logo

Karlova Ves

Tato kapitola se zabývá územím mezi Karlovou Vsí, Emilovnou a Branovem. Mapičku můžete zvětšit kliknutím myši, stejně jako další obrázky níže.

mapka

Karlova Ves

Karlova ves (Karloves) – nejmladší osada na křivoklátsku založená 1826, usazení dělníků blízkého dvora Karlova, jakož i švábských kolonistů, povolaných sem k zavedení plavení dříví z blízkých lesů Úpořským potokem do Berounky a k vybudování potřebných k tomu nádrží a jiných vodních staveb (volně podle A. Nechleba: Příspěvky k sociologii křivoklátského venkova).

(1) křížek v údolí Klučné pod Karlovou vsí

Velká Pleš

Zoologicky i botanicky nesmírně cennými stanovišti jsou skály, surové svahy a zejména pak jižní temena některých kopců, kde jsou na mělké půdě podmínky sucha a tepla tak extrémní, že se tu neudržel les, vytvořily se lesostepi a skalní stepi, kterým se tu říká "pleše". Všechna tato stanoviště hostí specifickou teplomilnou faunu. Obrázky sytě zelených buků pak ilustrují poměry o pár set metrů dál, kde se suchá pleš láme do vlhké rokle.

(1) Velká Pleš z úbočí Roudného dronem, nad údolím Berounky se ještě drží mlha. Úplně vlevo domečky bývalé Kouřimecké myslivny.
(2) Pohled z Velké Pleše na kopec s Týřovickými skálami, které zastiňuje, v pozadí jsou blbě exponované Týřovice a údolí Berounky pod Skryjemi.
(3) Velká Pleš, přes rokli za ní Prachoviště. V údolí Berounky jsou docela zřetelné filmařské kulisy (římského tábora?) a trošičku i Kněžská skála.
(4) Pohled z Velké Pleše (dronem) na jih, na horizontu jsou dva skvělé křivoklátské orientační body, zhruba uprostřed Krušná hora a vpravo Velíz.
(5) Lesní partie s pěknými bučinami, nejjižnější část NPR Velká Pleš.
(6) fotografováno z Čertovy skály
(7) Bývalá Kouřimecká myslivna.
(8) Něco, co dřív bylo Kouřimeckou myslivnou. Pokrok nezastavíš. Ani v Národní přírodní rezervaci. Ale aspoň to není Ptyč.

Malá Pleš

Kouřimecká rybárna

Roubenná usedlost Kouřimecká rybárna, která je cennou památkou lidové architektury, stojí na místě někdejšího dvora Myslice (někdy též uváděn mlýn Myslice), vypáleného za husitských válek. Dub (Oty Pavla) před rybárnou patří k nejmohutnějším památným stromům Křivoklátska, jehož věk se odhaduje na 400 let. Podle pověstí byl vysazen za třicetileté války nad hrobem švédského generála.

V Kouřimecké rybárně pobýval Ota Pavel v posledních letech svého života u převozníka Jaroslava Zýky. Přestože jsem projel skoro celý svět, nikde mi nebylo tak dobře jako na rybárně a jako s ním. Byl jsem šťasten jako dítě anebo jako někdo, kdo se znovu narodil. Bylo to místem, jakých je už málo na světě, a bylo to hlavně Jaroslavem, jeho povahovými vlastnostmi, napsal v dopise z 28. dubna 1971. Pavel se v rybárně staral o králíky, ovce, psi, chytal ryby, sbíral materiál pro svoje knihy, převážel přes řeku, sedával pod staletým dubem před chalupou, sbíral křemenáče a po dešti z trávy vybíral šneky, ze kterých vařil polévku a guláš. Ve filmových adaptacích Pavlových povídek hraje rybárna úlohy převoznické chalupy Karla Proška, jež ve skutečnosti leží dolů po proudu řeky v Luhu.

