Armáda v Brdech

Jean-Luc Picard (ve výstavbě)

Prvorepubliková armáda v Brdech

Díky zkušenostem z I. světové války se mladá republika rozhodla zesílit svoje dělostřelectvo, jednak co do počtu děl, ale i jejich dostřel (ten byl před válkou 6 km, po válce 20 km). Dosavadní stálé vojenské cvičiště u Milovic a nahodilá střelecká cvičiště u Horažďovic, Kralovic a Labské Týnice nedostačovala. Malé rozměry a nepatrný počet palebných postavení rovněž neumožňovaly cvičit důstojníky ve vedení palby. Prověřovaly se mimo jiné lokality u Dobříše, na Křivoklátě, u Přimdy, Písku, Vodňan a Horažďovic. Nevhodné se ukázaly i uvažované plochy na Českomoravské vysočině pro roztroušené osídlení. Brdy mají z pohledu vojenských plánovačů spoustu výhod, jsou poblíž Prahy, terén je podobný pohraničním horám (odkud Československu tehdy hrozilo nebezpečí), existuje zde železniční spojení. V letech 1924-1925 se nicméně proti projektu dělostřelecké střelnice zvedl veřejný odpor, protestovali akademici, umělci a zpočátku i místní. Armáda si velmi chytře objednala určité studie na Moravě, které pražskému pohledu oponovaly. Velmi výstižný byl projev T. G. Masaryka v Brdech (u hlavní sběrny rokycanského vodovodu poblíž Strašic listopadu roku 1925), kde mimo jiné prohlásil: K obraně státu nutně potřebujeme vycvičeného vojska a k výcviku nemáme místa vhodnějšího, krása Brd by nám nebyla nic platná, kdybychom ztratili svobodu.

Projekt Brdské střelnice byl schválen v únoru 1926. Během roku 1927 uskutečnil Vojenský zeměpisný ústav přesné vyměření území zabraných lesních pozemků, plán střelnice a zřízení tří cílových ploch. V Jincích bylo 1.4.1928 zřízeno velitelství vojenského dělostřeleckého cvičiště a ředitelství vojenských lesních podniků, ty se nicméně v listopadu stěhovaly do Hořovic. Na konci roku 1929 v Jincích započala výstavba rozsáhlých kasáren a v roce 1930 byla vystavěna obytná budova pro vojenské gážisty u nádraží v Jincích. V té době již probíhalo kácení lesa pro vybudování cílových ploch. Protože místní lesní dělníci nebyli schopni odvést požadované dílo podle požadavků generality, byla do Brd pozvána početná skupina dřevorubců z východního Slovenska a Podkarpatské Rusi (zbyl po nich dodnes název Rusínská bouda). Jako první byl vykácen Jordán, 19.5.1930 první výstřel zde podnikl dělostřelecký pluk 102 z Plzně, střelbu prý řídil plukovník Hořejší. V témže roce bylo dokončeno i vykácení plochy Brda a byla započata příprava cílové plochy Tok. Cílové plochy byly ohrazeny zdí z narovnaného kamene nebo příkopy asi metr širokými. V květnu roku 1930 prezident T.G.Masaryk opět navštívil brdský kraj, přespal v zámečku Tři trubky a byl svědkem dělostřelecké palby. Dále bylo rozhodnuto, že do Brd bude umístěno i cvičiště pro pěchotu a některé další druhy zbraní. Vybrán byl prostor v západní části středních Brd v kotlině zvané Bahna jižně od vrchu Vlč.

.

