Brdatka a Na Babě

Tato kapitola se věnuje přírodním rezervacím - Brdatce a Na Babě. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Brdatka

Z Roztok vede přes Křivoklát naučná stezka do Zbečna, během cesty potkáte výhled na meandr Berounky. Geologický podklad je tvořen břidlicemi a drobami neoproterozoika s průniky žilných ryolitů v západním okraji území.

Celý masiv svahu pojmenovaný Brdatka je 2 kilometry dlouhý a 200 až 400 metrů široký. Expozice svahu je jižní až jihovýchodní. Povrch je rozbrázděn množstvím různě hlubokých údolí a na mnoha místech vystupuje na povrch skála. Ve středověku byla část území odlesněna a používána jako pastvina. Ve svahu byly v 19. století vybudovány vycházkové stezky a dřevěnný altán nazývaný Gloriet s vyhlídkou do krajiny. Kolem cesty byly vysázeny okrasné keře, z nichž některé přežívají do současnosti. Název Brdatka pravděpodobně pochází od staročeského názvu brdo = včelí úl. Výslunná stráň v blízkosti hradu představovala ve středověku také ideální místo pro včelaření. Med a vosk byly v té době pro lidi cenné suroviny.

(1) Gloriet na Brdatce na tzv. Zbeckých cestách nad řekou Berounkou nechal postavit knížecí Furstenberský lesmistr Jan Gintl v polovině 19. století. Tento dřevěný Gloriet měl sloužit k odpočinku procházejících turistů (podle Tomáše Bednaříka: Rakovnicko).

Brdatka, dole u řeky

(1) Název skály Vrtanky jsem nalezl v knize Křivoklátsko, příběh královského hvozdu. Píše se zde, že průchod podél Berounky byl na mnoha místech nemožný, proto někde vznikaly uměle vytesané stezky, kterými šlo překonat skalní masivy.
(2) Další umělý průchod, již mimo rezervaci Brdatka, jsou Hendrichovy schody, jižně od osady Děče.

3D model meandrů Berounky mezi Zbečnem a Roztoky

kaple sv. Eustacha

(1) Kapličku sv. Eustacha dal postavit Jan Kryštof Rayman, křivoklátský vrchní lovčí a svědomitý valdštejnský úředník, roku 1697. Podle V. Vodvářky třicetiletá válka (1618-1648) zdecimovala stavy poddaných a na ty, kteří zbyli, byly uvaleny větší poddanské povinnosti. Sedláci se často bouřili a v lesích se rozmohlo pytláctví. Zatímco valdštejnští fořti s nasazením života pytláky pronásledovali, státní úřady se k nim po dopadení chovaly značně benevolentně. Vysoké tresty za týrání (resp. za zabití) hrozily naopak lesnímu personálu. Tenhle Vodvářkův názor mi silně nabourává moje vnímání práva v 17. století. V roce 1687 fořtknecht Jan Sixta zastřelil pytláka a nastalo jitření mezi poddanými tak silné, že lesník byl křivoklátským hejtmanem vsazen do věže. Provinilci se však podařilo ze šatlavy uprchnout, nebyl vůbec pronásledován, a po čase dostal dokonce milost. Vše nasvědčovalo tomu, že za dobře zorganizovaným Sixtovým útěkem stál landjágr Raymann. Hněv venkovanů se obrátil proti vrchnímu myslivci a hrabě Valdštejn byl donucen ho obětovat. Jan Kryštof Rayman se sám dobrovolně dostavil ke krajskému soudu do Rakovníka, kde byl neprodleně vzat do vazby a uvržen do šatlavy. Spolu s ním bylo za týrání a snad i za zabití pytláků uvězněno dalších šest fořtů. Myslivci zde trpěli 18 měsíců, ačkoliv se hrabě Arnošt Josef z Valdštejna zasazoval o jejich propuštění. Roku 1689 jsou Rayman a ostatní valdštejnští fořti osvobozeni na základě výnosu císaře Leopolda I.
(2) Jako dík za propuštění dal nejprve Rayman v kostele sv. Petra na Křivoklátě postranní oltář sv. Eustacha a později nechal na nejvyšším bodě zámeckého parku postavit kapličku. Její jižní výklenek zdobila freska s obrazem útěku Panny Marie a svatého Josefa do Egypta. V roce 1797 byla zchátralá kaplička z podnětu furstenberského fořtmistra Františka Alstera opravena. V roce 1847 dal tehdejší vrchní lesmistr František Gintl kapličku znovu zrenovovat. Porušená freska v jižním výklenku byla odstraněna, ale v severním výklenku se objevila zcela nová olejomalba na silném plechu, svatý Eustach, patron myslivců. Obraz sv. Eustacha zrestauroval roku 1871 akademický malíř Felix Fischer z New Yorku, syn nadlesního z Obory u Křivoklátu, roku 1897 akademický malíř Vilém Trsek, vnuk fořta z Chyňavy a roku 1933 malíř Karel Šnobl. Oproti V. Vodvářkovi uvádí M. Pecha (Křivoklátský lesník vzpomíná), že autorem obrazu sv. Eustacha je akademický malíř Miloš Endler, namaloval ho v roce 1947 k 250. výročí vybudování a vysvěcení kapličky. Po 35-ti letech ten samý malíř obraz restauroval. Po sametové revoluci byl obraz ukraden, naštěstí byl nalezen v jednom pražském starožitnictví. Dnes kapličku zdobí duplikát, originál visí na chodbě Lesní správy Křivoklát.
(3) Kaple sv. Eustacha se na fotografii nalézá vpravo dole, v pozadí Brdatka a meandr Berounky.
(4) Fotografie pochází ze SOA Praha - fond Lesní úřad Křivoklát 1710-1929.