(1) Botanicky je louka u Kouřimecké rybárny považována za typickou lokalitu mochnových luk. Potentillo-Festucetum se ale vyskytuje jen v její jižní části, ačkoliv má celá zdejší luční enkláva zhruba stejné stanovištní podmínky. V severní části roste typické Arrhenatheretum elatioris s hojným výskytem na živiny náročných konkurenčně silných druhů jako jsou Geranium pratense a vysoké trávy. Vysvětlení leží v historii obhospodařování. Zatímco jižní část byla panská (po Furstenbercích obhospodařovaly louku státní lesy), severní část byla rustikální - patřila hospodáři z Rybárny. Ten zde choval různý dobytek včetně hovězího, hnůj využil na (v současnosti zatravněném) poli a občas zbylo jistě i na přilehlou louku. Někdy snad louku také přepásal. Zatímco pro panského vlastníka byla enkláva extrémně odlehlá, což vylučovalo její intenzifikaci, pro místního hospodáře naopak přinášely bezprostředně přilehlé pozemky možnost plného využití produkčního potenciálu místa. (Roleček, Hájek, Karlík, Novák: Reliktní vegetace na mezických stanovištích, Zprávy ČBS 2015)
(2) V roce 1926 pachtýř hostinský Šíma z Tejřovic ořezal v květnu na panské louce u Rybárny dolejší suky ze starého dubu. Chtěl ho poraziti, že mu stíní, čemuž revírník ještě včas zabránil.
(3) věnoval Milan

Vysoký Tok a Emilovna

Emilovna (Emilova bouda) byla postavena pro prince Emila z Furstenberku, podle něho nese také jméno které se zachovalo dodneška.

(1) Na místě mordu cvočkaře Dandy byla mezi Bránovem a Karlovou vsí cvočkaři Dandovi vyvěšena dřevěná malovaná pamětní cedule (2007) - zdroj http://www.admiralgrog.cz. Cvočkař Danda byl obchodníkem s železářským zbožím. Pocházel z Bavorska a živil se tím, že nakupoval od kovářů (cvočkařů) na podbrdsku ručně kované hřebíky a rozvážel je po berounsku, zbirožsku, rakovnicku a žatecku, někdy i do Prahy a Bavorska. Roku 1753 byl nalezen mrtvý a oloupený, s tělem posetým bodnými ranami. Ležel v místech, kde cesta začínala klesat do údolí Klucné, jen kousek za odbočkou na Branov. Karlova Ves tehdy ještě neexistovala, takže ke zločinu došlo na velmi opuštěném místě v lesích. Vrahy, nazývanými hyeny v lidské kůži, byli dva bratři Staňkové z Branova. Procesí na Svatou horu se každoročně u obrázku na místě vraždy modlila za Dandovu duši. Roku 1843 poutníci již zašlý obrázek obnovili a roku 1881 jej nechal princ Emil Furstenberk znovu namalovat. Po roce 1922 na místě zůstal již jen poškozený rámeček (volně podle O. Dvořáka: Křivoklátským královským hvozdem).
(2) U tří koulí - původní památné koule někdo šlohnul, takže lesníci vyrobili jejich repliky, a to z betonu. Podle pověstí jde o dělové koule z třicetileté války, kdy Švédové prohráli bitvu u Broum (1639). Tvar koulí (ať už jakéhokoliv původu) byl každopádně upraven na příkaz prince Emila Furstenberka. Na každém z původních balvanů prý bylo vytesáno výrazné písmeno B. Podle jiných svědectví se zde nacházely tři velké oblé kameny z hrubozrného pískovce.
(3) U Emilovny je ohrádka s vysazeným " památným dubem zimním " a kámen s cedulí o založení Lesnického parku Křivoklátsko.
(4) Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929.
(5) Zde by člověk už Emilovnu nepoznal, musí být opravdu hodně stará fotografie (bohužel bez datace). Ve štítu je napsáno - Emilshütte. Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929.
(6) skalka na kótě 473 m.n.m. nad Klučnou, vlastní vrchol Nízkého Toku (495 m.n.m.) je východněji

Okolí Branova

Branov byla kdysi obcí vorařskou, pod Branovem bývalo vorové vaziště.

Následující obrázky jsou z míst, o kterých psal Ota Pavel. Centrem je přívoz V Luhu, kde na břehu řeky stojí chalupa převozníka Proška, jehož se svým otcem Otto Popper, pozdější Ota Pavel navštěvoval. Zážitky z tohoto kraje ztvárnil ve svých dílech (zejména Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby).

