Boží vrážky

Kapitola se věnuje lesům u kóty Boží vrážky a Na soudném, kolem Rochot a údolí Vrahova potoka. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Boží vrážky

Kolem kóty Boží vrážky (nebo zkráceně Vrážky) toho moc k vidění není, terén je tu celkem nepřehledný. Dost často se ale chodí po Hřebenové cestě od Červeného kříže po rozcestí Na Soudném, kde současně běžela dávná hranice panství mníšeckého a dobříšského, je tu hodně mezníků a místy i patrný hraniční příkop.

Boží Vrážky se podle Čáky původně jmenovaly Boží vrátka, název je doložen už v roce 1654.
M. Mackovičová (Oronymie Brdské vrchoviny) přináší pohled jiný. K roku 1337 přináší místní název Wrusium. Dále píše, že F. Cuřín spojuje pomístní jméno Vráž pro nejstarší dobu s nářečním vráž = osypky (nářečně spalničky) a dodává, že je příbuzné s ruským vrag (ovrag) = proláklina a bulharským vrag (ovrag) = údolí se strmými svahy a vraga = boule na lidském těle, terénní vlna. Původní český význam jména Vráž spojuje tedy F. Cuřín s nemocí zvanou spalničky. Jedním z jejich důležitých příznaků jsou drobné zarudlé pupínky (bouličky) po celém těle (srov. s bulharským vraga). F. Cuřín se tedy přiklání k názoru, že v češtině se jménem Vráž označovaly vyvýšeniny, na rozdíl od ruštiny a bulharštiny. Příčinu tohoto významového rozdílu vidí v rozmanitém terénu oblastí obydlených slovanským obyvatelstvem a v relativnosti pohledu, z něhož je terénní útvar posuzován: Při pohledu shora jde o sníženinu, při pohledu zdola o vyvýšeninu. Tam, kde jsou kopce, jsou pro orientaci i pro osídlení a hospodaření důležité právě ony. Z dějin středoevropského osídlení víme, že nejstarší pole (a také osady) se objevovala často právě na svazích, nikoliv přímo v údolích a u řek, aby nebyla zaplavována nebo podmáčena...V rovinných oblastech má tuto důležitost údolí, průrva, tj. týž jev viděný shora. To může být i orientační prostředek jako jinde hora .

(1) Na patníku (mezníku) nalezneme písmena HD a HM,jde o Herrschaft Mnischek und Doberschisch (panství Mníšek a Dobříš)
(2) geologický řez v ose Drahlovice - Vrážky - Kytín, podle Interaktivní geologické mapy České republiky 1: 25 000, omlouvám se za případné chyby, některé symboly nebyly příliš čitelné

Adamka

(1) kříž nad Rovinami (Kytín) v lokalitě Adamka, k jeho historii zatím nevím vůbec nic.
(2) Název Adamka se objevuje už ve Stabilním katastru (zde rok 1839). Louka je dnes již zarostlá lesem.
(3) V lese mezi Adamkou a Rovinami se hledala a možná i těžila ruda železitá, V SOA Praha jsem nalezl Vyhlášku ohledání z roku 1873. Týká se nejsevernějšího lesního pozemku č.644 v katastru Kytínském podle Stabilního katatru.

Kytínská louka (Na Rovinách)

Na Soudném

(1) Zbytky oplocení Klondajku, dříve tu vedl plot, z něhož místně zbývají ještě jeho betonové patky.
(2) Výrazná terénní vlna skrývá malý lůmek. Podle Vachtla (Soupis lomů) jde o pozemek k.č. 662 západně obce, podle pozemkového katastru i podle katastru nemovitostí jde dnes o pozemek č. 670. Podle již zmíněného Vachtla patřil Velkostatku Mníšek pod Brdy (Juvellin Kast) Těžily se zde křemité slepence a pískovce - světlošedé až načervenalé, středně až hrubozrnné. Velmi tvrdá a velmi trvanlivá hornina vhodná jako silniční štěrk a štět. Otevřeno roku 1925 na stavbu silnice Kytín-Rochota.
(3) Výrazný hřeben Hřebenů je v oblasti Stožce pod bývalou vojenskou základnou tvořen polymiktními kambrickými slepenci kloučecko-čenkovského souvrství (na obrázku podbarveno zeleně). V terénu je na brdské poměry zřetelný příkrý sklon svahu. V oblasti lomu Na soudném tehle hřebenový příkrý svah uskakuje, pravděpodobně podél tektonického zlomu, zde se rád nechám poučit znalými geology. Pro snažší orientaci ve slepé mapě je lůmek červený křížek a Třebízského dub jako výrazný orientační bod křížek modrý.