Naučná stezka Brdatka

Dnes EU financuje ledasjakou naučnou stezku, tuhle ale pamatuji z mládí, možná se dokonce mnoho desetiletí nezměnila. Pro mě formativní záležitost, stejně jako ta u Svatého Jana.

Vyhlídka Paraplíčko

(1) U Paraplátka, časopis Český svět, 1905
(2) Všimněme si málo zarostlých strání nad Berounkou (Sokolí, Baba). Ráj botaniků, ale to v té době nevěděli, naopak se snažili všechno zalesňovat. Chápu je, bránili erozi, stromy jsou taky pěkné :-) Ale krajina byla tehdy oproti naší dnešní tak nějak přehlednější. Uvedeno se souhlasem zdroje: www.fotohistorie.cz
(3) Věnoval Jarda W.

Na Babě

Severní a západní svahy Sokolí jsou tvořeny neoproterozoickými břidlicemi a drobami s průnikem žilného ryolitu. Jiný prostup žilného ryolitu mimo rezervaci (těsně u její hranice) vytváří pro dané území charakteristický útvar místně nazývaný Špičatka. Jihozápadní svahy Sokolí a dolní část západních skalních svahů Baby tvoří horniny se skluzovými závalky. Jižní svahy Sokolí jsou spilitovým tělesem. Většinu kopce Baba tvoří svrchnokambrický andezit křivoklátsko-rokycanského pásma. Severní okraj chráněného území je tvořen výrazným terénním zlomem vytvářejícím hřeben táhnoucí se od jihovýchodu k severozápadu.

V rezervaci je chráněna botanicky nejvýznamnější křivoklátská pleš. Je zde vyvinuto několik typů xerotermních trávníků, pěchavová skalní společenstva, teplomilná doubrava a teplomilné lemy ve strži. Ze vzácnějších druhů zde najdeme česnek tuhý, koniklec luční, třemdavu bílou, kavyl Ivanův a růži oválnolistou. (Němec J. a Ložek V., Chráněná území ČR, Střední Čechy)

Špičatka

(1) Věnoval Milan, pohled od Špičatého luhu, vlevo je nádraží v Roztokách. Špičatku nalezneme zhruba uprostřed snímku, v ose řeky Berounky.
(2) Ottovy Čechy. V originále nazváno Berounka pod Křivoklátem.

Komentáře (připomínky čtenářů):