logo

Karlštejn

Tato kapitola se zabývá Karlštejnem a jeho okolím. Mapičku můžete zvětšit kliknutím myši, stejně jako další obrázky níže.

mapka

Karlštejn

Karlštejn byl založen v roce 1348 českým králem Karlem IV., později i římským císařem. Roku 1365 zesílil význam Karlštejna, když na něj nechal císař převést ostatky svatých a uložit je ke korunovačním klenotům do nové honosné kaple sv. Kříže, zřízené v hlavní věži (nejbezpečnější místo hradu). Na hradě Kalštejn bylo vybudováno unikátních pět kaplí, většina významných hradů té doby má jednu, maximálně dvě kaple. Až do roku 1365 pracovala na výzdobě hradu řada umělců. Za mistrovské práce byl odměněn Mistr Theodorik statky na Mořině a různými výsadami, doložen je i Mikuláš Wurmser a Tommaso da Modena.

V roce 1422 obléhali hrad neúspěšně husité (pražané) pod vedením Zikmunda Korybutoviče. Po roce 1346 se Karlštejn stal místem trvalého uložení českých korunovačních klenotů včetně nejdůležitějších listin a písemností archivu českého. Korunovační klenoty byly odvezeny na Pražský hrad až na počátku třicetileté války (1619). V roce 1648 oblehli hrad Švédové, naštěstí neúspěšně.

V 60. letech 19. století vypracoval vídeňský profesor F. Schmidt plány na rekonstrukci, kterou od roku 1887 s několika změnami v původních plánech prováděli J. Střelba a J. Mocker.

Skála pod hradem je z devonských zlíchovských vápenců, petrograficky vápenců biomikritových, v nichž jsou hojné černé čočky rohovců, jiskřící při úderu kladivem. Jsou tvořeny tvrdým křemenem. (Hrady Čech a Moravy, z čeho jsou a na čem stojí)

(1) 3D model hradu a nejbližšího okolí s popisem, zdroj dat - vrstevnice mapy 1:10 000, archiv NPÚ a 3D model od Google Earth/Anton Torstensson
(2) Karlštejn zřený z hřiště golfového.
(3) Velmi, velmi staré snímky z úsvitu doby digitální, ale nemám srdce je zlikvidovat.
(4) kopie Svatováclavské koruny (Je zasvěcena svatému Václavu, originál koruny spolu s korunovačním žezlem a jablkem je uschován v tzv. korunní komoře nad svatováclavskou kaplí katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze.) Korunu nechal zhotovit v roce 1346 ještě za života svého otce Jana následník českého trůnu Karel Lucemburský. Svatováclavská koruna měla od počátku charakter veřejnoprávní. Nebyla osobním majetkem krále, ale patřila celé zemi prostřednictvím jejího nebeského patrona. Užívána mohla být jen při naprosto výjimečných příležitostech, zejména při korunovacích, kdy demonstrovala spojení krále a země. (dle Wikipedie) Původně byla uložena v pražské katedrále a jejím faktickým správcem byla svatovítská kapitula. V době stavovské monarchie zůstávala na Karlštejně, odkud byla vydávána jen při příležitosti korunovace.

Karlštejn, Velká věž

Velká věž stojí na skalnaté vyvýšenině, na nejvyšším místě celého hradního areálu. Nejsilnější zdi této věže jsou na severní straně, odkud bývala věž nejvíce otevřena potenciálnímu nepříteli. V přízemí jsou dvě sklenuté místnosti, původně skladiště předmětů pro obranu hradu, snad i střelného prachu. Později sloužily tyto prostory také jako hradní vězení. V prvním patře nalezneme pracovnu Josefa Mockera.