Hřebínek Na Soudném - Třebízského dub

Výrazný terénní zlom (prudší svah) který vlastně tvoří Hřebeny začíná na kótě Na Soudném a pokračuje jihozápadně.

(1) Na FB mi přistálo vysvětlení, o co se jedná: Omotané stromy jsou netkanou textilií jako zbytek ochrany před poškozením, to bude v dohledné době sundané. Ano, je to i pro podporu obojživelníků, v okolí se v cestách nacházejí vyježděné koleje, ve kterých zůstávala i přes léto voda a i tak stačily skokanům a vážkám. Celá soustava má 5 tůní a je vybudovaná na starých melioračních svodnicích, které vodu odváděly. Nyní je čerstvě po realizaci, takže je vše "syrové", až vše trochu proroste a prokoření vegetací budou tůňky alespoň částečně zadržovat vodu a budou sloužit jako dobrý biotop.....

Na Soudném, majetkové spory bývalých panství

Mezi roky 1569 až 1630 byla Dobříš královským majetkem, tzv. komorním panstvím. Hranice komorního panství Dobříš na Hřebenech popisuje protokol z roku 1598, ve kterém zemský měřič Šimon Podolský z Podolí zaznamenává výsledky měření na lesích komorního panství dobříšského. Zjištěné výměry jsou udávány v zemských provazcích po 42 loktech, což v dnešní soustavě měr činí 24,85 metru na jeden provazec. Za nejprve z ouřadu dobříšského vyměřil jsem kus lesu nade vsí Řevnice ležícího, stejkajícího se s vobčinami řevnickýma, s lesy špitálskýma (tj. s lesy řádu křižovníků s červenou hvězdou - Dobřichovice), též k Řitce a ke Mníšku náležejícími, kterýžto kus drží 2805 provazců. Item jiný kus s týmž kusem se stejkajícího, ležícího nad dvorem Svinaři, je v něm ku prodeji panu Vratislavovi z Mitrovic a na Litni drží 10430 provazců. Item vyměřený je druhý les k prodeji témuž panu Václavovi Vratislavovi, ležícího s jedné strany odporu, který je po Hřebenech, ten kus se táhne od Bílého kamene k Nevěstě, odtud k Zlému příjezdu, potom k Drahlovskému lesu, drží 5427 a půl provazce (lokalita Nevěsta a Zlý příjezd). Item vedle téhož kusu vyměřen jest kus lesa ku prodaji panu Vratislavovi všeradickému, ležící nad jeho lesy po potok od Roudných, 5638 provazců. Item opět s týmž kusem se stejkajícího lesa vyměřeno jest kus k prodaji panu Jaroslavovi Otto z Losu a na Hlažovicích (tj. na dnešních Lážovicích) nad lesy Holanovými, náležejícímu k Malému Vosovu po rokli nad týmž Vosovem, drží 7324 provazců. Item s tím kusem stejkající se lesové, kteříž dobíhají od rokle nad Malým Vosovem, Lštění a Chlumci nad ves Chlumec, ves Lštino k Malé Babce k lesům karlštejnským, odtud k božím mukám a zas spátkem po Hřební Stráži stromů štěpových (v německém textu…bis zum Einfang deren Äpfelbäumern) , Hradec, až potud, pokud jest panu Jaroslavovi Ottovi vyměřeno, ty lesové jsou vyměřený k vsi Chlumci panu Vratislavovi na Skřípli, drží 18298 a půl provazce. A tak všech těch lesův od Dobříše k půlnoci za vrchy Bílým kamenem, Nevěstou, Stožcem, Hradcem, Chlumcem, Lštěním ležících jest 49923 provazců. Item téhož ouřadu dobříšského vyměřil jsem panu Bechyňovi k Rosejovicům kus lesu, ležícího s jedné strany vedle lesův sirotčích někdy pana Jiříka Bechyně, odtud k božím mukám, potom pod vrch Střížtě, pod vrch Hradec blízko až zase podle vyklizování klackovství, drží 15350 provazců (J. Bezděka: Staré názvy lesů kolem Dobříše 1598, Historická geografie 8).

Do roku 1731 bylo dobříšské panství na Hřebenech ohromné, sahalo až k dnešnímu rozcestí U Trojáku (Trojmezí), což je dnešní hranice katastrů Dobřichovice, Řitka a Mníšek. V roce 1731 se dohodli mezi sebou dobříští a liteňští (a podle průběhu dnešních katastrálních hranic možná i svinařští - spekuluji) o sporné lesy severně od dnešní hájovny Rochoty a vydali tzv. Narovnání mezi panstvím dobříšským a statkem Liteň o odstoupení sporného lesa zvaného Soudný. Nepodařilo se mi text Narovnání rozluštit, třeba bude někdo šikovnější. Jde o šest stran textu - 1, 2, 3, 4, 5, 6. Poznámka - dnešní rozcestí Na Soudném se nalézá zhruba o 1,5 km jižněji od tohoto vysouzeného lesa (na historické mapě: Sáudneg les).

Další majetkové přesuny nastaly roku 1764, kdy část Dobříšského panství kupují Mníšečtí. Jan Čáka uvádí, že 20.1.1764 byla podepsána smlouva mezi dobříšskými Mansfeldy a mníšeckými hrabaty z Unwertu. Za svobodu lovu zaplatili Mansfeldové 40.000 zlatých a za svobodu kácení dřeva postoupili dva velké kusy lesa při hranicích Mníšku. Od tohoto roku byly definitivně stanoveny hranice mníšeckého panství v Brdech a lesní celky zůstaly beze změny až do poloviny 20. století.

(1) Do mapy jsem přidal některé dnešní lokality pro snažší orientaci - rozcestí Na Soudném, hájovnu Rochoty, Jezírko, U Trojáku a Skalka.
(2) Překres hranic části panství z historické mapy do dnešní ortofotomapy.
(3) Vysouzený kus lesa Sáudneg les připadající ve prospěch Litně.
(4) Kopec Babka by měla spadat již pod grunty Řevnické, nicméně na této mapě je kreslena jako kdyby patřila dobříšským (a od roku 1764 mníšeckým). Kammeneg by snad mohl být dnešní Strážný. Úplně vedle jsem ale u názvu Czertowiho brzemena s nákresem sopky jakési. Čertova putna by se možná mohla nazývat skalka na úbočí kóty s Jezírkem naproti Pišťáku, ale podle mě už je asi daleko.....