Byl to ráj, vzpomíná Ota Pavel v povídce Smrt krásných srnců na dobu prožitou v domku převozníka Proška v Luhu pod Branovem, kam Popperovi jezdili na letní byt, když je hluk vyhnal z hostince U Rozvědčíka. V chalupě byla pec na chleba, ve sklepě mlíko, a máslo a pod ním podmáslí a v chlívě kráva a na stráni brambory a v lese hřiby a ve vodě, na kterou jsme koukali z okna, mračna ryb. Bratři Hugo, Jiří a Ota, kterému Prošek říkal Prdelka, hráli před chalupou fotbal se žlutou merunou, z okna vyhrával gramofon Tisíc mil a Prošek, široko daleko nejlepší rybář, který se asi narodil v Berounce a do Luhu přišel s velkou vodou učil bratry i jejich povedeného tatínka rybařit a z povzdálí je sledoval Proškův pes Holan. Tatínek Leo a převozník Prošek si rázem kápli do noty, protože tatínek byl taky pěkný kos. Dovedl dát hlupákům přes hubu jako Prošek. A co nedovedl, to ho Prošek naučil.(rakovnicko.info)

(1) Otu Pavla připomíná i pamětní deska v Branově, jejímž autorem je sochař Jiří Prádler. Odhalena byla v červnu roku 1974.
(2) Ze systematických terénních průzkumů polních poloh na k.ú. Branov pochází soubor předmětů z mladší doby bronzové: jehlice s pečetítkovou hlavicí (16), část čepele srpu s jedním plastickým žebrem (17), dlátko (18) a část šipky (19), muzeum v Rakovníku.

Zpropadený zámek

Hradiště Zpropadený zámek regionální literatura též uvádí jako Propadený zámek nebo Propadlý zámek. Jedná se o terénní útvar, kde není zachováno žádné zdivo ani jiná památka po jakékoliv stavbě. Antonín Cechner zde však ještě v roce 1913 registruje „sporé stopy sklepů“. Významný regionalista Jan Renner dokonce roku 1937 uvádí, že jsou v lese, kde lid říká na Zpropadeném zámku, patrné sledy někdy opevněného sídla. Dnes zde terénní profil připomíná zbytky valů s příkopy obklopující vyvýšený prostor, který je porostlý smíšeným lesem. Na jedné straně je tento prostor chráněn strmým srázem padajícím do údolí potoka, který se o něco níže (V luhu) vlévá do řeky Berounky. Z druhé strany je svah o něco mírnější, který klesá přímo k Berounce. Směrem k Branovu je patrné poměrně rozlehlé území zakončené valem, které snad mohlo být předhradím. Historické prameny o Zpropadeném zámku mlčí. F. A. Heber, A. Sedláček, A.Cechner aj. Renner uvádí, že zde stávala středověká tvrz, která sloužila k ochraně důležité obchodní cesty. Tato cesta skutečně nedaleko lokality vedla. Naopak další z regionalistů V. Kočka možnost tvrze na Zpropadeném zámku rezolutně popírá. Přiklání se k názoru, že zde stával tzv. Blockhaus, tj. pevný srub osazený hláskami, který měl střežit cestu mezi Křivoklátem a Týřovem. Výskyt několika obdobných hlásek v okolí hradu Křivoklátu by tuto domněnku jen potvrzoval. Jiná alternativa nabízí, že na Zpropadeném zámku bývala v době laténské obchodní stanice, čemuž by napovídal nález žárového hrobu poblíž této lokality. Železný meč, dva nože, štítová puklice a kování štítu, které byly v hrobě nalezeny (pokusím se vyfotit), byly předány do Národního muzea v Praze (volně podle Historické památky Rakovnicka, T. Bednařík).

Hradiště bylo poprvé odborně zkoumáno až v roce 2006 - 2007 KAR ZČU v Plzni (Krištuf, Kovářová). Drobné sondáže zjistily doklady osídlení z pravěku (mladší doba bronzová až doba halštatská) a především z raného středověku a asi postupný vznik opevnění (tj. ve více epochách).

