Zdice

Tato kapitola se věnuje především městu Zdice a obcím s památkami na dávnou těžbu - Černín, Knížkovice. Zabývám se zde i přírodní památkou Trubínský vrch. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Zdice

Původní ves má nejstarší historický doklad z roku 1147 (villa Uzdic). Tento doklad i další staré zápisy jména ukazují, že místní jméno znělo prvotně Vzdice (1352 Wzdycz). Je odvozeno čelední příponou -ice z osobního jména Vzda a znamenalo ves lidí Vzdových. Počáteční souhláska V- začala odpadat v polovině 16. století (1558 Zdiczy), nepochybně též vlivem lidové etymologie spojující jméno se slovem zeď. V pramenech ze 14. století byla obec nazývána též latinsky Alba ecclesia (bílý kostel). Městem se Zdice staly až v roce 1872.

(1) Budova bývalé pošty je historicky nejpamátnější budova ve Zdicích. Ve sklepení jsou zachovány gotické valené klenby. Ještě v roce 1735 je dokladován původní středověký dům, který byl později barokně přestavěn. Ve druhé polovině 18. století století byly provedeny klasicistické úpravy, z té doby pochází mansardová střecha a ozdobný železný balkon s krásně kovanou mříží, na které je ve věnci monogram JGT (roku 1779 byl zdejší pošmistr Jan Karel Gobes za své služby povýšen do šlechtického stavu). Dne 10.10.1424 se v této budově konalo, po smrti Jana Žižky z Trocnova, památné shromáždění pánů podjednou a podobojí k vyjednávání příměří mezi bojujícími stranami. Zástupci strany podobojí se sešli v husitském Berouně, přívrženci krále Zikmunda v katolickém Žebráku. K dohodě nedošlo, pouze se podařilo prodloužit příměří a další sněm se pak konal v Kouřimi.

Hrouda

Zdické rudní ložisko bylo otevřeno v druhé polovině 17. století. Naleziště patří k sedimentárním železorudným ložiskům svrchněordovického stáří, uložených ve vinických, dříve černínských vrstvách. V 18. století železorudný lom zvaný Barbara Zeche patřil komornímu panství Točník. Již v této době byl pro zdický lom používán místní název Hrouda. I když nejsou o tom žádné písemné zprávy, lze předpokládat, že to byl název původní jednotky zhutněné rudy z jedné dávky pece. Tento polotovar zbavený nežádoucích příměsí vážil 280-350 kg a v celém montánním společenství se nazýval hrouda. Ke konci 19. století byly na zdickém ložisku dva hornické závody patřící panství dobříšskému a hořovickému. Vytěžená ruda byla odvážena a zpracovávána hutí v Obecnici a v železárnách v Komárově. V roce 1900 přešlo rudné ložisko do vlastnictví firmy Petzold a spol. Železárny Komárov. Firma stále těžila lomem.

V roce 1912 přešlo ložisko do vlastnictví Pražské železárské společnosti, které již v té době patřily všechny nučické železorudné doly. Společnost otevřela ložisko štolou v úrovni 10. patra a přešla k hlubinnému dobývání, až do úrovně 39. patra. V roce 1914 uvedla do provozu visutou lanovou dráhu mezi dolem a Králodvorskými železárnami. Bylo vybudováno 22 pražících pecí pro odstranění nežádoucích příměsí z vytěžené rudy čímž bylo dosaženo zvýšení její kovnatosti. Mocnost ložisek se pohybovala od 1,5 m do 8 m. Největší mocnost 8 m rudy byla nafárána na 110. a 130. patře, s obsahem kovnatosti 35-36 % železa a kysličníku křemičitého 10-12 %. V roce 1945 byl veškerý majetek Pražské železářské společnosti znárodněn. Těžba zde byla zastavena v roce 1962. Za více než 300 let bylo vyrubáno 3 034 000 tun rudy, včetně dolu v Černíně. Zásoby, které byly v dole ponechány se odhadují na 5 300 000 tun (volně podle zdarbuh.cz a mining.cz)

Černín

(1) rekonstrukce žárového hrobu - Černín, muzeum pravěku Všeradice
(2) rotační mlýny, doba římská, stálá expozice berounského muzea
(3) keramická mísa, doba římská, stálá expozice berounského muzea
(4) přesleny, doba laténská a římská, stálá expozice berounského muzea
(5) loukoťové kolečko z bronzu (doba laténská) a zápona (doba římská), stálá expozice berounského muzea

Knížkovice

(1) Věnoval Jarda Wolf.
(2) Brdský kraj, 1910

Trubínský vrch

Trubínský vrch se dříve nazýval i Kazatelna.

Ve skalních výchozech je odkryta komínová brekcie ordovických bazaltů diskordantně prorážejících ordovická souvrství. Vědecky jde o brekciový granulát, je to namodralá šedozelená, pevná hornina, která po navětrání nabývá brekciového vzhledu. Často se v ní vyskytují žilky sekundárně vyloučeného kalcitu, v základní hmotě, kromě bazických plagioklasů, se vyskytuje hojně amfibol. Do půdy uvolňuje hornina značné množství uhličitanu vápenatého, který je jednou z hlavních příčin, proč se na Trubínském vrchu vyvinul ekosystém skalní stepi s výskytem řady vzácných teplomilných druhů rostlin a živočichů. Ten byl také argumentem proti těžbě kameniva počátkem sedmdesátých let a vedl později k vyhlášení Přírodní památky (1984).

Vrchol a jižní svah Trubínského vrchu tvoří bazalt (diabas), který je součástí komárovského vulkanického komplexu (ordovik). Bazalt vypreparovaný z okolních sedimentů podmínil vznik pahorku se strmým skalnatým srázem na jižní straně. Východní svah tvoří jílovité břidlice vinického souvrství (ordovik). Chráněné území se zvedá do výšky 70m nad údolí Trubínského potoka a patří mezi nejlepší výchozy vulkanitů komárovského komplexu (podle lokality.geology.cz).

(1) Kapitola Jak bělozářky zachránily Trubín z knihy Střední Čechy - spirála přírodních krás (se svolením autora - doc. RNDr. Václav Ziegler, CSc). A protože se pohybuji v prostředí projekční firmy, přijde mi to docela reálné.

Dubová

(1) úlomky trilobitů nalezeny na poli mezi Svatou a Trubínem, jižně od kóty Dubová, v místě Pod Dubovou

Komentáře (připomínky čtenářů):