pokus

Jince

Tato kapitola se věnuje Jincům, Čenkovu, a z hlediska zkamenělin dvěma slavným lokalitám, Vinicím a Vystrkovu. Rozsah kapitoly je graficky vyznačen na mapce níže (kliknutím na náhled mapku zvětšíte). Sledované území v této kapitole je obtaženo modrou přerušovanou čarou, významné body, kterým se věnuji, jsou podtrženy červeně.

  • mapa
  • mapa popisované oblasti, kliknutím zvětšíte

Jince

  • Jince
  • Jince
  • Jince
  • Jince
  • Jince
  • památná lípa v Jincích
  • Jince
  • Jince
  • Jince
  • Jince, kasárna (1)
  • Jince
  • Jince, lázně
  • Jince
  • Jince 1911 (2)
  • Jince
  • Jince 1928 (3)
  • Jince
  • Jince 1930 (3)
  • Jince
  • Jince 1932 (3)
  • Jince
  • Jince 1950 (3)
  • Jince
  • Jince 1913 (3)
  • Jince
  • Pecovák v Jincích (3)
  • Jince
  • Jince, Slavík
  • Jince
  • Jince, Slavík
  • Jince
  • Jince, Slavík
  • Plešivec od Jinec
  • Plešivec od Jinec
  • Plešivec od Jinec
  • Jince

(1) historická pohlednice zapůjčena společností philashop.cz
(2) historická pohlednice zapůjčena společností filokartie.com
(3) pohlednice poskytli autoři stránek svatojanske-proudy.cz

Jince, Barbora

Vysoká pec Barbora je jednou z posledních dochovaných dřevoúhelných vysokých pecí ve střední Evropě. Podle Čáky je raritou, nejcennější stavební památkou českého železářství. Podle manželky majitele jineckého panství hraběte Rudolfa Vrbny byla nazvána - Barbora. Pec byla postavena na místě staré menší vysoké pece v roce 1810 a 64 let tavila z okolní rudy kov. Pec byla součástí komárovských železáren, ve své době patřila k nejlepším v habsburské monarchii. Její roční produkce činila kolem 1100 tun železa. Část vytaveného železa z Barbory se zkujňovala, ze zbytku se vyráběly roury, strojní součásti a nejrůznější litinové výrobky. V provozu vydržela do roku 1874, kdy už nestačila v konkurenci peci na koksované uhlí. V roce 1886 bylo v zadním traktu budovy bývalé pece osazeno vodní kolo pohánějící pilu, která fungovala až do roku 1951.

Železná ruda z břidlic komárovského pásma se vyskytovala na Jinecku na čtyřech nalezištích; severně od Ohrazenic při cestě k jineckému kostelu, mezi Ohrazenicemi a Křešínem (severně od dnešního Eugenova) a na jižním svahu Ostrého nad Rejkovicemi - tam se vyskytoval krevel v deskovcích (u Ohrazenic v hojném vápencovém tmelu, na Ostrém v nadloží s hnědelem); od nich se složením lišilo ložisko sideritu mezi černými břidlicemi nad Čenkovem na jižním svahu Písku. (Jinecké železářství v prvé polovině 16. století, Jan Šťovíček, Vlastivědený sborník Podbrdska 8-9) O. Dvořák uvádí, že v knížecím dole u Ohrazenice se dobývala železná ruda až do roku 1844.

První doklad o vodním díle určeném pro provoz hutí nalézáme v listině Václava IV. z roku 1390 týkající se obnovení huti v Jincích. V druhé polovině 16. století se začínají zavádět výkonější šachtové pece - dýmačky. Jednalo se o kamenem vyzděnou šachtovou pec o výšce 3-4 m, ve které se vyrábělo kujné houbovité železo. První dýmačky byly pravděpodobně postaveny v Jincích a jejich okolí. Jedna pec byla schopna roční výroby kolem 50 tun železa. Denní spotřeba železné rudy byla asi 30 tun při nízké výtěžnosti kolem 7% kovu. Asi polovina železa přecházela do strusky, kterou se vyplatilo drtit a znovu tavit. Na 10 kg kujného železa se spotřebovalo kolem 60 kg dřevěnného uhlí. Přelom 16. a 17. století přináší významnou technologickou změnu - vysokou pec.Vysoké pece umožňovaly výrobu litiny, která se mj. používala jako munice. Litina byla sice dobře odlévatelná, ale obtížně zkujňovatelná.