II. světová válka

V době II. světové války sloužil prostor "Truppenubungsplatz Kammwald" německé armádě. Ta na vrcholu Praha vybudovala významné spojovací středisko telefonicky propojené s ústředními orgány v protektorátě i v říši, dále odposlouchávací zařízení včetně sledování letadel. Na vrcholku hory vzniklo několik dřevěných věží vybavených anténami a na jejich západním úpatí zřídil Wehrmacht skupinu kasárenských budov pro obsluhu a ostrahu. Elektrickou energii dodávalo vedení vysokého napětí až z Bukové. Němci zde chtěli vybudovat letiště, odlesnily asi 50 ha lesa, nicméně to nestihly dokončit a po válce byla plocha znovu zalesněna. V roce 1940 bylo okupanty rozhodnuto o rozšíření území vojenské střelnice. Rozkaz k vystěhování dostali obyvatelé Záběhlé, Padrti, Kolvína, Skořice, Štítova a Mytě. Pouze v Záběhlé a Padrti směli zůstat lesní zaměstnanci a povozníci. V listopadu 1941 velká větrná bouře poničila kolem Palcíře mnoho lesních porostů, v roce 1942 byl v prostoru dnešní střelnice Kolvín-sever postaven tábor údajně pro ruské zajatce. Jeho obyvatelé se však stali lesní dělníci z celého tehdejšího protektorátu v počtu několika tisíc osob (údajně kolem 7 tisíc), kteří likvidovali kalamitu a zpracovávali dřevo pro potřeby německého průmyslu ve firmách Fischer (Kolvín) a Reschop (Skořice). Dřevo bylo dopravováno po úzkokolejkách vedoucích z Padrti do Mirošova a z Trokavce do Mirošova.

Jedněmi dnes již z mála dochovanými hmotnými "památkami" na temnou dobu okupace, na které můžeme v Brdech narazit, jsou objekty určené pro obsluhu střelnic vystavené německou armádou. Mezi amatérskými badateli je můžete registrovat pod zjednodušeným zažitým názvem "pixle" díky jejich nezaměnitelné podobě. Objekty bývají neodborně nazývany souhrnně jako bunkry, avšak účel plnily naprosto jiný. Často k nim také bývají připočítávány pozorovací objekty "beton" vystavené ve 30. letech československou armádou v rámci výstavby střelnic Výcvikového tábora v Brdech, resp. Dělostřelecké střelnice Brdy. Objekty je ovšem nutno rozlišit a porovnat. Tehdejší komandatuře (veliteství) Truppenübungsplatz Brdy-Wald, následně označováno jako Kammwald ovšem rozložení, systém využití a počet střelnic vybudovaných čs. armádou nevyhovoval. Došlo jednak ke změně směru střelby, druhu využití výcvikových prostorů, použití jiných typů munice a zbraní a rozšíření tehdejší střelnic o území následně vystěhovaných obcí. Výstavba těchto objektů probíhala od cca roku 1940 a již víme, že na konci roku 1942 již byly tyto objekty kompletně dokončené.

Střelnice (mimo střelnic pěchotních): (označení z roku 1942 německou armádou)

• I.Straschitz (dnešní území "Přední Bahna")
• II. Dobschiw (dnešní území "Zadní Bahna")
• III.Skorchitz (dnešní území obce Skořice a prostor střelnice dosahující až k Myti)
• IV.Wisek (dnešní území obce Vísky)
• V.Trokawetz (dnešní území obce Trokavec)
• VI.Padert (dnešní území Padrť)
• VIII. Welkau (dnešní území cílové dopadové plochy Brda)

V tehdejším plánu Truppenübungsplatz Kammwald z 1.11.1942 zatím z neznámých důvodů chybělo označení cílové dopadové plochy Jordán (VII?), kde se taktéž objekty nacházejí. Na území cílové dopadové plochy Tok k samotné výstavbě objektů nedošlo. Zda-li byla výstavba objektů plánována i pro střelnice Wisek, Trokawetz a Padert zatím není známo.

Rozdělení objektů:

• Cílová dopadová plocha Jordán - 4 x
• Cílová dopadová plocha Brda - 3 x
• Území okolo obce Skořice - 13 x
• Území Přední a Zadní Bahna - 7 x

Objekty dělíme na Deckungen und Beobachtungsstände (kryty a pozorovatelny)
infantrie deckung - pěchotní kryty
motorisierte deckung - motorizované kryty "strojovny"
Artillerie beobachtungstand - dělostřelecké pozorovatelny
Motorisierte deckung mit beobachtungs-stand - motorizované kryty s pozorovatelnou "strojovny s pozorovatelnou"

U objektů si lze povšimnout taktéž značení 100g,200g,400g - zde se jedná o takzavné "grady", které znázorňovaly úhly a počty pozorovacíh průzorů. V brdech se lze setkat nanejvýše s 200 "gradovou" pozorovatelnou (okraj cílové dopadové plochy Jordán). Další značení nám napovídá o odolnosti objektů vůči úžívané munici. Gruppe I,II,III - od 10 cm munice až po 21 cm munici. Pro zajímavost lze zmínit, že tyto shodné či velice podobné objekty se taktéž nacházejí na bývalém výcvikovém prostoru na Benešovsku vybudovém německou armádou, v Milovicích a na území VVP Březina na Vyškovsku.

(1) Skořice, Vísky, Trokavec, Padrť

ČSLA

V roce 1952 bylo rozhodnuto o rozšíření vojenského újezdu o území obce Velcí, Hrachoviště, Přední a Zadní Záběhlá, Padrť a Kolvín. Bylo vystěhována cca 1250 lidí a obce, s výjimkou Velcí, byly srovnány se zemí. Vysídlování probíhalo zejména v roce 1953. V té době byla brdská střelnice nově určena i pro výcvik tankistů v prostoru Bahna. Po válce byla na vrcholu Praha zřízena radarová stanice. Od roku 1960 je na cílových plochách zakázáno kosení sena. Do roku 1967 se na cílových plochách Padrť Záběhlá pásl dobytek. V roce 1976 probíhá dostavba plně elektrifikované protitankové střelnice na Padrti a Kolvínu-jih. V roce 1978 byla uvedena do provozu pěchotní střelnice Velcí. Ve vojenském výcvikovém prostoru Jince byly prováděny školní a zápočtové střelby, taktická cvičení s bojovou střelbou baterie, oddílu, skupiny hlavňového a reaktivního dělostřelectva, taktická cvičení s bojovou ostrou střelbou oddílů vojenských raket, řízení palby dělostřeleckého svazku a svazu, průpravné střelby z tanků, bojové střelby jednotek PVO, bombardování a střelby letectva, trhání ostré ženijní munice a ostré střelby z ručních zbraní.

Protitanková střelnice Kolvín-sever byla určena k provádění střeleb z tankových a protitankových zbraní (z tanků, BVP, děl, houfnic, PTŘS a lafetovaných zbraní). Měla čtyři pojezdové dráhy pro terče s maximálním dostřelem 1200 m a čtyři věže pro nácvik ničení leteckých cílů. Areál nebyl elektrifikovaný, používalo se vozidlo PV3S se čtyřmi navijáky. Protitanková střelnice Kolvín-jih byla určena k provádění střeleb z tankových a protitankových zbraní (z tanků, BVP, děl, houfnic, PTŘS a lafetovaných zbraní). Měla 9 pojezdových drah pro terče s maximálním dostřelem 2500 m. Řízení probíhalo z řídící věže, areál byl elektrifikovaný. Pěchotní střelnice Kolvín-jih byla určená ke cvičení střeleb z ručních a pěchotních zbraní na vzdálenost maximálně 300 m. Bylo možné používat pistole ráže 9 mm, malorážky, samopaly, kulomety, odstřelovací pušky a protitankové zbraně ZUBR-M 7,62 VH. Střelby byly řízené z řídící věže, areál byl elektrifikován.

Na letecké zkušební střelnici Jordán se prováděla ostrá střelba z palubních zbraní, raketami vzduch-země (A-G) a bombardování pumami do ráže 100 kg. Primárně byla určena pro zkoušení nově vyvíjených leteckých kanonů, pum a neřízených raket. Sekundárně byla možná i pozemní střelba (G-G) z lafetovaných leteckých zbraní (raketomety, kanony). Terč byl ohraničen soustředěnými kruhy o průměru 40, 60 a 120 m, uprostřed se nacházel betonový jehlan. Řídící střeleb využíval jako své stanoviště během střeleb raketovou a kanonovou výzbrojí betonový kryt na Houpáku a při bombardování pozorovatelnu na Hejláku. Střelnice byla využívána i dělostřelectvem. Dopadová plocha Tok spadala pod leteckou zkušební střelnici Jordán a byla určena pro bombardování cvičnou municí ze stoupání (tzv. toss bombing). Terč sestával z bílého látkového kříže o velikosti 40 x 20 m a na plochu se umisťoval vždy dodatečně před střelbami. Také se používal oranžový křížový látkový terč pro předbězné zamíření velikosti 20 x 20 m. Řídící střeleb využíval jako své stanoviště během těchto střeleb pozorovatelnu na Hejláku. Střelnice byla využívána i dělostřelectvem.

