Nad Maráskem

Kapitola se věnuje jihobrdské osmistovce Nad Maráskem a okolním přírodním rezervacím Fajmanovy skály, Chynínské buky a Míšovské buky.

Marásek

Dnešní vrchol nese jméno Marásek, podle J. Čáky je v lesnické mapě z roku 1831 uvedeno Nad marastkem, což je marastem - bahniskem. Někdy kolem poloviny 19. století zde byla postavena dřevěná pyramida, buď měřičská nebo vyhlídková, a ta dala hoře druhé jméno. Zajímavostí je výskyt kosodřeviny na vrcholu.

(1) Věnovala Zdena Bradnová.
(2) Smrky v okolí Marásku mi vždy přišly nějaké míň prosperující, terén zde byl nerovný, plný děr nejasného původu. Snímek zachycuje pohled směr Kokšín v roce 2020, část smrků je zde již uschlých (sucho, kůrovec).

Marásek, dronem

Planinský vrch

Míšovské buky

(1) Věnovala Zdena Bradnová.

Na Burku

(1) J. Beníšek přinesl informaci ke křížku na Burku - nově (2015) byl rekonstruován již zesnulým p. Milošem Michálkem původem z Planin. Poznámka - opravený křížek jsem fotil v roce 2011.

Fajmanovy skály a Klenky

Horninovým podkladem sz. části území jsou břidlice a droby svrchního proterozoika, v jv. části tvoří podloží metabazalty (spility) stejného stáří. Buližníky, které tvoří vložky v těchto horninách, podmiňují morfologii území. V jižní části rezervace je vyvinut systém mrazových srubů na úpatí s haldami hranáčů. V sv. části jsou pozůstatky hornické činnosti. Z montánních (horských) druhů zde roste sedmikvítek evropský (Trientalis europaea).

Fajmanovy skály prý získali svůj název od Jana Fajmana, purkmistra ze Spáleného Poříčí, který pod nimi kdysi vlastnil kus lesa. Ve svazích pod Fajmanovou skálou se rovněž měla kdysi dobývat železná ruda.

(1) Nápis říká Upomínka věnována lesnímu Panu Jos. Ječnýmu zvěčnělému dne 6. března 1854 od lesníků Sp. Poříčských roku 1876. Připomíná osud fořta, smrtelně zraněného pytlákem, který ale v poslední chvíli stačil na kousek papíru napsat jméno svého vraha, neboť ho bezpečně poznal. Pytlák tak byl tímto činen nečekaně usvědčen a odsouzen.
(2) Pohled dronem na jih, stejně jako z Třemšína je vidět větrná elektrárna u Dožic.
(3) Na geomorfologické mapě jsou vyznačeny staré dobývky.
(4) umělá rýha s pramenem pod starými dobývkami
(5) Na mapě z roku 1937 lze objevit pomístní jméno Železný vrch (na dnešních mapách Zelený vrch) a Sv. Tomáš.

Chynínské buky

Horninovým podkladem převážně k jihovýchodu orientovaného území rezervace jsou metabazalty (spility) svrchního proterozoika. Jejich výchozy se rozpadají v suť. Ve střední části leží drobná prameniště. Jde o poměrně zachovalý zbytek původních bukových lesů v západní části Brd. V některých partiích rezervace je les ve stadiu rozpadu. Stáří některých buků je odhadováno na 250 let. Lesní porost byl chráněn při obhospodařováním patrně rozhodnutím vedení velkostatku již v roce 1905, kdy byl při těžbě dřeva vyloučen holosečný způsob a mohl se používat jen výběrný způsob. Území bylo součástí rozlehlé obory dobudované v roce 1908. (volně podle Plzeňsko a Karlovarsko, Zahradnický, Mackovčin a kol.)

Komentáře (připomínky čtenářů):