Žebrák a Točník

Tato kapitola se věnuje především slavnému souhradí - Žebráku a Točníku. Dále zde uvádím lokalitu Štilec. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Točník

Král Václav IV. se rozhodl po roce 1395, kdy vyhořel Žebrák (ještě ho opravil) postavit nový hrad, který by byl jeho bezpečnějším a důstojnějším útulkem. Hrad Točník byl vybudován pravděpodobně mezi lety 1398-1401. Byly potlačeny běžné obranné prvky hradu a tak se stal Točník spíše rezidencí než pevností. Po roce 1413 přestal král na Točník dojíždět. Od roku 1421 byl dáván do zástavy a pozvolna pustnul. Hrad přečkal dvojí obléhání husitů v roce 1425 a 1430. V roce 1524 se zřítil most přes hradní příkop, tehdejší držitel Jan z Vartenberka prorazil nový vstup do hradu ze západní strany, rovněž byla kutnohorskými havíři vyhloubena hluboká studna.

Hrad Točník převzal své jméno od názvu kopce, na kterém stojí. Ten získal své jméno podle toho, že se kolem něj stáčí tok Stroupinského potoka. (upraveno podle informačního letáku rozdávaného na hradě)

(1) Pohled přes dvůr na strážnici, v pozadí Královský palác.V pravé polovině snímku torzo věže.
(2) hradní studna na Točníku, hloubku má asi 72m (původně snad 90 m), je v ní kolem 20m vody
(3) photo by Ijona
(4) Křížový kámen - zastavovalo zde poutní procesí mířící ke sv. Bartoloměji. V době baroka zde byl vztyčen litinový kříž.

Točník, Královský palác

(1) Královský palác, pohled ze 3. nádvoří
(2) Bývalý audienční sál (od roku 1733 hradní kaple) je nejvýznamnějším prostorem hradu a sloužil k reprezentačním účelům. Sál je zaklenut čtyřmi poli křížových kleneb.
(3) V kapli je umístěna vzácná plátovaná truhla z habrového dřeva ze 14. století, která sloužila jako královská pokladnice.
(4) Erby a refiéfy s motivem do uzlu stočené roušky (tzv. točenice), jemnozrnný pískovec. Erby byly původně umístěny na první hradní bráně hradu Točník a v roce 1524 přeneseny nad portál západní brány. Dnes se nacházejí v interiéru hradního paláce. Erby představují tituly krále Václava IV.:
nahoře: kníže budyšínský, markrabě dolnolužický, kníže zhořelecký, hrabě Lucemburský, král český
dole: císař římský, markrabě moravský, kníže svídnický, kníže vratislavský, kníže niský

Točník, Velký purkrabský palác

(1) Přízemí Velkého purkrabského paláce bylo rozděleno v době renesance na tři části. V celém prostoru 1. patra se rozprostíral největší český hradní sál 1. poloviny 15. století. V nejvyšším podlaží byly obytné místnosti, o čemž svědčí velká okna a výstupy na pavlače. Dvorní průčelí paláce získalo na konci 16. století sgrafitovou výzdobu.
(2) Velký purkrabský palác, pohled z 2. nádvoří, vpravo věžová brána.

Točník geologický

Na Zámeckém vrchu, přímo pod zdí Točníku, je stará studna či cisterna, ve které se dodnes drží voda. Je zde odkryta hranice mezi proterozoikem a staroprvohorním ordovikem. Vrstvy proterozoických drob a jílovitých břidlic jsou ukloněny jinak než vrstvy prvohorních pískovců a rohovců. Proterozoické břidlice byly zvrásněny, pak erodovány a teprve zhruba po 70 milionech let se na nerovný povrch uložily ordovické slepence a pískovce třenického souvrství. Jev, kdy máme ostrou hranici mezi odlišně ukloněnými soubory vrstev, nazýváme úhlová diskordance.

Točník a Žebrák jsou s největší pravděpodobností jediné hrady na světě postavěné na rohovcích z rohovců. (Hrady Čech a Moravy, z čeho jsou a na čem stojí)

