Nad Maráskem

Kapitola se věnuje jihobrdské osmistovce Nad Maráskem a okolním přírodním rezervacím Fajmanovy skály, Chynínské buky a Míšovské buky. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Marásek

Dnešní vrchol nese jméno Marásek, podle J. Čáky je v lesnické mapě z roku 1831 uvedeno Nad marastkem, což je marastem - bahniskem. Někdy kolem poloviny 19. století zde byla postavena dřevěná pyramida, buď měřičská nebo vyhlídková, a ta dala hoře druhé jméno. Zajímavostí je výskyt kosodřeviny na vrcholu.

Dříve se Marásek mezi brdské osmistovky nepočítal, byť to bylo velmi těsné (797 m n.m.). Na současných mapách je jeho výška již 805 metrů. Rozdílné údaje se odvíjejí od místa měření. Triangulační bod neleží přímo na skalnatém vrcholu (nebylo zde možné umístit zeměměřickou věž, tzv. pyramidu). Na mapách bývala udávána výška stabilizovaného bodu, až v poslední době je upřesňována na nejvyšší body skaliska.

(1) Věnovala Zdena Bradnová.
(2) Smrky v okolí Marásku mi vždy přišly nějaké míň prosperující, terén zde byl nerovný, plný děr nejasného původu. Snímek zachycuje pohled směr Kokšín v roce 2020, část smrků je zde již uschlých (sucho, kůrovec).

Marásek, dronem

Planinský vrch

Míšovské buky

(1) Věnoval Petr Trousil.
(2) Věnovala Zdena Bradnová.
(3) Obrovo dílo jako zajímavé pomístní jméno ukazuje mapa mezi Míšovskými buky a Maráskem. Podle kroniky obce Chynín zde pálili uhlíři uhlí a jejich předák vynikající silnou postavou nazýván byl obr. Další krásné pomístní jméno Pod Stružinou (západně od Dívčí studánky) kronika vysvětluje tak, že tam bývala spousta ostružin.

Na Burku

(1) Nikde jsem nenašel informaci, k čemu se vázala historie křížku. Až v nedávno vydané knize Za spálenopoříčskými jeleny, čtení ze vzpomínek správce velkostatku Jaroslava Vambery jsem k němu nalezl stopu. Vambera sice nemluví o křížku, ale o kamenné upomínce, velmi pravděpodobně jde o tento kříž. Nedaleko chaty na Bůrku stojí kamenná upomínka na vzácného mysliveckého druha, u které jsem vždy postál s obnaženou hlavou. Na tomto místě náhle zemřel dne 31.12.1930 lesní František Novák. Vystoupili jsme tehdy ze saní, bychom si dali natlačit silného jelena, starého tuláka, obeznaného na sněhu v sousední houštině. Lesní F. Novák, přerušiv náhle svůj nadšený myslivecký hovor, klesl mrtev do sněhu, byv raněn srdeční mrtvicí. Byl jsem přítomen s lesním hajným Jar. Šímou při jeho bleskové smrti. Pomníček připomíná lesníkům a myslivcům, že tam zemřel vzácný myslivec při výkonu myslivosti.
(2) J. Beníšek přinesl informaci ke křížku na Burku - nově (2015) byl rekonstruován již zesnulým p. Milošem Michálkem původem z Planin. Poznámka - opravený křížek jsem fotil v roce 2011.
(3) Domek na Bůrku jest účelně postavená a pohodlně zařízená chata. V době říje jelenů a při společenských honech poskytovala odpočinek a přístřeší lovcům, též lesnímu personálu ochranu před nepříznivou povětrností při provozu myslivosti a výkonech lesnických. Postavena byla na vysoké kamenné podezdívce z ohraněných (osekaných) trámů. Stěny byly obloženy ohoblovanými prkny uvnitř i zevně. Střecha byla pokryta šindelem. Chata měla dvě místnosti. Přední menší místnost zařízena byla jako kuchyně a ložnice pro hajné. Opatřena byla malým sporáčkem, stolem, židlemi a lůžkem pro dva muže. Druhá, prostornější místnost, určena byla pro lovce jelenů, loveckou společnost při společenských honech a lesní úředníky při výkonu služby. Opatřena byla kachlovými kamny, dlouhým stolem, lavicí při stěně, dvanácti židlemi a lůžkem pro tři osoby. Stěny ozdobeny byly zdařilými fotografiemi lesních partií z polesí planinského, chynínského a míšovského. Podstřeší chaty používáno bylo jako seník pro uskladnění sena pro krmení zvěře v zimě v blízkých krmelcích. Podobné chaty byly v lesích velkostatku ještě tři a mimo těchto ještě tři menší chaty. Pro odstřel jelenů nejpříhodnější byla lesní chata na Bůrku, stojící asi 790 m nad mořem. V této chatě bydlel a nocoval jsem v době říje jelenů po dobu čtvrt století (Za spálenopoříčskými jeleny, čtení ze vzpomínek správce velkostatku Jaroslava Vambery).
(4) Na historické pohlednici je uvedena i pěkná skalka Na Burku (připomíná mi spíš skalky u Jahodové hory).

Fajmanovy skály a Klenky

Horninovým podkladem sz. části území jsou břidlice a droby svrchního proterozoika, v jv. části tvoří podloží metabazalty (spility) stejného stáří. Buližníky, které tvoří vložky v těchto horninách, podmiňují morfologii území. V jižní části rezervace je vyvinut systém mrazových srubů na úpatí s haldami hranáčů. V sv. části jsou pozůstatky hornické činnosti. Z montánních (horských) druhů zde roste sedmikvítek evropský (Trientalis europaea).

Fajmanovy skály prý získali svůj název od Jana Fajmana, purkmistra ze Spáleného Poříčí, který pod nimi kdysi vlastnil kus lesa. Ve svazích pod Fajmanovou skálou se rovněž měla kdysi dobývat železná ruda.

(1) Pohled dronem na jih, stejně jako z Třemšína je vidět větrná elektrárna u Dožic.

Fajmanovy skály, historická těžba rud

(1) Na geomorfologické mapě jsou vyznačeny staré dobývky.
(2) umělá rýha s pramenem pod starými dobývkami
(3) Na mapě z roku 1937 lze objevit pomístní jméno Železný vrch (na dnešních mapách Zelený vrch) a Sv. Tomáš.

U Pomníku

(1) Nápis říká Upomínka věnována lesnímu Panu Jos. Ječnýmu zvěčnělému dne 6. března 1854 od lesníků Sp. Poříčských roku 1876. Připomíná osud fořta, smrtelně zraněného pytlákem, který ale v poslední chvíli stačil na kousek papíru napsat jméno svého vraha, neboť ho bezpečně poznal. Pytlák tak byl tímto činen nečekaně usvědčen a odsouzen.

U Chynínského domku

Chynínské buky

Horninovým podkladem převážně k jihovýchodu orientovaného území rezervace jsou metabazalty (spility) svrchního proterozoika. Jejich výchozy se rozpadají v suť. Ve střední části leží drobná prameniště. Jde o poměrně zachovalý zbytek původních bukových lesů v západní části Brd. V některých partiích rezervace je les ve stadiu rozpadu. Stáří některých buků je odhadováno na 250 let. Lesní porost byl chráněn při obhospodařováním patrně rozhodnutím vedení velkostatku již v roce 1905, kdy byl při těžbě dřeva vyloučen holosečný způsob a mohl se používat jen výběrný způsob. Území bylo součástí rozlehlé obory dobudované v roce 1908. (volně podle Plzeňsko a Karlovarsko, Zahradnický, Mackovčin a kol.)

Komentáře (připomínky čtenářů):