Kaple sv. Kříže, největší klenot Karlštejna, zaujímá celé druhé patro Velké věže. Ke kapli sv. Kříže vede točité schodiště s nástěnými malbami z legend o svatém Václavu a svaté Ludmile. Kaple je sklenuta dvěma křížovými klenbami, strop kaple, bohatě zlacený, představuje nebeskou oblohu s mnoha desítkami hvězd, měsícem a sluncem. Kaple sv. Kříže je obložena 2392 drahými kameny (karneoly, acháty, jaspisy, křišťály, jantary, růženíny, ametysty), kaple je vyzdobena původně 130 deskovými obrazy Mistra Theodorika, dnes je jeden z obrazů ztracen. Pozlacenou mříží je kaple rozdělena na dvě části, obřady v části oltářní mohl sloužit pouze arcibiskup či biskup. Při mši byl Karel IV. často přítomen sám a k oltáři přistupoval na znamení úcty bosý. Zde v kapli sv. Kříže, uložil Karel IV. také svou sbírku - soubor svatých ostatků, které nashromáždil z různých končin světa. I jednotlivé deskové obrazy sloužily jako relikviáře k uložení ostatků svatých.

(1) Výhled z Velké věže na Mariánskou věž
(2) Pohled z Kněží hory, z této strany je hrad patrně nejzranitelnější - na Velké věži nenajdeme na severní stěně žádná okna.
(3) Velká věž je nejvyšším bodem hradu, měla odolat jako poslední útočiště obráncům hradu.
(4) Výhled z Velké věže na Purkrabství (červená budova) a Studniční věž (vpravo)
(5) pohlednici věnoval Josef Mottl, děkujeme

Karlštejn, Mariánská věž

Ve 2. patře Mariánské věže se nachází kostel Panny Marie se sakristií. V kostele se zachovaly cenné nástěnné malby s biblickými výjevy a tzv. ostatkovými scénami, v nichž Karel IV. přijímá a ukládá ostatky svatých. Autorem maleb je pravděpodobně Mikuláš Wurmser ze Štrasburku. Ke kostelu pak přiléhá kaple sv. Kateřiny. V prvním patře se nacházejí pokladnice a klenotnice, kde jsou dnes vystaveny předměty náležející ke karlštejnskému pokladu.

(1) Kaple sv. Kateřiny, mírně vystupující ze zdiva v druhém patře kostelní věže na její jižní straně
(2) Kaple sv. Kateřiny v Mariánské věži byla soukromou kaplí Karla IV., který zde dlouho rozjímal, například před důležitými státnickými kroky. V době jeho panování se ale jmenovala kaple Ostatků utrpení Páně. Kateřina byla Karlovou oblíbenou svatou, neboť v den jejího svátku 25. listopadu 1332, zvítězil v bitvě u hradu San Felice v severní Itálii.
(3) Kaple sv. Kateřiny - portrét Karla IV. s jeho třetí manželkou Annou Svídnickou na nástěnných malbách nad vstupem do kaple. Karel IV. se žení jako sedmatřicetiletý, Anně je 14 let. Povila mu mimo jiné budoucího krále Václava IV.
(4) Tzv. Crux gemmata v kostele (kapli) Panny Marie, kříž je umístěn na stěně za kaplí sv. Kateřiny.
(5) Kostel Panny Marie - pohled na severní oltářní a východní stěnu s nástěnnými malbami ze 14. století.
(6) Mostek propojující Mariánskou věž a Velkou věž
(7) Prostory přízemí Mariánské věže, tzv. Červenky, sloužily v minulosti jako hradní vězení. Dnes zde najdeme malou výstavku (viz. další fotografie) a prodejní galerii.
(8) husitské šipky s tuleji a dřevcem z období obléhání Karlštejna 20. léta 15. století
(9) renesanční klíče (nahoře) a gotické klíče (dole)
(10) středověké koňské udidlo z 14-15. století (nahoře) a fragment kroužkové zbroje z 16. století (dole)
(11) hrot středověkého šídla 14-15 století (dole vlevo) a gotická sekera 14-15 století (vpravo nahoře)

Karlštejn, Císařský palác

V přízemí paláce bývaly zprvu konírny, sklepy, spižírny, kůlny. První patro (dvořenínská a manská síň) sloužilo dvořanům Karlovým, druhé patro samotnému císaři k soukromým i reprezentačním účelům (soukromá světnice Karlova, audienční síň, sál předků a hodovní síň). Třetí patro, dnes s dřevěným podsebitím, bylo vyhrazeno královně a jejímu doprovodu.

(1) Císařský palác vlevo, Velká věž vpravo.
(2) Císařský palác vpravo
(3) Císařský palác vpravo, Mariánská věž vlevo, včetně propojovacího můstku (dnešní kamenný, ve středověku dřevěnný - aby ho mohli v případě nebezpečí shodit).
(4) pohlednice věnoval Josef Mottl
(5) ložnice Karla IV. a kaple sv. Václava
(6) Nemůžu dohledat, kde jsem vyštrachal tenhle obrázek lucemburského sálu (sál předků) a jak je starý. Dnes je zde instalováno 42 panovnických portrétů - od bájných i prvních historicky doložených českých knížat až k posledním přemyslovským králům.

Karlštejn, Hodinová věž a Purkrabství

(1) Na hlavní nádvoří přicházíme přes Hodinovou věž (vlevo), poslední branou je brána třetí (vpravo), zde je již nutno zakoupiti vstupenku.
(2) Erb Jana Bořity z Martinic, purkrabího v letech 1554-77 nad 3. bránou
(3) Purkrabství vidíme na obrázku vlevo, vpravo navazuje Císařský palác.
(4) vrata z hradu Karlštejn, dubové dřevo a železo, po roce 1350

Karlštejn, Studniční věž

Z hlediska historického i hydrogeologického je mimořádně zajímavým objektem karlštejnská hradní studna. Stavitelé hradu a havíři, kteří ji kolem poloviny 14. století hloubili, zde narazili na pro ně jistě nečekaný problém spojený s krasovou hydrogeologií. I když dno ve skále ražené studny přesáhlo úroveň potoka v blízkém údolí o více jak 25 m, byla stále prakticky bez vody. Situaci vyřešili stavitelé hradu neobvyklým způsobem - napájením studny pomocí umělé štoly z potoka. Dnes, kdy je tato štola zaslepena, se hladina ve studni udržuje na úrovni zhruba 17 metrů pod hladinou potoka. To naznačuje, že studna má vlastní hlubší krasové odvodnění. Volně podle (Žák, Majer, Cílek) Český kras.

(1) Pohled na hrad z údolí Budňanského potoka pod Studniční věží
(2) Pohled na hrad od Studniční věže
(3) pohlednice věnoval Josef Mottl

Karlštejn, Voršilka a První hradní brána

(1) Dnešní první hradní brána (věž) vlevo, věž Voršilka vpravo. Voršilka byla kdysi vstupní branou do hradu, vstupovalo se do ní skrz můstek přes příkop, kterým dnes proudí turisté. Podle modelu vystavovaného na hradě šlo o jakousi rokli, která byla patrně až dodatečně v době moderní prodloužena v dnešní příkop.
(2) Voršilka se zazděným vchodem, pohled z úrovně dnešní první hradní brány.

