Jahodová hora

Tato kapitola se věnuje okolí Jahodové hory, včetně boudy Václavka. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

Jahodová hora

Na Jahodové hoře se nachází několik skalek, které bývaly ve druhé polovině 19. století a na počátku 20. století oblíbeným výletním místem knížecích hostů z myslivny Varta (dříve Závesk) i prvních turistů. V té době bylo na nižším vrcholku dvoukopce vybudováno kamenné schodiště. Ze skal se otevírala krásná vyhlídka na východ a jihovýchod do kotliny rožmitálské a daleko až k horám povltavským, jak se psalo v dobových průvodcích. Dnes je vidět omezeně hora Praha.

Podle Soupisu lomů okresu Blatná (1949) na Jahodové hoře fungoval i lom, jehož vlastníkem byl knížecí arcibiskupský velkostatek Rožmitál. Podle potřeby na opravu cest se lámal ve stěnovém zálomu (20 x 40 x 1 m vys.) algonkický buližník (šedomodrý s bílými křem. žilkami) na štěrk.

Oronymum je motivováno převažujícím druhem porostu: jahoda... původně bobule nebo jiný podobný plod kteréhokoli lesního keře – mohlo jít o jahody, maliny, borůvky (nářečně též černé jahody), brusinky a další plody, v tomto případě šlo podle Slovníku pomístních jmen o borůvky: roste mnoho borůvčí a borůvek, jimž se zde říká jahody (volně podle M. Mackovičové: Oronymie Brdské vrchoviny).

(1) Historický oddělovací patník dílčích lesních oddělení, jihozápadně od Jahodové hory.
(2) Obrázek z knížky M. Háska (I my jsme tu byli), na fotografii by měl být zachycen R.R.Hofmeister.
(3) buližníkové skály u Varty, F. A. Slavík: Rožmitál pod Třemšínem a okolí

Rozpuklá skála

Rozpuklá skála je pravděpodobně novotvar vycházející z mapy.cz, v dřívějších pramenech uveden není, je ale dosti často používán. Ve Stabilním katastru jsou uvedena pomístní jména Na Skalách a Ober der Posrana. A tak těm skalám v okolích raději říkám jenom skály, abych ještě více nezmátnul zdejší místopis.

(1) Mapa Stabilního katastru vyrovnaná do dnešní mapy, zeleným kolečkem je ukázana poloha tzv. Rozpuklé skály.

Václavka

Václavka je jednou z nejmladších roubených bud v Brdech. Byla postavena na Lomské louce za Protektorátu Čechy a Morava tak zvaným vládním vojskem, což byly ve skutečnosti pracovní jednotky beze zbraně.

(1) Krásná bouda sloužila k uskladnění a k přípravě krmiva pro černou zvěř, vysazenou do právě zbudované obory. Prvních devět divokých prasat bylo dovezeno roku 1943 z vídeňského Sauerparku. O rok později k nim přibylo pět kusů zvěře daňčí. Konec okupace Československa znamenal nejen konec pravidelného a vydatného krmení (brambory s pokrutinami z cukrovarů, mlátem nebo melasou), ale i konec údržby plotu obory (M. Hásek - I my jsme tu byli).
(2) (100 000 000 stromů proti kalamitě) Třešeň ptačí na Václavce je jubilejním stomiliontým stromem Vojenských lesů a statků, který státní podnik vysadil v rámci obnovy lesů po kůrovcové kalamitě 2014-2022.

Václavka, výsadek parašutistů z období II. světové války

Bývalý seník z Varteckého revíru

Zásluhou Hornického muzea v Příbrami byl mohutný seník z varteckého revíru v letech 2009 - 2010 přenesen do skanzenu ve Vysokém Chlumci. První písemná zmínka o této památce je z roku 1830. Velká roubená čtyřboká stodola byla postavena roku 1829 na kraji velké louky mezi obcemi Záběhlá a Buková u Rožmitálu pod Třemšínem, správci panství jí využívali jako seník.

