logo

Voznice

Tato kapitola se zabývá okolím Voznice a nedalekou oborou Aglaia a bývalou oborou Králova stolice. Mapičku můžete zvětšit kliknutím myši, stejně jako další obrázky níže.

mapka

okolí Voznice

Voznice vznikla na dálkové zemské cestě až v 18. století, zakladateli se stali dobříští Mansfelsdi. Původní jméno Voznice které se ale neujalo mělo být Jindřichovice, po knížeti Jindřichovi Františku z Manfeldu. Barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1723, vznikla dřív než byl sv. Jan Nepomucký kanonizován (1721 blahoslavený, 1729 svatý).

Andělské schody

Území je tvořeno proterozoickými horninami, hlavně břidlicemi, drobami a prachovci. Ojedinělé vložky spilitů (diabasů) jsou příčinou výskytu některých náročnějších druhů rostlin. Unikátnost celého území v okolí Voznice a Dobříše spočívá v postglaciálním vývoji (období po poslední době ledové), kdy díky působení větrů nebyl umožněn na plošinách vývoj půd, v některých místech dosahuje mocnost půdního profilu pouze 5-10 cm. Území leží ve srážkovém stínu díky Hřebenům, nejextrémněji se srážkový stín projevuje v okolí Dobříše na lokalitách s velmi mělkými půdami.

V luční vegetaci plošně převažují bezkolencové louky svazu Molinion. V tomto společenstvu a v jeho přechodech až do smilkových trávníků se hojně vyskytuje hořec hořepník. Na sušších místech zastihneme druhy vzácné, jako např. vstavač kukačku, chrpu chlumní, smldník jelení nebo lněnku alpskou. Na nejvlhčích místech zastihneme další zajímavé druhy jako suchopýr úzkolistý, oman vrbolistý a prstnatec májový. Lesní porosty lze klasifikovat jako kyselé doubravy, na místech s relativně hlubší půdou vznikají fragmenty druhově bohatých mochnových doubrav. Místy jsou doubravy zakrslé a v důsledku silného prosychání (tracheomykózy) až keřovité. Z dalších zajímavých druhů v rezervaci uvidíme úpolín nejvyšší, kosatec sibiřský, všivec ladní, hadí mord nízký, hvozdík lesní, zimostrázek alpský, mochnu durynskou a mochnu bílou. Podzimní aspekt luk tvoří ocún jesenní. Louky byly podle pamětníků dvousečné. Před vyhlášením rezervace spodní louka blíže k Voznici ležela přes 15 let ladem, což se projevilo mimo jiné expanzí třtiny křovištní, šířící se v důsledku neobhospodařování. (Němec J. a Vojen L., Chráněná území ČR, Střední Čechy)

Územím v minulosti procházela Zlatá stezka - komunikace nadregionálního významu, na níž bylo z povahy věci jistě vázáno bezlesí nebo řídkolesí (například v důsledku mýcení lesa podél stezky jako prevence proti lapkům za vlády Vladislava Jagellonského). Podle vzpomínek pamětníků byly louky na Andělských schodech v první polovině 20. století panské, přičemž se před senosečí rozkolíkovaly a díly připadly ke kosení jednotlivým rodinám z vesnice. Kosení probíhalo ručně a obvykle dvakrát ročně. Luční vegetace zde tedy byla pod dlouhodobým lidským vlivem, který však alespoň v posledních několika stovkách let jen extenzivní a charakteristický nízkým importem živin do porostů (lesní louky jsou vzdálené od aktivních zemědělských sídel). (Roleček, Hájek, Karlík, Novák: Reliktní vegetace na mezických stanovištích, Zprávy ČBS 2015)

Název Andělské schody pochází z historie, kdy tudy jezdily pouze koňské povozy. Protože nebyly schopny značné převýšení zvládnout, celý úsek cesty byl koncipován jako stoupání s častými rovinatými úseky pro odpočinek koní.

Zlaté dno

Kolem roku 1929 zde trampové (generál) Packard, Svenny Krupička, Dawe, Venca Kunc, Johny (někdy je uváděn i Fox) z legendární Brdské zimní brigády založili Dice camp, později zvané Zlaté dno.
Po skončení 2. sv. války zde spontánně vyrostla mohyla na památku vojáků-trampů zemřelých v boji (od občanské války ve Španělsku 1936 po válku světovou) a umučených trampů během protinacistického odboje (generál Jerry Packard a Bill Bronches zahynuli v koncentračních táborech v roce 1943). Bylo to místo každoročních pietních setkání, oficiálních i neoficiálních, kde se lidé poklonili, poseděli a podle tradice nepřespávali. Po pádu komunismu mohylu restaurovala Česká tábornická unie.

