logo

Zaječov

Tato kapitola se zabývá hlavně Zaječovem, a jeho slavnou částí Svatá Dobrotivá. Mapičku můžete zvětšit kliknutím myši, stejně jako další obrázky níže.

mapka

Svatá Dobrotivá

Podle pověsti se Oldřichovi z Valdeka (dlícího zrovna na Valdeku) dostalo zjevení Panny Marie, svatého Petra a Pavla. Na místě zjevení byl roku 1263 založen klášter a kostel pod ochranou Zvěstování Panny Marie. Budování konventních objektů se protáhlo až do 14. století. Dalším podnětem pro založení byl Oldřichův osobní slib Panně Marii, jako dík za vítězství Přemysla Otakara II. nad uherským králem Bélou IV. v bitvě u Kressenbrunnu (1260). Možná i díky lobbování papeže dostali nový klášter augustiáni. Mniši dostali darem vesnici Všeradice na Hostomicku, Kvaň, pozemky kolem kláštera včetně práva na nalezené kovy. V roce 1327 klášter získal ostatky svaté Dobrotivé (Benigny), umučené r. 449. Od té doby se klášter nazývá Klášter svaté Dobrotivé a stává se cílem každoročních poutí až do husitských válek, během nichž je vypálen.

Po dobytí Berouna v roce 1421 husité klášter poprvé vyplenili, zabito bylo 21 mnichů, přežil jediný. Část mnichů se ještě stihla uschovat na tehdy ještě mocný a pevný hrad Valdek. V roce 1422 při obléhání Karlštejna husité klášter zpustošili znovu a finálně ho vypálili Sirotci v roce 1425. Byla to regulérní občanská válka, a i když člověk nemusí sympatizovat s katolíky, bylo nenávratně zničeno spousta kulturního bohatství a celkově šla země do kopru. O určitou obnovu se od roku 1468 (1496?) pokouší převor Mořic, s podporou Jana Zajíce z Hazmburka, Jana ze Šelenberka a Zdeňka Lva z Rožmitálu.

V 16. století se na Podbrdsku šíří protestantismus, roku 1552 mniši klášter opouštějí. Opuštěné a zdevastované místo přešlo do majetku Zajíců a po výměně vlastníků bylo roku 1594 konfiskováno královskou komorou.Zachovala se zde pouze kaple, která pak byla v roce 1620 procházejícím uherským vojskem a posléze i místními sedláky vyloupena. Kapli nechal opravit císařský hejtman Jan Kolens z Kolnu v letech 1641-42. Do roku 1676 je klášter i kostel opuštěný. V roce 1676 císař Leopold I. augustiánům vrací práva na kostel i klášter (císař je pak na důkaz vděčnosti zpodobněn na klášterním refektáři). Koncem 17. století proběhla velkorysá barokní přestavba podle plánů italského architekta Dominika Canevalleho a jeho syna. Hlavnimi donátory byli Jan Kolenec z Kolna a Samuel Ignác de Bois.

Císař Josef II. vydává v roce 1782 patent o zrušení všech klášterů, které se nezabývaly užitečnou činností, roku 1785 byl klášter zrušen a konventní budova upravena na faru a školu. Roku 1789 císař Josef II učinil výjimku ze svého dekretu za podmínky, že místní augustiáni převezmou od faráře v Mýtě pastorální péči v oblasti. V roce 1866 poškodilo areál pruské vojsko, v roce 1880 začala obnova chrámu, která pokračovala do roku 1894.

Klášter byl násilně zrušen v dubnu 1950 v rámci Akce K, kdy byli zdejší řeholníci internováni do pracovních táborů. 1. září 1950 byl ve Svaté Dobrotivé zřízen 52. pomocný technický prapor. Areál kláštera tehdy začal, znovu, chátrat.

(1) mše k výročí 750 let Augustiánů v Čechách
(2) náhrobník řádu augustiánů
(3) Deska Samuela Ignáce De Bois
(4) ? oltář svaté Tekly, s figurami sv. Václava a Jana Nepomuckého, se soškou Jezulátka (obdoba Pražského Jezulátka) ve skleněném krytu, datováno okolo 1735
(5) Oltářík sv. Dobrotivé je pravděpodobně darem Michaela Dobnera a pochází z roku 1677 nebo 1680. Mezi oltářní apsidou a kaplí sv. Mikuláše Tolentinského je malá kaplička s oltáříkem a soškou svaté Dobrotivé. Z kaple sv. Mikuláše Tolentinského je přístupná gotickým portálem, datovaným roku 1327.
(6) tzv. zázračný (milostný) obraz Panny Marie Matky Dobré rady, který se nalézá v klášterní lodi po levé straně za náhrobní deskou Samuela Ignáce De Bois. Ideový původ zaječovského obrazu je dle pověstí ze Skadaru (Albánie), odkud se, ehm, teleportoval do italského Genazzana.
(7) Na hlavním oltáři nalezneme obraz Jana Petra Molitera z roku 1745. Vpravo se v oblacích vznáší Panna Maria s Ježíškem, před nímž v lesnaté krajině klečí Oldřich z Valdeka po jehož stranách stojí sv. Petr a sv. Pavel. Mezi korunami stromů prosvěcuje měsíc, v dalekém kraji je krajinka s kapličkou.
(8) za hlavním oltářem, dle tradice místo zjevení a zvěstování Panny Marie
(9) Oltář v kapli sv. Mikuláše Tolentinského, jejíž vchod je osazen umělecky kovanou mříží, darovanou občany města Rokycan roku 1686. Kaple obsahuje dvě barokní malby sv. Augustina a sv. Jeronýma, barokní oltář sv. Augustina a sv. Mikuláše z Tolentina z roku 1685 ozdobený po straně stojícími sochami augustiánských světic sv. Kláry z Montefalca a sv. Rity z Cascie, sochu sv. Augustina od F.I. Weisse, sv. Josefa a obraz sv. Jana Nepomuckého v životní velikosti.
(10) Z doby okolo roku 1500 je portál na západní stěně chrámu.
(11) Především, nejmilejší bratři, milujte Boha a po něm bližního.
(12) Soupis památek historických a uměleckých v království českém, podle depositum.cz jsou publikované materiály pro nekomerční účely volně šiřitelné.