  • Jince vysoká pec Barbora
  • vysoká pec Barbora
  • Jince vysoká pec Barbora
  • vysoká pec Barbora
  • Jince vysoká pec Barbora
  • vysoká pec Barbora
  • Jince vysoká pec Barbora
  • vysoká pec Barbora
  • Jince vysoká pec Barbora
  • vysoká pec Barbora
  • Jince vysoká pec Barbora
  • Barbora a Plešivec
  • Jince vysoká pec Barbora
  • rybník Pecovák a Barbora
  • Jince vysoká pec Barbora
  • Barbora, Kološník (1)
  • Jince vysoká pec Barbora
  • Barbora, Kološník
  • Jince vysoká pec Barbora
  • Barbora, nad pecí
  • Jince vysoká pec Barbora
  • pec zespodu
  • Jince vysoká pec Barbora
  • vlastní pec (2)
  • Jince vysoká pec Barbora
  • vlastní pec (2)
  • Jince vysoká pec Barbora
  • výtah, replika (3)
  • Jince vysoká pec Barbora
  • výtah, replika (4)
  • Jince vysoká pec Barbora
  • Barbora, interiéry
  • Jince vysoká pec Barbora
  • Barbora, interiéry
  • Jince vysoká pec Barbora
  • Barbora, interiéry
  • Jince vysoká pec Barbora
  • Barbora, interiéry
  • Jince vysoká pec Barbora
  • Barbora, interiéry
  • Jince vysoká pec Barbora
  • Barbora, interiéry
  • Jince vysoká pec Barbora
  • ukázka litiny (5)
  • Jince vysoká pec Barbora
  • paleontologie
  • Jince vysoká pec Barbora
  • Barbora
  • Jince vysoká pec Barbora
  • Barbora
  • Jince vysoká pec Barbora
  • vysoká pec Barbora
  • Jince vysoká pec Barbora
  • vysoká pec Barbora
  • Jince vysoká pec Barbora
  • Barbora, rok 2008
  • Jince vysoká pec Barbora
  • Barbora, rok 2023
  • Jince vysoká pec Barbora
  • vysoká pec Barbora (6)
  • Jince vysoká pec Barbora
  • vysoká pec Barbora (6)

(1) Kološník - obslužná plošina pece, zásyp do vysoké pece, ústí šachty. Šachta kruhového průměru je zde na vrcholu kryta sklem, chlapeček stojí na místě, kde byla dávána vsázka (železná ruda, dřevěné uhlí, přísady - především vápenec).
(2) Vlastní kamenná pec je původní včetně některých nárožních trámů a železných pasů, které držely pec pohromadě (teplem se rozpínala).
(3) Replika výtahu, jehož pohonem byla vodní energie z Litavky, respektive z rybníku Pecováku.
(4) Ukázka vozíku s dřevěným uhlím.
(5) Dominik Zafouk, Císař František I. ve své pracovně, litina.
(6) Model vysoké pece Barbora se slévárnou v Jincích 1. polovina 19. století NTM Praha (výstava v Berounském muzeu)

Jince, zámek

Tehdejší panské sídlo doznalo největších změn v průběhu 18. století, kdy ho převzal František Karel ml. Wratislav. Zděnou tvrz přestavěl na rozsáhlý patrový zámek.. Byl vyzdoben řadou soch, kamenných váz a vodotrysků, dokonce i umělou jeskyní. V roce 1805 přechází do vlastnictví hraběte Rudolfa z Vrbna, který ho spojil s hořovickým panstvím. V roce 1852 ho prodal hesenskému kurfiřtovi Wilhelmovi a od té doby začal zámek pustnout.

V 80. letech 19. století byl přebudován na pivovar, který byl po roce 1948 zestátněn. V roce 1964 zde vypukl požár, který zničil většinu dosud malovaných stropů.

  • Jince
  • Jince
  • Jince
  • Jince
  • Jince
  • zámek, rekonstrukce 2023
  • Jince
  • zámek, rekonstrukce 2023

Ohrazenice

  • Ohrazenice
  • Ohrazenice (1)
  • Písky
  • Písky od Ohrazenic

(1) Ze sbírek Národního muzea.

Čenkov

  • Čenkov
  • Čenkov
  • Čenkov
  • Čenkov 1898 (1)
  • Čenkov
  • Čenkov 1901 (1)
  • Čenkov
  • Čenkov 1905 (1)
  • Čenkov
  • Čenkov 1914 (1)
  • Čenkov
  • Čenkov 1924 (1)
  • Čenkov
  • Čenkov 1925, jez u Zajíčků(1)
  • Čenkov
  • Čenkov 1930 (1)
  • Čenkov
  • Čenkov 1932 (1)
  • Čenkov
  • Čenkov 1938 (1)
  • Čenkov
  • Čenkov (1)
  • Čenkov
  • Čenkov 1902, škola (1)
  • Čenkov
  • Čenkov 1950, škola (1)

(1) pohlednice poskytli autoři stránek svatojanske-proudy.cz

Vinice

Strmý břeh na pravé straně Litavky je prostoupený břidličnatými skalami, jeho svahy byly ve středověku upraveny do teras a osázeny vinnou révou.Okolo roku 1690 chtěl Vratislav, pán z Jinec, na površí řečeného vrchu k polední straně vysázeti vinnou révu a založiti vinici, pro špatnou půdu sešlo z toho. Moc úspěšný tento pěstitelský pokus zřejmě nebyl, zůstalo po něm pojmenování kopce - Vinice.