Následující fotografie zachycují stav v zimě 2014, po vykácení původních majestátních smrků, na kterých byly uchyceny vzpomínkové placky. Místo bylo zničeno patrně omylem, protože každý hospodářský les se jednou má vykácet. Vlastníkovi (rod Colloredo-Mansfeld) bych nevyčítal neúctu k obětem fašismu, neb se podle všeho za 2. sv. války sami zapojili do protinacistického odboje. Místo nebylo a není zveřejňováno na mapách a mimo trampský národ o něm podle mě nikdo moc nevěděl....Sám se divím že lokalitu Zlatého dna nechali na pokoji v letech 1948-89 komunisté, protože jinak VB ničila v téhle oblasti trampské campy docela usilovně.

Malá Svatá Hora, Chouzavá

Kaple Panny Marie na Malé Svaté Hoře leží na poloviční cestě z Prahy do Příbrami zhruba v nadmořské výšce 486 m.n.m. Kdysi byla z tohoto místa poprvé na trase pouti vidět Svatá Hora v Příbrami, proto se mu začalo říkat Malá Svatá Hora. Kaple byla postavena v roce 1809 Edmundem Chvalským z Prahy. Pozemek a stavební materiál pro výstavbu věnoval mníšecký hrabě Jan z Unwertu. Nad vchodem je zašlá plechová deska s milostným obrazem Matky Boží. Je to zřejmě deska z kytínského kostela, ke které se z Mníšku konaly pouti (podle prostor-ad.cz). V prázdném výklenku nad deskou byla kdysi barokní soška sv. Michaela. Hlavní oltář je rokokový, u oltáře ve výklenku socha Madony z kaple na Skalce.

(1) Plechový štít s podobou Panny Marie Kytínské, jež býval umístěn nad studánkou u kostela v Kytíně našel podle O. Dvořáka útočiště v kapli na Malé Svaté Hoře.
(2) zvláštní dubové lesy u Malé Svaté Hory, podobné rostou odsud podél celé R4 k Dobříši. Málo úživné nebo mělké podloží?
(3) V Chouzavé se na pískovcovém podstavci tyčí vysoký kříž s Kristem a letopočtem 1733. Byl postaven na místě tragického vyvrcholení jedné svatby. Novomanželé pocházeli z Kytína, a protože tehdy neměli faráře, konaly se oddavky v mníšeckém kostele. Svatebčané jeli na ověnčeném žebřiňáku a pak se se zpěvem a za bujarého výskotu po církevním obřadu vraceli. Jeden z mládenců vystřelil z pistole do vzduchu a koně se splašili. Divoká nezvladatelná jízda skončila převrácením vozu. Všichni vyvázli bez větší újmy, ale oba mladí manželé pod žebřiňákem vydechli naposledy (David, Soukup: Brdy známé i neznámé).
(4) Místní název Jalovčiny u Chouzavé může indikovat dřívější pastvinu. Dnes zde zastihneme monumentální jedle.

Kytín

(1) Kostel Nanebevzetí Panny Marie stál již počátkem 14. st. Původně gotický, zbarokizovaný v poslední třetině 17. století, r. 1866 upraven a rozšířen o průčelní věž
(2) Studánku najdeme za kostelem, nebo spíš - je součástí kostela.
(3) Restaurace u Dernerů alias Čunčí huba, osada Na Rovinách.
(4) Kytínská hájovna (myslivna) byla patrně předlohou pro imaginární hájovnu Káji Maříka. Musím si ho znovu přečíst. Poběžíme, ju Zdeni :-)
(5) Malá detektivní rekonstrukce: Kytínská hájovna má dnes seshora tvar U a leží na dřívější parcele 671 Stabilního katastru (parcela je ohromná, nalézala se na ní bohužel i hájovna Bílý kámen). V SOA Praha jsem u mníšeckého panství nalezl celkem 4 plány hájoven, tuto ale na 90% spojuji s dnešní Kytínskou hájovnou.
(6) Zbylé hájovny z 19. století na mníšeckém panství, které zatím neumím líp lokalizovat, zdroj SOA Praha.

obora Aglaia

Nejstarší obora v dobříšských lesích byla nad myslivnou , která dodnes nese jméno Obora. Místní pojmenování je Stará obora.

Exotka (exotická zahrada) byla založena severně od Dobříše podél lesních luk, které přetíná cesta Bekovka.

