Nižbor

Tato kapitola se zabývá především Nižborem. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Nižbor, zámek

Objekty nižborského zámku a části hospodářského dvora v sobě skrývají pozůstatky gotického hradu, založeného českým králem Přemyslem Otakarem II někdy okolo poloviny 13. století. První zmínka o hradu Miesenburgu (postupnými přeměnami názvu až na nynější Nižbor), nazvaného podle německého názvu řeky Mže - Mies, pochází z roku 1265, kdy již byl hrad správním centrem Podbrdského kraje. Výstavbu dokončil jeho syn Václav II., který zde často přebýval, přijímal státní návštěvy, vydal řadu listin a hostil přátele. Za dob Karla IV. patřil mezi 14 nezcizitelných královských hradů. Po roce 1341 zde žil Karlův mladší bratr Jan Jindřich. Od dob Václava IV. se však častým zastavováním jeho technický stav pomalu zhoršoval až do 16. století. Výrazné přebudování hradu nastalo za Ottů z Losu po roce 1538. Z královského a později z císařského držení byl vyjmut až roku 1601. Další přestavbou mezi lety 1601-1613 byl hrad změněn v renesanční zámek. Jeho podoba velmi utrpěla v průběhu třicetileté války, ale byl znovu opraven. V roce 1685 přechází do vlastnictví Valdštejnů. Do dnešní podoby byl přestavěn na přání Jana Josefa hraběte Valdštejna v letech 1720-1724. Byly zasypány příkopy, zbourány brány, sníženy či zbourány věže. Celá stavba původního královského paláce byla přebudována a zvýšena o patro. Na základy kaple sv. Kateřiny ze 13. století byl v roce 1724 postaven sousední kostel Povýšení sv. Kříže. Barokní a empírové období je dokumentováno výmalbou malého salonku a velkého sálu. Z areálu zámku se postupně stalo sídlo knížecí Furstenberské správy.

Ves v podhradí se původně jmenovala Nová huť, v roce 1415 zde byl v provozu hamr, v roce 1512 Otta z Losu založil železnou huť (hamr s dýmačkou). Na začátku 17. Století byla postavena vysoká pec, kterou v roce 1679 koupil kníže Schwarzenberk a přičlenil jí ke křivoklátskému panství. To v roce 1685 získali Valdštejnové, z Nové huti odebírali železo pro zbrojovku v Duchcově. V roce 1735 pak panství získali Furstenberkové , kteří zde zřídili novou železárnu, v roce 1773 uvedli do provozu moderní vysokou pec. Dřevoúhelné železářství v konkurenci černého uhlí ale nemohlo konkurovat, a tak i v Nižboru hutní výroba roku 1876 končí.

(1) Věnoval Petr Trousil.
(2) Velký sál. Malířská výzdoba ve velkém sálu vznikla zřejmě v letech 1804 nebo 1805. Jedná se o empírovou dekorační výmalbu, která je provedena hlinkou na vápenné omítce.
(3) salonek
(4) Farní kostel Povýšení sv. Kříže - původní gotický palác byl zakončen nad špicí ostrohu kaplí sv. Kateřiny o rozměrech 8 x 5,5 m. Měla jedno pole s křížovou klenbou a zdi členěné válcovými sloupky s výklenky. Podélá osa bývalé kaple směřuje k východu a je kolmo na osu nynějšího kostela. Při přestavbě původního hradu v roce 1724 do nynější podoby byla ke kapli sv. Kateřiny přistavěna sakristie. Nový kostel je barokní, jednolodní, obdélníková stavba o rozměrech 12 x 8 m. s plochým stropem a dvěma bočními výklenkovými kaplemi.
(5) Znaky majitelů a zástavních držitelů hradu a zámku Nižbor: 1⁄ král Přemysl Otakar II. (✝1278), 2⁄ vladař Ota V. Braniborský (do 1283), 3⁄ král Václav II (✝1305), 4⁄ král Václav III. (✝1306), 5⁄ Jindřich Korutanský (1306), 6⁄ Vilém Zajíc z Valdeka (do 1320), 7⁄ král Jan Lucemburský (✝1346), 8⁄ Zbyněk Zajíc ze Žebráku, 9⁄ Štěpán z Tetína, 10⁄ Vavřinec a Pešek z Janovic, 11⁄ Rudolf kníže Saský, kurfiřt (1341), 12⁄ císař a král Karel IV. (✝1378), 13⁄ Jan Jindřich, markrabě moravský (1349), 14⁄ král Václav IV. (✝1419), 15⁄ císař a král Zikmund (✝1457), 16⁄ Aleš Holický ze Šternberka (po r. 1425), 17⁄ králové Albrecht (✝1439) a Ladislav (✝1457), 18⁄ Mikuláš, Alexandr a Petr Kapoun ze Svojkova a Smiřic (postupně od 1453), 19⁄ králové Vladislav II. (✝1516) a Ludvík (✝1526), 20⁄ císař a král Ferdinand I. (✝1564), 21⁄ Jan a Jindřich Ottové z Losu (postupně od 1538), 22⁄ císař a král Rudolf II. (✝1611), 23⁄ Jindřich Konrád Šanovec ze Šanova (1601), 24⁄ Bedřich, Hynek a Jindřich Mičanové z Klinšteina (postupně od 1613), 25⁄ Magdalena Hodková na Miletíně (1622), 26⁄ Magdalena Polyxena hraběnka z Lodronu, rozená z Valdštejna (1652), 27⁄ Pavel hrabě z Morzinu na Vrchlabí (1664), 28⁄ Jan Adolf kníže ue Schwarzenbergu (1679), 29⁄ Arnošt Josef a Jan Josef hrabata z Valdšteina (postupně od 1685), 30⁄ knížata z Fürstenberka (od 1731), 31⁄ Československá republika (od 1929), 32⁄ obec Nižbor (od 1996)
(6) fotografie z archivu rodiny Machových (turisté TJ Lokomotiva Ostrava), rok 1985