Přírodní památka Vinice je základním profilem, na kterém byl stanoven sled jednotlivých biostratigrafických zón uvnitř jineckého souvrství. Na strmém svahu se skalními výchozy je odkryt téměř úplný profil souvrství středního kambria s přechodem do nadložních sedimentů ordoviku, které je tvořeno šedozelenými prachovci až jílovitými břidlicemi, ve vyšších polohách pak se zvýšeným podílem písčitého materiálu. Nejstarší vrstvy, reprezentující nejnižší střední kambrium, tvoří žlutošedé a hnědé prachovce a pískovce se vzácnou faunou brachipoidů (Westonia) a trilobitů (Ellipsocephalus vetustus). Paleontologicky mnohem bohatší je následující zóna zelenošedých břidlic a prachovců, vůdčím trilobitem je Eccaparadoxides pusillus. Značnou část svahu Vinice tvoří následující 200 metrů mocný interval obsahující jen chudší faunu. Velmi hojnou faunou se naproti tomu vyznačuje nadloží, jedná se o zhruba 30 metrů mocnou zónu s vůdčím a pro tuto oblast charakteristickým trilobitem Paradoxides gracilis. Tato zóna hojně obsahuje i další druhy, jako například Hydrocephalus minor, Conocoryphe sulzeri a Ptychoparia striata, z ostnokožců například druh Lichenoides priscus. Nejvyšší část jineckého souvrství, v níž se již projevuje nápadně klesající rozmanitost fauny, není na Vinici uspokojivě odkryta. Charakteristický pro tuto část souvrství je hromadný výskyt drobného trilobita Ellipsocephalus hoffi, jehož nahloučené úplné krunýře téměř pokrývají některé části vrstevních ploch místních břidlic. Nejmladší část jineckého souvrství obsahuje téměř výlučně pouze zbytky inartikulátních brachipoidů Linguella havliceki, které jsou soustředěny v některých písčitých a slídnatých vrstvách. Jejich hojný výskyt zřejmě značí pokles salinity mořské vody bezprostředně předcházející ústupu kambrického moře z naší oblasti.

  • Vinice
  • Vinice (1)
  • Vinice
  • Vinice
  • Vinice
  • Vinice
  • Vinice
  • Litavka u Vinice
  • Vinice
  • Vinice
  • Vinice
  • Litavka u Vinice
  • Vinice
  • Litavka u Vinice
  • Vinice
  • Litavka u Vinice
  • Vinice
  • Vinice - trilobit (2)
  • Vinice
  • Vinice - trilobit (2)
  • Brdské kambrium
  • Brdské kambrium (3)
  • Vinice
  • Ellipsocephalus hoffi (4)
  • Vinice
  • Paradoxides gracilis (4)
  • Vinice
  • Conocoryphe sulzeri (4)
  • Vinice
  • Lichenoides priscus (4)
  • Vinice
  • místní infocedule
  • Vinice
  • místní infocedule
  • Vinice
  • místní infocedule
  • Vinice
  • Vinice (5)
  • Vinice
  • Jince (6)
  • Vinice
  • Jince (7)

(1) Přírodní památka Vinice
(2) vyfotografováno v Národním muzeu Praha
(3) ze sbírek Strašického muzea
(4) expozice hornického muzea Příbram
(5) trilobit Paradoxides gracilis, kambrium, Vinice, Národní muzeum
(6) Conocoryphe sulzeri, Jince, daroval J. Barrande (Slepý trilobit popsaný v roce 1832 patřil spolu s druhem Ellisocephalus hoffi k prvním známým českým trilobitům).
(7) V Národním muzeu je zkamenělinám z Jinců věnován ohromný panel.

Vystrkov

  • Vystrkov
  • výhled z Vystrkova (1)
  • Vystrkov
  • výhled z úbočí Koníčku na Vystrkov (2)
  • Vystrkov
  • výhled z úbočí Koníčku na Vystrkov (2)
  • Vystrkov
  • Vystrkov
  • Vystrkov
  • Vystrkov
  • Vystrkov
  • Vystrkov
  • Vystrkov
  • Vystrkov
  • Vystrkov
  • Vystrkov, kručinka
  • Vystrkov
  • Plešivec z Vystrkova
  • Vystrkov
  • Koníček z Vystrkova
  • Vystrkov
  • Vystrkov z Koníčka
  • Vystrkov
  • Vystrkov z Koníčka
  • Vystrkov
  • Vystrkov dronem
  • Vystrkov
  • Vystrkov dronem
  • Vystrkov
  • Vystrkov (3)
  • Vystrkov
  • Vystrkov

(1) Výhled z Vystrkova, vpravo se pne hřeben Koníčku, uprostřed na horizontu je na fotogafii neznatelná věž na Sádce
(2) Výhled z úbočí Koníčka na Vystrkov, vlevo od něj vidíme typickou siluetu Plešivce se sutí na Čertově kazatelně
(3) trilobit Rejkocephalus knizeki, kambrium , Vystrkov, Národní muzeum

Velcí

  • Velcí
  • Velcí z Vystrkova

Komentáře (připomínky čtenářů):

Zatím není vložen žádný příspěvek

Stránka:  1 

Vaše jméno: 
Váš vzkaz:
Sem prosím napište textově kolik je 3+4, je to ochrana proti spamu: