Aglaia

Kapitola se věnuje oboře Aglaia v dnešním rozsahu (včetně hradiště Dvorce), spolu s blízkými Knížecími studánkami a zahrnuje i údolí Lipižského potoka a vrch Kazatelna. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

obora Aglaia

Nejstarší obora v dobříšských lesích byla nad myslivnou, která dodnes nese jméno Obora. Místní pojmenování je Stará obora.

Exotka (exotická zahrada) byla založena severně od Dobříše podél lesních luk, které přetíná cesta Bekovka.

(1) Aglaia (vrchol kopce má korunku z obrovských douglasek? (ověřit). Dronem od údolí Lipižského potoka.
(2) Aglaia je pojmenována podle nevěsty dobříšského knížete Jeronýma Colloredo-Mansfelda – maďarské šlechtičně Aglaia Festeticz de Tolna. Aby své krásné mladé nevěstě udělal radost, dal návrší nad Bekovkou její jméno.
(3) Depozitář dobříšského muzea, Altán Aglae v polesí Mannsfeld v lesním oddělení Nad novou loukou byl postaven kolem roku 1870. Byl opravený v roce 1927, kolem altánu je porost starých douglasek a amerických dubů.
(4) Malinová dronem od údolí Lipižského potoka. Je možné, že těsně za Malinovou se ukrývá vrch Spálený, nebo je ho část vidět.
(5) Spálený (původně Brtná, Brtný) je pojmenován podle lesa spáleného v uhlířských milířích. Dřevěné uhlí bylo využíváno pro provoz brdských hutí a hamrů.
(6) Z úbočí Spáleného kde Bekovka dosáhne nejvyšího bodu se otevírá slušný pohled na Hřebeny zhruba od Stožce po Skalku. Monotónní rovinu Hřebenů narušuje na snímku vpravo "zlom" u Skalky.
(7) Výhled z Bekovky na Skalku, zoom.
(8) Vztahové adjektivum lipížský je odvozené příponou -ský ze substantiva lipič (zakončení na souhlásku -ž je pravděpodobně výslovnostní varianta: (lipič) > (lipiž)) Toponymum Lipič (popř. Lipičí) značí místo, kde roste větší množství lip (volně podle M. Mackovičové: Oronymie Brdské vrchoviny).
(9) U Lipižské cesty (za plotem obory) v místech přítoku dnešní vodní nádrže je kamenná mohyla vysoká přes tři metry s osazenou kamennou deskou. Deska byla péčí lesního závodu restaurována v roce 2001. Je zajímavá i tím, že vytesané písmo není zapuštěno, ale z plochy vystupuje. Nese text, který byl v roce 1920 nahrazen původní text německý: Tento smrk byl r. 1881 na zvláštní přání excel. Jeronyma hraběte z Mannsfeldu před poražením uchován. Bouřím vzdoruj, dař se a roztiš, nám i budoucím znamení drahé. Památkou životnou v rozsáhlém hvozdu ochránce hlásej vznešeného! Věnováno úředníky panství Dobříšského r. 1882.

hradiště Dvorce (Obora)

Hradiště či tvrziště Dvorce pochází pravděpodobně z dob prvních Přemyslovců, vzhledem k nálezům denáru z doby knížete Boleslava I. Výrazné pozůstatky kruhového tvrziště tvořené obvodovým valem a zavodněným příkopem, s přerušením v místě předpokládaného vstupu na severní straně. Přesnější datace ani funkce objektu není dosud známa.

Knížecí studánky

Knížecí studánky byly postaveny v roce 1890 (1895?) pod názvem Nové hájovny.

(1) Knížecí studánky (Neu g?u bauen kommende Hegeree beim furstenbrunnen), plány ze SOA Praha, je zde uváděn letopočet 1895. Všimněme si, že v pohledu má centrální stodola výrazně vyšší střechu než dnes.
(2) Studánka u hájovny Knížecí studánky je dotována přes 300 metrů dlouhým povrchovým akvaduktem.
(3) Silnice pojmenována podle stavitele (Bek, Beck?) V pomístním jménu Bekouka jsou zachyceny zbytky bilabiální výslovnosti hlásky v (Slovník pomístních jmen).
(4) V roce 1886 poblíž Knížecích studánek (tehdy Nové hájovny) v noci umrznul František Karnet, hostinský z Drahlovic (41 let).

Kazatelna a okolí

(1) Výhled z úbočí Hradce (U Michlovky) na Kazatelnu (vpravo, za ní panelák v Dobříši). Vlevo jsou potom kopce Spálený a Aglaia, možná i Malinová.
(2) Kazatelna z údolí Lipižského potoka, za Kazatelnou na horizontu Hřebeny (Hradec).
(3) Hornice, jižní svah vrchu Kazatelna. Podle Vachtla (Soupis lomů okresu Příbram, 1935) se zde těžily načervenalé pískovce kambrického stáří (hlubošské pásmo). Řada starých lomových jam na stavební kámen.

Sanktus

V místě tom bývala skalka a sluj, kterou obýval poustevník. Poustevník pomáhal lidem, léčil a uzdravoval. Jednoho dne však zmizel a s ním i skalka s jeskyní. Lidé prohledali místo, kde poustevník přebýval, ale ničeho nenašli. Pochopili, že poustevník nebyl obyčejným člověkem, ale mužem svatým. A místu tomu dali jméno Sanktus. (S. Lorencová, S. Stambergerová)

Komentáře (připomínky čtenářů):