Jahodová hora

Tato kapitola se věnuje okolí Jahodové hory, včetně boudy Václavka. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Jahodová hora

Na Jahodové hoře se nachází několik skalek, které bývaly ve druhé polovině 19. století a na počátku 20. století oblíbeným výletním místem knížecích hostů z myslivny Varta (dříve Závesk) i prvních turistů. V té době bylo na nižším vrcholku dvoukopce vybudováno kamenné schodiště. Ze skal se otevírala krásná vyhlídka na východ a jihovýchod do kotliny rožmitálské a daleko až k horám povltavským, jak se psalo v dobových průvodcích. Dnes je vidět omezeně hora Praha.

Podle Soupisu lomů okresu Blatná (1949) na Jahodové hoře fungoval i lom, jehož vlastníkem byl knížecí arcibiskupský velkostatek Rožmitál. Podle potřeby na opravu cest se lámal ve stěnovém zálomu (20 x 40 x 1 m vys.) algonkický buližník (šedomodrý s bílými křem. žilkami) na štěrk.

Oronymum je motivováno převažujícím druhem porostu: jahoda... původně bobule nebo jiný podobný plod kteréhokoli lesního keře – mohlo jít o jahody, maliny, borůvky (nářečně též černé jahody), brusinky a další plody, v tomto případě šlo podle Slovníku pomístních jmen o borůvky: roste mnoho borůvčí a borůvek, jimž se zde říká jahody (volně podle M. Mackovičové: Oronymie Brdské vrchoviny).

(1) Obrázek z knížky M. Háska (I my jsme tu byli), na fotografii by měl být zachycen R.R.Hofmeister.
(2) buližníkové skály u Varty, F. A. Slavík: Rožmitál pod Třemšínem a okolí

Václavka

Václavka je jednou z nejmladších roubených bud v Brdech. Byla postavena na Lomské louce za Protektorátu Čechy a Morava tak zvaným vládním vojskem, což byly ve skutečnosti pracovní jednotky beze zbraně.

(1) Zásluhou Hornického muzea v Příbrami byl mohutný seník z varteckého revíru v letech 2009 - 2010 přenesen do skanzenu ve Vysokém Chlumci. První písemná zmínka o této památce je z roku 1830.
(2) Přestěhovaný seník do skanzenu ve Vysokém Chlumci. Velká roubená čtyřboká stodola byla postavena roku 1829 na kraji velké louky mezi obcemi Záběhlá a Buková u Rožmitálu pod Třemšínem, správci panství jí využívali jako seník.
(3) Pomník v místě přestřelky s pytláky, kde zahynul vrchní strážmistr František Mikeš z četnické stanice ve Věšíně (1933). Nechal ho zde vystavět Lovecký a kynologický klub pro okres březnický v Březnici, za podpory Zemského četnického velitelství, ze sbírky lesního personálu a s podporou arcibiskupského velkostatku. Pomník postavil sochař Josef Žák z přírodních balvanů. Na největší z nich připevnil bronzovou plaketu, která znázorňovala smrtelně raněného četníka a hajného, jak se nad ním v boli sklání.
(4) Krásná bouda sloužila k uskladnění a k přípravě krmiva pro černou zvěř, vysazenou do právě zbudované obory. Prvních devět divokých prasat bylo dovezeno roku 1943 z vídeňského Sauerparku. O rok později k nim přibylo pět kusů zvěře daňčí. Konec okupace Československa znamenal nejen konec pravidelného a vydatného krmení (brambory s pokrutinami z cukrovarů, mlátem nebo melasou), ale i konec údržby plotu obory (M. Hásek - I my jsme tu byli).
(5) Kousek od boudy na předcházejícím obrázku existoval podle Soupisu lomů okresu Blatná (1949) poměrně rozsáhlý lom - na to, že dnes v mapě 1:10 000 jeho zbytky nenajdeme, patrně byl zavezen. Jeho polohu odhaduji červeným kolečkem, bouda je obtažena modrým kolečkem. V lese „Na borkách“, jižně kóty 682, kat. č. 448/15. Vlastníkem byl knížecí arcibiskupský velkostatek Rožmitál. Těžily se kambrické Třemošenské slepence, barvy světlešedé až červenohnědé, středně zrnité, velmi pevné a velmi trvanlivé – na štěrk. Lom byl stěnový, délky 60 m, šířky 70 m, vysoký 4 metry. Pracoval zde 1 dělník, který vykutal cca 1 m3 denně. K roku 1949 opuštěný.
(6) Ačkoliv bouda na lesní cestě Dálničního typu vypadá starobyle, zas tak stará asi nebude (pokud jí nepřenesli). Na mapě z roku 1913 (Mapa okolí Příbramského) ještě vykreslena není, její poloha je červený bod mezi boudou Leopoldovou a Lomskou.

Komentáře (připomínky čtenářů):