Rochota

Jménem Hrochot se označovala ve starých dobách část Hřebenů, severovýchodní části Brdské vrchoviny. A. Sedláček vymezuje Hrochot následovně: „Hrochot nazýval se díl království na počátku Hřebenů mezi Mníškem a Litní, kdež posud jest myslivna téhož jména nad Svinary a Hodyní. L. 1346 in silvis dictis Hrochot prope Hostomycz…, 1410 dva lány lesa Chrochonto ke vsi Řítka příslušného“. S plurálovou podobou Hrochoty se setkáváme poprvé v dokladu ze 16. století: „ok. 1578 (v užívání zámku) Mnissku … díl lesu proti Gdayczinie Hrochoty řečený …V pramenech 18. století se setkáváme též s podobou, ve které počáteční h- v konsonantické skupině hr- již zaniklo – Rochot. V rustikální fasi tereziánského katastru z r. 1713 pro Kytín se uvádí louka Obeczna na rochotie. V pozdější době bylo oronymum přeneseno na jméno osady, která byla v těchto místech založena. K r. 1845 se ve vlastivědě F. C. Wattericha setkáváme se zmínkou o vísce v lesích u Chouzavy jménem Rochota, vzdálené od Dobříše 2 hodiny, ve které je 15 domů a 50 obyvatel. V r. 1880 pod názvem Rochota a Skalka osada obce Dobříš v okr. Příbram, v dalších letech jako osada zanikla…… Příruční slovník jazyka českého I uvádí apelativum hrochot, považované za archaismus, ve významu hřmot, rachot, třeskot, chrochtání, chroptění, chrapot. V případě zaniklého toponymického významu českého apelativa hrochot a jeho podob v jiných slovanských jazycích se setkáváme s významovým přenosem zvuk › kamenité místo, tedy zvuk způsobený pohybujícím se kamením › svah pokrytý sutí, drobné kamení, zvětrávající skaliska apod. V cenném rukopisném pramenu z 18. století – topografickém popisu k josefskému mapování českých zemí, který je prvním systematickým popisem našich území je zachycena sídelní lokalita Rohota. K ní nacházíme v tomto vojenskogeografickém textu zevrubný popis: „Drey von Holtz erbaute Jägerhäuser, jedes gute 1/2 Stund von einander auf dem felsigen Gebürge Rohota … Dieses große durchaus schütter, doch mehr gebüschig, als hochstämmig bewaldete Gebürge erstrecket sich von Ginetz … bis über Mnischek hinaus … über drey Stund in die Länge, und von Chlumetz bis Dobržiž … bis zwei Stund in die Breite; hat viele hohe Berge, die voller Steinklippen und felsigen Racheln und vielfältig mit vielen tiefen, theils felsigen, theils sumpfigen Grüngen durchschnitten sind … (Tři dřevěné lovecké chaty, každá dobrou půlhodinu od sebe na skalnatém pohoří Rohota… Toto rozlehlé, poměrně řídce zalesněné pohoří, spíše keřovité než hustě zalesněné, se táhne od Jinců… do Mníšku… přes tři hodiny na délku a od Chlumce k Dobříši… až dvě hodiny na šířku; má mnoho vysokých hor, plných kamenných útesů a skalnatých roklí, a složitě protkané mnoha hlubokými, částečně skalnatými, částečně bažinatými údolími.) Podle Jitky Malenínské, Naše řeč (1997), číslo 1 (kráceno).

Jako perličku jsem našel zmínku o Rochotě i u 10 km vzdálené vsi Skřipel, kde býval jeden z manských statků, naleževších službou ku hradu Dobříši. Původně náležel jako královské zboží ku hradu Pražskému, a později, když v Dobříši založen hrad, a úřad lovčovský zřízen, přidělen hradu Dobříši, s povinností, kdykoliv by král honil na Hrochotech, (Rochota) aby držitel buď sám, neb služebníkem svým k honům se dostavil se psem honícím.

(1) Kde všude na Brdech se setkáváme se jménem Rochota, Rochot, Rochoty.
(2) Stabilní katastr, 1838
(3) Vpravo vykukuje střecha Rochot, pohled z Vrážek.

Vrahův potok

(1) Funkční studánka u Westendu měla na stromě zpola nečitelné chemické složení, většina látek vyhovuje, má poměrně dost síranů 200 mg/litr, ale i ty jsou v normě. Překvapilo mě malé množství železa, protože jsem si spekuloval o železitých výronech v prameništi Vrahova potoka (možná historické dolování?). Co je nepříjemné jsou koliformní bakterie 60 KTJ/100 ml, které indikují fekální znečištění a voda by se měla aspoň převařit. Kdo by to byl čekal u takovéhleho rychletekoucího lesního pramenu....
(2) Osada vznikla v Údolí hadrů kolem roku 1926, nejstarší chata byla Velký Tah (vyhořela) a El Toro. Pozn.: Ve dvacátých letech zde tábořili Cikáni, dnes korektně romové. Když odešli, zbylo po nich spousta různých hadrů (proto Údolí hadrů).
(3) Ve známé hospodě „U Menclů“ má stálou výstavu svých obrazů kreslíř a hudebník Marko Čermák. Kdo by si z dětství nepamatoval jeho báječné kresby? Vybral jsem pro ukázku obrázek nikoliv z Brd, ale z křivoklátska - Kněžskou skálu.
(4) Pohled od Klondajku na severovýchod (ve směru Hřebenů), někde v téhle placce začíná údolí Vrahova potoka.

Komentáře (připomínky čtenářů):