(1) Aglaia (vrchol kopce má korunku z obrovských douglasek? (ověřit). Dronem od údolí Lipižského potoka.
(2) Aglaia je pojmenována podle nevěsty dobříšského knížete Jeronýma Colloredo-Mansfelda – maďarské šlechtičně Aglaia Festeticz de Tolna. Aby své krásné mladé nevěstě udělal radost, dal návrší nad Bekovkou její jméno.
(3) Depozitář dobříšského muzea, Altán Aglae v polesí Mannsfeld v lesním oddělení Nad novou loukou byl postaven kolem roku 1870. Byl opravený v roce 1927, kolem altánu je porost starých douglasek a amerických dubů.
(4) Malinová dronem od údolí Lipižského potoka. Je možné, že těsně za Malinovou se ukrývá vrch Spálený, nebo je ho část vidět.
(5) Spálený (původně Brtná, Brtný) je pojmenován podle lesa spáleného v uhlířských milířích. Dřevěné uhlí bylo využíváno pro provoz brdských hutí a hamrů.
(6) Z úbočí Spáleného kde Bekovka dosáhne nejvyšího bodu se otevírá slušný pohled na Hřebeny zhruba od Stožce po Skalku. Monotónní rovinu Hřebenů narušuje na snímku vpravo "zlom" u Skalky.
(7) Výhled z Bekovky na Skalku, zoom.
(8) Vztahové adjektivum lipížský je odvozené příponou -ský ze substantiva lipič (zakončení na souhlásku -ž je pravděpodobně výslovnostní varianta: (lipič) > (lipiž)) Toponymum Lipič (popř. Lipičí) značí místo, kde roste větší množství lip (volně podle M. Mackovičové: Oronymie Brdské vrchoviny).

hradiště Dvorce (Obora)

Hradiště či tvrziště Dvorce pochází pravděpodobně z dob prvních Přemyslovců, vzhledem k nálezům denáru z doby knížete Boleslava I. Výrazné pozůstatky kruhového tvrziště tvořené obvodovým valem a zavodněným příkopem, s přerušením v místě předpokládaného vstupu na severní straně. Přesnější datace ani funkce objektu není dosud známa.

Králova stolice

Při prodeji dobříšského panství Brunovi Filipu, hraběti z Mannsfeldu, nejvyššímu lovčímu a sokolníku v království českém, v roce 1630 si český král i pro své dědice vyhradil právo lovu na červenou (jeleni a daňci) a černou zvěř (divočáci) v dobříšských lesích. V roce 1709 dal Karel František Adam Antonín Mansfeld pátrat v deskách zemských, zdali některý z císařů, jakožto králů českých, onu královskou výjimku zrušil, ale marně. Aby tedy bylo ze strany Mansfeldů vyhověno této královské výjimce, byla pro červenou zvěř (v roce 1766?) v sousedství Staré obory zřízena obora Královská stolice. Rozkládala se od vrcholku Aglaia až k Mokrovratům, ohraničovala ji hradba 18 km dlouhá a dodnes jsou zde zbytky pilířů původního ohrazení z roku 1766. V centru obory stával altán z březových kmenů (dnes v jiné podobě obnovený), kolem kterého byl kruhový průsek a šest paprskovitých průseků od altánu k okrajům obory. Jméno dostala obora po výšině, kde se podle pověsti zastavovali k občerstvení na honu již čeští králové. Pravděpodobně posledním královským návštěvníkem obory byl v roce 1879 tehdejší korunní princ Rudolf, který se zde zúčastnil jako český králevic velkolepého honu. Právo českých králů k lovu červené a černé zvěře v dobříšských lesích bylo zapsáno v Deskách zemských až do roku 1927, kdy bylo zrušeno.

Černá zvěř pak byla chována v revíru chouzavském až do roku 1856, kdy byla tato obora zrušena.

(1) Podle knihy "Stromy nás povedou Dobříší a okolím" se zde měla nacházet Kolomazná pec, zatím bohužel nenalezena.
(2) depozitář dobříšského muzea
(3) Podél cesty mezi rybníky jsou sázeny skupinky vzrostlých dubů, skoro jako parková úprava.
(4) V severovýchodní stěně opuštěného jámového lomu vystupují sedimenty střední části štěchovické skupiny (dříve pospilitová serie) barrandienského svrchního proterozoika. Jde převážně o středně zrnité droby vystupující v lavicích několik m mocných. Jen vložky tvoří prachovce a břidlice, případně též jemnozrnné, či hrubozrnné droby. Vrstvy mají směr 80 stupňů, úklon 55 stupňů k JV (lokality.geology.cz).

Komentáře (připomínky čtenářů):

Od: Robin  (2015-09-21 18:51:16)
Smrkům na Zlatém dnu bylo podle letokruhů 125 let. V dobách počátků trampingu už to byly vzrostlé kmeny. Okolí bylo jistě za tu dobu několikrát vytěženo..., ale smrky ověšené plackami z celé republiky vždy přežily. Pravda je ovšem také, že dva kmeny byly už uvnitř mrtvé a jeden kmen padl už před těžbou. Učí nás to pokoře...nic není navěky.

Ví někdo něco bližšího o Hlavatém kameni u Hvíždince?

Od: Voznicak  (2015-01-28 19:52:02)
Dik moc. :D

Od: Tomáš  (2015-01-28 15:42:28)
Želva - šlo o mech na pařezu, který asi dlouhodobě nevydrží. Kousek od Hladovce proti proudu.

Od: Voznicak  (2015-01-25 19:52:19)
Ahoj, kde přesně se nachází želva na Černém potoce?

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu:



www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info