Hvíždinec a Dobřichovice

Kapitola se věnuje lesům nad Dobřichovicemi - Hvíždinec, Chlum a rozcestí U Šraňku. A úplně trošičku i Dobřichovicemi, 20 let jsem tam bydlel. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Hvíždinec

Hvíždinec – bílá skála z drabovských křemenců (velmi tvrdá sedimentární hornina ordovického stáří, tvořící výrazný horizont v barrandienu mezi Plzní a Prahou. Dříve byla používána v Praze např. na dlažební kostky zvané kočičí hlavy). Pozůstatky kamenných schůdků vedoucích na temeno Hvíždince můžeme přičíst na vrub činnosti Klubu českých turistů, kdy byla po roce 1890 přivedena červená turistická značka z Dobřichovic, s dalším pokračováním na Skalku. Podle Čáky pod skálou, na jejíž vrchol byly postaveny schody, byl vykácen pruh lesa, aby byly vidět Dobřichovice (dnes plně zarostlý výhled). Jediný výhled tak zbývá z druhé části skalního hřbítku (dominantně Řevnice, údolí Berounky, částečně je vidět věž hradu Karlštejn. Větší část věže Karlštejna je vidět i z blízkého lomu Jelení výskoky.) Dovolte mi ocitovat část z Čákova díla “Dne 11. prosince 1892 se konal první zimní výlet KČT, a to na zasněžený Hvíždinec, kam si prošlapalo cestu sedmnáct mužů a jedna žena“. Studánka pod Hvíždincem nikdy nebyla plna vody k napití, ačkoliv pod ní je to slušně podmáčené.

Z protějších kopců Českého Krasu (Z Krásné stráně, od Vonoklas, od silnice u Mořinky) už Brdské hřebeny vypadají majestátně, jak píše Jan Čáka – „horským dojmem“.

(1) Nový kříž z přelomu let 2020-2021. Zatím netuším, k čemu se váže.

Hvíždinec, výhledy v dáli

Pod Hvíždincem a Červená rokle

Hvíždinec, kóta

Vlastní kóta Hvíždinec je oproti skalní vyhlídce přes rokli na východ (kde KČT označuje Hvíždinec) docela opomíjený kopec.

(1) mapička okolí Hvíždince.Pravý vrchol dle mapy ČÚZK (1), vrchol dle cedule KČT (2), studánka pod Hvíždincem (3), rozcestí U šraňku (4), lom Jelení výskoky (5), studánka pod Výskoky (6) a přibližná poloha vodopádu v Kejné rokli (7).

Na Pláštíku

U Šraňku

Dobřichovice

Ves Dobřichovice darovala řádu Křížovníků s červenou hvězdou česká královna Konstancie, manželka Přemysla Otakara I. s polnostmi, lesy, vodami i se vším příslušenstvím, podle darovací listiny z roku 1253. Lesy se nacházely na stráních pravého břehu řeky Berounky a tvořily je 2 části. První les se nacházel nad dnešními Dobřichovicemi, druhý v okolí Roblína, který Křížovníci směnili s majitelem hradu Tetína, královským notářem Štěpánem. Získali za něj lesy poblíže kostela Dobřichovického, zvané Karlík. Směnu potvrdil český král Jan Lucemburský listinou, danou na den Sv. Jakuba 1337. Jan Lucemburský daroval řádu téhož roku ještě 3 lány lesa po 64 korcích v Brdech u Dobřichovic se stromy malými i velkými, pasekami, pastvinami a všemi právy a užitky, odtud pocházejícími. Část tohoto lesa se nazývala we Wunssy, z kteréhožto názvu vzniklo pozdější pojmenování v nůši. Tyto lesy náležely původně české koruně a byly nazývány lovčím lesem (silva venalis).

V Dobřichovicích řád křižovníků (rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou) postavil tvrz velmistrů řádu. Tvrz byla v 16. století vystřídána zámkem, dnešní podoba pochází z roku 1779.

(1) viniční sloup ? se sochou sv. Václava.
(2) Terakotová socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1729. U sochy tzv. Svatojánská lípa (památný strom – obvod kmene téměř 5 m, výška 28 m) - poslední ze čtyř lip, zasazených zde současně s instalací sochy.
(3) Berounka v Dobřichovicích, Ladislava Kučerová, Kublov – výstava od Velízu do moře

lesy nad Brunšovem

V tomhle lese nad Brunšovem jsem v mládí stavěl posedy (to byla spotřeba hřebíků pane Adam!) ze kterých následně padali myslivci (omluva za zlomenou nohu) a se skauty pálil ohně. Už ani nevím odkud jsme vzali název Sokolí hnízdo, ale sloužilo nám - družině Bizonů! Dobřichovický skautí, to nebyli žádný béčka, ale drsný brdský trapeři.

(1) Terasovitá halda v prudkém svahu pod starým stěnovým lomem na křemence, s příkrým svahem do údolí a plochým temenem s několika dílčími hřbetovými haldami na vrcholu. Materiál převážně hlinito-kamenitý. Vznik 19. století. Surovina – kámen pro hrubou a ušlechtilou výrobu.
Podle Vachtla (Soupis lomů okresu Praha jih, 1949) jde o starý obecní lom v drabovských křemencích. Světlé, bělošedé, rudofialově šmouhované, tlustě lavicové – mocnost lavic kolem 0,5 metru. Šířka lomu 80 m, výška stěny 15-20 m, z toho 10 m pod úrovní hald, navršených ve svahu před stěnou. Vyráběla se zde v 80. letech 19. století a později dlažba pro Prahu, hlavně Smíchov.

Chlum (nad Dobřichovicemi)

Ničím vyjímečný kopec nad Dobřichovicemi, mimo hlavní brdský hřeben. Na jeho úbočích se těžil kámen a dle vyprávění starců zde i nějaká štola byla, ale byla zavalena, páč si v ní děti hráli.

Řevnické křemence byly též těženy k výrobě drceného kameniva pro železniční svršky. Strojně vybavený lom na sv. svahu vrchu Chlum (445 m) od roku 1940 produkoval denně kolem 60 m3 štěrku (Vachtl 1949).

(1) Těžko říct, zda jde o přirozeně se vyskytující hladké skalní výchozy, nebo jde o dílo člověka.
(2) Smíchovsko a Zbraslavsko, redaktor František Hansl - tipuji že jde o lom na předchozím snímku
(3) Chtěl jsem si vymodelovat vysunutí kopce Chlum mimo hlavní hřeben, taky mě zajímalo, zda jsou z lávky v Dobřichovicích vidět hlavní hřebeny, nebo je Chlum opticky převyšuje (na to bude nejlepší řez). Překvapivě dost se v modelu promítli dvě menší rokle (alespoň proti Kejné) - Malá rokle a Studničná rokle. Stejně si ty rokle furt pletu, pamatovat - rokle u Podlipákovy hajnovny vedoucí až pod vyhlídku Hvíždinec se jmenuje Červená rokle.

Komentáře (připomínky čtenářů):