Prachoviště

Vodní dílo Křivoklát - Červený kámen
Pravděpodobně první nápad vybudovat nějakou pěkně velkou přehradu na Berounce vzniknul v roce 1913, první varianta u Roztok, druhá u Čertovy skály. Objem přehrady by byl srovnatelný s dnešním Orlíkem, výška hráze závratných 64 metrů. Další studie z roku 1966 uvažuje hráz u Roztok výšky necelých 70 metrů. V roce 1974 se řešil mj. zdroj užitkové vody pro chladící systém jaderné elektrárny Temelín (spotřeba 60m3/s – přičemž průměrný průtok Berounky u jejího ústí činí 36 m3/s). Taky se uvažovalo o splavnění Berounky pro dopravu jaderných reaktorů, které se měly vyrábět pro RVHP v Plzni. Poměřovaly se 4 varianty, nejvyšší hráz měla být 60 metrů s přečerpávající nádrží Červený kámen (ověřit zda jde o kótu). Kvůli přehradě by se muselo vystěhovat 14 vesnic. V roce 1976 bylo naštěstí rozhodnuto, že se přehrady na Berounce stavět nebudou, v roce 1977 patří Křivoklátsko do Chráněné biosférické rezervace UNESCO a v roce 1978 se stává CHKO. Ale - ve státním vodohospodářském plánu figuruje Berounka dál jako potenciálně splavná řeka, s projektem 45-ti metrové hráze z roku 1979. Pro tento návrh posloužila dodnes zachovalá průzkumná štola Křivoklát -Červený kámen, ražená v letech 1981-83 v prostoru Bránov - úbočí vrchu Prachoviště. Pro posouzení místních inženýrsko-geologických podmínek a poměrů a jejich vhodnosti pro výstavbu velké přehradní hráze, byla zadána ražba průzkumné štoly v místech budoucí hráze. Po nějaké době však musela být ražba štoly přechodně zastavena kvůli protestům tehdejšího sovětského velvyslance, jehož letní sídlo shodou okolností leželo na kopci nad štolou a pravidelné trhací práce, prováděné ve třech směnách při ražbě štoly jej poněkud rušily. Asi o 2 roky později byla štola již vyražena v plánovaném rozsahu. upraveno převážně podle článku Vodní dílo Křivoklát na Berounce - K.Kraml

(1) Kolejová lávka k ústí připravované průzkumné štoly pro vodní dílo Červený kámen na Berounce. Zachycené traviny a větve dokumentují pohyb hladiny řeky. Z webu Hofmannovy cesty.
(2) Nepřevýšený 3D model, pohled zhruba od severu, přes obrázek vine se Berounka, v levém dolním rohu zříme údolí "V luhu". Půjdeme-li proti proudu Berounky, na hraně modelu tušíme Týřovické skály.
(3) Týřovické skály jsou lépe vidět v pravém dolním rohu na 3D modelu, pohled zhruba od západu - 1,5 x převýšeno. Branov zde nalezneme v levém horním rohu.
(4) Jazykovědný výklad jména vrchu není příliš jasný. Základním významem apelativa štulec je úder. Jméno může být odvozováno od slova stolec ve významu vrch, jinde nalezneme lidový výklad – stolec, u něhož prý stoloval kníže Furstenberg při honech (volně podle Lužická: Oronymie Džbánu, Křivoklátské vrchoviny a Hořovické pahorkatiny).

Eremit

V této přírodní rezervaci (mezi Roztoky a Branovem) nacházíme jedno z nejvýznamějších nalezišt vzácného tisu červeného v naší republice (kolem 1000 jedinců).Dříve byly činěny úvahy o vysokém stáří křivoklátských tisů, podle posledních informací jsou údaje o tisíciletém stáří zdejších tisů nadsazené.

(1) Dronem od Višňové. Dominantní kopec bude Mokřinka.
(2) Dronem od Višňové. Špičatý kopec v pozdálí by mohl býti Beraník. Tohle létání, člověk ještě nemá v oku měřítka.
(3) Skalní výchozy obsahují polohy proterozoických černých břidlic. Ty byly později často místem tektonických pochodů.

Beraník a Dlouhý hřeben

Komentáře (připomínky čtenářů):

Zatím není vložen žádný příspěvek

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu:



www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info