Nižbor, kostel Povýšení sv. Kříže

Při přestavbě hradu za Jana Josefa z Valdštejna v roce 1724 byla k původní kapli, zasvěcené sv. Kateřině, přistavena sakristie. Při hloubení základů byl v zemi nalezen kříž, který zde byl uschován z doby husitských válek. Kostel byl zasvěcen nejdříve Nalezení sv. Kříže a k stoletému výročí nálezu kříže pak Povýšení sv. Kříže. Kostel je konstruován jako barokní, jednolodní, obdélníková stavba s dvěma bočními výklenkovými kaplemi. Dubové lavice s bohatě vyřezávanými bočnicemi a čely pochází z původní výbavy kostela z roku 1724.

(1) Kruchta se nachází v severní části lodi a je podepřena dvěma sloupy. Varhany umístěné na kruchtě pochází z doby kolem první poloviny 19. století, mají rokokovou skříň s klasicistním dekorem. Nad kruchtou je knížecí oratoř, která je přístupná z vchodu vedle kostela nebo prvního patra zámku.
(2) Bohatě řezané kněžské křeslo potažené kůží a zdobené furstenberským erbem.
(3) Dřevěná kazatelna pochází z první čtvrtiny 18. století. Na její stříšce je socha sv. Jana Křtitele. Křtitelnice z první poloviny 18. století stojí na kuželové noze a nahoře je ozdobena řezbou Křtu Kristova.
(4) Hlavní oltář, stojící na mramorové tumbě, pochází z druhé čtvrtiny 18. století. Obraz na hlavním oltáři od Jana Kroupy znázorňuje Povýšení sv. Kříže a pochází z roku 1897. Za hlavním oltářem se nachází vitrážové okno (na fotce není moc vidět), které kostelu roku 1881 věnoval princ Emil Egon z Furstenbergu. Vitráž byla zhotovena v tyrolské malírně v Innsbrucku a je na ní zobrazen knížecí furstenberský erb a patroni tohoto rodu sv. Karel Boromejský a sv. Egon.
Pozn.: Povýšení svatého Kříže je legendární událost, při které křesťané znovu získali svatý Kříž, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus. Byzantský císař Herakleios v 7. století přemohl perského Chosroa a tak prý získal, převezl a pak v Jeruzalémě vztyčil (povýšil) pravý Kříž na oltáři či Golgotě.
(5) Pod kostelem se nachází sklepení, které nechala v letech 1734-1737 Marie Anna kněžna Furstenbergová upravit na hrobku. Díky josefinským (hygienickým) nařízením nebyla ale nakonec pro tento účel nikdy využívána a byla nahrazena hrobkou nedaleko zámku. Ve sklepení je možno spatřit řadu gotických fragmentů z původní hradní kaple sv. Kateřiny.
(6) Pouze ilustrativní záležitost, tyto rakve pocházejí z knížecí furstenbergské hrobky.

Nižbor, Informační centrum keltské kultury

Nižbor, obec

(1) historická pohlednice zapůjčena společností philashop.cz
(2) Soukromá hvězdárna (vpravo nahoře), kterou zde postavil dr. Ladislav Pračka v roce 1910, stojí (skoro) přesně na průsečíku 14. poledníku a 50. rovnoběžky.
(3) Přesnou polohu určuje patník pod zámkem.
(4) Věnoval Pavel Vosyka.
(5) Zhoubná povodeň v Čechách dne 25. a 26. května roku 1872 : původní vyobrazení míst a budov, které povodní největší škodu utrpěly, od malířů Fr. Chalupy, Edvarda Herolda
(6) Břidlice stáří 600-540 milionů let, období proterozoikum (starohory). Břidlice a prachovce vznikaly dále od břehů ve starohorním moři klidnějším a pomalejším ukládáním a zpevňováním částeček menších než 0,06 mm. Kamence získané z břidlic s obsahem pyritu se od středověku využívaly při činění kůží, později v 18.-19. století k výrobě dýmavé kyseliny sírové. Údolí Berounky u Nižboru. Expozice Domu přírody u Koněpruských jeskyň.