Karlštejn - historický

(1) pohlednice věnoval Josef Mottl
(2) Karlštejn roku 1875, František Fridrich
(3) Nerealizovaný návrh rekonstrukce hradu Karlštejna od architekta F. schmidta z roku 1870
(4) Model obléhání Karlštejna husity (publikovat obrázek svolil Vojenský historický ústav Praha, navazující text je převzat z jeho webových stránek) Model ruční výroby pánů E. Wagnera a V. Holce byl postavený v dílnách Vojenského muzea pro expozici VHÚ v roce 1949. Je vyrobený ze dřeva a hobry, v měřítku 1:1 000. Model bohužel v současné době (rok 2014) není možné vidět, protože probíhá stěhování a příprava nových prostor v depozitáři.
Dne 20. května roku 1422 byl hrad obležen husitskými vojsky v čele s novým zemským správcem Zikmundem Korybutovičem. Obráncům velel Jan z Lestkova na Valdece. Husité obsadili návrší a vrchy kolem Karlštejna a vystavěli tam opevněné tábory. Z nich následně vrhaly na hrad zápalné střely a soudky s fekáliemi a mršinami. Na obou vrších, Kněží Hoře na severu a Plešivci na jihu, jsou dodnes patrné stopy po obléhání. Samotné obléhání trvalo přes pět měsíců a skončilo neúspěšně v listopadu 1422 uzavřením ročního příměří, které bylo později několikrát prodlužováno.
(5) Tzv. karlštejnský poklad obsahuje 387 zlacených stříbrných předmětů různé velikosti z let 1350-1400, které se nalezly při rekonstrukci hradu Karlštejna v letech 1877-1899. Poklad obsahuje šatní ozdoby, spínadla, knoflíky, tepané číše, misky, brož se smaragdem a další předměty, které původně patřily příslušníkům českého lucemburského dvora.
(6) spona pluviálu s postavou Panny Marie s Ježíškem, měď, stříbro lité, cizelované, zlacené - sbírka Uměleckoprůmyslového muzea

Budňany

(1) Byl dostavěn roku 1356, rok před dokončením vlastního hradu Karlštejna. V té době získal Karel Iv. od trevírského arcibiskupa Boemunda ostatky mučedníka sv. Palmácie. V roce 1422 byl kostel poškozen husitskými vojsky při obléhání hradu. Byl obnoven na počátku 16. století za vlády krále Vladislava a v této době se nám až na méně podstatné změny zachoval až podnes. V roce 1648 byl kostel znovu poškozen švédskými vojsky a ještě v roce 1706 je připomínán jako polorozbořený. K důkladnější opravě došlo až v roce 1888 Mockrovým stavbyvedoucím Janem Střelbou. Při této opravě byly postaveny schody od silnice. Kostel je jednoduchá stavba s plochým stropem, pětiúhelníkovým presbytářem zaklenutým sklípkovou klenbou. Takových staveb je u nás velmi málo a s klenbou purkhrabství hradu jsou jediné ve středních Čechách.

Haknová

Sedlo mezi Haknovou (vrch Haknová) a Plešivcem nabízí úchvatné výhledy na hrad Karlštejn, zdejší kříž je zván Maškův, patrně podle jeho donora. Směrem ku Třebáni po turistické cestě je další kaplička, místní jméno se zove Na Vrších.

(1) Karlštejn ze sedla mezi Haknovou a Plešivcem

Dub sedmi bratří

Budňanská skála

Budňanská skála je světově proslulým odkryvem. Podle usnesení Mezinárodní stratigrafické komise byla na zasedání 24. Mezinárodního geologického kongresu v Montrealu r. 1972 zvolena parastratotypem (pomocným standardním profilem) hranice silur-devon doplňujícím některými paleontologickými daty základní stratotyp na Klonku u Suchomast. Budňanská skála je též významnou paleontologickou lokalitou, která již v 19.století poskytla řadu dokladových kusů pro popisy lilijic, hlavonožců, mlžů ci plžů. Vrstvy Budňanské skály byly silně zvrásněny během variského vrásnění. Zejména z odstupu si mužeme celý odkryv pěkně prohlédnout a všimnout si nápadného disharmonického zvrásnění: zatímco masivní lavicovité cefalopodové a krinoidové vápence při hranci silur-devon tvoří jednoduché vrásy (nápadná je zvláště vrása v podobe písmene M ve východní casti odkryvu), jsou tenčeji deskovité vápence v podloží i nadloží masivních lavic mnohem složitěji zvrásněny. Je to způsobeno odchylnou vrásnitelností hornin během horotvorného procesu.

