Mýto a Holoubkov

Tato kapitola se zabývá Mýtem, Holoubkovem, Zavírkou, Vydřiduchem a Sirskou horou. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Zavírka a Vydřiduch

Kopec Vydřiduch, ač nevysoký, je poměrně slušnou krajinnou dominantou u Svojkovic vedle vlastního Ždáru. Bohužel je téměř všude slyšet buď dálnice nebo silnice Holoubkov - Rokycany.

PP Zavírka - přirozený výchoz jílovitých břidlic klabavského souvrství, naleziště ordovické fauny (biozóna Corymbograptus v-similis).

(1) Suť je přebraná opravdovými paleontology. To, co jsem našel bude spíš jenom vysrážení sloučenin železa....
(2) V lesích mezi pinkovým polem V Ouzkém severozápadně od Holoubkova a vrcholem Vydřiduchu lze při pečlivém pozorování nalézt důlní odvaly po těžbě železné rudy.
(3) Pozůstatky mostu bývalé císařské silnice na Zavírce u Vydřiduchu. Tzv. bavorská silnice z Prahy přes Plzeň byla dostavěna kolem roku 1812 a znamenala významný impuls pro rozvoj průmyslu a obchodu. Od starých cest se císařské silnice lišily především tím, že vedly mezi městy nejpřímějším možným směrem a a tedy zpravidla nerespektovaly průběhy starých cest. Silnice měla být 7,2 m široká a maximální stoupání bylo omezeno na 25 stupňů. Po silnici mohly jezdit nákladní vozy se 6 zapřaženými koňmi a nejvyšší váhou nákladu 3,36 tun.
(4) část nádoby a zlomek zdobené zásobnice 13. století, expozice Rokycanského muzea

Mýto

(1) pohlednice jsou ze soukromé sbírky H. Hrachové
(2) trilobit Plasiaspis bohemica, ordovik, Národní muzeum

Holoubkov

V severozápadním okolí Holoubkova (v místě zvaném V Ouzkém) najdeme rozsáhlé pinkové pole se zbytky starých hald a hlubokými, dnes zčásti zavezenými jámami. Zde byla v 19. století těžena sedimentární železná ruda. Od roku 1794, kdy byla těžba otevřena, zde byly těženy celistvé hematity, jedny z nejkvalitnějších v Barrandienu vůbec. V době maxima těžby zde pracovalo až 300 lidí. Naspodu ložisek je vyvinut slepenec (zde nazývaný peckář) z buližníkových a porfyrových valounů, mocný až 10 m. Tmel mezi valouny byl vytloukán jako ruda. V nadloží slepenců leží celistvá ruda, tzv. ocelka. Celé nepříliš mocné ani plošně rozsáhlé ložisko je silně tektonicky postiženo, jeho původně souvislý průběh je porušen četnými mladšími příčnými zlomy. Proto bylo těženo množstvím menších důlních děl v celém údolí mezi Chlumem a Holoubkovem a zbytky hald jsou patrné i na protilehlé straně silnice i blízké dálnice.

Použitá literatura: https://www.kbi.zcu.cz/OB/studium/geo/frvs/www_frvs/04_ord/Or_ex01.htm

(1) pohlednice jsou ze soukromé sbírky H. Hrachové
(2) svodná mapa báňských prací u Holoubkova, Geofond
(3) Ausker Zeche bei Hollaubkau (Holoubkov, V Ouzkých), Genofond
(4) výstava - Acháty a křemeny, krása skrytá v kamenech (Muzeum Českého krasu v Berouně)

Sirská hora

(1) Fotografie Zdeny Bradnové. Roku 1881 se vraceli poutníci ze Svaté Hory. Za horkého dne usedli k odpočinku ve stínu vedle cesty vedoucí ze Siré do Lhoty. S matkou tu byl čtyři a půl roku starý chlapec Josef Stieler z Chodové. Ten, když mu bylo sotva šest neděl, oslepl na obě oči, a přes všechnu snahu mu žádné léčení nepomáhalo. Paní Stielerová vzala synka s sebou na Svatou Horu, aby mu vymodlila přízeň Panny Marie. Když vracející se poutníci seděli v trávě, zdvihl se hošík a šel si umýt tvář a oči k blízké studánce. Zde se dle legendy stal zázrak, neboť chlapec náhle znovu úplného zraku nabyl. Na místě zázračného uzdravení byla nákladem obce postavena v roce 1899 jednoduchá klasicistní cihlová kaplička. Obyvatelé obcí Lhoty a Siré k ní ve výroční den zázraku pořádali pravidelné poutě a chodívali si do maličké lesní studánky nabírat vodu, která prý léčila mnoho nemocí, ale zejména byla balzámem na bolavé oči. Koncem 20. století kaplička velice zchátrala a hrozilo její zřícení. Naštěstí se spojilo několik místních patriotů a kapličku opravili.
(2) Tragická událost se stala krátce po odchodu Rudé armády z naší obce, která odjela dne 6 června. Bylo to k večeru, dne 8 června, když kráčel ruský vojín-nějaký mongol po státní silnici směrem od Prahy na Plzeň. Vyjednával o půjčení koně s jedním kařezským sedlákem ,ale nedohodli se, spíše třeba říci, že bylo na blízku několik svědků. Šel tedy dále a vida rolníka Václava Holuba blíže k lesu za velkou hrází oborávat brambory s koňským potahem, zamířil k němu. Z dáli bylo vidět (poblíže nikdo nebyl),že spolu klidně hovoří. Holub přestal pracovat a oba sedíce na pluhu se domlouvali. Pak vypřáhl Holub jednoho koně a vedl ho do lesa, vojín šel za ním až zašli do lesa.Co se v lese událo, nikdo neví. Zanedlouho třasklo v lese několik výstřelů z automatu. Příštího dne ráno byl nalezen mrtvý Holub v lese na cestě vedoucí od cekovských borovic přímo na sirskou okresní silnici. Na místě, kde byl nalezen stojí nyní pomník. Kůň, kterého pachatel odvedl byl poznán u Holoubkova. Kůň byl přiveden, ale pachatel utekl. Holub zemřel mlád ve 30 letech a zanechal vdovu s tříměsíčním dítětem v době nejpilnějších prací.

lom Těškov

(1) ze sbírek Strašického muzea
(2) výstava v Příbramském muzeu
(3) ryolit, svrchní kambrium, křivoklátsko-rokycanský vulkanický komplex, Kněžský vrch u Těškova, ze sbírek Berounského muzea
(4) výstava v Berounském muzeu
(5) Ze sbírek Národního muzea.

Kařízská hora a Hřebeny

Mnou trochu opomíjený kousek lesa mezi Kařezem a Újezdem. Se slavným partyzánským úkrytem, který jsem navštívil v roce 2022, kdy zrovna Rusko vletělo na Ukrajinu.

(1) Hranice mezi katastrem Újezd a Kařízek, současně dnešní hranice Krajů.
(2) Pozůstatky dolování (pravděpodobně železných rud) mezi Studenou kuchyní a kótou Hřebeny (566 m.n.m.).

Komentáře (připomínky čtenářů):