Okolí Zaječova

Směrem k prostoru mají památník vojáci PTP. V areálu jejich dřívějšího tábora je dnes pila vojenských lesů.

(1) foceno v Národním muzeu Praha
(2) ze sbírek Strašického muzea
(3) Železáky (železitý křemen) nalezneme na Podbrdsku nejenom v těsném okolí Zaječova (Hrbek, lom Zaječov), ale i u Olešné, Cheznovic, Tění a mírně i u Strašic. Vyšla dokonce kniha věnovaná pouze těmto šutrům - Láska k železákům. Železák na fotografii byl zakoupen jako suvenýr v berounském muzeu, ale doufám že někdy nějaký najdu i v terénu. Podle Cílka (Kameny domova) železitý křemen lemuje polohy sedimentárních železných rud, a to zejména v těch místech, kde se dotýkají zvětralých vulkanitů ordovického moře. Zdejší železná ložiska vznikala dvěma základními mechanismy. Řeky přinášely do tehdejšího prvohorního ordovického moře rozpustné komplexy bohaté železem. Na kontaktu s mořskou vodou probíhaly chemické i biologické reakce, které vedly k vyvločkování železa. To se hromadilo na mořském dně a vytvářelo až dvacet metrů mocné polohy většinou chudých rud. Na jiných místech docházelo k podmořským výlevům lávy. Ty se rozpadaly na nepravidelné bloky, zvětrávaly a zároveň ohřívaly vodu nabohacenou roztoky železa a křemene. Ve vzdálenějších částech tyto roztoky chladly a srážely železné rudy nebo alespoň páskovaný křemen zabarvený železitými látkami do červena, hněda i žlutozelena.
(4) ze sbírek berounského muzea, omluvte prosím zhoršenou kvalitu
(5) Pomník arch. Jiřího Rathouského byl odhalen 4.10.2001 zástupci Svazu PTP (Pomocné technické prapory). Měl by připomínat utrpení několika tisíc mladých mužů, kteří zde byli pod záminkou vojenské služby internováni a donuceni k těžkým pracím. 52. pomocný technický prapor ve Svaté Dobrotivé vznikl jako nástupce IV. silničního praporu a to 1.9.1950. Jeho příslušníci pracovali především ve vojenském výcvikovém prostoru Jince. Prapor čítal celkem šest rot, ze kterých poslední dvě byly tzv. farářské, tedy složené z představitelů katolické církve a zrušených církevních řádů. K 1.12.1950 zde sloužilo 950 vojáků, z toho 842 politicky nespolehlivých (a z nich 121 duchovních a řeholníků). Barákový tábor tu vyrostl na místě nacistického soustřeďovacího a vězeňského tábora. Symbolika kontinuity v tomto případě nebyla náhodná... (podle článku Pomníky obětem komunismu v Mořině a Zaječově, J.Topinka, Minulostí Berounska 5)
(6) Bývalý důl Hrbek je typovou lokalitou dvou minerálů světového mineralogického systému, kakoxenu a beraunitu.

Jalový potok

Jméno může naznačovat nestálý zdroj vody pro klášterskou železnou huť. Proto byl také často pro nedostatek vody zastavován provoz a to jak v létě, tak i v zimě. Tereziánský katastr z první poloviny 18. století v popisu obce Svatá Dobrotivá poznamenává, že je v ní mlýn na nestálé vodě(G. Hofmann Z minulosti železářství a cvočkařství v Zaječově a okolí).

(1) daroval Čeněk
(2) Věnovala Zdena Bradnová.

Těně

(1) daroval Čeněk
(2) V polesí těnském byl otevřen kamenolom, ze kterého byl kámen dodáván i mimo obvod lesní správy. Jen v roce 1933 bylo z něho dodáno do okresu rokycanského 2374 m3 kamene. (Josef Šefl – Povídání o Brdech)
(3) Růžek - věnovala Zdena Bradnová.
(4) Taktéž od Zdeny Bradnové, výhled přes Těně na Zbiroh.

Jivina a Mílina

Při procházení bývalé Strousbergovy dráhy mě paprsky slunce ozářily kopec, výrazný kopec, který již není ve VVP.

(1) ze sbírek berounského muzea, omluvte prosím zhoršenou kvalitu

Beran

Podle O. Dvořáka (Pustinami středních Brd) nechal postavit kamenné schodiště na Beranu ředitel hořovického velkostatku Liebus.

Přes vrch Beran procházela historická hranice mezi zbirožským a hořovickým panstvím, v 17. století zde stával mohutný Beranův dub, podle něhož dostala hora pravděpodobně své jméno.

(1) Věnovala Zdena Bradnová, moc díky.
(2) výhled na Jivinu z kóty 660 m.n.m. severně od Beranu
(3) Křížek na paměť zde zabitého pytláka, sedláka Vajnara zvaného Kuchař z Kvaně. Mírně nespolehlivý údaj, pytlákům se prý dřív křížky nestavěly

Komentáře (připomínky čtenářů):

Zatím není vložen žádný příspěvek

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu:



www.brdy.info © 2002-2012     kontakt: tomas.adam[zavináč]brdy.info