Budňanskou skálu buduje přídolské souvrství nejvyššího siluru (stupeň přídolí) a lochkovské souvrství nejnižšího devonu (stupeň lochkov). Přídolské souvrství je tvořeno černošedými deskovými bituminozními vápenci s hojnými vložkami tmavých vápnitých břidlic s velmi četnými vápencovými konkrecemi. Všechny typy hornin obsahují bohatou faunu, zejména přímé schránky loděnkovitých hlavonožců - ortocerů. Velmi časté jsou zbytky velkých lilijic rodu Scyphocrinites, méně hojně se vyskytují kónické i stočené schránky plžu (Platyceras, Orthonychia), misky mlžů (Cardiolinka, Actinopteria, Praecardium, Pygolfia), ostny korýšů rodu Ceratiocaris aj. V břidličných vložkách je místy častý vůdčí graptolit Monograptus transgrediens, který tvoří nejmladší silurskou graptolitovou zónu. Vrstevní sled přídolského souvrství a tím i celého siluru zakončují cefalopodové (ortocerové) vápence, jejichž poslední lavice je 130-140 cm mocná. Výskyt graptolita Monograptus transgrediens dokazuje i zde příslušnost k nejvyššímu siluru. Následující tenká vložka břidlic obsahuje již vůdčího graptolita Monograptus uniformis. A právě zde na její bázi probíhá hranice mezi silurem a devonem označená v terénu bronzovými deskami. Vrstevní sled lochkovského souvrství začíná šedými krinoidovými vápenci tvořícími nápadnou lavici s mocností asi 1,5 m. Na vrstevních plochách můžeme vidět, že vápence jsou složeny původně z organické drti, hlavně penízkovitých článků stonku a ramen lilijic rodu Scyphocrinites. V nadloží silně lavicovitých vápenců převládají tenčeji vrstevnaté deskovité vápence, které jsou na rozdíl od vápenců přídolského souvrství světlejší a hruběji zrnité a obsahují jen podřízené vložky vápnitých břidlic. Tyto vápence jsou charakteristické drobným trilobitem Warburgella rugulosa rugosa, hojnými drobnými ramenonožci, ostrakody a vudčím graptolitem Monograptus transgrediens nahromaděným v nekterých vrstvách. (podle I.Chlupáče a Budnanska skala-geocaching.com)

(1) upravené schéma podle I. Chlupáče
1: tmavé deskovité vápence a vápnité břidlice přídolského souvrství nejvyššího siluru - podbarveno oranžově
2: masivní lavice; níže ortocerové a výše krinoidové vápence, mezi nimiž probíhá vlastní hranice silur/devon (S/D)
3: deskovité vápence lochkovského souvrství (devon) - podbarveno světle modře
Q: kvartérní odkryv
(2) výhled z vršku Budňanské skály proti proudu Berounky
(3) výhled z vršku Budňanské skály po proudu Berounky, na horizontu brdské hřebeny

Geologické jevy poblíž Karlštena

Jsem geologický amatér. Snažím se poskládat údaje z průvodců do dnešní krajiny, snad neudělám nějakou velkou botu. První 4 obrázky se věnují geologickému odkryvu mezi chotečským souvrstvím a srbským souvrstvím, lokalita je označená cedulí a nalezneme jí poblíž Dubu sedmi bratří.

Pátý obrázek se týká lomu v chotečských vápencích, který nalezneme ve směru ke Karlštejnu nalevo přes potok. Ve vrstevním sledu se zde rychle střídají vrstvy jemnozrnných mikritových, hruběji zrnitých bioklastických vápenců i tenké vložky tmavých vápnitých břidlic (Chlupáč, Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí).

Šestá až osmá fotografie je pořízena poblíž restaurace Pod dračí skálou. Nejsem si jist, zda to červené jsou třebotovské vápence, ale podle Chlupáčova průvodce by tomu tak mělo být.

