli šanci uniknout a rozkaz z Kyjeva nepožadoval splnění úkolu za každou cenu. Vlasov byl nakonec zatčen Sověty 12. května 1945, když předtím několikrát neúspěšně jednal s Američany o vzetí do zajetí svých vojáků. Dne 2. srpna 1946 generála Vlasova oběsili za vlastizradu spolu s 11 představiteli vedení KONR v Moskvě. Když se členové Škvalu i ostatních skupin dozvěděli, že jim Voron definitivně unikl, přesunuli se postupně do Prahy, kde obdrželi nové pokyny. Komissarov se tak například snažil vypátrat některé osoby z KONR nebo ty z řad bělogvardějské ruské emigrace, kteří si zadali s Němci, a také české fašisty. Když znovu neuspěl, vrátil se 23. května 1945 zpět do SSSR, kam jej v téže době následovali i příslušníci jiných operativně čekistických skupin. Na akci Voron se nevědomky podílely desítky Čechů, kteří nasazovali své životy a dělili se s domnělými sovětskými partyzány o své jídlo i obydlí.
(2) infocedule v místě křížení tzv. bukovské cesty s cestou do Trnové.
Pod Kuchyňkou
Lesy jižního svahu Kuchyňky, které protíná Bukovská cesta, rovná jak pravítko. Na malém úseku zde najdeme dvě mohylky zasvěcené Fabiánovi. Je to zvláštní, jak původní křesťanské prvky (kapličky, křížky) z krajiny ubývají, ale něco nového je nahrazuje. Nemám na to úplně silný názor, ale nahradit židovsko-křesťanského Boha Fabiánem mi přijde zvláštní. Ale samozřejmě, nemám nic proti Fabiánovi, hlavně když v lese hřmí nebo někde padám ze skály. To se modlím úplně ke všemu.
(1) Postavena 2012, na místě dřívějšího objektu.
(2) Staré duby, určitě nenáhodně vysazené do kruhu, na dobříšsku se s tím potkáváme relativně často.
okolí Kuchyňky, 3D model
Kuchyňka, Čtyřmezí
Čtyřmezí - styk čtyř historických katastrů Dobříš, Rosovice, Hostomice pod Brdy a Buková u Příbramě. Jméno Čtyřmezí bude pravděpodobně novotvar, zatím jsem o něm v této lokalitě neslyšel. Jinak, rezervace Kuchyňky leží již v katastru Pičín.
(1) Slavnostní odhalení proběhlo 4.10.2014.
(2) Někteří poutníci byli až z dalekých krajin, jako jsou např. Dobřichovice.
(3) Již o kus dál než je Čtyřmezí - patník pod Kuchyňkou oddělující dva dnešní katastry (dvě bývalá panství) Dobříš (Herrschaft Doberschisch) a Pičín
(4) Historický geologický řez protínající Čtyřmezí z víc jak stoleté publikace Geologické profily Barrandienem, část. I., Brdské Hřebeny, podávají dr. Radim Kettner a dr. Odolen Kodym, 1922.
Malý vrch
Malý vrch je o pouhých osm metrů nižší než sousední Kuchyňka, se kterou tvoří souvislý hřeben. Ten je díky některým pasekám obzvláště od jihu jasně poznatelný, takový jakoby vykousaný.
Malý vrch, výhledy v dáli
Díky vykáceným pasekám na vrcholu Malého vrchu je stále pěkně vidět na sever, na Písky, obě Baby a Studený vrch.
(1) Pomocí dronu.
Malý vrch, U Partyzána
Komentáře (připomínky čtenářů):
Od: Václav Burle (2013-12-26 20:58:31) |
Stránka: 1