Jahodová hora

Tato kapitola se věnuje okolí Jahodové hory, včetně boudy Václavka.

Jahodová hora

Na Jahodové hoře se nachází několik skalek, které bývaly ve druhé polovině 19. století a na počátku 20. století oblíbeným výletním místem knížecích hostů z myslivny Varta (dříve Závesk) i prvních turistů. V té době bylo na nižším vrcholku dvoukopce vybudováno kamenné schodiště. Ze skal se otevírala krásná vyhlídka na východ a jihovýchod do kotliny rožmitálské a daleko až k horám povltavským, jak se psalo v dobových průvodcích. Dnes je vidět omezeně hora Praha.

Podle Soupisu lomů okresu Blatná (1949) na Jahodové hoře fungoval i lom, jehož vlastníkem byl knížecí arcibiskupský velkostatek Rožmitál. Podle potřeby na opravu cest se lámal ve stěnovém zálomu (20 x 40 x 1 m vys.) algonkický buližník (šedomodrý s bílými křem. žilkami) na štěrk.

Oronymum je motivováno převažujícím druhem porostu: jahoda... původně bobule nebo jiný podobný plod kteréhokoli lesního keře – mohlo jít o jahody, maliny, borůvky (nářečně též černé jahody), brusinky a další plody, v tomto případě šlo podle Slovníku pomístních jmen o borůvky: roste mnoho borůvčí a borůvek, jimž se zde říká jahody (volně podle M. Mackovičové: Oronymie Brdské vrchoviny).

(1) Obrázek z knížky M. Háska (I my jsme tu byli), na fotografii by měl být zachycen R.R.Hofmeister.
(2) buližníkové skály u Varty, F. A. Slavík: Rožmitál pod Třemšínem a okolí

Václavka

Václavka je jednou z nejmladších roubených bud v Brdech. Byla postavena na Lomské louce za Protektorátu Čechy a Morava tak zvaným vládním vojskem, což byly ve skutečnosti pracovní jednotky beze zbraně.

(1) Zásluhou Hornického muzea v Příbrami byl mohutný seník z varteckého revíru v letech 2009 - 2010 přenesen do skanzenu ve Vysokém Chlumci. První písemná zmínka o této památce je z roku 1830.
(2) Přestěhovaný seník do skanzenu ve Vysokém Chlumci. Velká roubená čtyřboká stodola byla postavena roku 1829 na kraji velké louky mezi obcemi Záběhlá a Buková u Rožmitálu pod Třemšínem, správci panství jí využívali jako seník.
(3) Pomník v místě přestřelky s pytláky, kde zahynul vrchní strážmistr František Mikeš z četnické stanice ve Věšíně (1933). Nechal ho zde vystavět Lovecký a kynologický klub pro okres březnický v Březnici, za podpory Zemského četnického velitelství, ze sbírky lesního personálu a s podporou arcibiskupského velkostatku. Pomník postavil sochař Josef Žák z přírodních balvanů. Na největší z nich připevnil bronzovou plaketu, která znázorňovala smrtelně raněného četníka a hajného, jak se nad ním v boli sklání.
(4) Krásná bouda sloužila k uskladnění a k přípravě krmiva pro černou zvěř, vysazenou do právě zbudované obory. Prvních devět divokých prasat bylo dovezeno roku 1943 z vídeňského Sauerparku. O rok později k nim přibylo pět kusů zvěře daňčí. Konec okupace Československa znamenal nejen konec pravidelného a vydatného krmení (brambory s pokrutinami z cukrovarů, mlátem nebo melasou), ale i konec údržby plotu obory (M. Hásek - I my jsme tu byli).
(5) Kousek od boudy na předcházejícím obrázku existoval podle Soupisu lomů okresu Blatná (1949) poměrně rozsáhlý lom - na to, že dnes v mapě 1:10 000 jeho zbytky nenajdeme, patrně byl zavezen. Jeho polohu odhaduji červeným kolečkem, bouda je obtažena modrým kolečkem. V lese „Na borkách“, jižně kóty 682, kat. č. 448/15. Vlastníkem byl knížecí arcibiskupský velkostatek Rožmitál. Těžily se kambrické Třemošenské slepence, barvy světlešedé až červenohnědé, středně zrnité, velmi pevné a velmi trvanlivé – na štěrk. Lom byl stěnový, délky 60 m, šířky 70 m, vysoký 4 metry. Pracoval zde 1 dělník, který vykutal cca 1 m3 denně. K roku 1949 opuštěný.
(6) Ačkoliv bouda na lesní cestě Dálničního typu vypadá starobyle, zas tak stará asi nebude (pokud jí nepřenesli). Na mapě z roku 1913 (Mapa okolí Příbramského) ještě vykreslena není, její poloha je červený bod mezi boudou Leopoldovou a Lomskou.

Komentáře (připomínky čtenářů):