Vševojsková střelnice Brda (dříve dělostřelecká střelnice Brda) je určená k pozemním střelbám dělostřeleckých jednotek, trhání ženijní munice a ničení dělostřelecké munice. Maximální dostřel realizovatelný ve VVP Brdy je 21 km. V letech po listopadu 1989 střelnici nejvíce využívala 13. dělostřelecká brigáda z Jinců se svými samohybnými kanonovými houfnicemi DANA vzor 77 (ráže 152 mm). V říjnu 2010 zde bylo naposledy vystřeleno na 300 raket z raketometů vzor 70 (ráže 122 mm) a na konci roku byly stroje vyřazeny z výzboje AČR. Dále bylo možné mimo jiné používat některé pancéřovky RPG, kulomety, minomety (82 a 120 mm), protitankové řízené střely (řada 9M) a výbušniny. Pro řízení a vyhodnocování střeleb na CP Brda jsou využívány pozorovatelny na Hřebenech.

Střelnice bojových vozidel - SBV Bahna 1000 (Přední Bahna) byla určená pro nácvik střeleb z tanků, BVP a PTŘS na max. vzdálenost 1800 m (pevný terč) a 1300 m (pohyblivý terč). Mezi vybavení patřily tři 700 m pojezdové dráhy s rozestupy 100 m, automatické zvedáky mizivých cílů, čelní a boční terčové kolejové dráhy, řídící věž, sklad terčů, dílna pro základní opravy, ubytovna pro obsluhu. Areál byl elektrifikovaný. Cvičiště řízení bojových vozidel (CŘBV) Zadní Bahna byl výcvikový prostor (tankodrom) pro pásová a kolová vozidla. Mezi vybavení patřila řídící věž s učebnou, parkoviště, polní autopark, rozvodna k ovládání elektrických částí, sklad nářadí, ubytovna obsluhy a kancelář správce cvičiště a dva okruhy (malý a velký). ŘV byla vybavena radiostanicí R-123, signálním světlem pro noc a praporky. Areál byl elektrifikovaný. PTS Padrť byla určena k provádění střeleb z tankových a protitankových zbraní (z tanků, BVP, děl, houfnic, PTŘS a lafetovaných zbraní). Měla 9 pojezdových drah pro terče s maximálním dostřelem 2500 m. Řízení probíhalo z řídící věže, areál byl elektrifikovaný.

.

Současná armáda

V roce 1991 v rámci reorganizace a redislokace vojsk tehdejší Československé armády se 322. těžká dělostřelecká brigáda z Dobřan stěhuje do Jinec a dává tu základ 1. dělostřelecké brigádě. Brigáda byla vyzbrojena 152mm samohybnými kanónovými houfnicemi vz. 77 Dana s maximálním dostřelem do 20 kilometrů. Dále 122mm raketomety vz. 70 se čtyřicetihlavňovou reaktivní zbraní s maximálním dostřelem až 20 kilometrů. V roce 1997 transformací vzniká 1. výcviková a mobilizační základna dělostřelectva a v květnu 1999 byl dekretem prezidenta republiky základně udělen čestný historický název Jaselská.

13. dělostřelecký pluk JASELSKÝ byl vytvořen 1.12. 2013 v posádce Jince jako nástupce 13. dělostřelecké brigády. Skládá se z 131. dělostřeleckého oddílu a 132. dělostřeleckého oddílu. Oddíly jsou vyzbrojeny samohybnými kanónovými houfnicemi 152mm ShKH vz. 77 a průzkumnými prostředky LOV-Pz a LOS. Baterie velení a průzkumu disponuje radiolokátory ARTHUR a průzkumnými komplety SNĚŽKA. Posádkové cvičiště Jince vzniklo k 1. 1. 2016 po zrušení Vojenského újezdu Brdy. Jedná se o území, které stále slouží k potřebám armády a je veřejnosti nepřístupné. Cvičiště je tvořeno výcvikovými zařízeními se střelnicemi, cvičišti, tankovými cestami, vojenskými ubytovacími zařízeními apod. Dříve bych si nikdy nemyslel, že můžu říct SLÁVA NAŠÍ ARMÁDĚ, ale časy se mění. K lepšímu.

.