(1) U restaurace Pod dračí skálou se údolí nápadně rozšiřuje. Je to způsobeno tím, že údolí protíná pruh měkkých dalejských břidlic, které jsou náchylné k boční erozi. Pěkný odkryv v dalejských břidlicích je proti domu čp. 130, střídají se zde polohy olivově zelených a tmavších šedozelených vápnitých břidlic, obojí s hojnými čočkami jemnozrnných vápenců (Chlupáč, Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí).

Komárkova lesostep

Půda na otevřených plochách je humozní rendzina, sice většinou nevelké mocnosti (15-35 cm), nicméně překrývající skalní podklad, který zde vychází jen na nepatrných řídce roztroušených plochách. Bezlesí je zde podmíněno jednak příznivou celkově jihozápadní orientací, jednak sklonem vápencových vrstev, který se na větších plochách blíží sklonu svahu, takže skalní podklad zde má poměrně kompaktní charakter, což podporuje odtok srážkových vod, usnadňuje odnos půdy při náhlých přívalech nebo tání a brání hlubšímu zásaku srážek. Bezlesí je pravděpodobně již od pravěku ovlivňováno také pastvou. (zdroj?)

(1) Prvotní dojem po pastvě koz je že se to s tou progresivní ochranou přírody trochu přehání, oproti té poctivé konzervativní ochraně přírody, která spočívala v oplocování lokalit a vyhánění trampů :-). Nicméně argumenty na infoceduli mne donutili hlouběji popřemýšlet a něco na nich je. Vůbec mě nevadí ožírání keřů a stromů a narušování půdy-paráda, rozroste se step, akorát by mě zajímalo jak příroda najednou zpracuje takové množství trusu a co to provede s druhovou skladbou kytek.
(2) kříženec jeřábu muku a břeku, v Českém Krasu se objevují jeřáb barrandienský a jeřáb krasový, který v současném pojetí roste pouze na pravém břehu Berounky (botany.cz).
(3) výhled na Císařskou rokli
(4) výhled směr lom Na Chlumu
(5) výhled na Tomáškův lom

Voškov

(1) Voškov z železniční lávky v Třebáni
(2) Voškov z Černého kamene

Černý kámen a Černá skála

Černý kámen a Černá skála jsou poměrně matoucí pojmy dvou od sebe blízkých skal mezi Třebání a Řevnicemi. Černý kámen by měl být skalní sráz nad silnicí z Třebáně na Roviny, kdežto Černá skála by měla být skála blíž Řevnicím nad Berounkou.

Srázu nad silnicí nahoru na Roviny říkám Černý kámen podle mapky v Třebáni na návsi a rovněž zde pojem Černý kámen uvádí kapacita v oboru - profesor I. Chlupáč v knize Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí. Ale! Infocedule geologické naučné stezky tyhle názvy obrací, je to tedy mírně zmatené.

Hraniční vrstvy mezi ordovikem a silurem jsou v Barrandienu jen zřídka odkryty, jedním z nejinstruktivnějších odkryvů je skalní ostroh Černý kámen u Třebáně. Nižší příkrou a skalnatou část srázu tvoří intruzivní ložní žíla silurských diabasů. Žíla zde proniká rovnoběžně s vrstevnatostí břidličnatými horninami střední části kosovského souvrství.Hranice mezi ordovikem a silurem je zakryta svahovou sutí, byla ale prozkoumána umělými výkopy. Silurské graptolitové břidlice vystupují v horní části svahu obráceného k JZ, tyto břidlice se prozrazují svým černošedým zabarvením. Náhlý nástup sedimentace tmavých graptolitových břidlic odráží významnou událost v dějinách Země - globální event. Šlo o pronikavou změnu sedimentačních poměrů, která zřejmě souvisela s prohloubením moře - eustatickým zdvihem mořské hladiny, které bylo vyvoláno rychlým táním gondwanských ledovců i posuny litosférických desek do nižších zeměpisných šířek.

Komentáře (připomínky čtenářů):

Zatím není vložen žádný příspěvek

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu:



www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info