Nižbor a Furstenberkové

Jihozápadně od zámku je hrobka Furstenberku s pomníkem Karla Egona Furstenberka. Hrobka byla postavena v roce 1787 princem Filipem, neboť nebylo možné pohřbívat pod zámeckým kostelem v důsledku omezení samotného císaře Josefa II (z hygienických důvodů císař zakázal pohřbívání v obcích). Trojúhelníkový mramorový pomník stával na hrobce až do roku 1824, vzhledem k jeho sešlosti byl demontován a uložen v zámku, na začátku roku 1890 byl opět nově upraven k hrobce. Vstupní brána byla postavena na konci roku 1890. Velký litinový kříž s pseudogotickým soklem byl usazen kolem roku 1860, pochází z bývalé knížecí slévárny v Novém Jáchymově.

(1) Kopie litinové pamětní desky odlité při příležitosti založení vysoké pece v Nové huti u Nižboru v roce 1773, litina. NTM Praha (výstava v Berounském muzeu)
(2) Tento odlitek byl zhotoven na paměť založení vysoké pece v Nižboru v roce 1773. Text na desce: Když jejich Osvícenost knížecí pan Karel Egon z Furstenbergu, nejvyšší purkrabí pražský slavně panoval na témž statku Nižburku. Tenkrát byla tato vysoká pec na 126 (ti) volšových kůlích založena a za pana Jana Novotnýho direktora zdejší roku 1773 vystavěna. Obec tuto pamětní desku získala do vlastnictví v dražbě roku 2006.
(3) T. Bednařík, A životy se naplnily

Libabina a Žížaly

Oblast severně od Otročiněvsi a jihozápadně od Nižbora. Ačkoliv v Nižboře máme jednoho sympatizujícího lufťáka-o této lokalitě nevěděl. Přišli jsme na ní až díky knížce Křivoklátským královským hvozdem od O. Dvořáka.

(1) Kámen z karbonského slepence s vytesaným symbolem kola v místě dehtařské výroby nedaleko hájovny Lísa u Nižboru. Tato dehtařská výrobna je zachycena v mapách furstenberského panství (Žák: Křivoklátsko, příběh královského hvozdu).
Podle O. Dvořáka zde sedláci promazávali kola svých vozů, když odváželi místní dřevěné uhlí k hutím. Jako symbol tu po nich zůstal tzv. kolomazný kámen s vytesaným reliéfem loukoťového kola. Možná ale šlo o celní znamení, v tomto místě kdysi vedla hlavní cesta z Nižboru na Křivoklát. Dedukce tohoto spisovatele je nutné brát s rezervou, nicméně díky jeho knize jsem na kámen poprvé natrefil.
Další z možných hypotéz přináší Jarda (v komentářích). Vytesané kolo na kameni symbolizuje kolo keltského boha Slunce.
(2) Skladiště zbraní Obrany národa odhalené gestapem 4. května 1940 na Křivoklátsku. Národní archiv, fond Státní tajemník u říšského protektora v Čechách a na Moravě, sign. 109-7/47

Čerchov

(1) Věnoval Pavel Vosyka.
(2) V roce 1935 byla dostavěna silnice mezi Nižborem a Žloukovicemi. Na stavbě této silnice se podílel i budoucí slavný herec, mladičký Jan Sovák. Tehdy jsem byl mladej a učil jsem se umět. Řezal jsem do země, bušil do skály jak hluchej do zdi, krumpáč jen zvonil a lítal jak tenisák. Kopal jsem půl hodiny, pot ze mě lil a odhryzal jsem tak deset deka budoucí silnice. A to už jsem byl dědkem vzdělanej! Přišlo mi to všechno najednou k smíchu, řval jsem smíchy. Jak pominutej. Došlo mi, že než vykopu celou silnici, zestárnu - a s lopatou v ruce v křivoklátských hvozdech umřu. … Po třech dnech v Nižboru jsem vypadal strašlivě. Samej mozol, samá modřina. Ale zhruba do týdne jsem se dal do pořádku a snažil se držet se spolupracovníky krok. Prožíval jsem opravdu dramatický chvíle. Třeba odstřel skály dynamitem. To jsme byli před detonací zalezlí za železnejma vozejkama. Lítal jsem se schovat se svým parťákem, ten byl ale vláčnej, pořád v klidu bagoval, nějak výrazně se nebál a to se mu jednou téměř nevyplatilo. Velkej kámen při odstřelu dědka zasáhl do placatý čepice, dědek se skácel a padl mi rovnou do náruče. Až po pěkný chvíli přišel k sobě.
(3) Věnoval P. Trousil.

Výbrnice a Žlubinecký potok

V roce 1932 na Žlubineckém potoce (Výbrnice) vzniklo stálé skautské tábořiště (tzv. skautská rezervace Nižbor).

Rozsáhlý materiál ke skautské rezervaci ve Výbrnici poslal doc. Machek, strašně moc děkuji. Stahovat možno zde ve formátu PDF, 11 MB.

(1) T. Bednařík, A životy se naplnily

Komentáře (připomínky čtenářů):