(1) U původní hradní brány si můžeme detailně prohlédnout spodnoordovické horniny. Jde o silně prokřemenělé (silicifikované) arkózy a břidlice. Prokřemenění je tak silné, že lze mluvit o silicitech či rohovcích. Tato jejich vlastnost byla rozhodující pro stavbu hradu. Jsou totiž velmi pevné a oproti okolním horninám odolné vůči zvětrávání, erozi a denudaci. Na okraji reliktu pražské pánve, jejíž výplň je procesy variského vrásnění zdeformována do synklinální struktury, tvoří její strmě upadající křídlo. Toto křídlo je vypreparované do vysokého, úzkého, strmě upadajícího hřbetu, který využili stavitelé hradů Točníka i Žebráku. Nevelká šířka hřbetu je dána malou mocností těchto pevných hornin. Na skalním výchozu na plošině v zákrutu cesty je dobře patrná hranice dvou souvrství (chlapec v zeleném tričku se vyskytuje zhruba na hranici souvrství) - horninových jednotek odrážejících různé etapy ve vývoji pánve. Díky navětrání je zvýrazněna odlišnost hornin, které je tvoří. Blíže hradu je bazální jednotka ordoviku pražské pánve, starší třenické souvrství. Je zde zastoupeno šedohnědými drobami. Tyto písčité sedimenty se usazovaly v mělké a úzké depresi vznikající pražské pánve. Hloubka vody dosahovala pouze několika desítek metrů. Dno bylo nepříznivé pro rozvoj života a bylo obydleno pouze místy, a to převážně ramenonožci. Na třenické souvrství ostře nasedá souvrství mílinské. Je představováno narůžovělými vrstevnatými rohovci. Je odrazem počínajícího vulkanismu v oblasti pánve, což byl jeden z projevů počátku hlavní fáze formování pražské pánve. Tento proces probíhal v důsledku počátku otevírání Rheického oceánu a oddělování Avalonie od Gondwany.
(2) Jezírko bylo do 1530 jediným zdrojem pitné vody pro hrad. K jezírku se chodilo fortnou s padacím můstkem. U vodní nádrže máme také možnost se seznámit s geologickou hranicí mezi prekambrickými (starohorními neboli proterozoickými) a ordovickými horninami.
(3) Infocedule (P. Kraft), publikováno se svolením autora.
(4) Křemité horniny jsou tak pevné, že se v nich dokonce uchovaly po staletí vyjeté koleje. Soustavným provozem na příjezdu k hradní bráně docházelo k dlouhodobé abrazi cesty. Stopy po kolejích dokonce ukazují, že jednotlivé vrstvy jsou různě prokřemenělé, a tedy i pevné a odolné. Hlubší koleje jsou na severní straně (blíže hradu) zahloubené do měkčích hornin, než na straně jižní, kde jsou mělké s vyhlazeným povrchem. Zde se totiž nachází z celého profilu nejpevnější jemnozrný rohovec.
(5) Pískovec, stáří 480 milionů let, období paleozoikum (prvohory), ordovik, třenické souvrství. Poklesem části zemského povrchu se počátkem ordoviku vytvářela protáhlá sníženina – pražská pánev. V ní se po desítky milionů let hromadily sedimenty. Z písku vznikl pískovec, ze štěrku slepenec. Zbytek pražské pánve se dochoval mezi Prahou a Starým Plzencem. Dříve se používal jako stavební kámen, dnes se nevyužívá. Hřeben Zámeckého vrchu u hradu Točník. Expozice Domu přírody u Koněpruských jeskyň.

Točník - modely a staré pohlednice

(1) Model pravděpodobné podoby hradu Točník v 15. století je umístěn v bývalé sakristii hradu.
(2) Jan Čáka: Točník
(3) fotografie z archivu rodiny Machových (turisté TJ Lokomotiva Ostrava), rok 1985

Žebrák

Hrad Žebrák dal postavit v polovině 13. století nejspíše Oldřich z rodu Zajíců z Valdeka na výhodném místě při důležité obchodní cestě z Prahy do Plzně, Řezna a Norimberka. Roku 1341 koupil Žebrák bratr Karla IV., Jan Jindřich Korutanský, dal zpustlý objekt opravit a postavit hradní kapli sv. Apolináře a sv. Markéty. Za Václava IV. byl původní palác stržen a na jeho místě postavena nová dvoupatrová budova, jejíž nároží byla vyzděna z bosovaných kvádrů. Na hradě bylo vydáno povolení k založení Betlémské kaple.

Jméno Žebrák není odvozeno od chudoby (uvádí např. publikace Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Lutterer, Šrámek), pomineme tedy různé pověsti o chudých studentech, ale od žebra. Ve staročeštině se takto označoval i úzký a strmý svah. Latinská podoba Mendicus (1318) a německá Bettlern (1327) vznikla doslovným překladem českého výrazu Žebrák.

Žebrák - modely a staré pohlednice

(1) historická pohlednice zapůjčena společností filokartie.com
(2) Veduta hradů Žebrák a Točník, Hugo Ullik po roce 1870, olejomalba
(3) Hrad Žebrák, Jaroslav Panuška, uhel, 1906
(4) fotografie z archivu rodiny Machových (turisté TJ Lokomotiva Ostrava), rok 1985

Žebrák, město

Původně trhová ves při důležité cestě z Prahy do Bavorska vznikla v polovině 13. století (1280 Sebrak).

Štilec

K dílčí depresi kladensko-berounské patří i karbonové ostrůvky nedaleko Žebráku. Jde o lokalitu Štilec, kde byla na bazálních slepencích vyvinuta značně popelnatá spodní radnická sloj o mocnosti do 3,5m, vydobytá povrchovým odklizem v roce 1958. Nadložní brouskový horizont o mocnosti 6 m byl těžen jako dobré abrazivum.

(1) ze sbírek berounského muzea
(2) část listu plazivé kapradiny Desmopteris alethopteroides, Štilec, ze sbírek berounského muzea
(3) šištice liánovité přesličky Sphenophyllostachys sp., Štilec, ze sbírek berounského muzea

Holý vrch

Ty nejkrásnější skály nalezneme na kótě 556 m.n.m., západně od hlavního vrcholu. Další pěkné skalky, s obrázkem svaté Veroniky, jsou na severovýchodním úboří kopce, kousek od turistického rozcestníku Pod Holým vrchem.

Dvě nejspodnější ordovická souvrství, třenické a mílinské, mocná dohromady do 45 metrů, představují odolný horninový celek, který tvoří nápadné hřebeny.

(1) Místní nadšenec mě vyprávěl, že jde o studnu nebo středověkou cisternu. Podle toho, jak je okolí hornicky rozkutané, se kloním spíš k tomu, že jde o nějaký zbytek důlní činnosti.

Opyš

(1) Svatý obrázek v sedle mezi Opyší a Holým vrchem.

Komentáře (připomínky čtenářů):