(1) Ještě původní poloha seníku blízko Václavky, foceno v roce 2008, další rok už seník převezli, měl jsem výjimečně štěstí.

Buková

Lesy mezi Bukovou, Václavkou a Prahou.

(1) Bouda na Borkách, alternativně Nová bouda, v některých mapách kreslená jako seník.
(2) Bouda na Borkách, díra v boční stěně (směr JZ), která připomíná střílnu. Čáka v Brdském toulání píše: Strážní bouda byl srub s pevnými dveřmi na šroubový uzávěr. Od pozdějších ryze loveckých bud se lišila hlavně tím, že místo oken měla jen úzké štěrbiny - střílny. Tahle díra v boudě na Borkách není úplně štíhlá, tak střílnu berte prosím zatím jenom jako hypotézu, jo, je to taky poměrně mladá bouda.
(3) Ze sbírek Podbrdského muzea. Opis ze staré obálky: Václav Matoušek: negativy 4,5x6 cm partie z města i z lesa, les. bouda, St. Rožmitál - kostel 1933; Starý Rožmitál různé
(4) Kousek od boudy Na borkách existoval podle Soupisu lomů okresu Blatná (1949) poměrně rozsáhlý lom, v mapě 1:10 000 jeho zbytky nenajdeme. Jeho poloha je vykreslena červeným kolečkem, bouda je obtažena modrým kolečkem. V lese „Na borkách“, jižně kóty 682, kat. č. 448/15. Vlastníkem byl knížecí arcibiskupský velkostatek Rožmitál. Těžily se kambrické Třemošenské slepence, barvy světlešedé až červenohnědé, středně zrnité, velmi pevné a velmi trvanlivé – na štěrk. Lom byl stěnový, délky 60 m, šířky 70 m, vysoký 4 metry. Pracoval zde 1 dělník, který vykutal cca 1 m3 denně. K roku 1949 opuštěný.
(5) Na staré mapě měřítka 1:5000 je lom Na borkách vykreslen, vpravo nahoře, kóta 690,7 m.n.m. Bouda Na borkách je vyznačena jako seník. Na této mapě je vidět i Mikešův pomník (zhruba veprostřed) a Mikešův kříž na dnešní cestě Dálničního typu, který je pravděpodobně již zničen. Jahodová hora je na této mapě vyznačena jako kóta Na skalkách a v mapě je vidět i další lom s označením štěrk.
(6) Ačkoliv bouda Na borkách vypadá starobyle, zas tak stará asi nebude (pokud jí nepřenesli). Na mapě z roku 1913 (Mapa okolí Příbramského) ještě vykreslena není, její poloha je červený bod mezi boudou Leopoldovou a Lomskou.
(7) Pomístní jména z kroniky obce Buková, kronika byla pořizována do roku 1969, kdy nakreslili vlastní mapičku nevím.
(8) Srování pomístních jmen z kroniky Bukové (červeně) a ostatními (modře)
(9) Boudy podle kroniky obce Buková.
(10) Křížky podle kroniky obce Buková, většinu z nich už asi v terénu nenajdeme.

Mikešův pomník

Pomník v místě přestřelky s pytláky, kde zahynul vrchní strážmistr František Mikeš z četnické stanice ve Věšíně (1933). Nechal ho zde vystavět Lovecký a kynologický klub pro okres březnický v Březnici, za podpory Zemského četnického velitelství, ze sbírky lesního personálu a s podporou arcibiskupského velkostatku. Pomník postavil sochař Josef Žák z přírodních balvanů. Na největší z nich připevnil bronzovou plaketu, která znázorňovala smrtelně raněného četníka a hajného, jak se nad ním v boli sklání.

(1) Fotografické snímky ku vraždě spáchané v lese Varta 1. 10. 1933. Ze sbírek Podbrdského muzea. Zde zveřejněny dva obrázky, Podbrdské muzeum jich vlastní deset.

Komentáře (připomínky čtenářů):