Stříbrný luh a Roztoky

Tato kapitola se věnuje přírodní rezervaci Stříbrný luh. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Stříbrný luh

Hluboko zaříznuté údolí řeky Berounky vytváří zaklesnutý meandr. Rezervace leží na jeho strmém nárazovém břehu. Zasahuje i do krátkých údolí pravých přítoků Berounky. Území leží v křivoklátsko-rokycanském pásmu. Geologický podklad je tvořen převážně suchozemskými vulkanity svrchního kambria - andezity. V severní části jsou ojedinělé výchozy neoproterozoického spilitu a kontaktně metamorfovaných grafitických břidlic. Vzácně se v území vyskytují výchozy kvartérních pěnovců s bohatou malakofaunou.

Na strmých svazích, které navazují přímo na tok Berounky, jsou rozšířeným společenstvem habrové javořiny. V nich se hojně vyskytuje tis červený a ze vzácnějších druhů např. lilie zlatohlávek. Na živnějších polohách mírných svahů a mělkých údolí rostou lipové bučiny se svízelem vonným, kapradí samcem a bažankou vytrvalou. Na vlhčích půdách převládají květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou a cibulkonosnou. Ve vrcholových partiích se vyvinuly chudé bikové doubravy, které přecházejí do břekových doubrav s tolitou lékařskou a rozchodníkem velkým. Na výchozech spilitu se vyskytují porosty perialpidské pěchavy vápnomilné. Na strmých svazích jsou pohyblivé otevřené sutě, místy zarůstající rybízem alpinským. Druhové bohatství je značné, dosahuje kolem 330 druhů cévnatých rostlin (Němec J. a Vojen L., Chráněná území ČR, Střední Čechy).

(1) věnoval Milan
(2) věnoval Milan, brod v Údolí dýmů u Častonic
(3) Kdysi dávno tu vedla červená turistická značka.

Hák a Bílá hora

Místní jméno Bílá hora by se (snad) mělo vztahovat ke kótě 469, položené východně od Háku.

(1) Pod kótou Hák (též Bůžkův loužek) - jedná se o výskyt písčitých pěnovců tmelících polohy v pohyblivém proudu sutí v PR Stříbrný luh, severně od vrchu Hák, bezprostředně nad úboční cestou. Těsně u tohoto místa byl při úpravě cesty po větrné smršti a polomu zkoumán 1,5 m mocný dočasný profil v pěnovcích s vložkami sutí. V dnes aktivním suťovém proudu je pozoruhodná tvorba nepravidelných drobných konkrecí o velikosti do 2 až 3 cm, které jsou tvořeny koncentrickým přirůstáním vrstviček kalcitu. Jednotlivé vrstvičky jsou tvořeny rovnoběžnými jehlicovitými krystaly kalcitu, které rostou kolmo na povrch předchozí vrstvičky. Lokalita má slabý přítok vody, takže v zimě zamrzá. Mrazové destrukce zabraňující vzniku souvislejšího pěnovce jsou zřejmě (kromě možných biologických vlivů) důležitým faktorem pro tvorbu výše uvedených drobných konkrecí (Volně podle Sedimenty terciéru a kvartéru a geomorfologický vývoj na Křivoklátsku, Ložek, Žák).
(2) Na kótě Hák v roce 2021 místní nadšenci objevili torzo litinové tabulky s nápisem Leontinen..... Zdroj Roztocké listy 7-8/2021. Podle starých map se domýšlejí, že se Hák původně jmenoval Leontinenberg (podobně jako Amalienberg u Křivoklátu).
(3) III. vojenské mapování zachycuje název vrchu jako Leontinenhöhe.

Čertův luh a Častonice

Čertův luh je součástí přírodní rezervace Stříbrný luh. Nějak podvědomě jsem cítil, že pojmenování Stříbrný vzniklo z nějakých romantických pohnutek, stříbrné západy slunce apod. Realita je ale ještě zajímavější. Pod Častonicemi (naproti Čertově luhu) se těžila olověná ruda (pravděpodobně po roce 1550). Hlavní způsob využití olova, tedy při hutnění stříbrných rud, dal mnohým lokalitám těžby nebo průzkumu rud olova přívlastek stříbrný. A to i v případech, kdy se na nich žádné stříbro nenalezlo. Dalším využitím olova byla výroba glazury na keramiku. Hrnčíři z Račic odedávna postranně dobývali olovo u Častonic, aby mohli klejtem (červenožlutavý oxid olovnatý) nádoby polévati (volně podle Žák: Křivoklátsko, příběh královského hvozdu).

(1) oplocené mladé tisy proti okusu (ačkoliv je tis sám o sobě jedovatý)
(2) Písčité pěnovce a pěnovce inkrustující nižší rostliny tvoří menší čočky a příměsi mezi sutí.
(3) Detektivní případ z roku 1903, který Petr Trousil vyštrachal v Národních listech a který se vztahuje mimo jiné k Čertovu luhu. Potulka je krásný zločin, ještěže je tahle klasifikace dneska zrušena.
(4) Doufám, že jsem vyfotil tu správnou štolu, a ne něčí sklípek na brambory.
Stará štola zde dokládá těžbu a menší výskyt olověných rud. Historicky se zde těžil tzv. olovnatý klejt na polevy keramiky. Hlavní zrudnění zde tvořil zejména galenit s hojným pyritem a příměsí sfaleritu. Žíla je vázána na zlomové pásmo směru SZ–JV, pokračující za Berounku do Čertova luhu. Okolní horninu tvoří neoproterozoický bazalt (spilit), který zde vychází v erozním okně Berounky z podloží svrchnokambrických andezitů (podle lokality.geology.cz).

Stříbrný luh, severní část rezervace

Jde o část rezervace severně od Čertova luhu. Místní stezka už pomalu zarůstá, ale kdysi dávno ji vybudovali fortelně včetně kamenných zdí.

(1) věnoval Milan
(2) Zbytky po milíři (výroba dřevěného uhlí)

Roztoky

Místní jméno Roztoky má původ ve jménu roztok, jež ve starší češtině znamenalo rozdělený tok, tzn. místo, kde se jakoby roztékají vodní toky (v dnešním pojetí je to soutok). Protože v dávných dobách postupovalo osídlování vždy od dolního toku směrem k toku hornímu, tedy proti proudu řek a potoků, měli první pojmenovatelé obrácený pohled na křižovatky vodních toků, než máme dnes my (volně podle Lutterer, Majtán a Šrámek: Zeměpisná jména Československa).

(1) Všimněme si málo zarostlých strání nad Berounkou (Sokolí, Baba). Ráj botaniků, ale to v té době nevěděli, naopak se snažili všechno zalesňovat. Chápu je, bránili erozi, stromy jsou taky pěkné :-) Ale krajina byla tehdy oproti naší dnešní tak nějak přehlednější. Uvedeno se souhlasem zdroje: www.fotohistorie.cz

Komentáře (připomínky čtenářů):